Chris Hedges: Fraška o příměří
Izrael hraje po desetiletí dvojí hru. Podepisuje dohodu s Palestinci, která má být implementována ve fázích. První fáze dává Izraeli, co chce – v tomto případě propuštění izraelských rukojmích v Gaze –, ale Izrael obvykle nedokáže realizovat další fáze, které by vedly ke spravedlivému a vyváženému míru. Konečně provokuje Palestince nevybíravými ozbrojenými útoky k odvetě, definuje palestinskou reakci jako provokaci a ruší dohodu o příměří, aby znovu zažehnal masakr.
Pokud bude tato nejnovější třífázová dohoda o příměří ratifikována – a není jisté, že tak Izrael učiní – věřím, že to bude o něco víc než odklad během prezidentské inaugurace. Izrael nemá v úmyslu zastavit svůj kolotoč smrti.
Izraelský kabinet odložil hlasování o návrhu na příměří, protože pokračuje v bombardování Gazy. Za posledních 24 hodin bylo zabito nejméně 81 Palestinců.
Ráno po oznámení dohody o příměří obvinil izraelský premiér Benjamin Netanjahu Hamás, že porušil část dohody „ve snaze vynutit si ústupky na poslední chvíli“. Varoval, že jeho kabinet se znovu sejde až „až zprostředkovatelé informují Izrael, že Hamás přijal všechny prvky dohody“.
Hamás odmítl Netanjahuova tvrzení a zopakoval svůj závazek k příměří, jak bylo dohodnuto s mediátory.
Dohoda zahrnuje tři fáze. V první fázi, která trvá 42 dní, nepřátelství ustává. Hamás propustí některé izraelské rukojmí – 33 Izraelců zajatých 7. října 2023, včetně všech zbývajících pěti žen, kterým je více než 50 let a trpí nemocemi – výměnou za až 1000 Palestinců zadržených Izraelem.
Izraelská armáda se první den příměří stáhne z obydlených oblastí pásma Gazy. Sedmý den se vysídleným Palestincům umožní vrátit se do severního pásma Gazy. Izrael umožní každý den vstoupit do Gazy 600 humanitárním vozům s potravinami a zdravotnickým materiálem.
Ve druhé fázi, která začíná 16. dnem příměří, budou propuštěni zbývající izraelští rukojmí. Izrael dokončí své stažení z pásma Gazy ve druhé fázi a zůstane přítomen v některých částech Filadelfského koridoru, který se táhne podél 13kilometrové hranice mezi Pásmem Gazy a Egyptem. Ta předá Egyptu kontrolu nad hraničním přechodem Rafah.
Třetí fáze bude zahrnovat jednání o trvalém ukončení války.
Zdá se však, že Netanjahuova kancelář již dohodu porušila. V prohlášení odmítlo stažení izraelských jednotek z filadelfského koridoru během první 42denní fáze příměří. „V praxi Izrael zůstane ve Filadelfském koridoru až do odvolání,“ uprostřed tvrzení, že se Palestinci snaží dohodu porušit. Palestinci během četných jednání o příměří požadovali stažení izraelských jednotek z Gazy. Egypt odsoudil izraelskou okupaci jeho hraničních přechodů.
Hluboké rozpory mezi Izraelem a Hamasem hrozí, že dohodu vykolejí, i když ji Izraelci nakonec přijmou. Hamás chce trvalé příměří. Nicméně izraelská politika má jasno ve svém „právu“ znovu se zapojit do vojenské intervence. O tom, kdo bude vládnout Gaze, neexistuje shoda. Izrael dal jasně najevo, že nebude akceptovat pokračování vlády Hamásu. Není zde žádná zmínka o statutu Agentury OSN pro pomoc a práci pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA), agentury OSN, která zakázala Izrael a poskytuje většinu humanitární pomoci Palestincům, z nichž 95 procent bylo vysídleno. . Neexistuje žádná dohoda o rekonstrukci pásma Gazy, které je v troskách. A samozřejmě v dohodě není žádná cesta k nezávislému a suverénnímu palestinskému státu.
Izraelská lživost a manipulace jsou žalostně předvídatelné.
Camp David Accords, podepsané v roce 1979 egyptským prezidentem Anwarem Sadatem a izraelským premiérem Menachemem Beginem bez účasti Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), normalizovaly diplomatické vztahy mezi Izraelem a Egyptem. Ale následující fáze, které zahrnovaly příslib Izraele vyřešit palestinskou otázku s Jordánskem a Egyptem, umožnit palestinskou samosprávu na Západním břehu a v pásmu Gazy do pěti let a ukončit výstavbu izraelských osad na Západním břehu , včetně východního Jeruzaléma, nebyly nikdy dodrženy.
Nebo si vezměte dohody z Osla z roku 1993. Dohoda podepsaná v roce 1993, ve které OOP uznala právo Izraele na existenci a Izrael uznal OOP jako legitimního zástupce palestinského lidu, a Oslo II, podepsané v roce 1995 a proces směřující k míru a podrobně popsaný palestinský stát byl mrtvé zrození. Bylo stanoveno, že jakákoli diskuse o ilegálních židovských „osidlech“ by měla být odložena až do „konečného“ jednání o statutu, kdy by mělo být dokončeno stažení izraelské armády z okupovaného Západního břehu Jordánu. Vládní moc by měla být převedena z Izraele na údajně dočasnou palestinskou samosprávu. Západní břeh Jordánu byl rozdělen do oblastí A, B a C. Palestinská samospráva má omezené pravomoci v oblastech A a B. Izrael ovládá celou oblast C, která tvoří přes 60 procent Západního břehu.
Právo palestinských uprchlíků vrátit se na historická území, která jim byla zabrána při vzniku Izraele v roce 1948 – právo zakotvené v mezinárodním právu – opustil vůdce OOP Jásir Arafat, což okamžitě rozzlobilo mnoho Palestinců, zejména ty v Gaze, kde 75 procent jsou uprchlíci nebo potomci uprchlíků. Edward Said nazval Dohody z Osla „nástrojem palestinské kapitulace, palestinským Versailles“ a Arafata odsoudil jako „Pétaina Palestinců“.
Izraelské vojenské stažení plánované jako součást Osla se nikdy neuskutečnilo. Prozatímní dohoda neobsahovala žádné ustanovení o ukončení židovské kolonizace, pouze zákaz „jednostranných kroků“. V době dohod z Osla žilo na Západním břehu přibližně 250 000 židovských osadníků. Nyní jich je nejméně 700 000. K uzavření konečné smlouvy nikdy nedošlo.
Novinář Robert Fisk nazval Oslo „klamem, lží, trikem, který má přimět Arafata a OOP, aby se vzdali všeho, o co více než čtvrt století hledali a za co bojovali, způsob, jak vytvořit falešnou naději, podkopat snahu o státnost. .“
Izraelský premiér Jicchak Rabin, který podepsal dohody z Osla, byl zavražděn Yigalem Amirem, krajně pravicovým židovským studentem práv, 4. listopadu 1995 po shromáždění na podporu dohody. Itamar Ben-Gvir, nyní izraelský ministr národní bezpečnosti, byl jedním z mnoha pravicových politiků, kteří Rabinovi vyhrožovali smrtí. Rabinova vdova Leah obvinila Netanjahua a jeho příznivce, kteří na politických shromážděních rozdávali letáky zobrazující Rabina v nacistické uniformě, z vraždy svého manžela.
Od té doby Izrael provedl sérii vražedných útoků na Gazu a cynicky popsal bombardování jako „sekání trávníku“. Tyto útoky, které zanechávají desítky mrtvých a zraněných a dále zhoršují již tak křehkou infrastrukturu Gazy, mají názvy jako Operace Rainbow (2004), Operace Dny pokání (2004), Operace Summer Rains (2006), Operace Podzimní mraky (2006) a Operace Horká zima (2008).
Izrael porušil dohodu o příměří s Hamásem z června 2008, zprostředkovanou Egyptem, zahájením pohraničního náletu, při kterém zahynulo šest členů Hamásu. Útok vyvolal, jak Izrael zamýšlel, odvetný útok Hamasu, který na Izrael vypálil jednoduché rakety a minometné granáty. Palba Hamasu poskytla záminku pro masivní izraelský útok. Izrael zdůvodnil svůj vojenský úder jako vždy právem na sebeobranu.
Operace Lité olovo (2008–2009), při níž Izrael provedl 22 dní pozemních a leteckých útoků a izraelské letectvo shodilo na Gazu přes 1 000 tun výbušnin, zabilo 1 385 lidí, včetně podle izraelské skupiny pro lidská práva B’Tselem nejméně 762 civilistů, včetně 300 dětí. Během stejného období byli čtyři Izraelci zabiti raketami Hamásu a devět izraelských vojáků zemřelo v Gaze, čtyři z nich při přátelské palbě. Izraelský list Haaretz později uvedl, že „Operace Lité olovo“ byla připravena během předchozích šesti měsíců.
Izraelský historik Avi Shlaim, který sloužil v izraelské armádě, napsal:
Brutalita izraelských vojáků je překonána pouze lživostí jejich mluvčích… Jejich propaganda je pohádka… Nebyl to Hamas, ale izraelská armáda, kdo porušil příměří. Stalo se tak při útoku na Gazu 4. listopadu, při kterém bylo zabito šest mužů Hamasu. Cílem Izraele není jen bránit svůj lid, ale v konečném důsledku svrhnout vládu Hamásu v Gaze obrácením lidu proti jeho vládcům.
Po této sérii útoků na Gazu následovaly izraelské útoky v listopadu 2012, známé jako Operace Pilíř obrany, a v červenci a srpnu 2014 v operaci Ochranná hrana, sedmitýdenní kampani, ve které se zúčastnilo 2 251 Palestinců a 73 Izraelců, včetně 67 vojáků, byli zabiti, byli zabiti.
Po těchto útocích izraelské armády následovaly v roce 2018 převážně pokojné protesty Palestinců, známé jako „Velký pochod návratu“ podél oplocené hranice s Gazou. Přes 266 Palestinců bylo zastřeleno izraelskými vojáky a 30 000 dalších bylo zraněno. V květnu 2021 zabil Izrael v Gaze přes 256 Palestinců po útocích izraelské policie na palestinské věřící v jeruzalémské mešitě Al-Aksá. K dalším útokům na věřící v mešitě Al-Aksá došlo v dubnu 2023.
A pak, 7. října 2023, přišlo prolomení bezpečnostních bariér obklopujících Gazu, kde Palestinci přes 16 let strádali pod blokádou ve věznici pod širým nebem. Útoky palestinských ozbrojenců si vyžádaly asi 1200 izraelských obětí – včetně stovek zabitých samotným Izraelem – a poskytly Izraeli záminku, kterou se dlouho snažil zdevastovat Gazu ve válce se „železným mečem“.
Tento hrozný příběh ještě neskončil. Cíle Izraele zůstávají nezměněny – vymýcení Palestinců z jejich země. Toto navrhované příměří je další cynickou kapitolou. Je mnoho způsobů, jak může selhat a mám podezření, že selže.
Ale modleme se, alespoň prozatím, aby se masakr zastavil.
Autor: Chris Hedges
