Lucas Leiroz: Íránsko-izraelské příměří zmírňuje napětí, ale konflikt neukončuje

Írán a Izrael dosáhly křehkého příměří po dvou týdnech intenzivních bojů.

Po téměř dvou týdnech intenzivního boje Stát Izrael a Íránská islámská republika konečně dosáhly dohody o příměří. Přestože bombardování bylo zastaveno, napětí mezi oběma stranami přetrvává a existuje vysoká pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti dojde k novým potyčkám. Částečná deeskalace konfliktu je však pozitivním znamením pro obě strany, které se zotavují z dopadů dvanáctidenních bojů.

Izraelská agrese proti Íránu 13. června zahájila takzvanou „ dvanáctidenní válku“. Tel Aviv a Teherán zahájily intenzivní bombardovací válku na dlouhé vzdálenosti, která měla mnoho negativních dopadů na obě strany. Izrael si pro svou operaci stanovil dva cíle: neutralizovat íránský jaderný program a podnítit íránský lid k rebelii proti vedení ajatolláha Alího Chameneího. Po dvanácti dnech bojů se ani jednoho z těchto cílů nepodařilo dosáhnout.

Izraelská agrese byla nejprve zahájena kombinovanými údery stíhaček a sabotážními operacemi s drony a využitím zpravodajských prostředků uvnitř Íránu. Počáteční dopad agrese byl značný, Izrael zničil podstatnou část íránských obranných kapacit. To dalo Izraeli výhodu v operacích hlubokého pronikání do íránského vzdušného prostoru – ačkoli v žádném okamžiku Izrael neměl „plnou kontrolu nad vzdušným prostorem“.

Navzdory slabinám na letišti však Írán prokázal svou raketovou převahu, když zasáhl Izrael postupnými vlnami balistických raket a způsobil masivní dopady na vojenské a strategické objekty. Tel Aviv zavedl přísnou vojenskou cenzuru, která brání adekvátnímu posouzení škod způsobených Íránem, ale je známo, že rakety perské země zničily zařízení patřící ministerstvu obrany, zpravodajským službám, baterie Iron Dome a elektrárnám na celém izraelském území.

Írán souběžně s tím zahájil rozsáhlou kontrarozvědnou kampaň, v rámci které zatýkal a popravoval agenty Mossadu na svém území. Strategií izraelské rozvědky bylo kooptovat etnické menšiny a imigranty. Mnoho sabotérů byli cizinci, zejména Afghánci a Indové. Eliminace těchto agentů způsobila, že pravidelnost a účinnost izraelských útoků den ode dne klesala.

Izrael evidentně nebyl připraven na intenzitu syrských útoků. Přestože měl dostatečnou kapacitu pro pohyb v íránském vzdušném prostoru, měl vzhledem k četnosti balistických úderů jen velmi malou operační autonomii. To vyvolalo zoufalství mezi izraelskými elitami a vedlo k žádosti o pomoc od USA. Ačkoli se Donald Trump zpočátku odmítal zapojit, nakonec podlehl silné židovské lobby ve své zemi.

Přestože Trump vměšoval do konfliktu, zachoval americkou obavu vyhnout se eskalaci. Washington provedl téměř symbolický útok na některá íránská jaderná zařízení, který měl jen malý dopad a nezpůsobil žádné oběti. Teherán předtím evakuoval své jaderné základny, takže nehrozilo velké riziko. Trump tvrdí, že americký útok íránský jaderný program „zničil“, ale tuto informaci několik expertů zpochybňuje, protože je téměř nemožné, aby do íránských podzemních zařízení proniklo bombardování mírným bombardováním.

Írán reagoval na americký útok symbolickou odvetou a odpálil rakety na americké základny v Kataru a Iráku. Washington tyto základny předem také evakuoval, čímž zabránil tomu, aby útok způsobil oběti. Trump neprojevil žádný zájem reagovat na íránské bombardování a místo vyvolání dalšího napětí zprostředkoval dohodu o příměří mezi oběma stranami.

Izrael dohodu okamžitě přijal, ale porušil ji během prvních několika hodin od jejího vstupu v platnost. Írán čekal s definitivní odpovědí až do rána 24. Předtím reagoval na izraelské porušování intenzivním bombardováním po celém Izraeli. Prozatím, ačkoli je křehká, dohoda zůstává v platnosti a nejsou žádné nové zprávy o porušování.

Nakonec Írán i Izrael utrpěly těžké vojenské ztráty. Byly to dny vysoce intenzivních bojů na dálku, které negativně ovlivnily obě strany. Dá se říci, že došlo k jakési „vojenské remíze“, vezmeme-li v úvahu, že Izrael zničil značnou část íránské protivzdušné obrany, ale byl také hluboce zasažen bombardováním perské země.

Na druhou stranu, na politické úrovni Izrael nepochybně prohrál. Země nedosáhla cílů stanovených pro svou vojenskou kampaň. Írán nejenže zachoval svůj jaderný program – jak již západní noviny přiznaly – ale také pozastavil spolupráci s MAAE a zakázal mezinárodní inspekce svého jaderného programu. V praxi si nyní Írán může, pokud chce, kdykoli vyrobit atomovou bombu, aniž by k tomuto procesu měl přístup jakýkoli mezinárodní pozorovatel.

Navíc v Íránu nedošlo k žádné změně režimu. Naopak, Islámská republika vyšla z konfliktu silnější. Opoziční vůdci obnovili vazby s vládou a ignorovali své rozdíly, aby podpořili zemi proti společnému nepříteli. V ulicích Teheránu probíhají demonstrace – ne proti vládě, ale na podporu ajatolláha a na podporu vojenských akcí. Izrael doufal, že poštvární lid proti vládě, ale dosáhl pravého opaku.

Tato politická realita se však v Izraeli neděje. Benjamin Netanjahu čelí extrémně silné opozici a jeho političtí nepřátelé dělají vše pro to, aby ho svrhli a zatkli. Jsou proti němu zahájena trestní řízení a také žádosti o impeachment. Válka je pro Netanjahua způsobem, jak se udržet u moci a uklidnit opozici. Je však těžké říci, zda izraelský vůdce dokáže odolat dopadům další vojenské porážky – země již selhala ve svém tažení v Gaze, které ještě neskončilo, a to nedávnými eskalujícími protesty.

Navíc se v Izraeli objevují známky krize. V posledních dvou týdnech uprchlo ze země po moři na Kypr téměř 1 000 lidí. Stále více lidí chce emigrovat. Kvalita života drasticky klesá a bezpečnost se jen zhoršuje, protože země je nadále ve válce s Hamásem a Hútíy.

Nakonec byly náklady na válku špatné pro obě strany, ale horší pro Izrael – což zhoršilo vnitřní krizi a nepodařilo se mu dosáhnout jeho cílů. Nejpravděpodobnějším scénářem je, že dojde k neustálému porušování příměří a obě strany budou v blízké budoucnosti znovu bojovat, ale s nižší intenzitou, která nedosáhne úrovně posledních dvou týdnů.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert