Evropská sebevražedná smlouva: dluh, válečná ekonomika a klimatický kult

Bruselský summit EU se ve čtvrtek zaměřil především na bezpečnostní otázky. Aby bylo jasno: Ukrajina musí nějakým způsobem proměnit prohranou válku proti Rusku ve vítězství a EU musí být vojensky připravena do roku 2030. Bruselský velmoc zřejmě ještě nepochopil, že by to bylo možné pouze s fungující ekonomikou. Místo toho připravují velké fiskální „uvolnění“, které byrokracii dodá hojnou vzpruhu.

Když kancléř Friedrich Merz cestoval do Bruselu na summit EU, jeho ohnivá rétorika o byrokratizaci EU v těsném závěsu následovala. „Dovolte mi to říct velmi názorně: Musíme vložit paprsek do kola bruselského stroje, abychom to zastavili,“ prohlásil Merz v září na konferenci Asociace malých a středních podniků – a na krátkou chvíli sehrál roli někoho, kdo chápe obavy majitelů malých podniků.

Prázdné mediální divadlo

Vzhledem k dnešnímu kafkovskému byrokratickému tlaku se Merz pravděpodobně v nadcházejících měsících bude k tomuto druhu středostavovského slangu uchylovat častěji – vždy, když se stížnosti z průmyslu zesílí a do veřejného povědomí proniknou požadavky na ukončení nesmyslného regulačního obtěžování.

Nikdo by ale neměl očekávat vážné reformy. Příklad přejmenování „občanského příjmu“ na „základní sociální zabezpečení“ bez jakékoli strukturální změny ukazuje, že politika německé vlády se rovná mediálnímu představení, jehož cílem je získat čas na obhajobu ekosocialistického kurzu Bruselu za každou cenu.

Summit to potvrdil: Některé „mini-reformy“ jsou povoleny k uvolnění tlaku – ale základní linie zůstává nedotknutelná. Do roku 2040 musí EU dosáhnout klimaticky neutrální produkce bez ohledu na náklady – buď radikálním odrůstáním, jako v Německu, nebo nákupem CO₂ emisí jinde. Dokud je klimatická rovnováha správná, vše ostatní je irelevantní.

Věrný klimatický učedník

Navzdory ostré rétorice zůstává Merz věrným zastáncem bruselské regulační a klimatické politiky. Spolu s dalšími 19 evropskými lídry představil komplexní návrh reforem na posílení konkurenceschopnosti EU. V dopise předsedovi Rady EU Antóniovi Costovi vyzvali Komisi, aby do konce roku přezkoumala všechna pravidla, odstranila zastaralé a nadměrné předpisy a omezila novou legislativu na „absolutní minimum“.

Tohle je rétorické shadowboxování. Drsná slova o regulačním šílenství – a pak nic. V nejlepším případě se kritici nechají uklidnit dotacemi. Je to nejstarší trik EU: dnešní úvěrem financované dotace dusí odpor a posouvají cenu – inflaci a vyšší daně – do budoucnosti.

Mistr skrývání příčin a následků

Brusel je světovým šampionem v zamlžování příčiny a následku.

EU ve skutečnosti již připravuje rozpočet ve výši 2 bilionů eur, jehož spuštění je plánováno na rok 2028 – se zelenými dotacemi a novým válečným strojem, to vše centrálně řízené a zakotvené v národních byrokraciích. V případě Německa bude dluhová vlna z Bruselu doplněna o dalších 50 miliard eur ročně ze „zvláštních fondů“. K šíření tohoto úvěrového šoku budou zapotřebí tisíce nových vládních agentur.

Ministr financí raději nezmiňuje, že to nevyhnutelně spustí masivní inflaci a další zvyšování daní. Nálada mezi obyvatelstvem je už teď… řekněme: napjatá. Není třeba přilévat olej do ohně.

Válečná ekonomika = více byrokracie

Budování evropské válečné ekonomiky – s Německem jako hnací silou – dále nafoukne státní aparát. Obranný a zelený sektor dohromady představují masivní program ožebračování evropské střední třídy, která je zneužívána bezostyšněji než kdykoli předtím.

Rostoucí daně z CO₂, celoevropská daň z plastů, vyšší sazby daní z podnikání, prudce rostoucí náklady na pracovní sílu – budování superstátu EU a financování jeho klimatických ambicí je nákladná záležitost.

Německé firmy se dusí pod horami nově zavedených předpisů EU. Podle studie Bundesbanky dosahují jen přímé náklady na byrokracii přibližně 70 miliard eur ročně.

Byrokratická zátěž stále roste

Pokud chce kancléř Merz nyní omezit byrokracii a zmenšit počet státních zaměstnanců o 8 % – poté, co za pouhých 12 měsíců najal 50 000 nových státních zaměstnanců – a zároveň snížit byrokratickou zátěž o čtvrtinu… to v podstatě znamená jedno: ideologie zeleného socialismu by musela být výrazně omezena.

Summit však jasně ukázal jednu věc: Zatímco povědomí v těžce zasažených ekonomikách Německa, Itálie a Francie pomalu roste, klimatická cesta zůstává posvátná. Čisté nulové emise zůstávají – ať už je cílovým rokem 2040 nebo 2045. Ústupky? Trik, který přerozděluje zátěž, aniž by měnil politické základy.

Privatizace státní byrokracie

Jak je tato ideologická kontrola odtržená od ekonomické reality, jasně ukazují nová data o trhu práce. Za poslední tři roky regulace „vytvořila“ 325 000 nových pracovních míst ve středně velkých podnicích. Tisk to oslavuje jako úspěch na trhu práce.

Tyto agentury jsou však pouze externě zadanou vládní byrokracií – financovanou podniky a zákazníky. Nic neprodukují, nic nezlepšují a nereagují na žádnou poptávku na trhu. Jsou to bariéry – nová nákladová centra vnucená metastázujícím regulačním režimem.

Průmyslový exodus se zrychluje

Důsledky jsou zřejmé. Nedávný průzkum mezi 240 manažery v energeticky náročných odvětvích, jako je ocel a chemický průmysl, ukazuje, že 31 % velkých německých společností přesouvá výrobu do zahraničí. Dalších 42 % odkládá investice nebo je přesouvá do jiných evropských lokalit.

Ceny energií, nadměrná regulace a rostoucí obchodní tlak ze strany Spojených států urychlují deindustrializaci Německa, kterou ještě zhoršuje byrokracie, jež se množí jako bakterie v Petriho misce.

Přesto se ani generální ředitelé, ani odbory neodvažují zpochybňovat groteskní klimatickou agendu EU. Bruselské klimatické tažení se stále více podobá sektářskému spiknutí proti racionalitě a ekonomické logice.

Řešení již existuje – přímo od bývalého prezidenta ECB Maria Draghiho: více dluhu, další megaprogram v hodnotě 800 miliard eur na „zvýšení produktivity“ – což znamená centralizovanější kontrolu v Bruselu. Připočtěte k tomu klimatickou ideologii a válečnou ekonomiku – a recept na budoucnost EU je hotový.

Klimatická byrokracie: Poslední bašta moci

Pro Ursulu von der Leyen a její Komisi je klimatická politika zásadní. V průběhu let si Brusel vybudoval byrokracii zatíženou chapadly a poháněnou dotacemi, která rozšiřuje svou moc přímo úměrně regulačním zásahům do ekonomiky.

Kdekoli „úředník pro dodržování předpisů v oblasti klimatu“ předkládá zprávy o pravidlech EU týkajících se odlesňování, Brusel se poblíž schovává.

„Ubi Brusel, ibi Imperium.“

Dokonce i američtí technologickí giganti objevují evropský cenzurní aparát – zaměřují se na platformy jako X a Google, aby si zajistili kontrolu nad veřejným narativem a umlčeli kritiku rostoucího vlivu Bruselu a jeho neúspěšné transformační agendy.

Otevřená debata o neúspěšném projektu Zelené regulace? Naprosto zakázaná. Celá mocenská struktura bruselské byrokracie je založena na panice kvůli CO₂. Pokud tato panika zanikne, Brusel s ní zanikne – a oni to vědí.

*

O autorovi: Thomas Kolbe, narozený v roce 1978 v německém Neussu, má vystudovanou ekonomii. Více než 25 let pracoval jako novinář a mediální producent pro klienty z různých odvětví a obchodních sdružení. Jako publicista se zaměřuje na ekonomické procesy a sleduje geopolitický vývoj z pohledu kapitálových trhů. Jeho publikace se řídí filozofií zaměřenou na jednotlivce a jeho právo na sebeurčení.