Sergej Karaganov: Zde je důvod, proč Rusko musí zvážit zahájení jaderného útoku na západní Evropu

Pokud budou věci pokračovat tak, jak mají, Moskva nebude mít jinou možnost, než použít ultimátní zbraň

Tento měsíc proběhla v Rusku aktivní debata o možnosti preventivního použití jaderných zbraní v Moskvě. Což by bylo v rozporu se zavedenou doktrínou. Začalo to po zveřejnění článku profesora  Sergeje Karaganova , který vyvolal širokou odezvu domácí  odborné veřejnosti . 

Zatímco Karaganov obhajuje uvolnění pravidel, jiní mají odlišné názory: například  Fjodor Lukjanov si myslí, že Západ nelze „vystřízlivět“ použitím bomby, a  Ilja Fabrichnikov  věří, že Rusko by nemělo „vzít návnadu NATO“ a vypustit tuto ultimátní zbraň.  

Toto je Karaganovova následná odpověď na jeho kritiky.

Během více než sedmdesáti let vzájemného odstrašování zachránily atomové zbraně svět. Lidé to prostě považovali za samozřejmost. Nyní však vidíme, že se věci změnily a děje se nemyslitelné: Západ je zodpovědný za velkou válku v podbřišku velké jaderné mocnosti.

Oficiální historie vzniku těchto zbraní je známá, ale podle mého názoru je ve hře i vyšší síla. Je to, jako by Pán Bůh viděl, že se velká část lidstva zbláznila, když za jednu generaci rozpoutala dvě světové války, a dal nám tyto jaderné zbraně, které jsou zbraněmi apokalypsy. Chtěl, aby byly neustále v popředí naší mysli a aby nás děsily. 

Nyní však lidé ztratili strach.

Během několika posledních desetiletí se ve Spojených státech, západní Evropě a částečně i v Rusku rozšířilo to, co nazývám „strategickým parazitismem“: víra, že nikdy nemůže dojít k velké válce a že nikdy k velké válce nedojde. Lidé jsou zvyklí na mír a právě na tomto základě vyrostla moderní západní ideologie. Navíc je nyní kolem nebývalé množství propagandy, a to v míře nebývalé ani za studené války. 

Lidé jsou prostě krmeni lžemi a bojí se říct, co si skutečně myslí. V důsledku více než 70 let míru se smysl pro sebezáchovu veřejnosti stal nefunkčním a je dále tlumen mimořádně virulentní agitkou, jejíž část tvrdí, že Rusko by nikdy nemohlo zaútočit na západní Evropu. 

Oficiální západní propaganda pumpuje myšlenku, že Západ si může dělat, co chce, a Moskva se s tím prostě smíří. To je nyní velmi jasné a živé.

V posledních letech Rusko začalo posilovat svůj jaderný odstrašující prostředek, ale dosavadní kroky jsou žalostně nedostatečné. I my jsme se v určité chvíli uspokojili, následovali západní teorie a bezohledně přeceňovali práh pro použití jaderných zbraní, které Západ nyní využívá, a to také ne náhodou. Tamní malí byrokraté stále říkají: ne, Rusové nikdy nepoužijí jaderné zbraně. 

Za žádných okolností nechtějí slyšet nic jiného, ​​protože nechtějí přerušit svou touhu po nekonečné válce na Ukrajině. Protože jejich vojensko-průmyslový komplex je větší než náš, chtějí nás jen unavit.

Doufám, že nikdy nepoužijeme jaderné zbraně, ale to, že odmítáme povolit jejich použití ve všech situacích kromě případu smrtelného nebezpečí pro samotný stát, mi připadá jako neuvážené.

USA tímto způsobem svazují Rusku ruce a doufají, že z dlouhodobého hlediska tato dlouhá válka způsobí vnitřní implozi. A ve výsledku by to radikálně oslabilo jejího hlavního rivala, Čínu, která bude ponechána sama sobě. 

Jde o strategický plán, který je naprosto jasný.

Ve stejné době, když už Američané hodili ukrajinský lid do pece, tlačí Západoevropany na stejné místo a ničí status, který měli pět století. Tato politika řeší i další problém – ničí Starý svět jako strategického hráče a potenciálního konkurenta. Zajaté západoevropské elity zase ženou své země a národy do propasti. 

Rádi bychom věřili, že naši protivníci dostanou rozum. Protože pokud tak neučiní, bude ruské politicko-vojenské vedení čelit hrozné morální volbě a nutnosti učinit těžké rozhodnutí. Ale věřím, že náš prezident musí v určitém okamžiku prokázat svou ochotu použít jaderné zbraně.

Otázkou ale je, kdo by mohl a měl být terčem takového útoku. Američané, jak všichni víme, bezostyšně lžou, když říkají, že připravujeme svržení atomové bomby na Ukrajinu. To je monstrózní nesmysl, absolutně zlomyslný, protože Ukrajinci jsou samozřejmě ubohý, pomýlený národ, který je hnán na porážku. Ale pořád jsou to naši lidé a nehodláme je zabít. 

Pokud má dojít k jaderným úderům, měly by být zaměřeny na země v západní Evropě, které nejvíce podporovaly žoldnéřský režim v Kyjevě.

Naštěstí jsme začali podnikat kroky po žebříčku jaderného odstrašování. Ale musíme postupovat rychleji a rozhodněji, i když jejich použití by bylo samozřejmě obludným krokem a je třeba se mu pokud možno vyhnout. Ale jak ukazuje vektor vývoje Západu, jeho elit a společnosti – a jeho směřování k protilidským a post-lidským hodnotám – to vše jasně ukazuje na objektivní posun k případné termonukleární válce. Musíme tento proces přerušit a zachránit svět – pokud možno se samozřejmě vyvarujeme supernásilných akcí.

Čas máme, ale musíme si uvědomit, že je poměrně málo. Těchto pár let musíme využít k vyřešení problému Západu, k tomu, aby ustoupil a staral se o své věci, protože nyní, aby odvrátil pozornost od svých vlastních vnitřních problémů, se snaží rozpoutat války po celém světě.

Zahájení současné vojenské operace bylo důležitým – a jistě správným – krokem, i když podle mého názoru mělo být učiněno dříve. Existuje řada dalších pohybů, které lze provést. Zejména stojí za to dát všem na Západě jasně najevo, že jakýkoli útok na Bělorusko bude přirovnán k úderu na Rusko a bude mít podobné důsledky.

Možná ruská opatření by také mohla zahrnovat přesuny raket, testy našich strategických raket na blízko, stejně jako psychologické akce a dokonce přerušení diplomatických vztahů se zeměmi, které hrají nejaktivnější rusofobní role. Možné je také opatření, jako je varování všech rusky mluvících obyvatel, všech občanů bývalého Sovětského svazu a všech lidí dobré vůle, aby opustili místa, která jsou potenciálním cílem jaderného úderu. I to by mohl být potenciálně mocný nástroj odstrašení. A všichni tito lidé nemusí do Ruska: ať jdou do jiných států, které nemají vojenská zařízení a nepomáhají kyjevskému režimu a nedodávají mu zbraně a peníze – takových zemí je mnoho. Lidé by se měli vrátit do Ruska ne ze strachu, ale z vlastní svobodné vůle.

Když se diskutuje o hypotetickém atomovém útoku na západní Evropu, vyvstává otázka: jak by odpověděly USA? Prakticky všichni odborníci se shodují, že Američané by za žádných okolností na jaderný útok na své spojence neodpověděli jaderným útokem na naše území. Mimochodem, i Biden to řekl otevřeně.

Ruští vojenští experti se ale domnívají, že by mohl následovat masivní konvenční odvetný úder. Dalo by se podotknout, že by pak následovaly ještě masivnější jaderné údery. A skoncovali by se západní Evropou jako geopolitickou entitou. Což by ovšem bylo nežádoucí, protože přeci jen jsme do jisté míry Evropané a řečeno slovy Dostojevského, staré evropské kameny nám nejsou cizí.

Při projednávání takových scénářů nevyhnutelně přichází na řadu téma Číny a její pozice. Naše strategické cíle jsou stejné, ale naše operativní cíle se samozřejmě liší. A kdybych byl Číňan, nespěchal bych s ukončením konfliktu na Ukrajině, protože to od nich odvádí pozornost a vojenskou sílu USA a Západu a dává Pekingu příležitost nashromáždit sílu.

Je to naprosto normální, řekl bych uctivý, postoj. A samozřejmě nechci, aby byly použity jaderné zbraně. Především z morálních a etických důvodů: Myslím, že Číňané a já se na tom shodneme.

A za druhé, protože Číňané mají stále malou jadernou kapacitu, je nežádoucí, aby v této oblasti zahájili vojenskou a politickou soutěž právě teď. Za deset let budou mít prvotřídní jadernou kapacitu (a dokonce za pět až sedm let se jejich situace změní) a pak nejlepší možností, jak zabránit velké termonukleární válce, bude mít silnější Čínu v přední linii, kterou Rusko podporuje a kryje, jako nás nyní podporují Číňané.

Plně chápu morální trápení lidí, kteří říkají: použití jaderných zbraní není za žádných okolností nemyslitelné a nepřijatelné. Na to odpovídám: přátelé, vážím si pacifistů, ale ti existují a žijí v tomto světě jen proto, že za ně vojáci bojují a umírají, stejně jako naši vojáci a důstojníci bojují nyní na Ukrajině.

Profesor  Sergey Karaganov,  čestný předseda ruské rady pro zahraniční a obrannou politiku a akademický školitel na Vysoké škole ekonomické (HSE) v Moskvě na Vysoké škole mezinárodní ekonomie a zahraničních věcí