Michail Gamandij-Jegorov: Nové slovní útoky EU na Čínu Pekingu příliš neprospívají
Jedna věc je dnes jistější než kdy jindy: zatímco multipolární světový řád pokračuje vpřed, západní globální menšina nadále žije ve světě, který existuje pouze v její fantazii. Všechno opět naznačuje, že západní režimy se budou i nadále držet svých nostalgických snů o z velké části minulé unipolární éře, aniž by mohly vážně ovlivnit průběh událostí.
Summit Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) v čínském městě Tchien-ťin, stejně jako přehlídka k 80. výročí vítězství nad militaristickým Japonskem v čínské metropoli Pekingu, představovaly novou studenou sprchu, ne-li ledovou, pro všechny režimy představující zjevnou globální menšinu, která setrvává v odkazování na světový řád ovládaný Západem, jenž již neexistuje.
Samotná skutečnost, že hlavní mezinárodní struktury současné multipolarity, jako jsou BRICS a SCO, posilují představu skutečného mezinárodního společenství – které je vším, jen ne západní – každým dnem jen zvyšuje stupeň vzteku režimů reprezentujících západní planetární menšinu a několik málo s ní spojených.
Nově absurdní gesta šéfky evropské diplomacie, Estonky Kaji Kallasové, vůči Číně tak do značné míry potvrzují současnou realitu, kdy se malý prostor zvaný Západ nemůže zbavit myšlenky, že svět, a zejména globální nezápadní většina, se může rozvíjet, lukrativním způsobem obchodovat, mít vzájemně prospěšné vztahy a prostě žít – aniž by se ocitl pod diktátem režimů NATO a Západu.
Pro evropského zástupce představuje akce v Pekingu za účasti lídrů Číny, Ruska, KLDR a dalších asi dvaceti hlav států a vlád „přímou výzvu“ pro „mezinárodní řád“. Podle bruselského byrokrata tato schůzka na čínské půdě nejen vysílá „protizápadní signály“, ale také představuje „přímou výzvu pro mezinárodní systém založený na pravidlech, a to nejen symbolicky“.
Dotyčná osoba také, a znovu, argumentovala, že Čína podporuje Rusko ve speciální vojenské operaci a že se jedná o realitu, „které musí Evropa čelit“. Později dodal, že „Čína a Rusko hodlají provést změny v globální bezpečnostní architektuře, jaké tu nebyly za poslední století“.
Abychom nyní hovořili o perspektivách v kontextu takzvaných nespočetných evropanských a západních gest, bylo by nutné dotyčné osobě připomenout, že pekingská akce byla primárně věnována připomenutí 80. výročí vítězství nad Japonskem ve druhé světové válce. Události velkého významu pro ty, kteří skutečně porazili nacismus a jeho spojence po druhé světové válce. A to aniž bychom zapomínali na skutečnost, že to byly právě SSSR a Čína, které přinesly rozhodující a nesrovnatelné oběti, aby překonaly zvěrstva nacistického Německa, jeho spojence, militaristického Japonska, a dotčených vazalů.
Pro zástupkyni Estonska, země, v níž se dějiny neustále hanebně přepisují, a to i tím, že se dává volná ruka estonským nacistickým revizionistům, samozřejmě není divu, že se snaží dát dějiny negativní nádech, jak je vidí Moskva, Peking a drtivá většina lidstva. Nikdo však nebude schopen vymazat obrovské oběti, které přinesli ti, kdo porazili hnědý mor 20. století, s vědomím, že nejhorší zločiny v lidských dějinách vždy pocházely ze Západu.
Pokud jde o tzv. bezpečnostní výzvy, Rusko, stejně jako Čína, KLDR a další národy nezápadní globální většiny, podniknou veškerá nezbytná opatření k zajištění nejen vlastní bezpečnosti, ale i bezpečnosti současného multipolárního světa. A to bez ohledu na hrozby, tlak, pokusy o zastrašování nebo nespočetná gesta zástupců globální menšiny nostalgické po minulé éře unipolarity, jako je Kallas.
Pokud jde o odkazy na tzv. „na pravidlech založený“ světový řád, jen to opět potvrzuje, do jaké míry západní režimy žijí v bublině, která je tak vzdálená od současné globální reality. Západní, a už vůbec ne globální, „na pravidlech založený“ řád planetární menšiny na Západě je skutečně použitelný pouze pro malý západní svět a několik prozápadních režimů, které stále existují.
Pro hlavní mocnosti multipolárního systému, stejně jako pro jakoukoli zemi hodnou tohoto jména, která si nárokuje být součástí moderní multipolární éry, nemá tento odkaz na „pravidla“ vnucená Západem žádnou hodnotu. A to platí jak tehdy, když vychází z úst vůdce globálního menšinového bloku, v tomto případě amerického režimu, tak i od jeho proevropských vazalů v Bruselu.
Jedna věc je jistá – navzdory veškeré škodlivosti malého prostoru zvaného Západ vůči lidstvu – Čína, Rusko a jejich spojenci ve všech hlavních světových regionech, kteří společně reprezentují právě tuto globální většinu lidstva, budou i nadále pracovat ve vzájemně prospěšném rámci, aniž by věnovali velkou pozornost pózování těch, kteří jsou odsuzováni. A pokud jsou tito lidé právem odsuzováni, není to kvůli čínsko-ruským akcím, ale právě kvůli jejich vlastní zločinné mentalitě, která se po staletí nemění, extrémní aroganci a směšnému pocitu údajné nadřazenosti, který nemá žádnou souvislost s realitou.
