COVID – Pandemické intervence, nikoli virus, způsobily vrchol úmrtnosti

Kanadští vědci analyzující podrobná geografická a časová data o celkové úmrtnosti ve Spojených státech a Severní Americe dospěli k závěru, že tato data nejsou v souladu se stávajícími modely šíření pandemického viru. Výsledky naznačují, že opatření k regulaci pandemie spolu s chybnou a nebezpečnou lékařskou léčbou vedla v roce 2020 k prudkému nárůstu úmrtnosti.

Úmrtí během prvního „vrcholu“ pandemie COVID-19 byla způsobena lékařskými a vládními zásahy, nikoli cirkulujícím respiračním virem, uzavírají kanadští vědci v článku zveřejněném v pondělí na Preprints.org.

Tyto zásahy vedly k úmrtím převážně starších a chudých lidí, uvádějí výzkumníci z kanadské neziskové organizace Correlation: Research in the Public Interest.

Joseph Hickey, Ph.D., Denis Rancourt, Ph.D. a Christian Linard, Ph.D., autoři průlomového výzkumu úmrtnosti ze všech příčin od začátku pandemie, analyzovali data o úmrtnosti ze všech příčin na různých místech severní polokoule během „prvního“ a „letního“ vrcholu pandemie v březnu až květnu a v červnu až září 2020.

Ve své 356stránkové práci analyzovali data z velkých částí Evropy a klíčových lokalit ve Spojených státech na různých geografických úrovních – podle států a okresů ve Spojených státech, stejně jako podle „národních jednotek územní statistiky“ v Evropě, které zhruba odpovídají okresům ve Spojených státech.

Porovnali skutečnou celkovou úmrtnost v těchto lokalitách s předpokládanou celkovou úmrtností na nakažlivý pandemický virus, stanovenou standardními epidemiologickými modely. Zjistili, že i po zohlednění nedostatků v těchto modelech se výsledky značně lišily od očekávaných.

Uvedli, že jejich zjištění poskytují „silné důkazy“ o tom, že vzorce nadměrné úmrtnosti nelze vysvětlit „novým a virulentním virem (SARS-CoV-2), který se šíří mezilidským kontaktem“, jak většina analytiků časných nárůstů nadměrné úmrtnosti předpokládala.

Napsali:

„To znamená, že paradigma, že šířící se virové respirační onemocnění způsobilo nadměrnou úmrtnost během COVIDu, je mylné. Toto paradigma je vyvráceno empirickými pozorováními geotemporálních variací s vysokým rozlišením v nadměrné úmrtnosti upravené podle věku a křehkosti… na dvou kontinentech severní polokoule.“

„Namísto toho se zdá, že nadměrná úmrtnost je zcela iatrogenní a způsobená vnucenou takzvanou pandemií.“

Autoři vyslovili hypotézu, že komplexní soubor opatření souvisejících s lockdownem, která způsobila velký biologický stres, nebezpečné lékařské ošetření aplikované v panickém stavu a neschopnost řádně léčit zápal plic a respirační onemocnění, vedly k nadměrné úmrtnosti během raných vrcholů úmrtnosti v pandemii, jak prokázali i v jiném výzkumu.

Sousední jurisdikce měly mít podobnou míru nadměrné úmrtnosti – ale neměly ji

Téměř okamžitě poté, co Světová zdravotnická organizace 11. března 2020 vyhlásila COVID-19 za pandemii, došlo v některých jurisdikcích k velkému nárůstu nadměrné úmrtnosti, zatímco v jiných ne – a to i v případech, kdy spolu jurisdikce sousedily, měly vysokou hustotu obyvatelstva a denně se mezi nimi pohyboval značný počet lidí.

Výzkumníci zjistili vysoký stupeň „geografické heterogenity“ v nadměrné úmrtnosti během prvního vrcholu na začátku roku 2020, což je v rozporu se standardními předpověďmi epidemiologických modelů, které předpokládají, že podobná sousední místa by měla podobné výsledky.

Zkoumali například západní hranici Německa s Nizozemskem, Francií a Belgií. Tyto regiony mají velmi podobnou hustotu obyvatelstva, populační profily a vysoký objem dopravy, což vede k předpokladu, že by tyto regiony měly vykazovat podobné výsledky v oblasti nadměrné úmrtnosti.

V Německu však v západních pohraničních oblastech téměř nedošlo k nadměrné úmrtnosti, zatímco Francie, Belgie a Nizozemsko měly nadměrnou úmrtnost vysokou.

„Skutečnost, že na obou stranách hranice existuje tak velký rozdíl v úmrtnosti, naznačuje, že za tento velký rozdíl souvisí nějaká politika nebo opatření,“ řekl hlavní autor Hickey deníku The Defender . „Virus by se na hranicích nezastavil, protože lidé cestují přes hranice. A údajně je velmi nakažlivý.“

Výzkumníci také porovnali města s podobným populačním profilem, zdravotnickými systémy a hlavními letišti v rámci zemí – jako je New York, Los Angeles a San Francisco v USA a Milán a Řím v Itálii – a zjistili výrazné rozdíly v nadměrné úmrtnosti.

Standardizované rozsáhlé prostorové epidemiologické modely, které zohledňují cestovní pohyby lidí na mezinárodní letiště a šíření viru, by podle Hickeyho předpovídaly rovnoměrnější rozložení viru na těchto různých místech. To by platilo i s přihlédnutím k cestovním omezením zavedeným téměř okamžitě na začátku pandemie.

Míra úmrtnosti však ukázala, že některá místa, jako například New York, zaznamenala vysoké vrcholy nadměrné úmrtnosti, zatímco jiná, jako například San Francisco, ne.

Načasování vrcholů nadměrné úmrtnosti neodpovídalo očekáváním

Výzkumníci také zjistili, že v rámci jednotlivých zemí se vrcholy nadměrné úmrtnosti značně lišily – někde vyšší, jinde nižší – ale vrcholy se vyskytovaly ve stejnou dobu. Tyto výsledky také odporují očekáváním standardních modelů úmrtnosti na COVID-19.

Například jejich multijurisdikční analýza v Itálii zjistila velké rozdíly v míře nadměrné úmrtnosti – sedminásobný rozdíl mezi severozápadní Itálií a střední Itálií – a to i přes vrcholy nadměrné úmrtnosti, k nimž docházelo v celé zemi současně. Tento trend byl podobný ve všech evropských zemích, které zaznamenaly vysoké vrcholy nadměrné úmrtnosti.

To znamená, že místo šíření viru z velkých městských center s hlavními letišti do venkovských oblastí, jak by předpovídaly epidemiologické modely, zažila městská i venkovská centra své vrcholy současně.

Hickey uvedl, že typické modely mají nedostatky, které nezohledňují mnoho rozdílů v populacích. Pokud by však byly modely upraveny tak, aby zohledňovaly všechny regionální a populační rozdíly zjištěné v reálném světě, výsledek by ukázal větší heterogenitu místo od místa. Místo toho však existoval vysoký stupeň synchronicity v nadměrných vrcholech úmrtnosti ze všech příčin úmrtí.

Vyšší úmrtnost v chudších oblastech

Výzkumníci také zjistili velké rozdíly mezi bohatými místy a sousedními chudými oblastmi prostřednictvím analýzy „rozdílů mezi okresy“. Zkoumali metriky socioekonomické zranitelnosti, včetně příjmu na obyvatele.

Jedna z největších nerovností byla mezi Manhattanem a Bronxem, které spolu sousedí. Místa s vyšší chudobou a větším počtem nebílých obyvatel, jako je Bronx, měla mnohem vyšší úmrtnost než sousední Manhattan. Podobné nerovnosti byly zjištěny i v různých londýnských městských částech.

„Výjimečně velké F-vrcholy [první období vrcholu nadměrné úmrtnosti] se vyskytovaly v oblastech s velkými veřejně financovanými nemocnicemi, které slouží chudým nebo socioekonomicky zranitelným komunitám, v regionech, kde se chudé čtvrti nacházejí blízko bohatých čtvrtí, jako je tomu v případě Bronxu v New Yorku a dvou městských částí Brent a Westminster v Londýně ve Spojeném království,“ napsali.

Tradiční epidemiologické modely šíření viru předpovídají, že lidé žijící v přeplněných bytech zaznamenají vyšší míru nadměrné úmrtnosti, když se rozšíří nakažlivý virus. Data o nadměrné úmrtnosti však vykazovala vysokou míru variability. V některých oblastech měli lidé žijící v přeplněných bytech vysokou nadměrnou úmrtnost, zatímco v jiných nízkou.

Výzkumníci také analyzovali úmrtí podle umístění instituce a porovnávali nemocnice, pečovatelské domy a domácnosti. Zjistili, že v místech s vysokou nadměrnou úmrtností došlo k neúměrnému podílu úmrtí v nemocnicích. V místech s nízkou nadměrnou úmrtností však došlo k vyššímu podílu úmrtí než obvykle doma.

Vzhledem k tomu, že převládající paradigma šíření viru obecně nevysvětlovalo rozložení nadměrné úmrtnosti, tvrdí, že vyšší počet úmrtí v nemocnicích v místech s vyšší nadměrnou úmrtností podporuje hypotézu, že lékařské intervence počet úmrtí zvýšily.

Hickey například uvedl, že v „shonu a ruchu prvních měsíců pandemie COVIDu“ byla opatření, jako je mechanická ventilace, používána neověřeným způsobem. Používala se často a někdy byli na stejný ventilátor připojeni dva lidé. Používaly se „anesteziologické přístroje“, které s sebou nesou větší rizika než běžné mechanické ventilátory.

Hickey uvedl, že také argumentovali tím, že biologický stres pandemických politik, které lidi omezily, izolovaly, nařídily testování a další opatření, způsobil velký stres velkým skupinám populace.

Tento stres snižoval účinnost imunitního systému a zvyšoval náchylnost lidí k rozvoji zápalu plic, který pak zůstal neléčen. To bylo hlavní příčinou nadměrné úmrtnosti během počátečního období vrcholu.