Jiří Vyvadil: Nad Pavlovou návštěvou dalajlámy můžeme jen mávnout rukou…
Může být hůř… Berme politické záležitosti tak jak jsou a nevyšilujme.
Petr Pavel, předseda ZO KSČ a nadšený cvičený rozvědčík v boji proti americkému imperialismu ještě 17. listopadu 1989 podle vlastních slov nevěděl, zda nebude povolán v rámci pohotovostního pluku potlačit nebezpečné prozápadní kontrarevoluční živly, ale protože ho nikdo nepovolal, odjel domů a jistě přemýšlel.
Ambice měl nepochybně vždycky vyšponované a budiž řečeno dovedl je uplatnit, i když nám může být z toho dělat špatně.
Ale špatně…?
Víme už jaký je a víme, že se až fanaticky hned v roce 1989 přešaltoval, odhodil prosovětský postoj a bojuje za pevnou součást, kdysi Sovětského svazu a dnes Západu.
Novým stylem je pak přijímání liberálního Západu, havlovských manter, podpory agresivních válek vedených v rámci NATO, kterých se dokonce zčásti i sám účastnil a v tomto smyslu jako havlovské třešničky na dortu podpory protičínského dalajlámy, což jsem svého času museli zažívat horem dolem.
I proto se v Asii odpojil od delegace, osobně zajel popřát dalajlamovi k 90. narozeninám. Navštívil ho v rámci soukromé cesty po skončení programu v Japonsku.
Ano, Petr Pavel je politický hochštapler, ale podobně hochštaplersky uvažuje zjevně 70 % národa…a líbí se jí to. Co s tím uděláme? Nezmůžeme nic.
Nedělejme si o nás jako o národu iluze. Ale je to prakticky všude se západním modelem řízení společnosti.
To setkání Pavel – dalajláma nepochybně, bohudík, nemá žádné politické důsledky, dokonce jsou mnohem méně významnější než když trdla z dnešní koalice, předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová či předseda Senátu Vystrčil vyrazili na návštěvu na Taiwan, což nepochybně už se mohlo dotýkat našeho závazku, podle kterého uznáváme jedinou Čínu.
Bohužel i my, opoziční lid víme, že při jmenování vlády, bude zapotřebí, aby nebyl zatlačen až do takové nemilosrdné pozice, jaká bouří v sousedním Polsku, Slovensku, ještě významněji v Německu, dříve v Rumunsku atd., kdy liberální proukrajinské politické proudy chtějí zakazovat opoziční strany pod pravidelnou mantrou spojení s Putinovým Ruskem.
Berme politické záležitosti tak jak jsou a nevyšilujme.
A těšme se, jak zářijové volby dopadnou.
Ale přejme si, aby se Petr Pavel i přes nepochybné skřípení zubů se přece jenom tak necukal, až zvítězí opozice…
Potom by to teprve bylo na revoluci.
