Chris Hedges: Hladové hry v Gaze

Izrael používá hlad jako zbraň. Jeho cílem je rozdrtit poslední zbytky občanské společnosti a proměnit Palestince v zoufalé mrchožrouty, kteří mohou být nakonec vyhnáni z historické Palestiny.

Izraelské používání hladovění je typickou závěrečnou fází genocidy. Píšu o zákeřných důsledcích zorganizovaného hladovění – v guatemalské vysočině během genocidní kampaně generála Efraína Ríose Montta; o hladomoru v jižním Súdánu, který zabil čtvrt milionu lidí – když jsem procházel kolem křehkých, kostlivých těl rodin ležících na kraji silnice; a později ve válce v Bosně, kdy srbské síly přerušily dodávky potravin do enkláv, jako jsou Srebrenica a Goražde.

Osmanská říše použila hladovění k decimování Arménů. Miliony Ukrajinců zemřely během hladomoru v letech 1932/33. Nacisté ho použili proti Židům v ghettech během druhé světové války. Němečtí vojáci používali jídlo jako návnadu – stejně jako dnes Izrael. Nabízeli tři kilogramy chleba a jeden kilogram džemu, aby nalákali zoufalé rodiny ve varšavském ghettu do deportačních vlaků. „Byly doby, kdy stovky lidí čekaly ve frontě několik dní na ‚deportaci‘,“ píše Marek Edelman v knize „Boj v ghettu“. „Počet těch, kteří zoufale chtěli tři kilogramy chleba, byl tak velký, že dvakrát denně přepravované transporty 12 000 lidí je všechny nemohly pojmout.“ A když se davy staly neklidnými – jako v Gaze – německé jednotky střílely smrtící salvy do vyhublých těl žen, dětí a starších lidí.

Tato taktika je stará jako válka sama.

Zpráva v izraelských novinách Haaretz , že izraelští vojáci dostali rozkaz střílet do davů v místech výdeje pomoci – což si vyžádalo 580 mrtvých a 4 216 zraněných – není překvapivá. Je to předvídatelné finále genocidy, logický důsledek systematické vyhlazovací kampaně.

Úmyslným vražděním více než 1400 zdravotníků, stovek zaměstnanců OSN, novinářů, policistů, básníků a akademiků, vyhlazením celých bytových domů, ostřelováním určených „humanitárních zón“, kde Palestinci žijí pod plachtami nebo pod širým nebem, systematickým ničením distribučních center OSN pro potraviny, pekáren a humanitárních konvojů – nebo sadistickou palbou odstřelovačů na děti – Izrael již dlouho jasně dává najevo, že Palestinci jsou havěť, kterou je třeba vyhladit.

Blokáda potravinové a humanitární pomoci zavedená od 2. března učinila Palestince zcela závislými. Aby se najedli, musí se sami dotáhnout ke svým vrahům a žebrat. Ponížení, vyděšení, zoufalí toužící po zbytku jídla ztrácejí veškerou důstojnost, sebeurčení a schopnost svobodné vůle – to je úmyslné.

Júsuf al-Adžúrí (40) popsal svou noční můru serveru Middle East Eye cestou do jednoho ze čtyř center pomoci Nadace pro humanitární pomoc v Gaze (GHF). Tato centra nejsou určena k poskytování pomoci, ale spíše k lákání lidí ze severní Gazy na jih. Izrael, který v neděli opět vyzval k evakuaci severu, pokračuje v plíživé anexi pobřežního pásu. Palestinci jsou hnáni jako dobytek úzkými kovovými branami – sledováni těžce ozbrojenými žoldáky. Ti, kteří mají to štěstí, dostanou malou krabičku s jídlem.

Al-Ajouri, bývalý taxikář, žije se svou ženou, sedmi dětmi a rodiči ve stanu poblíž as-Saraya v Gaze. Aby našel jídlo pro své děti – které „neustále pláčou hlady“ – vydal se kolem 21:00 s pěti muži (včetně inženýra, učitele a dvou dětí ve věku 10 a 12 let). Nešli trasou předepsanou izraelskými obrannými silami – davy lidí jsou tam tak velké, že je téměř nemožné sehnat jídlo – ale místo toho se ve tmě plazili zónami pod izraelskou palbou.

„Viděl jsem ženy a starší lidi, jak jdou stejnou nebezpečnou cestou,“ řekl. „Najednou sprška kulek. Schovali jsme se za zničenou budovou. Každý, kdo se pohnul, byl zastřelen. Vedle mě stál mladý muž se světlou pletí a baterkou. Byl okamžitě zastřelen, když nechal rozsvícené světlo. Nikdo mu nemohl pomoci. Během několika minut vykrvácel.“

Podél cesty leželo šest těl – zastřelených izraelskými vojáky.

Ve dvě hodiny ráno dorazil al-Ajouri do centra pomoci. Zelená znamenala, že distribuce začala. Tisíce lidí se hrnuly vpřed, tlačily se a tlačily se. „Nahmatal jsem krabici, nahmatal něco, co vypadalo jako rýže. Ale někdo mi to vytrhl – vyhrožoval mi nožem. Téměř všichni nosili nože – pro sebeobranu nebo k krádeži. Nakonec jsem vytrhl čtyři konzervy fazolí, kilo bulguru a půl kila těstovin. Všechno bylo během několika sekund pryč. Většina z nich – ženy, děti a starší lidé – nedostala nic.“

Američtí bezpečnostní příslušníci a izraelští vojáci se smíchem a s tasenými zbraněmi sledovali chaos. Někteří to natáčeli.

„Pak hodili červené dýmovnice – signál k evakuaci. Poté začala těžká palba,“ řekl al-Ajouri. Zraněného přítele odvezl do nemocnice al-Awda v Nuseiratu. Tam: 35 mrtvých, všichni přivezeni ten den, všichni postřeleni poblíž centra pomoci – do hlavy nebo hrudníku.

GHF je projekt izraelského ministerstva obrany financovaný Mossadem, který provozuje ve spolupráci se společnostmi jako UG Solutions a Safe Reach Solutions (bývalé příslušníky CIA a amerických speciálních jednotek). GHF vede pravicový křesťanský sionistický reverend Johnnie Moore – úzce spojený s Trumpem a Netanjahuem – a spolupracuje také s drogovými gangy bojujícími proti Hamásu, které fungují jako bezpečnostní složky.

Chris Gunness, bývalý mluvčí UNRWA, řekl televizi Al Jazeera : „GHF se zabývá „proplachováním pomoci“, což je fasádou, která má zakrýt fakt, že „lidé jsou vyhladověni do podrobení se“.

Izrael – podporovaný USA a EU – ignoruje rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora z ledna 2024, které nařizuje ochranu civilního obyvatelstva a humanitární pomoc.

Haaretz napsal: „‚Je to bojiště‘: Vojáci IDF mají rozkaz úmyslně střílet na neozbrojené Palestince čekající na pomoc.“ Distribuční centra jsou otevřena pouze jednu hodinu. Střelba probíhá před nebo po této hodině – aby se lidé drželi dál nebo je rozptýlili. Mnoho incidentů se stalo v noci – lidé neviděli hranice zóny.

Jeden voják řekl: „Je to bojiště. Tam, kde jsem byl umístěn, každý den umíral jeden až pět lidí. Nejsou zde žádné granáty se slzným plynem – pouze ostrá munice: kulomety, granátomety, minomety. Jakmile se centrum otevře, palba ustane. Naše komunikace probíhá palbou z pušek.“

„Ráno střílíme na každého, kdo se k nám přiblíží, ze stovek metrů, někdy i zblízka – i když nehrozí vůbec žádné nebezpečí,“ vysvětlil voják. „Nevím o jediném případě opětování palby. Žádný nepřítel. Žádné zbraně.“

Operace se nazývá „Operace Solená ryba“ – odkaz na izraelskou hru na dětskou hru „Červené světlo, zelené světlo“, která se objevuje v seriálu Squid Game : zoufalí lidé umírají, když mezi sebou bojují o jídlo a peníze.

Izrael zničil civilní a humanitární infrastrukturu Gazy. Půl milionu lidí je ohroženo hladem. Jeho cílem je zlomit Palestince, vyhnat je a nikdy jim nedovolit návrat.

Z Trumpova okruhu se hovoří o příměří. Ale to je klam. Izrael už nemá co ničit – 20 měsíců bombardování proměnilo Gazu v měsíční krajinu. Pásmo je neobyvatelné: toxická poušť sutin, výkalů a beznaděje. Bez jídla, vody, elektřiny, léků a přístřeší. Poslední překážkou izraelské anexe jsou samotní Palestinci. A jejich zbraň volby: hlad.