Lukáš Fišer: Vše jde podle plánu
2.6.-15.6. 2025 proběhlo zasedání skupiny Bildeberg.
O den později byla rozpoutána válka s Iránem.
U obvyklých podezřelých nám pomůže ohlédnutí do historie, abychom se poučili.
Od časů, kdy se něco podobného tvrdilo o ZHN v Iráku uběhla jistá doba, aby obyčejní lidé zapomněli. Britskou účastí v invazi do Iráku se ale například před lety zabývala komise britského parlamentu vedená lordem Robinem Butlerem. Závěr: „Británie se do agrese proti Iráku zapojila bez uspokojivého právního základu a podryla tak autoritu OSN, jak oznámil její šéf John Chilcot. Západ podle něj neměl uspokojivé důkazy o tom, že někdejší prezident Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení.“ Tony Blair, tehdejší premiér, který spolu s Bushem zaútočil na Irák, ale jako válečný zločinec nijak potrestán nebyl. Na seznamu účastníků už zmiňované letošní schůzky Bildebergu v roce 2025 nalezneme i jméno Sanna Marina, strategického poradce z Institutu Tonyho Blaira pro globální změnu. Závěry nechť si pozorný čtenář udělá sám.
Bývalý americký čtyřhvězdičkový generál Wesley Clark vydal v roce 2007 knihu pamětí. Jmenuje se Čas k vedení: pro službu, čest a zemi (A Time To Lead: For Duty, Honore and Country), v níž popisuje tajnou strategii neoconů, týkající se změn režimů v Íránu a dalších zemích.
V kontextu Clarkových pamětí je válka proti Íránu jen součástí dlouho plánované strategie, která předpokládá násilnou „změnu režimu“ v minimálně sedmi státech Blízkého východu. Clark vzpomíná na dvě návštěvy Pentagonu po útocích v září 2001. Při první z nich, necelé dva týdny po 11. září, mu jistý „vyšší generál“ řekl: „Zaútočíme na Irák. Rozhodnutí už v podstatě padlo.“
O šest týdnů později se Clark do Washingtonu vrátil a téhož generála se otázal, zda se o plánu útoku na Irák ještě uvažuje. Generálova odpověď byla omračující: „Och, je to ještě horší,‘ řekl a vytáhl oběžník. ‚Tohle je papír z úřadu tajemníka obrany (tj. Donalda Rumsfelda), který určuje strategii. Chystáme se zničit sedm zemí.‘ A pak je jmenoval, počínaje Irákem a Sýrií a konče Íránem.“
Clarkova tvrzení z roku 2007 naznačují, že jisté kruhy si válku zvolili už před lety a nezáleží na chování Teheránu. Jejich pravdivost potvrzují současné i historické události. Po Iráku byla zničena Libye, Sýrie a nyní začala válka s Iránem. Vše jde podle plánu. Jen s drobným zpožděním.
