Washingtonský „plán B“ v Sýrii

USA vyvinuly nový plán na rozkouskování země – Damašek a jeho spojenci musí jednat

Sýrie čelí obnovenému a znovuobjevenému americko-izraelskému plánu na rozbití země, přičemž se opírá o členy menšinových skupin, které „režim“ tolik chránil: zejména na jihu (Suweida) a severovýchodě (Kurdové na „východním Eufratu“ ). Stalo se nezbytností čelit tomuto systému. Břemeno toho by mělo ležet nejen na bedrech Sýrie a její armády, ale také na bedrech států a polovojenských složek Osy odporu. Hrozba je ohrožuje všechny bez výjimky. A musí si vždy pamatovat, že Sýrie bojovala za jejich ochranu a kvůli nim.

Když USA a jejich klienti v sousedních zemích necítili žádný odpor, byli odvážnější. Obrátili se proti Sýrii, a to jak prostřednictvím smrtících sankcí vyhladovění, tak pomocí triku, jak přivést Sýrii zpět do arabského stáda a přivítat prezidenta Bašára al-Asada v některých arabských metropolích. To se ukázalo jako součást lsti, jak prodat iluze, odvést pozornost a získat čas na realizaci tohoto plánu.
Nejsou to jen někteří drúzští občané v Suweidě, kteří hladoví, aby ospravedlnili zničení státních institucí a povstání proti státu. Celý syrský lid čelí drsným životním podmínkám, které jsou ještě ničivější než ty v sankcemi sužovaném Iráku za Saddáma Husajna. Je nedostatek vody, paliva, elektřiny a chleba. Převzetí obrovských zásob ropy a zemního plynu a zemědělského bohatství východně od Eufratu USA za účasti Syrských demokratických sil (FCS) mělo „revolucionizovat“ část syrského lidu, který 12 let bojoval za zachování stát a jeho jednotu“ a vést je k požadavku svržení režimu ze zoufalství a beznaděje a při hledání spásy.

Irák Saddáma Husajna čelil podobné hladové kampani, ale v případě Sýrie to bylo ještě přísnější. V pozdějších letech embarga vůči Iráku bylo částečně uvolněno prostřednictvím režimu „ropa za potraviny“ po rostoucím mezinárodním tlaku. Nic takového ale nebylo a nebude aplikováno na Sýrii. Je to proto, že většina arabských vlád podléhá Spojeným státům, které se zmocnily syrských zdrojů ropy a zemního plynu, ukradly jejich produkci a zabránily syrskému lidu přijímat potraviny, které kdysi potřebovaly v dostatečném množství.

Nepodařilo se jim rozdělit Sýrii a svrhnout režim pomocí ozbrojeného politického islámu a napumpovat do tohoto úsilí desítky miliard dolarů. Nyní se uchylují k „plánu B“, vytvoření samostatných politicky a administrativně autonomních zón na okrajích Sýrie: Suweida a Deraa na jihu (jako ochranná bariéra pro Izrael), na severovýchodě pod kurdským vedením a na severozápadě pod tureckým patronátem.

Tyto autonomní enklávy, vynucené násilím a hladem, se mají vyvinout v nezávislé státy s podporou amerických jednotek umístěných na speciálních základnách východně od Eufratu a sloužit jako ochranný nárazník pro Izrael. Podobné základny by mohly vzniknout na jihu Sýrie v Suweidě a Derá, aby doplnily základny v Jordánsku a v al-Tanafu na irácko-syrsko-jordánském hraničním přechodu a zcela izolovaly Damašek a jeho armádu od golanské fronty.
Protesty vedené drúzskými separatistickými skupinami proti zhoršujícím se životním podmínkám a korupci, při nichž byly zapáleny syrské vlajky a rabovány vládní budovy, byly jen špičkou ledovce znovuobjeveného americko-izraelského plánu. Legitimní stížnosti jsou zneužívány k dosažení škodlivých cílů. Totéž platí pro události východně od Deir az-Zour a ve venkovských oblastech Idlibu a Aleppa.

Pozitivním krokem bylo povstání kmenů na severovýchodě proti americké základně a jejím ochráncům SDF. Ale přišel pozdě a nestačil. Potřebuje plnou a otevřenou podporu syrské armády, ať to stojí cokoliv. K této situaci vedlo především mlčení těchto konspirací podle teorie „strategické trpělivosti“. Udělal opak toho, co bylo zamýšleno.

Je třeba znovu zdůraznit, že odpovědnost za potírání tohoto spiknutí neleží pouze na Sýrii a její těžce poškozené armádě, která již 12 let bojuje na obranu země a ztratila desítky tisíc mučedníků. Podporují ji všichni členové Osy odporu, zejména Írán. Sýrie platí cenu za své spojenectví s Íránem. Je vyhladověno, ožebračeno a rozřezáno, protože se odmítá vzdát tohoto spojenectví. Totéž platí pro jeho ruské spojence. Sýrie je ekonomicky chránila tím, že odmítla dodávat katarský plyn do Evropy. Přesto odmítají poskytnout zemi vzdušné krytí nebo obranu, aby odrazily izraelské nálety. Dosud bylo uskutečněno více než 300 útoků,

Mohu jen vyzvat naše bratry a sestry v Sýrii, aby byli pevní a shovívaví. Ještě důrazněji však vyzývám syrské úřady a jejich státní a polovojenské spojence, aby rychle jednali a překazili toto spiknutí všemi dostupnými prostředky, než bude příliš pozdě.