První vyprávění o atentátu na Heydricha jsem v dětství slýchávala od babičky. Dnes se tomu říká orální historie předávaná pamětníkem, ale moje převzaté vzpomínky jsou spíše vizuální. Dominuje v nich vybledlá fotografie mladého dědečka rozjasněná v levém růžku trikolórou. Pravý růžek byl překryt černou stužkou.

Obličej na snímku mi připadal krásný jako tvář filmového protagonisty. Úloha, kterou dědeček sehrál v moravském odboji, by však v závěrečných titulcích eposu byla zahrnuta do hromadného označení: - a další…

I jejich hroby byly hromadné.

A zatím masový vrah pokládající se za nadčlověka si za své činy proti lidem i Bohu vysloužil tryznu za zvuků salv a svitu pochodní a poddajní vyšponovaní na špičkách vzdávali nesené rakvi čest.

Čin směřovaný do budoucnosti

Nadhled je schopnost vnímat obraz, vytvořený z drobné mozaiky, jako celek. Chceme-li prozkoumat detaily a pochopit jejich propojení, přistoupíme blíž.

Obraz Protektorátu Čechy a Morava se při pohledu z Berlína jevil jako država využívaná k pilné práci pro Říši a připravovaná k budoucí očistě pro novu setbu. Plány na konečné řešení byly pečlivě rozfázované. Zkoumavý zrak R.H. při bližším pohledu na svěřený terén rychle objevil ony překážející kamínky vyčnívající v mozaice. Když je dal podle seznamu odstranit, zbyly po nich na obraze jen nepatrné dírky. Vnitřní krvácení celku nezkoumal, neboť pracovní tempo v protektorátu nebylo ozvukem střelby narušeno. A tak se místodržící mohl věnovat další probírce materiálu, z něhož byl obraz po staletí vytvářen. Po dnech vyplněných prací na úkolu k němu pak přicházely konejšivé sny, v nichž se kamarádi ve zbrani už po vítězném tažení utrmáceně vraceli, aby se usadili v krajině, kterou pro ně vyčistil od cizopasníků. Ve snových představách viděl, jak loubí stromů v opuštěných zahradách poskytne veteránům chladivý stín, až v parném létě pozvednou své holby k nebi, pod kterým se nenarodili a které znali jen z přeletů.

27. května 1942 krátce po půl jedenácté dostalo snění nadčlověka trhlinu. Úlomky polstrování vozu po explozi hozeného granátu mu roztrhly záda a poranily bránici i slezinu. Nečistoty, které operující lékaři nedokázali zcela odstranit, následně vyvolaly sepsi. Nevěřil, že na tak nedůstojné poranění, navíc způsobené méněcennými tvory, zemře, a tak svou pomstu nestihl rozplánovat. Udělali to za něj jiní nadlidé.

Co cítili Češi žijící v protektorátu při zprávě o atentátu? Prvotní úlevu a hrdost vystřídal mrazivý strach, když pochopili, jak plošná bude německá odveta. Lidé z domácího odboje, především demobilizovaní vojáci a zpravodajci, kteří předem vytušili, který typ akce exilová vláda zvažuje, s předstihem odhadovali důsledky, ale jejich varovné hlasy byly v Londýně oslyšeny. Rozhodnutí o provedení atentátu bylo učiněno 3. října 1941. Mělo se jednat o čin, který by světu demonstroval, že obyvatelé protektorátu nejsou na kolenou, když dokážou vytvořit zázemí a zajistit součinnost s vykonavateli rozkazu.

Poprava předního nacisty provedená ve vzdálené zemi, o které ještě v září 1938 nevěděl lord Chamberlain nic, měla být této zemi a jejím lidem příslibem budoucí svobodné existence. Slib, že předválečné hranice Československa budou znovu uznány, byl učiněn v době, kdy bitva o Moskvu ještě neskončila, do konference v Teheránu zbývaly dva roky a Druhá fronta měla být otevřena až za třicet měsíců. Premiér Churchill však už tehdy Beneše slavnostně ujistil, že „mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ Zločinem mínil Mnichov, kde se rozhodlo o nás bez nás. „Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolila hanbu a bude mít válku“. V této válce „směly“ pomáhat odčinit zradu i její oběti.

Jsou pojmy odvaha, statečnost a heroismus synonyma?

Význam atentátu, v němž byla zakalkulována i očekávaná německá odplata (která svým rozsahem však očekávání předčila), vnímal i prezident Beneš jako účinnou léčbu mnichovského syndromu. Na základě trpkých zkušeností už sice věděl, že velké země vnímají svět jako hřiště, ale současně pochopil, že chce-li malý národ přežít a udržet se ve hře, musí se naučit odpouštět i veliké křivdy.

Přijetí plánu na odpravení Heydricha vyžadovalo od Edvarda Beneše a dalších zasvěcených exilových politiků schopnost rozpoznat, zda politický účinek akce vyváží v budoucnu lidské ztráty, které přinese okamžitě. Bestiální krutost nadčlověka Heydricha jej ale za terč předurčila, takže rozhodnutí o atentátu nakonec bylo z české strany spojením racionality s moralitou.

Odvaha vybraných vojáků přijmout osudový úkol, při jehož provedení téměř neměli šanci přežít, byla jen předzvěstí jejich pozdější statečnosti, se kterou po nočním seskoku do okupovaného terénu riskantně a mnohdy nuceni improvizovat pokračovali den za dnem až k vyplnění rozkazu. Poslední dny, které pak prožívali v kryptě chrámu a zvenčí k nim doléhaly ozvuky německého běsnění, musely být pro sedm statečných peklem. Zprávy o zabíjení vyštěkávané z tlampačů jak dávky z kulometu, vyvolávaly v mysli parašutistů tiché otázky dotírající po vypálení Lidic už nepřetržitě: Stálo to za to? Mělo to smysl?

Odpověď nalezli v heroickém boji proti stonásobné přesile nacistů, kdy po šest dlouhých hodin už nebránili sami sebe, ale smlouvu o budoucnosti národa. Poslední kulkou ji zpečetili.

Odveta za smrt nadčlověka se smrtí parašutistů nevysílila, měla munice dost a nešetřila ani děti. Roztrhala podzemní síť odboje, rozdupala vysílačky, ale na zachycení vnitřního hlasu lidí země neměli nadlidé vyladěné senzory. Pro vlastence v Čechách, na Slovensku a v zahraničních jednotkách byl sedmadvacátý květen roku 1942 stvrzením principu, že o hranice se nediskutuje, ale střílí. A kulkami rozryté zdi v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje se staly čestným náhrobním kamenem i pro všechny ty další padlé v boji, jejichž jména a datum zabití znají už jenom potomci a badatelé.

Pohled na druhou světovou válku je časem rozostřován. I život lidí v někdejším protektorátu je zpětně revidován a uhlazován, jako by drsnost pravdy šla zažehlit. Ozvěna odpovědi parašutistů zařvaná z krypty zaplavované vodou s námi však zůstává. Je to vzkaz i do budoucna.

- - -

P.S.
V textu jsem úmyslně vynechala zmínku o zrádci Č. Nechtěla jsem vzpomínání znesvětit. Kolaborantů s cizí mocí máme i v současnosti dost. Říkám jim duševní bezdomovci. Ale těch, pro které je vlast součástí jejich identity, je mnohem víc. A další k tomu vychováme. To je náš prvořadý úkol v tomto zkracujícím se čase, kdy do obrazu, vytvářeného z drobných kamínků po celá staletí, se znovu cizí formy tlačí, aby jej přeoraly pro setbu dračí.

Lenka Procházková
27. 5. 2020

Americký prezident Donald Trump slíbil, že vyhlásí tvrdá opatření vůči Číně v souvislosti s událostmi v Hongkongu. „Děláme něco už teď. Myslím si, že to pro vás bude velmi zajímavé, nebudu o tom ale teď mluvit, řeknu to za pár dnů,“ řekl, když odpovídal na otázku, jestli bude Washington zavádět sankce proti Pekingu.

Odpověděl záporně na otázku, jestli jde o sankce, řekl však, že to bude „něco mohutného“.

Agentura Bloomberg zároveň oznámila, že administrativa amerického prezidenta uvažuje o možnosti zavedení „řady sankcí vůči čínským úředníkům a také společnostem a finančním institucím“, možná, že jde mj. o zablokování jejich aktiv. Podle informací agentury v současné době pokračují mezirezortní konzultace a definitivní rozhodnutí nebylo zatím přijato.

Poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost Robert O’Brien dříve v rozhovoru pro NBC prohlásil, že Washington může zavést proti Číně sankce, jestliže Peking schválí návrh zákona o národní bezpečnosti a „uchvátí“ Hongkong. Čína vyjádřila USA protest v souvislosti s prohlášeními amerických úředníků v této otázce a slíbila, že podnikne protiopatření, budou-li USA jednat i nadále proti jejím zájmům.

Každé rozhodnutí Pekingu, které se dotkne autonomie a svobody Hongkongu, přivede k přešetření Washingtonem jeho postoje k zásadě „jedna země, dva systémy“, prohlásil ministr zahraničí USA Mike Pompeo. Odsoudil zařazení na pořad jednání Všečínského shromáždění lidových zástupců návrhu zákona o národní bezpečnosti Hongkongu. Podle názoru Pompea jsou tím porušovány zákony Hongkongu a ignoruje se vůle jeho lidu. Ministr zahraničí USA to označil za „předzvěst zániku“ autonomie tohoto regionu.

V neděli v Hongkongu po několika měsících poměrného klidu proběhly hromadné protivládní protestní akce, pro jejichž rozehnání použila policie slzotvorný plyn a vodní děla. Bylo zadrženo přes 180 lidí. Lidé vyšli do ulic, aby protestovali proti projednání v čínském parlamentu návrhu zákona o národní bezpečnosti.

Vedoucí administrativy Hongkongu Carrie Lamová vystoupila na podporu projednání návrhu zákona a prohlásila, že jeho přijetí nijak neovlivní práva a svobody obyvatel Hongkongu.

Jak dříve oznámil list The South China Morning Post, návrh zákona o národní bezpečnosti vypracovaný zvláště pro Hongkong, předpokládá zákaz podvratné a separatistické činnosti. Podle tvrzení zdrojů listu předpokládá dokument tresty za jakékoli druhy podněcování ke svržení ústřední vlády a také za terorismus a zasahování zvenčí.

Zdroj: https://sptnkne.ws/C5nq

Šestá flota Vojenského námořnictva USA zveřejnila na YouTube videozáznam zachycení svého výzvědného letounu Poseidon P-8A dvěma ruskými stíhačkami Su-35.

Dvě ruské stíhačky Su-35 zachytily v úterý „nebezpečně“ výzvědný letoun Poseidon P-8A amerického vojenského námořnictva nad Středozemním mořem, tvrdí tisková služba šesté floty.

Američtí vojáci označili jednání ruských posádek za „neprofesionální“. Podle jejich názoru stíhačky Su-35 sevřely P-8A a bránily mu v „bezpečném manévrování“.

Incident trval celkem 64 minut. Na webové stránce Šesté floty se objevily dva videozáznamy a fotografie, na nichž je tato situace zobrazena.

Vojenské námořnictvo USA několikrát hlásilo zachycení svých letadel ruskými stíhačkami. Naposledy k podobnému incidentu došlo v dubnu. Na Ministerstvu obrany RF nejednou zdůraznili, že všechny lety ruských letounů probíhají v souladu s mezinárodními pravidly využití vzdušného prostoru nad neutrálními vodami.


Zdroj: https://sptnkne.ws/C5mX

Hrůzný čin se odehrál na předměstí švédského města Gothenburg. Mladý uprchlík (údajně 13 let starý) zde přepadl 55 letou Švédku a pokusil se jí oloupit o mobilní telefon.

Žena mu ho odmítla vydat a tak jí mladík napadl nožem a způsobil jí smrtelná zranění, kterým žena v nemocnici podlehla.

Policie pachatele později zatkla, ale vzhledem k jeho oficiálnímu věku (13) mu nehrozí vězení. Maximálně bude umístěn do zařízení pro mladistvé, což se ve Švédsku rovná wellness pobytu.

Švédská media a policie z neznámého důvodu raději neuvádí národnost pachatele, ale alternativní zdroje poukazují na to, že se to obvykle znamená, že pachatel má imigrantské kořeny.

KPI
Česká věc

Zdroj: https://www.expressen.se/gt/krim/kvinna-dod-efter-knivoverfall-i-kungalv/

Po odstranění sochy maršála SSSR Ivana Koněva si nově můžete v Praze koupit trhací kalendář pro rok 2021 s osobnostmi III. Říše s retušovanými dobovými fotografiemi na křídovém papíře! Rok bude zahajovat Adolf Hitler, v únoru přijde Reinhard Heydrich, v březnu Joseph Goebbels, v dubnu potom K. H. Frank a dočkáte se i Heinricha Himmlera, Rudolfa Hesse a nechybí ani Josef Mengele jako průkopník vakcinace proti obrně! Soukromé nakladatelství Naše Vojsko vystihlo dokonale politickou situaci v České republice a na trh tak přichází první vlaštovka brutálního poválečného revizionismu v Evropě, kdy se váleční zločinci III. Říše dostávají na české trhací kalendáře jako osobnosti III. Říše oslavované v dobách Protektorátu!

Soukromé nakladatelství Naše Vojsko, které až do konce 90. let spadalo pod české ministerstvo obrany, si zadělalo na pořádný skandál. Poté, co již před časem začalo prodávat hrnečky s obrázky nacistů III. Říše, přišla před několika dny další pecka, a tentokrát už je to opravdu síla. Nakladatelství totiž v sekci kalendářů nově nabízí k zakoupení trhací kalendář pro rok 2021 s názvem “Osobnosti Třetí říše” a na retušovaných dobových fotografiích překreslených uhlovou metodou najdete všechny předáky a nejznámější postavy nacistického Německa. Měsíc leden zahajuje vůdce Adolf Hitler v retušované a uhlem překreslené fotografii od Friedricha Meinera, fotografa Völkischer Beobachter.

V měsíci únoru následuje služební fotografie Reinharda Heydricha, rovněž v dobové verzi s retuší v uhlu, pravděpodobně od fotografa Wilhelma Focka, který fotil v Praze pro potřeby německých úřadů, Gestapa a Sicherheitsdienst. Březen potom v kalendáři patři Josephu Goebelsovi, což je podle všeho jeho služební fotografie používaná německým tiskem, rovněž s retuší v uhlové reprodukci. Duben potom obstarává K. H. Frank v civilním oblečení, zřejmě uhlová reprodukce fotografie z rodinného alba.

Červenec potom patří Heinrichu Himmlerovi, uhlový překres služební fotografie z Berlína. Dalším šokem je potom září, protože na křídovém papíře se na vás usmívá z profilu Dr. Josef Mengele, jedná se podle všeho o jeho fotografii z rodinného alba z mladších let v době, kdy pobýval v Lipsku, jde rovněž o retušovanou fotografii s použitím uhlového pera. Mengele byl na kalendář zařazen možná trefně právě v době, kdy ve světě řádí virová krize.

Protože právě Josef Mengele byl průkopníkem a objevitelem účinné vakcíny proti dětské obrně, v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau vedl komplexní výzkumný program s novými vakcínami. Na jeho práci potom po válce stavěly svůj výzkum americké farmaceutické společnosti a Mengele je v USA vysoce oceňovaný a často citovaný ve vědeckých pracích, i když pokaždé s politicky korektním dovětkem, že výzkum prováděl pod patronací SS a III. Říše a používal nelidské metody testování.

Skandální kalendář s nacisty podtrhuje zhoubné procesy v České republice po odstranění pomníku maršála Koněva, ale připomíná i podivný případ Rudolfa Hesse

Měsíc říjen zobrazuje Rudolfa Hesse, pravou ruku Adolfa Hitlera. A u něho se zastavíme, protože je to příležitost si opět povědět něco více o procesech řízení. Rudolf Hess se vydal 10. května 1941 letadlem z Augsburgu do Velké Británie a podle oficiálního příběhu měl chtít bez vědomí Hitlera dojednat s Londýnem separátní mír a podmínky pro spolupráci Londýna a Berlína před plánovanou invazí Německa do Sovětského svazu. Rudolf Hess přistál se svým letadlem Messerschmitt Bf 110 ve Skotsku. K jednání s britskou vládou se vůbec nedostal a místo toho byl hned zatčen. Tolik oficiální verze příběhu.

Oficiální příběh o tom, že Rudolf Hess letěl na vlastní pěst do Anglie kvůli jednání o míru, je samozřejmě lež, kterou vymyslela britská rozvědka MI6 pro britský tisk tehdejší doby. Rudolf Hess letěl do Velké Británie kvůli tomu, že v Německu zkrachovala smlouva Haavara, tedy plán na vystěhování Židů do Palestiny. Plán zkrachoval kvůli tomu, že vystěhování Židů z Evropy měla úvěrově financovat a krýt National Bank of England, což je soukromá banka Rothschildovy rodiny, která má stejnou roli ve Velké Británii jako FED v USA, který je rovněž soukromou bankou. Oficiálně plán Haavara skončil již v roce 1939, ale to nebyla pravda. Skončila pouze registrace židovských majetků v Německu v tom roce. Nedošlo však stále na plnění.

Smlouva Haavara byla tajná dohoda Světových sionistů s novou vládou Adolfa Hitlera v Německu, že všem evropským Židům (nejen německým) bude umožněno odcestovat do Palestiny, kde pro ně budou připraveny pozemky, které budou zakoupeny za peníze, které se utrží odprodejem movitých a nemovitých majetků Židů v Evropě. Tento odkup měla v Německu garantovat Říšská banka a zprostředkovat ji měla Rothschildy narychlo zřízená Anglo-palestinská banka, která ale odkupy majetků od německých Židů neměla hradit ze svých likvidních rezerv, ale skrze úvěrový rámec poskytnutý Rothschildovou bankou National Bank of England v Londýně.

Veškerý majetek Židů v Evropě by tak připadl jako zástava Rothschildovým bankám v Londýně za jejich poskytnuté úvěry Berlínu, takže Berlín by peníze použil z malé části na nákup bezcenných pozemků v palestinské poušti, ale většina peněz z úvěrů od Rothschildových bank by byla použita na válečné úsilí III. Říše. Jenže, celé se to brutálně a fatálně zkomplikovalo a zamotalo. Tento plán byl zkomplikován ve chvíli, kdy se německé Luftwaffe v roce 1940 nepodařilo vytvořit podmínky pro německou invazi na Britské ostrovy. Britská vláda po zahájení německých náletů na Anglii zastavila a zablokovala všem britským bankám finanční toky do ciziny na základě výjimečného stavu.

Rudolf Hess se stal vězněm svědomí těch, kteří naplánovali II. světovou válku. Věděl všechno, a proto nesměl říct nic

Letecká bitva o Velkou Británii trvala od července 1940 do října téhož roku a důsledkem operace byla mobilizace veškerých britských národních a ekonomických zdrojů, mezi něž patřil i zákaz zahraničních transakcí pro všechny britské sionistické banky a suspendování všech zahraničních trustů a investičních titulů. V té době nikdo nic netušil o smlouvě Haavara, ovšem výsledkem letecké bitvy o Velkou Británii bylo zpřetrhání všech bankovních vazeb Rothschildovy banky s Říšskou bankou v Berlíně, které probíhaly skrze korespondenční banky ve Švýcarsku a ve Švédsku. Původní plán na výkup majetků Židů v Evropě a jejich odsunutí do Palestiny do Negevské pouště tak v tom okamžiku ztratil financování a zhroutil se.

Nečekaná cesta Rudolfa Hesse na jaře 1941 do Anglie měla za cíl jedinou věc, a to setkání s představiteli Rothschildovy rodiny a vyřešení financování plánu Haavara jinou cestou, která by obešla Churchilovu vládu a její zákazy na bankovní transfery do ciziny, aby dohoda mohla být naplněna. Německo potřebovalo britské úvěry na realizaci plánu Haavara, protože z těchto úvěrů měla být vybudována Geramanie a především mělo být financováno válečné úsilí při plánovaném tažení do SSSR. Bez garance National Bank of England nemohla Říšská banka od Židů vykupovat majetky v Německu, Berlín je nemohl dávat Rothschildovým bankám do zástavy naproti dalším úvěrům Berlína na vedení války a Světový sionistický kongres nemohl nakupovat pozemky v Palestině. Berlín tak neměl od Rothschildů peníze na další vedení války.

A to je celé děsivé tajemství, k čemu došlo na jaře 1941 v případě Rudolfa Hesse. Pokud jste četli moji druhou knihu “Superkrize”, tak jistě víte, že Adolf Hitler byl ve skutečnosti vnukem Salomona Rothschilda, právě proto byla Hitlerova NSDAP financována pařížskou větví Rothschildovy banky. Podrobnosti o původu Adolfa Hitlera a různé další indicie najdete i v knize Hitler: The Man Behind the Monster od Michaela Kerrigana. A právě díky Rothschildovým penězům vyhrál Adolf Hitler v roce 1933 volby v Německu. Plán Haavara byl totiž plánem Domu Sion, jak se dostat v Evropě k majetkům Židů odsunutých do Palestiny a jak pomocí úvěrů ovládnout III. Říši a s její armádou dobýt a obsadit Sovětský svaz v rámci sionistického revanšismu s cílem svržení Josifa Stalina.

A protože letecká válka o Velkou Británii skončila pro Berlín fiaskem a londýnské banky najednou už nesměly nic do ciziny vyvádět, tak v tom okamžiku najednou Židovská otázka v Evropě dostala úplně jiný a v roce 1941 děsivý rozměr, protože najednou na stole ležely plány na tažení do SSSR, válka byla v plném proudu, ale financování války pomocí odkupů židovských majetků na základě smlouvy Haavara naproti platbám od Rothschildových bank se zastavilo. A právě proto na jaře 1941 letěl Rudolf Hess do Anglie, a po zkrachování jeho pokusu tak přišla v lednu 1942 konference ve Wannsee, kterou vedl Reinhard Heydrich, a odsouhlasení konečného řešení Židovské majetkové otázky v Evropě. Pozor, to slovo “majetkové” po válce z oficiálních záznamů úmyslně vypadlo a bylo vymazáno.

Krach letecké kampaně Luftwaffe proti Velké Británii znamenal krach smlouvy Haavara a následný krach financování německého válečného úsilí

Abyste pochopili zrůdnost toho, k čemu došlo, popíšeme si to ještě jednou chronologicky. Na vedení války Německo potřebovalo peníze, které nemělo. Nejbohatším zdrojem peněz v Evropě byli Židé. Plán tak spočíval v tom, že v Německu se vybuduje kult mohutného antisemitismu, který vyděsí Židy v Německu tak brutálně, že budou nejen chtít utíkat z Německa, ale budou ochotni i za hubičku a pakatel prodat všechno, čím disponují, a to ze strachu z pogromu. Hluboce pod cenou prodané majetky potom Berlín měl použít jako zástavu a ručení pro Rothschildovu National Bank of England, která měla naproti tomu Berlínu poskytnout velké úvěry na financování německého válečného úsilí proti Sovětskému svazu.

Podmínkou bylo však to, že Berlín obsadí Velkou Británii, protože jinak bude hrozit bombardování Německa a ničení nemovitostí, tedy právě těch budov, továren a podniků vykoupených od Židů a poskytnutých do zástavy Rothschildovým britským bankám. Jenže, ve chvíli, kdy Berlín nedokázal provést invazi na Britské ostrovy a navíc britská RAF začala Německo bombardovat, tak v tom okamžiku Rothschildovým bankám došlo, k čemu došlo a k čemu dojde. A to si teď popíšeme.

Rothschildové si to spočítali rychle: Veškeré záruky a nemovité zástavy Rothschildových bank v Německu budou rozbombardovány a zničeny. Německo si vezme majetky Židů násilně, bez úvěrů od Rothschildů, a samotných Židů se Hitler nějak zbaví, nebo je někam odsune. Berlín provede invazi do Sovětského svazu a reálně hrozí, že SSSR bude poražen. Adolf Hitler se dostane k obrovským zdrojům před i za Uralem, a to všechno budou volné zdroje, které si prostě vezme a nebude k tomu potřebovat už žádné úvěry, takže Německo se stane nezávislým na Domu Rothschild. A Hitler bude mít strašlivou moc. Větší, než kterou získal Stalin, když zhatil Rothschildům jejich plán na ovládnutí SSSR skrze Vladimira Iljiče Uljanova-Lenina a Leibu Bronsteina-Trockého, kterého Josif Stalin prokoukl, že pracuje pro sionisty z Londýna a nechal ho odstranit.

A tak bylo na jaře 1941 rozhodnuto, že Rothschildova rodina od smlouvy Haavara vycouvá a vrhne veškerou svoji sílu pro změnu na zastavení III. Říše, aby se jí nepodařilo porazit SSSR vlastními silami, protože by to bylo už bez úvěrů od Rothschildových bank a po Hitlerově vítězství v SSSR by tak Dům Rothschild nemohl uplatňovat žádné nároky vůči Berlínu a ve vztahu k novým zdrojům surovin na obsazených územích před a za Uralem. Celý plán Haavara byl o jediné věci, že se celá III. Říše na své vítězství ve II. sv. válce zadluží právě u bank Domu Rothschild. To byl celý plán II. sv. války, která měla vést k obsazení zdrojů v SSSR sionistickými bankami.

Hitlerův biologický dědeček z otcovy strany byl Salomon Mayer Rothschild, vídeňský bankéř Rothschildova rodinného klanu

A existovalo jenom pár lidí, kteří o tom mohli mluvit a svědčit. Jedním z nich byl Adolf Hitler, vnuk Salomona Rothschilda, bankéře z Vídně. Hitlerův otec Alois byl totiž biologickým, i když nemanželským synem Salomona Rothschilda, takže mladý Adolf Hitler měl za dědečka právě jednoho z bankéřů Rothschildova rodinného klanu. Tím se vysvětluje jeho náhlý vzestup v Německu k moci a obrovský vliv, včetně peněz, které se mu najednou dostávaly pro volební kampaně NSDAP. Druhým člověkem, který mohl o plánu Haavara a skutečné příčině II. sv. válce hovořit, byl právě Rudolf Hess.

A ten opravdu po válce mohl mluvit, poskytovat rozhovory, psát knihy a osvětlovat, jak to bylo s vypuknutím II. sv. války doopravdy. Jenže, to nebylo dovoleno. Vyšla by tím najevo pravda o rozpoutání nejstrašlivější světové války. A proto byl Rudolf Hess až do své smrti v roce 1987 držen na samotce ve věznici Spandau v Západním Berlíně pod dozorem britské stráže a MI6. Dne 17. srpna 1987 se ve své cele oběsil. Přestože se Rudolf Hess nikdy nedopustil ani jediného válečného zločinu, přesto nebyl nikdy z doživotního trestu propuštěn. Je totiž naprosto jisté, že by na svobodě publikoval všechny informace o financování III. Říše, o plánu Haavara, o své cestě letadlem na jednání s bankéři Rothschildovy rodiny v roce 1941 v Anglii, o zapojení sionistických bank do vzestupu Hitlera k moci a financování německého válečného úsilí.

Ta situace se dnes paradoxně opakuje, kdy Izrael chce Palestincům za jejich anektované území Západního břehu Jordánu nabídnout pozemky v Negevské poušti. Chápete? Přesně ty pozemky, které ve 30. letech chtěl Dům Sion prodat Židům vyhnaným z Evropy pomocí mohutné antisemitské kampaně a teroru, který je měl vystrašit, vyděsit a donutit, aby byli ochotni se lacino zbavit svých nemovitostí a podniků v Evropě. Ti všichni měli skončit v Palestině, na pozemcích v Negevské poušti, které tehdy ve 30. letech minulého století, stejně jako dnes, byly naprosto nejlevnější, nejlacinější, a hlavně, naprosto bezcenné. To byl plán Haavara tehdy.

A to je současný plán izraelské vlády na přestěhování Palestinců ze Západního břehu po vyhlášení anexe Izraelem dnes. Vidíte? Uběhlo od té doby 87 let, kdy byla smlouva Haavara podepsána, ale nic se nezměnilo, laciné pozemky v Palestině v poušti opět čekají na své nové majitele. Palestinci mají něco, co Izrael chce. A to jsou pozemky s vodou. Ty se nachází jen podél břehu řeky Jordán. A přesně údolí Jordánu podél celé hranice s Jordánskem chce Izrael anektovat. Benjamin Netanyahu spolu s Donaldem Trumpem nabídli Palestincům výměnou za to pozemky v Negevské poušti. Ty samé, které Dům Sion v roce 1933 ve smlouvě Haavara nabízel zámožným Židům v Evropě a oni nechtěli, a tak je museli donutit terorem a strachem, Norimberskými zákony, Křišťálovou nocí atd. A tím je to dané.

Overtonovské okno v Praze a v Česku se už ani neposunuje, rovnou se do něho kope, aby se posunovalo co nejrychleji. Včera pomník osvoboditele jde pryč a dnes už si můžete koupit trhací kalendář s esesáky

Vidíte, skandální kalendář z nakladatelství Naše Vojsko nás posunul k rozboru událostí okolo Rudolfa Hesse a najednou vidíte, jak všechno do sebe zapadá, jak se procesy ze 30. let minulého století v ničem neliší, pouze se změnili herci a účastníci děsivého jednosměrného zájezdu. V Praze se odstraňují sochy osvoboditelů, ale Češi už si mohou koupit trhací kalendář s osobnostmi III. Říše, nikdo už se ani neobtěžuje je označit za válečné zločince, prostě to jsou osobnosti. A když se potom zamyslíte nad Rudolfem Hessem, kterého nosatí drželi až do jeho smrti v cele, aby nemohl mluvit, tak najednou vám v hlavě blikne hrozivá myšlenka, že třeba ani ti ostatní esesáci nebyli tak špatní, ne? Tomu se říká posun Overtonovského okna.

Dříve nemyslitelné je dnes najednou akceptovatelné, nebo diskutovatelné. Okno se pomalu posunuje. Pokud byste snad chtěli mít pro Rudolfa Hesse sympatie, tak vás jenom upozorním, že byl jedním ze spoluautorů myšlenky Germanie a plánu Generalplan Ost, který předpokládal, že Střední Evropa bude plně árizovaná do roku 1960 a slovanské národy budou odsunuty za Ural. Co by však bylo zásadní, že budování této Germanie by financovaly sionistické banky, tedy banky Hitlerova biologického dědečka, které by vlastnily všechny zdroje III. Říše. A protože zákon času je neúprosný, tak národy, které se nepoučily z dějin, budou donuceny si tyto dějiny zopakovat. A tak se nemůžeme divit, že v roce 2020 si najednou v Praze, a nejen v Praze, můžeme už zase koupit trhací kalendáře s osobnostmi III. Říše, stejně jako kdysi ve 40. letech za Protektorátu.

-VK-Šéfredaktor AE News
Zdroj: https://aeronet.cz/

Nejsou všechny ty fondy, nadace a ústavy, které mají podporovat nezávislost, kvalitu a serióznost médií jen velkou chobotnicí stále dokola se opakujících stejných jmen a neziskovek, co si mediálně, finančně a politicky pomáhají?

Nedávno se mé jméno dostalo do monitoringu tzv. Českých elfů mapujícího českou dezinformační scénu poté, co můj příspěvek kritizující zoufalého starostu MČ Praha 6 Ondřeje Koláře neschopného důstojně čelit následkům svého jednání, když nechal odstranit sochu Koněva, přesdílelo několik serverů. Mezi nimi i ty, které byly tímto hnutím označeny za dezinformační. Ocitla jsem se tak rázem na jedné úrovni mimo jiné i s Vladimírem Putinem, Sergejem Lavrovem, Andrejem Babišem, Ivanem Davidem nebo Václavem Klausem ml. To se mi nestává zas tak často, takže jsem si řekla, že se podívám na to, kdo u nás vytváří veřejné mínění, dostává mediální prostor a bere si právo rozhodovat o tom, která média jsou ta seriózní, a která nikoliv. A rovnou předběhnu – to, co lze z veřejných zdrojů zjistit, vypadá na zajímavou chobotnici dokola se opakujících neziskovek a jmen.

Když jsem se pustila do zkoumání toho, kde leží „pravda“ a kdo by o ní měl rozhodovat, netušila jsem, že narazím na nepřehlednou pletenici vzájemně propojených subjektů, které se vzájemně financují a v jejichž radách sedí často lidé, kteří si jsou blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Napojení na jednotlivé neziskovky, novináře a lobbisty je zarážející, ptám se proto, kde je nezávislost? Kde končí fakta, a začínají dezinformace? Sama za sebe doufám, že nekončí tam, kde začínají zájmy těch, kteří je financují. A jaká je šance, že nadace, fondy a neziskovky budou objektivně přistupovat k činnostem jednotlivých subjektů, když jsou často na sobě vzájemně závislé? Ve světle těchto informací nemůžeme očekávat, že například projekt o jednom zaměstnanci s pompézním názvem Ústav nezávislé žurnalistiky a podporovaný nadací, jež zakládal Soros a v jejímž předsednictvu seděl zakladatel Člověka v tísni, by snad objektivně informoval o odebírání dětí v Norsku Barnevernetem, o Rusku, Číně, Trumpovi nebo nedej bůh samotném Sorosovi. A tak je to s největší pravděpodobností i s těmi ostatními „nezávislými“ subjekty volajícími po demokracii, seriózní novinařině a rovných právech. Tak nejspíš zde končí ta „pravda“.

Kdybych měla vyjmenovat všechny vzájemně propojené subjekty, byl by to nekonečný seriál na pokračování. Zaměřila jsem se tedy na ty, které cituje a s nimiž operuje zpravodajství České televize či Český rozhlas. Tedy veřejnoprávní média, která by ze své podstaty měla být objektivní a vyvážená. Posuďte sami:

Ústav nezávislé žurnalistiky

Nezávislá, svobodná a seriózní média či nezávislý, svobodný a seriózní dohled nad nimi nevzniká tak, že si tato slova dáte do názvu nebo popisu činnosti. I když musím uznat, že název neziskovky Ústav nezávislé žurnalistiky zní důvěryhodně, ačkoli sídlí někde v chatové oblasti, o ústavu v místě sídla skoro nikdo neslyšel a Ústav má jednoho jediného zaměstnance (Luboš Xaver Veselý o Ústavu informoval zde:




Přesto se touto neziskovkou, zejména jejím projektem hlídacípes.cz zaštiťuje například zpravodajství České televize. Ústav spolupracuje s časopisem Reportér (nejspíš zcela nezávisle) a podporuje ho například Nadace Open Society Fund Praha (Nadace OSF) nebo Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Ředitelem Ústavu nezávislé žurnalistiky je pan Ondřej Neumann, který byl šéfredaktorem České televize a zástupcem šéfredaktora časopisu Týden a který se mimo jiné zapojil do projektu Jeden svět na školách Člověka v tísni.

Zdroje:

https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=111081
https://hlidacipes.org/o-nas-2/

Nadační fond nezávislé žurnalistiky

Tento nadační fond má podle vlastních slov pomáhat při šíření svobodných, názorově pluralitních a společensky důležitých informací. A podle mého názoru jim nejvíc chybí jeden z hlavních pilířů tvrzení, tedy názorová pluralita. Když se totiž podíváme na podpořené projekty, jsou vcelku tendenční, a ačkoli jsem se opravdu moc snažila, pluralitu jsem nenalezla. Fond podporuje například projekty Deníku N, Člověka v tísni, Hlídacího psa Ústavu nezávislé žurnalistiky, Společnost Ferdinanda Peroutky, jejíž místopředsedkyně správní rady je Terezie Kaslová, Reportéra, České centrum pro investigativní žurnalistiku a již zmiňovanou Nadaci OSF. Zajímavé je, že jedním ze zakladatelů fondu je Silke Horáková z Nadace Albatros. A i Nadace Albatros posílá peníze Nadaci OSF nebo také Člověku v tísni.

To, že právě paní Horáková, která je jedním ze zakladatelů Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a působí současně v Nadaci Albatros, poslala spolu se svým manželem Jaroslavem dva miliony korun na Drahošův účet při prezidentské kampani, je určitě věc čistě náhodná, která nesouvisí s ničím.

Zdroje:

https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=941910
https://www.nfnz.cz/podporene-projekty/aktualne-bezici-projekty/
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2371912-prehledne-prezidentska-kampan-konci-kdo-ji-zemanovi-a-drahosovi-platil

České centrum pro investigativní žurnalistiku

Centrum založila Pavla Holcová, novinářka, která pracovala dlouhodobě pro Člověka v tísni. Je vůbec zajímavé, kde všude se lidé od Člověka v tísni pohybují a kam až zasahují. Když otevřu zakládající listiny téměř jakékoli politické neziskovky, která má za úkol šířit demokracii, poučovat o dezinformacích či vést nás k ještě větší toleranci často na úkor našich vlastních práv, nalezneme tam stále stejné firmy. Zpravidla sedí v správních radách někdo z Člověka v tísni, někdo s napojením na Nadaci OSF, nějaký velký podnikatel či právník a nějaký novinář z těch médií, která zde uvádím. Nejinak je tomu i u tohoto centra. Členka dozorčí rady Českého centra pro investigativní žurnalistiku je například Marie Němcová, která je současně předsedkyní správní rady Nadace OSF. Toto centrum například podporuje Deník N, kde pracuje Jakub Šimák původně také od Člověka v tísni nebo Veronika Divišová, která pracovala (jak jinak) tamtéž. Je to krásný kruh, co říkáte?

Zdroje:

https://www.investigace.cz/kdo-jsme/
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=652736

Nadace Open Society Fund Praha (Nadace OSF)

Tato nadace byla součástí mezinárodní sítě Open Society
Foundations založené Georgem Sorosem a podle toho, co hlásá, má usilovat mimo jiné i o kvalitní českou žurnalistiku. Bez zajímavosti není, že předsedou správní rady od samotného vzniku byl po několik let samotný Šimon Pánek, který stojí za Člověkem v tísni, členy správní rady jsou nebo byli také Daniela Drtinová (DVTV), Jiří Pehe (Deník N), Terezie Kaslová (vnučka F. Peroutky, manželka Jana Kasla, bývalého primátora Prahy), Igor Blaževič (novinář, Člověk v tísni), Ivana Bursíková (neziskovka Agora, exmanželka Martina Bursíka) nebo dříve zmiňovaná Marie Němcová (členka dozorčí rady Českého centra pro investigativní žurnalistiku). Nadace podle výroční zprávy přijala za rok 2018 celkem 20 043 495 Kč a mezi podpořené projekty patří milé drobky, jako například záchrana místní klubovny, dílna pro děti, sousedské snídaně (neptejte se) a následně také ve velkém projekty věnující se ruskému vlivu na slovenskou a českou politiku, sledování ruské ambasády a vyzdvihování Norska jako země, jež nám má jít příkladem. Nevím, jak vy, ale když se řekne Norsko, první, co mě napadne krom fjordů, je Barnevernet a Norské fondy. A ani jedno tu mít nechci. Nadace přitom štědře podporuje projekty s návazností na Norsko Člověka v tísni, nejrůznějších genderových neziskovek a sdružení pro integraci a migraci nebo také Prague Security Studies Institute (projekt Chování dezinformačních platforem během prezidentských voleb 2018), v jehož mezinárodní dozorčí radě sedí třeba Alexandr Vondra, Michael Žantovský, Karel Schwarzenberg, Jiří Schneider nebo třeba Madeleine Albright. A podporuje i mnoho dalších projektů týkajících se inkluze, xenofobie, rovnosti, vzdělání apod.

Zdroje:

https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=111081
https://osf.cz/podporene-projekty/

----
Je to jen zlomek subjektů, které utvářejí naši mediální scénu a ovlivňují veřejné mínění. Mají k tomu prostředky, mediální prostor, moc a navíc vyšperkované názvy, co vyvolávají důvěru.

Autor: Natálie Vachatová

Zdroj: https://vachatova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752038

Británie byla uzavřena do karantény na základě zcela chybného matematického modelu, který vypracovala Imperial College pod vedením Neila Fergusona. Model předpovídal 510 000 úmrtí na koronavirus ve Velké Británii a 2 miliony v USA. Na základě tohoto modelu přijala britská vláda rozhodnutí na úplné karanténě celé země. Ta povede nyní k obrovské ekonomické a společenské katastrofě. Chyba byla podle britských medií tak hrubá, že by to mělo vést k okamžitému propuštění autorů modelu.

Tato nová informace z Velké Británie vrhá nové světlo i na nedávno zveřejněné zprávy, že i za rozhodnutím české vlády o drastických opatřeních stál údajně jakýsi matematický model, jehož autor prý nechce být veřejnosti znám. Stejně jako v Británii se ani u nás katastrofické scénáře nenaplnily. Jednak úmrtnost na koronavirus je výrazně nižší než se oficiálně tvrdí, také jeho šíření není nijak odlišné od běžných infekcí respiračního traktu. Byl to všechno jenom celosvětově použitý trik k ospravedlnění tzv karantén, které vedou všude k obrovské ekonomické a společenské katastrofě? K tomu se objevuje stále více údajů o falšování počtu úmrtí směrem nahoru a vlád a úřadů lhaní o koronavirových statistikách.

Gampl
Česká věc

Myslím tím současného ministra zahraničí Petříčka a dva bývalé ministry Zaorálka a Schwarzenberga, když v minulém týdnu vydali svůj společný článek „Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?“. Musím říci, že po přečtení článku jsem musel konstatovat jeho naprostou vyváženost, která pramenila především z úcty k mezinárodnímu právu a k národním zájmům naší republiky.

Nebývá obvyklé, abych se častěji shodoval v názorech na zahraniční politiku státu s K. Schwarzenbergem. Ale je to již několikerý případ v posledním roce, kdy musím konstatovat, že s ním mám na věc identické názory. Pokud jde o ministra Petříčka, myslím, že to byl zatím zřejmě jeho nejzdařilejší počin ve funkci ministra zahraničí. Je potřeba také tiše připomenout, že tito tři muži ve společném článku neudělali nic jiného nežli to, že zasadili jasnou politiku Evropské unie, pokud jde o řešení palestinsko-izraelského konfliktu, do kontextu českých národních zájmů.

Přitom článek nevyužívá žádné těžké kalibry ke své argumentaci, jakými jsou například četné rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které řeší otázku izraelsko – palestinských, či šířeji izraelsko – arabských vztahů.

Připomenu jen jednu z mnoha rezolucí, tu poslední rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2334 ze dne 23. 12. 2016 "k izraelským osadám na palestinských územích okupovaných od roku 1967, včetně východního Jeruzaléma"....Tato rezoluce Rady bezpečnosti byla přijata čtrnácti hlasy k nule, přičemž Spojené státy, vedené v té době ještě Obamovou administrativou, se zdržely hlasování. Takže pro tuto rezoluci hlasovali kromě Ruska a Číny také dvě západní velmoci: Francie a Velká Británie. V rezoluci se konstatuje, že praxe výstavby izraelských osad na okupovaných palestinských územích představuje „zjevné porušení mezinárodního práva“ a nemá „žádnou právní platnost“. A dále se v textu říká, že „osidlování (myslí se výstavba izraelských osad na okupovaných územích – pzn. autora) ohrožuje dvoustátní řešení". Řekněme si otevřeně, že Izrael se vydal již před lety na cestu změny demografického složení obyvatelstva na okupovaných arabských území. Tedy, východního Jeruzaléma a západního břehu Jordánu. Ve východním Jeruzalémě se Izraeli již podařilo změnit demografickou strukturu obyvatelstva tak, že většinu jeho obyvatel dnes tvoří Židé a nikoliv Arabové.

Prostě Izrael se rozhodl jít politikou hotových faktů, tedy stavět mezinárodní společenství před hotová fakta.

Na straně kritiků článku tří ministrů zahraničí se objevil nepřekvapivě prezident Zeman. Jeho izraelofilská pozice je dlouhodobá a vymyká se často racionálnímu chápání. Možná, že by ale mohl poučit svého trumberoidního mluvčího, že používat výraz „rána dýkou do zad“ ve vztahu k demokratickým politikům, autorům zmíněného článku, je naprosto nevkusné, ba nechutné. Výraz Dolchstoß používali s oblibou nacisté, ve vztahu k demokratickým, především sociálně demokratickým politikům, kteří byli u uzavření příměří se Spojenci na konci I. světové války a dále u vzniku Výmarské republiky.

Také premiér Babiš se vydal cestou kritiky hned dvou ministrů své vlády. Mou otázkou je, jaké koncese pan premiér udělal Američanům ve věci podpory neuskutečnitelného a nerealistického Trumpova plánu pro urovnání vztahů na Středním východě. Tři ministři zahraničí to sice ve svém článku výslovně neříkají, ale nabádají k jinému, realistickému řešení.

Vrcholem všeho ovšem je článek Babišova předsedy sněmovny Vondráčka, který jistě napsal někdo jiný. Jeho článek v zásadě nabádá k nerespektování mezinárodního práva s tím, že prý „Mezinárodní právo…však konflikt zabetonovalo, blokuje jeho řešení v představách politiků a neumožňuje vycouvat ze slepých uliček, do kterých se dostali". A že prý vlastně Izrael musí „…rozšířit izraelskou jurisdikci na část (palestinského) území, kterou Izrael z bezpečnostních důvodů nemůže opustit“. Předseda sněmovny tedy hájí anexionistickou politiku Izraele a v zásadě kašle na rezoluce OSN a RB OSN a na mezinárodní právo.

A pak je zde další parta výtečníků, vedená M. Topolánkem, která vyčítá Petříčkovi jeho údajnou pasivitu v čele resortu. Že prý by měl ministr zahraničí konečně rozhodnout o přestěhování české ambasády do Jeruzaléma. Mou otázkou je, kolik že zemí EU by se k této M. Topolánkem požadované aktivitě připojilo. Proč bychom se měli mýlit se Spojenými státy, Austrálií, nějakou banánovou republikou či drobnými tichomořskými státy, zcela závislými na zahraniční, tedy americké pomoci. A proč bychom se vlastně měli vzdávat korektních vztahů s muslimským světem, který tyto činy současné americké administrativy velice bedlivě sleduje. Není kam spěchat. Ministr Petříček v této věci dobře činí. A pánové z této iniciativy by měli přemýšlet, zda ještě hájí české národní zájmy. Anebo jen jednostrannou a nevyváženou iniciativu amerického prezidenta, který už za tři čtvrtě roku může být bývalým americkým prezidentem.

Všichni tři ministři zahraničí jistě čekali mediální smršť, která skutečně přišla. Závěrem chci ocenit jejich politickou odvahu a také jejich vyváženou politickou argumentaci v celé věci. Vážím si jí.

Jiří Paroubek

Zdroj: Vaše věc

To jste možná na ČT postrádali: Norská státní televize NRK placená daňovými poplatníky se vyznamenala.

Minulý víkend s hrdostí jako první evropská televize vysílala přímým přenosem oslavy z nevětšího muslimského svátku – Obětního hodu na ukončení Ramadánu.

Mnozí pozorovatelé to považují za pokračující podkopávání svobodné a demokratické společnosti ve jménu islamizace.

Zdroj: https://voiceofeurope.com/2020/05/norwegian-state-tv-to-broadcast-celebration-of-islamic-holiday/

Bývalý český prezident Václav Klaus v rozhovoru pro česká média upozornila na ekonomické těžkosti, které prý teprve přijdou. Vyjádřil se i ke kauze okolo památníků maršála Ivana Koněva.

„To dokazuje, že zahraniční politika není vůbec nijak řízená. To, že dva ministři vlády udělají tato vyjádření a premiér je překvapen a neví o tom, to je signál chaosu,“ prohlásil na adresu české kauzy okolo izraelské politiky a snahy židovského státu o obsazení nových území v rozhovoru pro You radio talk.

Ivan Koněv

„Pokusy revidovat výsledky druhé světové války považuji za naprostý skandál. (…) Válka se prostě nedá přepsat, všichni víme, jak to bylo,“ uvedl Klaus s tím, že ho „popuzuje“, když mladí lidé si „dovolují dělat silácké soudy ohledně toho, kdo nás osvobodil“.

„S druhou světovou válkou se nesmí hrát politické hrátky,“ dodal k tématu bývalý prezident.

EU

V rozhovoru o Evropské unii prohlásil, že EU je entita za zenitem. „Kéž by byla (současná situace – red.) znovuzrozením národního státu,“ uvedl.

Václav Klaus také prohlásil, že po konci koronavirové krize očekává novou ofenzivu ze strany Evropské unie, neboť ta v poslední době údajně čekala na to, až se převalí situace s koronavirem.

Plány Angely Merkelové a Emmanuella Macrona, podle názoru Klause, pouze uvrhnou Evropu do nových ekonomických problémů.

Roušky

„Nechápu to. Já myslel, že každý bude mít pocit obrovského osvobození, vydechnutí,“ uvedl na téma, proč lidé i po rozvolnění opatření nadále nosí roušky. Roušky v současné době už podle jeho názoru patří do koše.

„To vypovídá o tom, že se naším médiím, hojně podněcovaným našimi politiky, opravdu podařilo lidi vystrašit. V tom se média ukázala jako mimořádně efektivní. Zatemnili rozumné uvažování lidí,“ prohlásil Václav Klaus.

Ekonomika

„Ekonomika je v děsivých problémech a bude v daleko děsivějších problémech. Dnes se v ekonomice pořád ještě nic nestalo. Naše míra nezaměstnanosti se teprve zvýší,“ řekl a poukázal na obrovský nárůst nezaměstnaných v USA. V případě Česka se údajně jedná o „rozvolňování“ nezaměstnanosti – snahu roztáhnout nárůst nezaměstnanosti na dlouhé časové období.

Podle jeho názoru nemá současná ekonomická koronavirová krize snadné řešení.

„Jestli si někdo myslí, že ekonomika je na vypínač, (…) tak to není,“ dodal, přičemž situace se bude napravovat velmi dlouho.

Německé hospodářství

Český ekonom Vladimír Pikora upozornil na těžkou situaci v německé ekonomice, a to nehledě na to, že akcie některých společností v poslední době rostou.

„Realita je taková, že se německá ekonomika odrazila ode dna, ale stále se topí a je daleko od hladiny, kde bude dýchat. To není žádné světlo na konci tunelu. To si jen někdo básní do kapsy,“ uvedl Pikora.

Zdroj: https://sptnkne.ws/C5aV