Thomas Röper: Zjevný mezinárodní zmatek po Trumpově útoku na Írán
Americký prezident Trump nařídil bombardování Íránu. První mezinárodní reakce odrážejí zmatek, zatímco v USA je možná ústavní krize, protože Trump by k útoku potřeboval souhlas parlamentu.
Americký prezident Trump nařídil bombardování Íránu. Cílem amerických útoků, které byly provedeny pomocí řízených střel Tomahawk odpalovaných z ponorek a bombardérů stealth B2, stejně jako těžkých bomb GBU-57 ničících bunkry, byl íránský jaderný program. Bombardována byla jaderná zařízení v Isfahánu, Natanzu a zejména ve Fordowu. Místo nejbezpečnějšího íránského jaderného zařízení, postaveného hluboko pod zemí a efektivně napadnutelného pouze pomocí GBU-57, se nachází zde. Podrobnosti o íránských jaderných zařízeních naleznete zde .
Je důležité poznamenat, že USA nezaútočily na jadernou elektrárnu Buscher, což by vedlo k jaderné katastrofě, jakou svět zažil v Černobylu nebo Fukušimě.
Podle prvních zpráv nebyla v blízkosti objektů bombardovaných USA naměřena žádná zvýšená radiace.
Mezinárodní zmatek
Když jsem se včera večer dozvěděl o útocích, schválně jsem nic nezveřejnil na Anti-Spiegel, ale místo toho jsem zveřejnil dvě krátké zprávy na Telegramu. Chtěl jsem počkat na první mezinárodní reakce, abych mohl posoudit, jak se věci mohou vyvíjet. Zatím ale reakce znějí spíše zmateně a nejsou nijak překvapivé.
Státy, které označují USA za nepřítele, reagují kritickými prohlášeními a odsuzují americký útok. Rusko jej označuje za nezodpovědnou agresi, varuje před jaderným nebezpečím a poukazuje na to, že útok porušuje Chartu OSN. Podobné jsou i první reakce zemí, jako je Čína a Kuba.
OSN se jeví jako obzvláště zmatená, když generální tajemník OSN Guterres pouze prohlásil, že americké útoky byly „nebezpečnou eskalací v regionu na pokraji krize a přímou hrozbou pro mezinárodní mír a bezpečnost“ a že „v této nebezpečné hodině je klíčové zabránit spirále chaosu“. Americký útok, který je jasným porušením mezinárodního práva, však nebyl kritizován.
EU se zdá být podobně zmatená. Kallas a von der Leyen samozřejmě nepronesli žádná kritická slova namířená proti USA, ale spíše návrh, aby byl konflikt vyřešen u jednacího stolu. To však požadují od Íránu, nikoli od Izraele a USA, které na Írán zaútočily.
Kancléř nadále prokazuje svou neznalost zahraniční politiky. Poté, co před pouhým týdnem poděkoval Izraeli za to, že za nás udělal „špinavou práci“ útokem na Írán, nyní po Íránu požaduje jednání, místo aby poděkoval Trumpovi za to, že se k této „špinavé práci“ připojil. Německá zahraniční politika se pod jeho vládou zdá být poněkud dezorientovaná.
Kromě Izraele Trumpa zatím podpořil pouze britský premiér Starmer, který prohlásil, že Íránu by nikdy nemělo být dovoleno vyvinout jaderné zbraně a že USA přijaly opatření ke snížení této hrozby.
Reakce, zejména ze Západu, vyvolávají dojem, že nervózně čekají na reakci Íránu, než vydají jakákoli jasná prohlášení.
Ústavní krize v USA?
Ve Spojených státech ústava stanoví, že prezident potřebuje k zahájení války souhlas Kongresu. Vojenské útoky proti jiným zemím musí být schváleny Kongresem.
Trump tento argument využil k tomu, aby po své inauguraci v lednu pohrozil Bidenovu týmu právními kroky s tím, že Bidenova administrativa v podstatě bez souhlasu Kongresu učinila z USA válčící stranu ve válce na Ukrajině. Trumpův tým to označil za zradu.
Trump však od Kongresu nedostal zelenou k útoku na Írán, a proto nyní první z jeho odpůrců volají po zahájení impeachmentu. Demokratická poslankyně Alexandria Ocasio-Cortez například v pořadu X uvedla, že Trumpovo rozhodnutí zaútočit na Írán bez souhlasu Kongresu představuje vážné porušení ústavy a mohlo by vést k impeachmentu proti němu.
Trump přivedl zemi na pokraj války, která by mohla ovlivnit generace, uvedla kongresmanka. To je „absolutně jasný a jednoznačný důvod k impeachmentu“.
Jak rozsáhlé jsou škody?
Po útoku Trump prohlásil, že íránský program obohacování uranu byl kompletně zničen. To je však v současné době nejisté, protože neexistují žádné nezávislé zprávy o tom, zda útoky skutečně zničily podzemní zařízení ve Fordow.
Íránský jaderný program je navíc starý 70 let a začal za šáha, mimochodem s podporou USA. V Íránu je tedy mnoho jaderných vědců a bez ohledu na rozsah škod si Írán uchovává znalosti, a proto může snadno stavět nová zařízení.
Útok USA byl navíc předvídatelný, což Íránu poskytlo čas na odstranění obohaceného uranu z zařízení. Agentura Reuters s odvoláním na íránské zdroje uvedla, že většina uranu byla skutečně před útoky přesunuta do bezpečí.
Jak reaguje Írán?
Pokud by se Íránu skutečně podařilo zachránit svůj uran, pravděpodobnost, že Írán vyrobí jadernou bombu, se pravděpodobně zvýšila, protože Írán nyní získal jasné potvrzení, že pouze jaderná bomba může poskytnout spolehlivou ochranu před dalšími útoky. A Dmitrij Medveděv, místopředseda ruské Rady bezpečnosti, prohlásil, že existují dokonce i země ochotné dodat Íránu jadernou hlavici.
Generál íránské revoluční gardy navíc prohlásil, že Hormuzský průliv bude během několika hodin zablokován. Hormuzský průliv je průliv mezi Íránem a Ománem, široký jen několik desítek kilometrů, kterým se přepravuje přibližně 20 procent světové ropy a 30 procent světového zkapalněného zemního plynu (LNG). Důsledky pro globální ceny energií a globální ekonomiku by bylo obtížné odhadnout, pokud by k této blokádě skutečně došlo a byla by udržována delší dobu.
Zda nyní Írán zaútočí na americké vojenské základny v regionu, je pravděpodobně nejdůležitější otázkou. Íránské útoky na Izrael ukázaly, že Írán disponuje moderními raketami, proti kterým jsou moderní americké systémy protivzdušné obrany rozmístěné v Izraeli do značné míry neúčinné.
Írán však musí mít na paměti, že americké základny se nacházejí v arabských zemích. Cílem Íránu nemůže být znepřátelení si islámského světa, i když arabské země dosud USA z velké části bez kritiky dovolily jednat.
Írán ale oznámil reakci na americké útoky, přestože Trump již pohrozil, že íránská reakce povede k ještě tvrdšímu útoku USA na Írán.
Změna režimu v Íránu?
Na Západě se spekuluje o oslabení íránské vlády a mnozí na Západě doufají ve změnu režimu.
Ve skutečnosti je vláda, a zejména nábožensko-státní systém, mezi íránským obyvatelstvem extrémně nepopulární. Osobně jsem Írán navštívil před jedenácti lety a navštívil pět íránských měst a ať jsem se tam s kýmkoli setkal, rozhovory vždy začínaly stejně: Nejdříve se mě ptali, odkud jsem, pak jak se mi líbí Írán, a za třetí, lidé vždy říkali: „Mimochodem, naše vláda je na nic.“ Jedenáct let je dlouhá doba, ale není důvod se domnívat, že se tato nálada nějak výrazně změnila.
Na druhou stranu však nesmíme zapomínat na dopad zahraničního útoku, protože ten obvykle vede k tomu, že lidé reflexivně podporují svou vládu proti vnějšímu nepříteli, a proto v této situaci neočekávám v Íránu v dohledné době povstání, které by režim svrhlo.
