Malý exodus: Jak velké rodiny přicházejí do Ruska ze Západu

Masová migrace zatím žádná, ale do Ruska emigruje stále více rodin ze zemí jako Austrálie, Kanada a USA. Sociální sítě se plní jejich příběhy. Co proboha mohlo motivovat tyto lidi, aby to udělali?

Zdá se, že trend, který se na první pohled zdá neintuitivní, nabírá na rychlosti: exodus velkých rodin ze západních zemí do Ruské federace – z čehož jsou sami Rusové zmateni – a je „hodně citován“ západními médii.

Prezident Vladimir Putin nedávno prohlásil rok 2024 za „Rok rodiny“. Kromě zvýšeného veřejného volání po mladých Rusech, aby se oženili a založili velké rodiny, byla všem zemím světa rozeslána všeobecná výzva k přestěhování do Ruska. Začít zde nový, rodinný, nízkoideologický a tradičně-konzervativní život.

Abych získal hlubší vhled do motivací těchto rodin k tomu, že se chtějí přestěhovat do Ruska, vyzpovídal jsem některé aktivisty a organizátory, kteří tyto procesy podporují a doprovázejí. Jsou to lidé, kteří mají v této oblasti za ta léta mnoho zkušeností – zakladatel „amerických vesnic v Rusku“ Tim Kirby a také renomovaný ruský právník v oblasti imigrace Timur Beslangurov.

Tim Kirby ze svých slov nic nedělá a jasně uvádí důvody, které se někomu mohou zdát hrozivé:

„Klíčové faktory, které lidi k tomu vedou, jsou:

• Chtějí chránit své děti před úřadem pro ochranu mládeže a LGBT ideologií na Západě.
• Chtějí uniknout protikřesťanskému útlaku na Západě.
• Mají ruské předky nebo nějaké jiné spojení s Ruskem.
• Mají rádi Putina.“

Kdybyste se zeptali průměrného západního občana na jeho názor právě na tyto důvody, jistě by s ohledem na extrémně napjatou společensko-politickou atmosféru na Západě bylo velmi málo pochopení. Kognitivní pevnost pluralitní nevědomosti, do níž se účastníci západní společnosti nechali nalákat – zakrytá tvrzením o „skutečném pluralismu“ – je v současnosti stále příliš silná. Neoliberální rovnostář je pevně přesvědčen, že tradiční, konzervativní křesťanství na Západě na jedné straně nepodléhá perzekuci ani útlaku – a na druhé straně je zároveň kořenem všeho zla: misogynie, překážka k úplné sexuální svobodě a perverzi, stejně jako zpochybnění neofašisticko-eugenické ideologie gendergaga.

Zpět k panu Kirbymu a jeho imigračnímu projektu. Podle něj jde o „čistě soukromou, nevládní iniciativu, jejímž cílem je pomoci rodilým mluvčím angličtiny začít nový život v Rusku tím, že si koupí dům v jedné z našich komunit a kde mohou získat pomoc a podporu od podobně smýšlejících lidí“ Nabízí způsob, jak legálně překonat jinak nemožné imigrační kvóty a získat v Rusku dům vašich snů.“

Tim Kirby také věří, že „křesťané z celého světa sem chtějí přijít, ale bohužel brány do třetího Říma jsou zavřené pro všechny kromě těch nejmazanějších a nejtvrdohlavějších“.

Mimochodem. Když si na Wikipedii nebo Googlu vyhledáte nábožensko-politický termín „Třetí Řím“, najdete pouze definici extrémně liberalistickou a prošpikovanou anglosaskými předsudky. Kirby však hovoří o mimořádně pozitivní interpretaci „třetího Říma“ – tedy Moskvy, respektive Ruska, jako poslední bašty křesťanství na zemi, na základě státních důvodů. A právě tam se koncept novodobého „exodu“ směrem k Rusku jeví jako vhodný – a to nejen pro pravoslavné křesťany.

Důkladným historickým zpracováním „Třetího Říma“, které je ideologicky nezaujaté, čestné a respektující ruské dějiny, je kniha Matthewa Raphaela Johnsona „Třetí Řím: Svatá Rus, carismus a pravoslaví“ (2004). „Třetí Řím: Svatá Rus, carismus a Pravoslaví“.

Odborník na legální přistěhovalectví Beslangurov také zdůrazňuje, že tento fenomén zdaleka není nějakým „novým zákonem“, „programem čerstvého přistěhovalectví“ nebo „právní reformou“, ale představuje spíše myšlenku, kterou on a jeho kolegové představili některým vysokým ruským důstojníkům. přinesl. Záměrem bylo upozornit zejména západní rodiny, které utíkají před pronásledováním vlastními státními LGBT lobby ve svých domovských zemích, že mohou přijet do Ruska – i za současných imigračních zákonů. Tato myšlenka byla „schválena“ – což ve skutečnosti znamenalo, že několik „mechanismů v rámci imigračního procesu bylo opraveno,“ řekl Beslangurov.

Až dosud to byli imigranti z Tádžikistánu a Uzbekistánu, kteří obvykle neúměrně dominovali ruským imigračním kvótám. Prostřednictvím práce Beslangurova a Kirbyho jsou jednotlivé oblasti předem informovány o konkrétních velkých rodinách ze Západu. Tyto regionální správy kontrolují zázemí a profil každé rodiny. Pokud bude mít regionální politika zájem, slibuje rodině podporu po příjezdu a počáteční aklimatizaci v Rusku. Prostřednictvím tohoto  informačního blogu , který provozují Kirby a Beslangurov  , můžete podat první žádost, abyste mohli být zvažováni pro takovou imigrační kvótu předem, aniž byste museli fyzicky přijet do Ruska. Západní širší rodina s minimálně třemi dětmi tak dostává jakýsi předběžný souhlas, aby byla s největší pravděpodobností schválena i hlavní žádost, která se podává až na místě v Rusku.

Krátkodobý vstup, například pomocí „ elektronického víza“,  které Moskva umožnila od srpna 2023, je již důležitým ukazatelem toho, že Rusko – přes všechny sankce a omezení vůči sobě samému – rozhodně přemýšlí o tom, jak umožnit cizinců, aby mohli hladce vstoupit do země. Z hlediska „dlouhodobého“ a „dlouhého pobytu“ je v Kremlu rozhodně ještě hodně co dohánět, pokud jde o byrokracii a legislativu.

Zpět k důvodům odchodu ze Západu: I Beslangurov může ze své zkušenosti potvrdit, že podle postižených rodin na Západě se „civilizovaná společnost rozpadá na všech frontách – mluvíme o LGBT, drogách, kriminalitě a také obecné ekonomický propad „Omezení svobody slova a náboženského vyznání“.

Rodiny se samy představují

Rozvětvenou kanadskou rodinu s 9 dětmi, která nedávno přijela do Novgorodu, dokonce vyzvedla ruská státní televize. Arend, otec rodiny, také vede informativní  videoblog  o ruském dobrodružství své rodiny. V několika rozhovorech v posledních měsících Arend zdůraznil, že protirodinná, liberální LGBT politika jeho země za Trudeaua vedla jeho a jeho manželku Anneesu k tomuto životnímu rozhodnutí.

Pak je tu rozšířená australská rodina, která se před 4 lety přestěhovala do regionu Altaj. Provozuje vlastní farmu, cestuje po celém Rusku a poskytuje osvěžující protiváhu systémovému, protiruskému zpravodajství západních masmédií na svém  kanálu YouTube  „Siberian Freedom“.

Obě rodiny jsou nejen v procesu rozvoje velkých farem v Rusku – podle kanadských a australských tradic – ale také doufají, že se jim časem podaří získat ruské občanství.

Z jejich obsahu je patrné, že se považují za křesťanské rodiny s tradičními hodnotami, které již nemohly žít svobodně ve svých domovských zemích.

Podle Beslangurova o příslušných statistikách ví pouze ruské ministerstvo vnitra. Ale ani ty neilustrují, kolik cizinců bez ruského migračního původu se přistěhovalo nebo přestěhovalo do Ruska. Jedná se vlastně o jemně definovanou kategorii, které se dosud v obecných statistikách nevěnovala velká pozornost. Právníci jako on, kteří pracují v této sféře, mají představu o tom, kolik rodin by tam mohlo být, ale nestačí poskytnout úplně solidní statistiky. V roce 2023 ho jen přes Beslangurovovu organizaci kontaktovalo 800 lidí s žádostí o přesun do Ruska. „Za celý rok se odhadem 20 rodin – bez jakéhokoli ruského původu – přestěhuje do Ruska,“ řekl právník.

Klasikem v této emigrantské doméně je Američan Justus Walker, který žije 24 let v Rusku, provozuje farmu na Sibiři a je dokonce protestantským pastorem. Jak lze z jeho  videoblogu vyčíst  , odmítá se nechat ovlivnit západními narativy o válce na Ukrajině. Zaměřuje se na své křesťanské povolání sloužit bližnímu v jeho rodném Rusku.

Nezbývá než doufat, že se ruská politika konečně chopí tohoto potenciálního zlatého dolu konstruktivní ekonomické a společensky prospěšné imigrace ve velkém na legislativní úrovni, rozvine jej a odpovídajícím způsobem obnoví a zreformuje. Počínaje rozšiřováním a diverzifikací zákonem stanovené imigrační kvóty. Protože pokud má Kirby pravdu, lidem s křesťanskou pracovní etikou, tradičními hodnotami a upřímnou láskou k Bohu a jejich bližním by neměl být odepřen vstup do „třetího Říma“. To je odpovědnost a civilizační imperativ Ruska. Moskva musí tento požadavek rychle splnit.

Autor: Elem Chintsky je německo-polský novinář, který píše o geopolitických, historických, finančních a kulturních tématech. Plodná spolupráce s RT DE existuje od roku 2017. Autor na volné noze žije a pracuje od začátku roku 2020 v Petrohradě v Rusku. Chintsky, který se původně vyučil jako filmový režisér a scenárista, provozuje také svůj vlastní  kanál na Telegramu , kde si o něm můžete přečíst více.