Andrew Korybko: Pět důvodů, proč se Írán a Izrael dohodly na příměří
Nikdo to nečekal.
Írán a Izrael překvapily svět tím, že se dohodly na příměří přesně v okamžiku, kdy většina pozorovatelů očekávala, že se jejich válka vymkne kontrole. Trumpovo rozhodnutí bombardovat několik jaderných zařízení v Íránu a jeho následné flirtování se změnou režimu je přesvědčilo, že se chystá eskalovat americké zapojení do konfliktu bez ohledu na to, zda Írán podnikne odvetné kroky proti regionálním americkým základnám, nebo zda Izrael provede provokaci pod falešnou vlajkou, aby to ospravedlnil. Zde je důvod, proč se všichni místo toho dohodli na příměří:
———-
- Írán a Izrael si navzájem způsobily nepřijatelné škody
Hlavní média dosud tvrdila, že Izrael způsobil Íránu obrovské škody, zatímco alternativní média dosud tvrdila, že Írán způsobil Izraeli obrovské škody, a pro jednou měli oba pravý názor, i když si navzájem nečestně popírali tvrzení. Realita je taková, že Írán a Izrael si navzájem způsobili nepřijatelné škody po necelých dvou týdnech úderů. Ani jeden z nich proto nedokázal vydržet o moc déle, což nevyhnutelně vedlo buď k vážné eskalaci, nebo k příměří.
- Trumpova administrativa nechtěla další velkou regionální válku
Eskalaci se podařilo zabránit pouze proto, že Trumpova administrativa nechtěla další velkou regionální válku v západní Asii, která by mohla urychlit úpadek hegemonie USA a zároveň jim zabránit v „otočení (zpět) k (východní) Asii“ za účelem silnějšího zvládání Číny. Proto pravděpodobně Izraeli sdělila, že v takovém případě nebude stát za nimi, a zároveň Íránu pohrozila nadměrnou (jadernou?) odvetou, pokud budou napadeny jeho blízké základny, čímž by odradila eskalaci z obou stran a umožnila příměří.
- Trump nečekaně vzepřel izraelské lobby a neokonzervativcům
Mnoho pozorovatelů dospělo k závěru, že Trumpovo rozhodnutí bombardovat Írán signalizovalo jeho naprostou kapitulaci před izraelskou lobby a neokonzervativci, ale nemohli se více mýlit. Daleko od toho, aby se vzdal jejich požadavků na další „šokující a úctyhodnou“ válku za změnu režimu, která mohla zahrnovat nasazení vojáků v terénu a dokonce i jaderné zbraně, se mu nějakým způsobem podařilo přimět Izrael, aby přestal bombardovat Írán, pravděpodobně hrozbou, že v případě eskalace konfliktu to nechá napospas osudu. Írán poté následoval jeho příkladu a vstoupilo v platnost příměří.
- USA prezentovaly bombardování Íránu jako strategický úspěch
Názory na to, zda americké bombardování několika jaderných zařízení dosáhlo svého cíle, kterým bylo zničení íránského jaderného programu, nebo ho alespoň odsunulo o mnoho let zpět, což by mohlo Írán vyřadit z geopolitické hry, se smíšily. USA to však i tak dokázaly prezentovat jako strategický úspěch. To dalo Trumpovi „záchrannou“ únikovou rampu pro deeskalaci konfliktu spekulativním tlakem na Izrael, aby zastavil bombardovací kampaň, a následným přesvědčením Íránu, aby s nimi souhlasil, aby se zabránilo velké regionální válce, které se obával.
- Trump je naprosto posedlý získáním Nobelovy ceny míru
A konečně, Trumpovo ego pravděpodobně sehrálo významnou roli v jeho rozhodnutí donutit Írán a Izrael (každý jiným způsobem) k dohodě o příměří, protože je naprosto posedlý získáním Nobelovy ceny míru, v kterou doufá, že mu bude v důsledku toho udělena. Přestože sehrál roli v rozpoutání konfliktu tím, že nechal Izrael bombardovat Írán 61. den své 60denní lhůty pro další jadernou dohodu, na to vše by výbor mohl pohodlně zapomenout, pokud by příměří bylo dodrženo a povedlo by k trvalému míru.
———-
Příměří by však nemuselo platit, v takovém případě by USA nemusely plně podporovat obnovení izraelského bombardování, pokud by za to mohl západní Jeruzalém. USA by také mohly usilovat o změnu režimu v Íránu nepřímo, i když by příměří platilo. V nejlepším případě by příměří mohlo vést k trvalému míru prostřednictvím další jaderné dohody, která by vyžadovala zapojení Ruska (například odstranění přebytečného jaderného paliva z Íránu). Putin by si proto v takovém případě zasloužil i Nobelovu cenu míru.
