Hádí bin Hurr: Teherán nevěří v příměří

V každém myslitelném scénáři bude válka, poháněná nesmiřitelným nepřátelstvím mezi oběma stranami, pokračovat, dokud nebude jedna strana zcela zničena. Ani jedna strana se nikdy nevzdá.

Poté, co se americké základny v Kataru a Iráku ve večerních hodinách 23. června a časných ranních hodinách 24. června (místního času) důvěrně seznámily s íránským raketovým programem, Donald Trump náhle pocítil nesnesitelnou touhu zajistit si příští rok Nobelovu cenu míru. Trump, válečný jestřáb, se doslova přes noc proměnil v laskavou holubici míru. Přestože v zobáku držel olivovou ratolest, americkému prezidentovi se podařilo tweetnout radostnou zprávu o příměří celé planetě.

Krátce po íránských raketových útocích na americké základny v Al Udeid v Kataru a Ain al-Asad v Iráku Trump na svém profilu Truth-Social/X zveřejnil:

„PŘÍMĚŘÍ JE NYNÍ V PLATNOSTI. PROSÍM, NEPORUŠUJTE HO.“

– Donald J. Trump, prezident Spojených států

Krátce nato ho republikán Buddy Carter nominoval na Nobelovu cenu míru. Ale téhož dne – 24. června – ukrajinský poslanec Oleksandr Merežko, který Trumpa nominoval v listopadu předchozího roku, svou nominaci stáhl, zklamán stagnací mírových rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou. Trump byl tak nominován i denominován ve stejný den – a ocitl se uvězněný mezi nezaslouženou cenou míru a zaslouženou válečnou chválou.

Podle zpráv agentur Reuters, AP a The New Yorker iniciativa o příměří ve skutečnosti vznikla od Trumpa. Katar, viditelně otřesený útokem, vystupoval jako mediátor. EU příměří uvítala, ale varovala před jeho křehkostí. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov rovněž vyjádřil pochybnosti o jeho udržitelnosti a zdůraznil ochotu Moskvy zprostředkovat – ačkoli bez jistoty, zda bude tato iniciativa přijata.

Důvod pesimismu Moskvy je zřejmý: Írán ztratil veškerou důvěru v izraelsko-americké záruky po masivním izraelském překvapivém útoku 13. června – pouhé dva dny před plánovanými nepřímými rozhovory s USA v Ománu. Pro Teherán nejsou diplomatické iniciativy, jako ty, které prosazují Netanjahu a Trump, ničím jiným než lstivými podvody. Zatímco Rusko a Omán nejsou zpochybňovány jako mediátoři, Írán si již nemůže dovolit žádné iluze o Washingtonu a Tel Avivu.

Čína jako obvykle vydala střízlivá prohlášení, v nichž vyzvala k deeskalaci, prosazovala dodržování Charty OSN a odsuzovala porušování íránské suverenity. Skutečnost, že Peking o izraelsko-amerických akcích sotva něco řekl, hovoří hlasitěji než jakékoli veřejné prohlášení.

Analytici z Blízkého východu mají podezření, že Trump také využívá příměří jako páku proti Číně a Saúdské Arábii. Jeho vzkaz na X:

„Čína nyní může nadále nakupovat ropu z Íránu. Doufejme, že bude hodně nakupovat i od USA.“

Teherán vnímá příměří jako lest. Prezident Masúd Pazeškijan to vidí jako příležitost k ochraně národních zájmů, ale konzervativní kruhy to vnímají jako podvod. Izrael koneckonců využil rozhovorů v Ománu jako krytí pro smrtící útok. Trump ze své strany nejprve slíbil, že dá Íránu „ještě jednu šanci“, jen aby pak v noci z 21. na 22. června nařídil komplexní letecký úder – bombardéry B-2, tankovacími letadly, průzkumnými letadly a ponorkou.

Čí hodnocení je tedy přesnější – reformátorů, nebo konzervativců? Vzhledem k tomu, že Tel Aviv a Washington úmyslně likvidují konzervativní síly atentáty, včetně jejich rodin a civilistů, to spíše potvrzuje názor zastánců tvrdé linie.

Prezident Pazeshkian má možná upřímné úmysly pro mír – ale právě proto se dosud nestal terčem izraelského pokusu o atentát.

Vzhledem k neustálému bombardování izraelských měst Netanjahu stále více ztrácí podporu. Obrazy zničených měst a mrtvých civilistů by mohly trvale poškodit jeho kariéru – jsou připomínkou začátku konce. Mnoho Izraelců žilo normálním životem až do 13. června – poté jejich vláda bombardovala íránské vojáky a civilisty vzdálené 1600 km. Následný odvetný útok je donutil vyměnit kavárny za bunkry. Netanjahu se už na veřejnosti – bez doprovodu bezpečnostního kruhu – téměř nemůže objevit.

Přesto se snažil prezentovat svou zemi jako oběť – mobilizovat západní finanční prostředky a pomoc se zbraněmi. Zkáza v Tel Avivu je však zároveň jeho politickou zkázou. Stává se symbolem zbytečné války – jako Churchill, ale bez svého morálního kapitálu.

Trump je v podobné situaci. Jeho rating popularity klesá. 56 % Američanů je proti válce proti Íránu. Zprávy z médií a analýzy zpravodajských služeb (např. Washington Post , NYT , CNN , Axios ) zmiňují neúspěšný letecký útok. Veřejnost si uvědomuje, že Teherán účinně odvetil – a že Trumpova mírová ofenziva je spíše reakcí na jeho vlastní ztráty.

Navzdory síle proizraelské lobby AIPAC má Trump, kterému je zakázáno kandidovat na znovuzvolení, jen malou motivaci k další válce. Odpor v jeho okruhu sílí.

Jisté je, že USA využijí oddechu k modernizaci Izraele, zejména jeho protivzdušné obrany. Přípravy na nové kolo války probíhají – s přímým zapojením USA, či bez něj. Nové válečné plány se již připravují.

Írán na druhou stranu bude jednat:

• Bude dále rozvíjet své nejúčinnější typy raket.
• Íránská protivzdušná obrana se modernizuje – pravděpodobně s ruskou nebo čínskou pomocí.
• Íránská geografická výhoda – rozlehlé území – oslabuje dopad izraelských útoků.
• Naopak, íránské útoky na hustě osídlený Izrael mají mnohem ničivější účinek.

Budoucí útok by se mohl skládat z několika vln: staré rakety k vyčerpání izraelské obrany, poté moderní hypersonické zbraně a nakonec roje bojových dronů – předcházejících levným dronem k rozptýlení pozornosti. I náhodný vzorec útoku (bez předvídatelnosti) by Izrael masivně destabilizoval.

Írán měl dva týdny na otestování svých zbraní v reálných podmínkách – což je obrovská výhoda. Zároveň Teherán zintenzivní operace vnitřní bezpečnosti proti sítím Mossadu a separatistickým skupinám (MEK, PJAK, Džajš al-Adl a Džundalláh). Írán bude proti těmto skupinám neúprosně jednat.

Pravděpodobně dojde i k částečné mobilizaci – včetně válečné výroby a příměří v omezených oblastech.

Íránské tajné, asymetrické operace pokračují, ale pozornost se nyní soustředí na:

• vnitřní nepřátelé,
• protivzdušná obrana,
• Raketová technologie.

Teherán zároveň posílí svou národní jednotu a dále prohloubí spojenectví s Čínou a Ruskem – byť za zavřenými dveřmi.

Závěr:
Důvěra byla trvale zničena. Teherán už nevěří v jednání s Tel Avivem ani s Washingtonem – bez ohledu na mediátora. Příměří bude trvat jen tak dlouho, dokud bude Izrael muset obnovit svou protivzdušnou obranu. Pak bude válka pokračovat.

Protože se v tomto konfliktu nikdo nevzdá. Válka skončí pouze tehdy, když bude jedna strana zcela zničena.

Za to nese odpovědnost Izrael – zejména jeho premiér: sionistický válečný štváč, který po celá desetiletí destabilizuje Blízký východ lžemi o „íránské hrozbě“.