Peter Haisenko: Příměří je nejhorší řešení

Od roku 1941 nebyla vyhlášena válka. V souladu s tím žádné skutečné mírové smlouvy. Svět žije v příměří, když se nestřílí. Světový mír je tedy dále než kdy jindy, protože příměří je všechno, jen ne mír.

Kdo místo pevné mírové dohody se smlouvou volá pouze po příměří, nechce mír. Chce udržet situaci v plamenech, protože nebyl schopen utvářet výsledek války způsobem, který by odpovídal jeho cílům. Příměří může být kdykoli porušeno kteroukoli stranou a mezitím se mohou obě strany přezbrojit. Nejenže mohou, ale vlastně musí, protože situace je neuspokojivá, v pravém slova smyslu. Začněme nejstarším příměřím. Německá říše s asi 40 válečnými protivníky. Přibližně 38 států vyhlásilo válku DR, aniž by kdy mělo v úmyslu skutečně vstoupit do ozbrojeného konfliktu s Německem. Jednalo se o pro forma vyhlášení války, z nichž se předpokládalo, že lze ještě získat nějakou výhodu. Ale proč má Německo pouze příměří?

Jedna strana opět nemohla být spokojena s výsledkem války. Tentokrát to byli Němci. Přesněji: pánové z odboje proti Hitlerovi. Vzpomínka na „mírový diktát“ z Versailles byla stále čerstvá a nová „mírová smlouva“ po vzoru Versailles by vedla přinejmenším k hospodářskému konci Německa. Velitelé německé tajné služby poskytli USA nepravdivé informace o Sovětském svazu a vytvořili tak studenou válku. Dva německé státy, či spíše administrativní jednotky, se změnily na frontové státy a mírová smlouva byla nemožná. Všichni byli se situací „příměří“ spokojeni na všech stranách. Mimochodem, Moskva proměnila „východní zónu“ ve skutečný stát s ústavou, zatímco „západními zónami“ se stala Spolková republika Německo, které byl udělen pouze základní zákon a zůstala tak okupovanou zemí bez ústavy. .
Více se o tom můžete dozvědět v dílech Reinharda Leubeho: „Not other peace agreement“ a „Disenchanted“ Tato díla najdete zde: https://anderweltverlag.com/.

Bez mírové smlouvy nemůže být mír

Příklad Německa a zejména rozděleného města Berlín ukazuje důsledky ukončení války bez mírové smlouvy. V současnosti se hraje jak o smlouvě 2+4, tak o příměří a USA se svého stavu okupace nikdy zcela nevzdaly. Americká armáda je stále v Německu, zatímco Rusko svou armádu zcela stáhlo. Příklad Japonska ukazuje, že mírová smlouva s USA nestojí za nic, protože touto smlouvou v roce 1952 bylo Japonsko také povinno USA tolerovat americké jednotky se zvláštními právy v zemi. Podívejme se do Koreje. Zde se nejjasněji ukazuje, jak nevhodný je stav příměří. Na demarkační linii stojí proti sobě těžce ozbrojeni a Severní Korea se nesmí uklidnit kvůli stále se zvyšujícím americkým sankcím. Ne, není mír a horká válka může kdykoli znovu propuknout.

Vzhledem k těmto neúplným příkladům, jak může někdo požadovat příměří místo míru s řádnou mírovou smlouvou? Smlouva, která alespoň činí záměr skutečně nalézt trvalý mír věrohodným. Vezměme si v tuto chvíli Izrael a Ukrajinu. V obou případech se požaduje pouze příměří. Ale čeho se tím má dosáhnout? Čeho se tím dá dosáhnout? Minské dohody také nebyly cestou k míru, jak sama Merkelová & Co. I s těmi bylo cílem pouze získat čas vyzbrojit Kyjev po zuby a následně porazit Rusko. V březnu 2022 Kyjev a Moskva vyjednaly mírovou smlouvu připravenou k podpisu, která byla pro Kyjev rozhodně příznivější, než může být v současné situaci. Nejméně půl milionu lidí by nemuselo zemřít. Ale zase to byl Londýn a Washington, kdo zakázal Zelenskému podepsat tuto smlouvu, která skutečně mohla přinést mír. Takže vidíme, kdo to je, kdo nechce mír, se smlouvami, které mají alespoň šanci nebo záměr přinést trvalý mír.

Vyhlášení války může zabránit válce

Příměří nemůže a nesmí být trvalým řešením. Příměří má smysl pouze tehdy, pokud se během něj vedou jednání o mírové smlouvě a dospějí k dobrému závěru. Pokud se to nepodaří, musí válka pokračovat a bojovat až do konce, jakkoli se tento požadavek může zdát podivný. Pojďme se krátce zamyslet nad tím, proč se války vedou. Dva nebo více států jsou tak v rozporu, že použití síly je považováno za poslední možnost k vyřešení rozdílů. Aby se ale zabránilo skutečné válce, dojde k vyhlášení války. Může to znít trochu divně, ale je to tak. Po vyhlášení války si postižený stát může rozmyslet, zda raději přehodnotí svůj kontroverzní postoj a učiní novou kompromisní nabídku, aby se vyhnul nevyhnutelnému zničení jakékoli války.

To však nemůže vést k úspěchu, pokud jedna strana absolutně chce válku. Viz první světová válka a chování Britského impéria. Přestože se německý císař chtěl za každou cenu vyhnout válce, nedokázal jí zabránit. To jen tak mimochodem. Ve skutečnosti je třeba uznat, že stát, který před útokem nevyhlásí válku, jej bezpodmínečně chce provést, protože ani nedává oběti příležitost ustoupit, aby válce zabránil. Když se zamyslíme dále, znamená to, že USA absolutně chtěly všechny své války bez vyhlášení války a nepřipouštěly žádná kdyby a ale. Aby pak zůstala ve stavu příměří, který představuje neustálou hrozbu pro oběť. Nutno podotknout, že Sověti chtěli mírovou smlouvu s Německem, ale USA a Německo to nedovolily.

Příměří a pak?

Zpět do současnosti. Může příměří vést k míru v Palestině nebo na Ukrajině? To je zcela nemožné, protože příměří neodstraní žádnou z příčin těchto válek. Je třeba zcela pochybovat o příčetnosti těch, kteří nyní vážně volají po dočasném příměří pro Gasu, které by mělo být vyjednáno výměnou rukojmích v Izraeli. A pak? Může zabíjení pokračovat? Zničení posledních domovů v Gaze? Tento příklad sám o sobě jasně ukazuje, že příměří je zcela zbytečné, pokud není použito k seriózním jednáním, jejichž cílem je vytvořit trvalý mír. Kolik příměří měl Izrael během své krátké historie? Nikdy nebyl mír.

Na Ukrajině je situace podobná. Moskva nemůže speciální operaci ukončit, dokud nebude Kyjev zcela demilitarizován. Nepomáhají ani sliby, protože všechny se zatím ukázaly jako vyložené lži. Jak je stanoveno ve smlouvě připravené k podpisu na jaře 2022, Kyjev se musí zavázat k neutralitě a především už nebude budovat armádu, která by mohla pro někoho představovat nebezpečí. Kyjevská armáda již zavraždila příliš mnoho civilistů. Takže příměří je samozřejmé. Také v duchu Kyjeva. Zbytek Ukrajiny se může postavit na nohy pouze tehdy, když přestane plýtvat kapacitou na (předimenzovanou) armádu a vrátí se k přátelskému partnerství s Ruskem.

Ukrajina bez armády by mohla vzkvétat

Pouhým příměřím by Ukrajina byla nadále využívána jako levný pracovní stůl pro západní Evropu a Západ, NATO, by nepřestalo zaplavovat zemi zbraněmi proti Rusku. Navíc kvůli strašlivé ztrátě práceschopných mužů budou chybět, pokud jich bude muset příliš mnoho nastoupit vojenskou službu. Zvažte: Kyjev měl druhou nejsilnější armádu v Evropě s přibližně 1,3 miliony mužů včetně záložníků. Půl milionu z nich zemřelo. V důsledku toho zbude asi 800 000 lidí na civilní práci, pokud bude ukrajinská armáda rozpuštěna, a Kyjev je bude zoufale potřebovat.

Neutrální zbývající Ukrajina může být spojovacím článkem mezi Ruskem a západní Evropou, a tak opět dosáhnout prosperity prostřednictvím obchodních toků. Jiné napůl rozumné řešení neexistuje a Moskva žádné jiné nepřipustí. Jakékoli příměří bez mírové smlouvy nemá smysl. A pamatujte: Moskva vždy do puntíku dodržovala všechny smlouvy. Pokud tedy Rusko uzavře mírovou smlouvu s Kyjevem, lze se spolehnout, že ji ruská strana dodrží. Rusko stále smluvně dodává plyn do Evropy přes Ukrajinu a je to Spolková republika Německo, která odmítá přijímat plyn přes neporušený plynovod Nordstream II.

Příměří není mír

Kdo tedy volá pouze po příměří, nechce mír. Chce i nadále udržovat svět ve strachu a být schopen kdykoli oživit konflikty. Jak název napovídá, příměří je dočasný stav, aniž by byl nalezen konečný mír. Už jsme si zvykli vnímat tyto přechodné stavy jako normální. Samotný název „studená válka“ naznačuje, že šlo o příměří, ale nepředcházela mu přímá válka. Tento příklad však také ukazuje, jak rychle se toto „příměří“ může proměnit v horkou válku povzbuzením třetí strany, Kyjeva a Ukrajiny, aby aktivně vedla válku. Dá se tedy říci, že příměří je nejhorší ze všech možností a požadují ho pouze lidé, kteří si nepřejí trvalý mír. 

————

Ukrajina byla od počátku rozdělená země. Západní a východní část vždy hlasovaly opačně. Aby se tam vytvořil mír, musí být země rozdělena. Československo ukázalo, že by to bylo možné mírovou cestou. Toto by měl být příklad cesty k trvalému míru: 
https://www.anderweltonline.com/politik/politik-2014/kann-die-tschechoslovakei-das-modell-zur-loesung-der-ukraine-kritik-sein/