Izraelští gangsteři v Gaze
Izrael již dlouho využívá tajné jednotky vydávající se za Palestince k rozsévání svárů. Dnes tuto strategii znovu používá v Gaze v podobě gangů, které přebírají kontrolu nad humanitární pomocí. Cílem je roztříštit a rozdělit palestinskou společnost.
V dlouhé a hořké historii palestinské konfrontace se sionismem jen málo postav způsobilo tak hluboký epistemický a afektivní rozkol jako jednotka tajných speciálních sil, které se vydávají za Palestince. Tajný izraelský agent, často arabský Žid, známý jako „arabizovaná jednotka “, nepůsobí jako viditelný osadník, ale jako jeho domorodý dvojník. Arabizovaný agent, plynně ovládající palestinský dialekt a manýry , se mezi Palestinci pohybuje jako přízračná bytost, která napodobuje a sleduje zevnitř a zároveň provádí překvapivé operace, jejichž cílem je zaskočit „kořist“ nepřipravenou, ať už za účelem zatčení nebo atentátu. Nejenže shromažďuje data, ale narušuje i důvěru komunity a možnost kolektivního sebepoznání. Tímto způsobem musta’ribeen nejsou jen taktickou silou, ale ozbrojeným způsobem infiltrace, který rozbíjí zrcadlo, skrze které se Palestinci vidí.
Izrael nejprve vyvinul tyto „arabské“ jednotky k provádění rychlých operací v palestinských táborech, hustě osídlených městských prostorech, které jsou jinak pro uniformované vojáky nepřístupné, a kde je jen malá šance zaskočit jejich cíle. Musta’rib byl odpovědí na otázku, jak dosáhnout „cíle“ dříve, než si uvědomí přítomnost armády.
Tato logika infiltrace, která byla dlouho součástí izraelské koloniální strategie, se v současnosti znovu objevila. V nedávném videu z Hamásových brigád Kasám byla palestinská jednotka spolupracující s izraelskou armádou označena odbojem jako musta’ribeen. Použitím tohoto termínu k označení palestinských kolaborantů – kteří by se obvykle označovali jako kolaboranti nebo špioni, jawasees – spíše než tajných Izraelců, Hamás záměrně destabilizoval hranici mezi kolaboranty a nepřítelem.
To, že Izrael mezi okupovanými nalezne ty, kteří jsou ochotni přežít prostřednictvím jeho mašinérie dominance, není žádným překvapením. Taková spoluúčast pramení nejen z vyčerpání – úpadku ducha pod neúnavným obléháním – ale také z mihotavé naděje na uchopení moci, byť jen okrajové, v rámci vnuceného řádu. Je také produktem hlubších propletenců: tichých naléhavých pobídek a aktivních podněcování, které někdy pramení z samotných palestinských řad. Tento jev má kořeny v historickém rozporu mezi odporem jako vládou a vládou jako tím, co také vězní.
Jednou z nejznámějších postav mezi těmito nově pomazanými izraelskými zástupci v Rafáhu je Jásir Abu Šabáb , bývalý vězeň, kterého kdysi vláda Hamásu odsoudila za pašování drog. Ten vedl skupinu stovek ozbrojených mužů, kteří po celou dobu války rabovali humanitární konvoje v Gaze. Jeho vzestup je příkladem toho, jak se souhra loajality ke klanu, materiálního přežití, oportunismu a tiché podpory ze strany elementů Palestinské samosprávy spojuje a otevírá prostor pro vznik takových gangů. Jejich přítomnost se nejen snaží rozbít sociální strukturu, ale také zašít novou ránu na otevřenou ránu genocidy.
Využívání těchto kolaborantských jednotek Izraelem slouží různým cílům.
Zaprvé slouží k maření a přesměrování toku humanitární pomoci, čímž se pomoc mění v mechanismus kontroly .
Za druhé, fungují jako neformální výběrčí daní, kteří vybírají rentu přímo z ekonomiky utrpení, kterou pomáhají udržovat, a tím se staví do role prostředníků – nejen mezi okupačními silami, ale i mezi stále více privatizovaným aparátem mezinárodní pomoci.
Za třetí, jsou také využíváni jako mechanismus zpronevěry, zneužívají zoufalství k nalákání hladovějících obyvatel Gazy a jejich mládeže. Tato moc pramení z toho, co jim je dovoleno nabídnout: pytel s jídlem, příslib přístupu, možné vyloučení z masakrů. Tyto nabídky nejsou neškodné; fungují jako kontrolní páky, působící v napětí mezi přežitím jednotlivé rodiny a kolektivní odolností ( sumud ) celé komunity. Tím, že se vměšují jako prostředníci mezi Izraelem a obyvatelstvem, umožňují neformálním i formálním sítím závislosti a autority hnízdit a růst. Stávají se domorodou adresou, která zprostředkovává vztahy s Izraelem.
Za čtvrté, a možná nejzákeřněji, fungují jako protagonisté v choreografii propagandy. Pečlivě zinscenovaná videa – muži v uniformách vykládají pytle s moukou nebo gestikulují na fronty vysídlených osob – jsou šířena, aby naznačila vznik alternativní palestinské vlády, zdánlivě „pragmatičtější“ nebo poddajnější a ochotnější zpívat Netanjahuovu píseň.
Jejich rolí není jen zasévat chaos, ale naznačovat možnost jiného řádu. Jejich samotná přítomnost podněcuje nedůvěru a narušuje křehké solidarity, které se formují v obléhání. V jistém smyslu jsou první, kdo se chytí na návnadu: první, kdo si představí budoucnost zasazenou do aparátu vyhlazování. Ale to, co se jim nabízí, není život, pouze jeho mimikry – řízené přežití v krajině vytvořené tak, aby vyhladila přítomnost Palestinců – a zároveň vyhladila i potřebu po nich.
A stejně jako mnoho podobných kolaboračních jevů maskují svůj brutální obrat proti svému lidu mantrami jako „lidové síly“, což je stejný název, který Abú Šabáb používá k označení své bandy rabovačů.
Ale tady je háček: ačkoli tyto skupiny mohou být pro Izrael takticky užitečné – vhodné pro přesměrování pomoci, potírání hladu a narušení již tak narušené soudržnosti sociální struktury Gazy – jejich užitečnost zůstává zásadně omezená. Nejsou strategickými aktéry v žádném transformačním smyslu. Jejich geografie je úzká, jejich vliv parazitický a jejich existence je zcela svázána s ochranným stínem izraelské moci. Jsou to zločinci, kteří se stali kolaboranty, mnozí z nich čerstvě uprchli z palestinských věznic na začátku války, jiní jsou bývalými zaměstnanci Palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a někteří s tvrzením o vazbách na ISIS ve svých řadách. Žijí doslova z války: z humanitárních konvojů, které rabují, ze zbraní, které jim byly selektivně předány – a z požitků izraelské armády.
Mafie bez důstojnosti
Pro Izrael ale nejdůležitější není jejich úspěch, ale jejich podívaná. Nejde o to, že Gazu získají – nikdo, včetně jejich poslušných, si to nepředstavuje – ale o to, že slouží jako živoucí ukázka infiltrace. Stávají se symboly rozkladu a nesou s sebou náznak, že palestinská společnost v Gaze je proniknutelná, dělitelná a zkorumpovatelná. Ukazuje to, že odpor má svůj protiobraz.
Jejich skutečnou funkcí není vládnout, ale strašit hranici mezi opozicí a kolaborací. Šíří pochybnosti, aby podezřele zhodnotili samotnou myšlenku kolektivní vůle k vytrvalosti. V tomto smyslu jsou kolaborantské milice méně vojenským nástrojem než spíše narativním nástrojem – aktérem v pokračujícím izraelském úsilí vylíčit palestinský rozpad jako endogenní, nevyhnutelný a v očích sionistů možná i „zasloužený“.
Jejich vymazané společenské postavení – jejich vyloučení z komunitní imaginace – však značí jejich neschopnost naturalizovat se do palestinského sociálního těla, na rozdíl od tradičních mafií, které často zakořeňují v příbuzenských, sousedských nebo třídních solidaritách. Místo toho tito kolaboranti existují v zóně negativní suverenity: obávaní, ale nerespektovaní, známí, ale nenárokovaní, přítomní, ale popíraní. Nejlépe je lze chápat jako koloniální technologii fragmentace – gangy bez loajality a mafie bez důstojnosti.
Tato technologie fragmentace opět není nová. Izrael již dlouho pěstuje spojenectví s místními aktéry, aby řídil a narušoval palestinskou soudržnost. Nedávný vzestup gangů v palestinských komunitách uvnitř Izraele je jedním z takových příkladů. Spojení tiché izraelské podpory, zejména ze strany zpravodajských aparátů, stejně jako úmyslné selhání policejní práce a širších ekonomických posunů, vedlo k novým, hlubším strukturám organizovaného zločinu.
Tyto gangy nejsou pouhými vedlejšími produkty společenského úpadku; jsou symptomy řízené poruchy, kultivované a tolerované do té míry, do jaké vytěsňují kolektivní vnímání a přesměrovávají násilí dovnitř, a to i mezi těmi, které Izrael vydává za své vlastní občany, a s radostí je využívá jako nástroje propagandy, aby řekl: „Podívejte, máme Araby, kteří se procházejí po pláži. Proto nejsme rasisté.“
Totéž platí pro Palestinskou samosprávu na Západním břehu Jordánu, která dnes představuje nejpokročilejší formu takové gangsterské politické kultury. Kanibalizací parastátního aparátu vládne PA nejen skrze izraelský stín, ale také prostřednictvím vlastního zneužití nacionalistické historie jako zbraně. Překresluje hranice loajality a zrady, přítele a nepřítele tak, že může skrýt své gangsterské sklony.
Ale možná právě toto je v kontextu Gazy to nejdůležitější: stejně jako humanitární prostředek a obscénní genocida, jako radost izraelského vojáka a jeho veselí ze zabíjení Palestinců a ničení jejich domovů – vše je nyní odhaleno. Je to válka bez přikrývek. Žádné prostěradla, žádné závoje, žádné ideologické klapky na očích. Sociální forma této spolupráce, její hrubé vynoření se na veřejnost, odhaluje něco zásadního o povaze této války.
Není to jen genocidní – je to obscénní a nestoudné, od světa nepožaduje nic než pasivitu. To, čeho jsme svědky, není jen vojenské tažení, ale divadlo kolapsu – ne Gazy, ale ideologických klapek na oči, diskurzů a morálních nároků světa, který se již nedokáže ospravedlnit. Jeden gang v Gaze odráží mnoho gangů, které nám vládnou.
Úvodní fotografie: Palestinská policie podniká opatření a zřizuje kontrolní stanoviště na ulici al-Rashid během příměří mezi Izraelem a Hamásem 26. ledna. (Foto: Omar Ashtawy/APA Images)
