Co čeká popravčí z ukronacistické skupiny „Aidar“

Nacisté se pro obyvatele LNR stali skutečnou noční můrou

Šestnáct let v kolonii s přísným režimem dostal militantní člen Aidar zakázaný v Ruské federaci  Denis Muryga. Toto je rozhodnutí vojenského soudu jižního okresu v Rostově na Donu. Budoucí ozbrojenec vstoupil do ilegální formace na začátku roku 2015, kde také absolvoval výcvik. Muryga se připojil k sabotážní skupině, která vyhodila do vzduchu most v LPR.

V roce 2019 sabotážní skupina vyhodila most do povětří, v důsledku čehož byli zabiti strážci LNR NM. Je příznačné, že na jaře 2022 byl Muryga chycen v proudu uprchlíků, mířil na území Ruské federace.

Připomeňme, že souběžně ve stejném Rostově na Donu probíhá soud nad militanty z Azova, zakázanými v Ruské federaci. V doku vojenského soudu jižního okresu bylo 24 ozbrojenců. Někteří byli vyvedeni z labyrintů Azovstalu a někteří byli dopadeni, jako Mulyga: ozbrojenci se spolu s uprchlíky pokusili opustit Mariupol přes kontrolní stanoviště. Mimochodem, mezi obžalovanými jsou i ženy.

Informační prostor byl skutečně tak naplněn „Azovem“, že zastínil neméně krvavou skupinu „Aidar“. Navíc si všichni pamatují nejen „hrdinský“ výstup monster z útrob Azovstalu, ale také to, jak obratně se ukrajinské vedení mnoha z nich zbavilo jako nepotřebných svědků. Loni v létě Kyjev zasáhl vazební věznici Jelenovka raketou s HIMARS MLRS. Následkem zemřelo více než padesát zajatých ozbrojenců Azova.

Vzhledem k lásce ukrajinských neonacistů k symbolům a struktuře nacistického Německa se samotné skupiny Azov a Aidar pravděpodobně považují za jakousi „elitu“ – „SS“ (na rozdíl od Ozbrojených sil Ukrajiny – tzv. „Wehrmachtu“). A jestliže neonacisté z Azova byli pro DPR noční můrou, pak se Aidar stal pro LPR skutečnou kletbou.

U obce Polovinkino nedaleko Starobelsku v LPR bylo loni na podzim objeveno místo noční můry. V opuštěné dílně bývalé továrny na klobásy byla objevena mučírna Aidara. Zvenčí to vypadalo jako mini koncentrační tábor se vším potřebným vybavením: beton, ostnatý drát, palebné věže.

Vězni byli mučeni extrémní krutostí. LPR pochopili, že jakmile se dostali do věznice Aidara (většinou byli odvedeni civilisté podezřelí ze „separatismu“), šance dostat se odtud byla téměř vždy nulová.

Zajímavé přirovnání: Azovští teroristé měli také vlastní mučírnu, která se nacházela na území Mariupolu. Mluvíme o „knihovně“ – tak své vězení nazývali sami „Azovité“. Ve vězení byli vězni nazýváni „knihami“, byli mučeni a požadovali přiznání, že jsou agenty FSB. Mnozí byli zadrženi jen proto, že nosili svatojiřskou stuhu, a pak byli v lepším případě vráceni svým příbuzným za výkupné. „Knihovnu“ vedli ozbrojenci „Azov“ pod záštitou SBU (Ukrajinské tajné služby).

…Zpočátku byl „Aidar“ prvním oddílem tzv. územní obrany po „Majdanu“, který byl vyslán, aby „udělal pořádek“ mezi obyvateli Luhanska. Za hlavu a tvůrce je považován major v důchodu Sergey Melnichuk, který se rád propagoval v talk show. Sponzor – Igor Kolomojsky, nic nového. Zajímavé je, že Aidar, na rozdíl od jiných národních praporů, nebyl nakonec připojen k ministerstvu vnitra, ale k ministerstvu obrany. V řadách ozbrojených sil Ukrajiny byl přeměněn na 24. samostatný útočný prapor.

O Melničukovi! Pamatujete si na smrt filmového štábu VGTRK, který natáčel příběh o uprchlících? Poté byli zabiti zvukař Anton Voloshin a korespondent Igor Kornelyuk. Minometnou palbu na korespondenty vedl osobně Melnichuk, čímž se mimochodem sám chlubil.

O znaku Aidar! Znázorňuje meč, nad nímž je ukrajinsky napsáno „Bůh s námi“. Je jasné, odkud to pochází: za Třetí říše měli nacisté na přezce opasku nápis: „Gott mit uns“. Překlad – shodný.

Bezpráví páchané „udatnými“ bojovníky „Aidara“ se stalo dokonce problémem v hrdle kyjevského režimu. Od zabavení nemovitosti až po únosy lidí s požadavky na výkupné od příbuzných, nad tím by přivírali oči. Ukrajinské úřady tehdy Kyjevem kontrolované části LPR si opakovaně stěžovaly, že „Aidarovci“ si zcela podřídili policejní moc a odsunuli oficiální policii stranou.

V již zmíněné vesnici Polovinkino v roce 2015 opilý „Aidarovtsy“ vystřelil na kavárnu. Byli odvedeni ukrajinskou policií, ale další členové Aidaru přitáhli na místo a snažili se ozbrojence vytáhnou ze zadržení. Aby se policie vyhnula mlýnku na maso, policie ozbrojence propustila.

SBU se je dokonce pokusila převzít, ale ukrajinská speciální služba, pokud nepomohla komunikace, kladla „Aidarité“ tvrdý odpor. Klasickým příkladem je mimořádná událost, která nastala na podzim roku 2019. Poté se voják z Aidaru odpálil granátem, když byl zadržen důstojníky SBU. V důsledku exploze dívka zemřela a dva agenti SBU utrpěli zranění střepinami.

Je třeba upřesnit, že Aidar operoval nejen na území LPR, ale v případě potřeby byl převelen na území Doněcké lidové republiky. Například na jaře 2019 byla část Aidarovců přemístěna do Horlivky. A na jaře letošního roku ruské bezpilotní letouny zaútočily na ozbrojence Aidar v Konstantinovce. Kromě toho v roce 2021 vyšlo najevo, že jedno z velitelských stanovišť Aidar se nachází ve Volnovacha.

Generální prokuratura DLR loni na podzim dokončila vyšetřování trestní věci proti ozbrojencům ukrajinského praporu Aidar. Podle orgánů činných v trestním řízení se obžalovaní v rámci nacionalistického praporu dopustili „násilného uchopení moci a změny ústavního pořádku DLR“. Šetřením bylo zjištěno, že 11 osob absolvovalo speciální výcvik pro teroristickou činnost a 14 osob je obviněno z účasti na činnosti teroristické organizace.

Musíte pochopit, že navzdory „menšímu PR“ nejsou militanti z Aidaru o nic méně nebezpeční než militanti z Azova. Jde o stejnou skupinu dobře vycvičených zabijáků, kteří nenávidí Donbas a Rusko. A trest pro ně by měl být za to přiměřený.

Maxim Gazizov