Neděle 03 květen 2020
Ostudná komedie nad mrtvým   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 18:37:20 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pokud sleduje cizina titulky v českých médiích, především na Seznamu, musí nutně dojít k názoru, že tady žijeme nejen pod rouškami a útokem coronaviru, ale rovněž v nějakém divokém akčním filmu. Jeden aby opatrně rozhlížel, neboť ze všech koutů se mohou vynořit ruští, případně čínští zabijáci.

Vše začalo již dávno komedií kolem údajně otráveného agenta neagenta Skripala v Anglii, samozřejmě najatými ruskými vrahy. V podstatě se nic neprokázalo, pouze to, že údajný vražedný prostředek Novičok se experimentálně vyráběl v mnoha zemích, včetně naší, a to u armády. Stálo to místo ředitele vojenského výzkumného ústavu v Brně, který si dovolil sdělit občanům pravdu, což je v euromarxistické německé EU minimálně zločin. Ministryně obrany Šlechta a její bojová pudla to neunesly. Přehlédnout nelze ani opakovanou komedii kolem chemických zbraní, jež údajně použila armáda prezidenta Asada v Lybii proti umírněným a demokratickým islámským teroristům. Alternativně je měli tamtéž použít ruští vojáci. Hrdiny komedie se stali příslušníci takzvaných bílých přileb, kteří působili podle doložených zdrojů jednou jako zdravotnická mírová organizace, jindy jako součást islamistických teroristických skupin. Místy se ani nestíhali zcela převlékat, jen odkládali ty přilby. Nakonec se ukázalo a u nás utajilo, že chemické „zbraně“ v obalech z Německa a Nizozemska dodala teroristům do Sýrie Saúdská Arábie, známý sponzor sunnitského islámského terorismu. V rámci přípravy poslední komedie, která měla posloužit k obvinění Ruska, ne-li přímo Putina z používání chemických zbraní, se lehce nešikovní teroristi sami otrávili a jejich velitel za podivných okolností vypadl z okna v prvním přízemí a zabil se. K domácí mediální komedii se údajně připojila i česká vláda, zastupovaná slouhou cizáků Petříčkem, která varovala Rusko, aby se neodvažovalo ubližovat hrdinným slouhům cizích zájmů, především německých, Hřibovi, Kolářovi a Novotnému. Obávám se, že český státní znak bude zdobit v budoucnu místo lva, hlava neoholeného šaška s rolničkami.

Demokratický mučedník

Protičínskou akční show začal pražský atomový Hřib, ale získal vydatnou podporu od Kubery, reprezentanta našeho zbytečného a drahého Senátu. Jeho uzený uživotní styl, stejně jako napětí při podpoře rozprodeje pozemků Arabům mu určitě na zdraví nepřidaly, takže infarkt byl, vzhledem k věku a očividné opotřebovanosti, v podstatě logický. Propagandistická akčnost se projevila v Kuberově připravované cestě na Tchaj Wan, která měla být demonstrativní podporou Hřibova protičínského mediálního, či komediálního tažení. Dokonce byla prezentována jako projev demokracie a spolupráce s demokracií odporující agresivní Číně. Je ilustrativní, že od údajně nedemoikratické Číny by chtěla EU okopírovat systém sledování obyvatel, ale už nikoli neustálý růst životní úrovně všech obyvatel.

Fakt, že ostrov Tchai Wan byl obsazen zbytky protinárodní čínské armády generála Čankajška, která tam v podstatě páchala genocidu místního obyvatelstva demokraté typu Hřiba, či Kubery a jejich vesměs nedovzdělaní mediálních přátelé lehce přehlížejí. Nicméně se to lze dočíst v řadě historických publikací. Vzhledem k nevalné úrovni českého polistopadového školství, které se zabývá více propagandou euromarxismu a jeho zvráceností, než odbornými a použitelnými znalostmi studujících, se nelze divit neznalostem a omezenému rozhledu Hřibů, Kolářů, Novotných a jejich přátel. Režim na ostrově má daleko k iluzorním představám o evropské euromarxistické demokracii. V podstatě lze konstatovat, že tamní režim by už dávno neexistoval, kdyby ostrov nesloužil jako nepotopitelná letadlová loď USA a kolem se nemotalo americké válečné loďstvo. Mezi Čínskou lidovou republikou a takzvanou Čínskou republikou na Tchai Wanu, panuje od konce občanské války v Číně silné napětí. Důvodem je, mimo jiné i fakt, že Čankajšek v době druhé světové války, spolupracoval v některých obdobích s Japonskou okupační armádou, která se neštítila nejhorších zvěrstev proti čínskému obyvatelstvu. Čankajškova armáda byla vedena zkorumpovanými a mnohdy doslova zlodějskými důstojníky, kteří se starali víc o svoje obohacování, než obranu země. V několika případech „bránili“ města tak, že do nich přitáhli, vykradli banky a zásoby a zase ustoupili a ponechali obyvatele na pospas Japoncům. Na neskutečnou zlodějinu, korupci a morální rozvrat upozorňovali i američtí vojenští poradci. Vzhledem k tomu, že naše republika měla s kontinentální Čínou dobré vztahy už v meziválečném období a po ukončení občanské války v nich pokračovala s Čínskou lidovou republikou, můžeme konstatovat, že náhlý obrat ve vztazích vyvolaný Hřibem za tiché podpory ministerstva zahraničních věcí euromarxistického ministra zahraničních zájmů Petříčka, člena Aspen Institutu, lze hodnotit minimálně jako diplomatickou neomalenost, ne-li vyložené hulvátství. K tomu se pojí početné mediální útoky pražské havlérky proti prezidentu Zemanovi, který se snaží udržovat s jednou ze tří světových velmocí dobré vztahy, stejně jako s dalšími dvěma. K tomu lze dodat, že Čína naši republiku nepotřebuje, protože prakticky nemáme, co nabídnout, zatímco my jsme v řadě případů na dovozech z Číny závislí a mnozí na nich nemálo vydělávají, místy i na účet spoluobčanů a plátců daní.

O to komičtější je výhružný dopis z čínského zastupitelského úřadu, který byl údajně nalezen u Kubery a měl být důvodem jeho smrti. Především nový vůdce zbytečného Senátu se na mediálním boji proti Číně a stavění Kuberova pomníku zviditelňuje. Má to zapotřebí, protože se jedná o takovou „osobnost,“ kterou nikdo dříve neznal. Nelze však přehlédnout několik faktů. Dopis oplývající vyhrůžkami nebyl dodnes zveřejněn a v současnosti by autenticitě zveřejněného papíru už nikdo nevěřil. Je otázka, zda vůbec existuje, nebo se jedná pouze o imaginární argument k protičínské kampani, případně nějaké falzum. Cílem je evidentně narušení dobrých vztahů mezi naší republikou a Čínou a vytvoření nepřátelského veřejného mínění našich občanů vůči Číně s pomocí mediální kampaně. Přitom Čína nás nekolonizuje a v podstatě u nás, stejně jako její občané, téměř nic nevlastní, nanejvýš něco restaurací, obchodů s oděvy a nemnohé podíly v soukromých firmách. Na rozdíl od spřátelených evropských koloniálních demokracií, především Německa.

Kdyby dopis odpovídal tomu, co o něm píší média, neexistoval by důvod k zatajování obsahu. Má tento dopis oficiální formu, podpis velvyslance a razítko čínského zastupitelského úřadu? To nikdo neřekl. Pokud nemá, jedná se o nějaký podvod, ne-li záměrnou provokaci na objednávku. Osobně si na základě svojí diplomatické praxe, byť poměrně krátké, nedovedu představit, že by velvyslanec nějakého státu posílal výhružné dopisy reprezentantu cizího parlamentu. Pouze američtí velvyslanci si zvali na koberec, coby ponížené sluhy, některé latinskoamerické prezidenty, politiky a generály, a německé kancléře, jako reprezentanty kolonií v rámci demokratického neoimperialismu.

Buď se tedy jedná o vyloženou komedii a podvod, nebo je utajovaný obsah dopisu jiný, takže ho nelze zveřejnit, bez ostudy. Pokud dopis existuje, nelze vyloučit zcela oficiální text, v němž je Kubera slušně upozorněn na nevhodnost svojí návštěvy na Tchai Wanu s tím, že může dojít ke zhoršení ve vtazích mezi Čínou a naší republikou. Něco takového by bylo logické a nejednalo by se o vyhrůžky, tím méně osobní. Tvrzení, že dopis obsahoval přímo vyhrůžky Kuberovi, se jeví z hlediska diplomatické praxe jako účelová mediální fantazie, novinářská kachna, ne-li přímo lež. Současný čínský velvyslanec je karierní diplomat, který nemůže něco takového spáchat a musel by k něčemu takovému mít souhlas vlády. Podíváme-li se na čínskou diplomacii posledních desetiletí, lze takovou možnost vyloučit. Na rozdíl od EU Čína nikde nevede válku. Nicméně některá česká média prezentují dopis a jeho údajné následky nejen jako fakt, ale téměř na úrovni nechutného a nevalného akčního filmu, kdy tlupy jakýchsi nindžů made in China, vyzdobení rýžovými slamáky, hedvábnými kabáty, meči a kopími pronásledují ubohého demokratického hrdinu Kuberu a nakonec ho uštvou k smrti dříve, než si stačí zapálit poslední cigaretu.

Celá causa kolem Kubery je dokladem české ubohosti z hlediska mezinárodní politiky, posluhování cizákům, ale rovněž neuvěřitelně pokleslé morálky politiků a mediálních pracovníků. Je v zásadě lhostejné, jaký má kdo na Kuberu názor. Už dávno jsme se dostali za hranice slušnosti a evropského civilizovaného projevu. Komediantské a propagandistické mediální parazitování na mrtvole, kohokoli, nejen Kubery je dokladem toho, kam jsme poklesli jako německá kolonie od roku 1990.

Martin Koller
3. 5. 2020
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Strach a sucho   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 16:43:59 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům hovad se svárem se píše v Bibli. Moderní mudrci píší jinak: všechny systémové a nesystémové problémy, včetně následků pandemie strachu z koronaviru lze řešit penězi, finančními instrumenty, zadlužováním, vyhrůžkami a vydíráním s nabídkou bilaterálních dohod, případně i válkami.

Dnes prakticky neexistuje ani jedna centrální banka (CB) schopná kontrolovat peněžní masu. CB mohou pouze nepřímo působit na nabídku peněz do hospodářství s pomocí regulace úvěrové výše na mezibankovním trhu. Pro zájemce o tématiku připomínám dvě staré teorie, které se stávají aktuálními: Státní teorii peněz a Úvěrovou teorii peněz.

Georg Friedrich Knapp (1842 – 1926) byl německý ekonom a autor Staatliche Theorie des Geldes, (1905). Jako zakladatel makroekonomické teorie peněz (chartalismus) dal podnět k současným diskuzím na téma Modern Monetary Theory. Henry Dunning Macleod (1821 -1902) byl skotský ekonom, ředitel Royal British Bank, autor The Theory of Credit (1889–1894), zástupce hodnocení úvěru jako kapitálu a podpůrce tzv. Greshamschova zákona.

Zmiňuji se o teoriích peněz, protože jsou přímo spojeny s expansivní peněžně – úvěrovou politikou, iniciovanou naposledy po krizi 2008-2009, a jsou dnes v hlavě mnoha politiků, reformátorů a spekulantů. Ti si vymysleli Modern Monetary Theory (MMT). Jeví se mi to podobně, jako Platónovi: U nás nastalo jakoby jakési sucho v oboru moudrosti. Moderní mudrci si myslí, že staré prostředky s novými nálepkami a ignorování skutečnosti, že po staru se žít nedá, mohou vyřešit systémovou krizi. Moderní mudrci neberou v úvahu, že to byla expansionistická peněžní politika, která ukončila Výmarskou republiku (1918-1933). Která vedla k historické devalvaci v Mexiku začátkem 90 let, k měnové krizi v Jihovýchodní Asii a krizi v RF koncem 90 let. Málo kdo si uvědomuje, že v současnosti cca 80% světového měnového obratu, tj. více než 4,0 biliony USD denně (!), představují operace velkých investičních bank, trvale korigujících své pozice a pozice nadnárodních korporací. Dluhy mají tři podoby: fyzickou, peněžní a dluhově - kapitálovou. Problém s dluhy je v tom, že fyzický a peněžní se nechají zničit pomocí inflace, převratu, války nebo krádeže a kapitálové dluhy nelze arestovat. Jako je tomu u fyzických dluhů nebo peněz na účtu. Proto je nutné připravit se na to nejhorší. Dříve nebo později dluhy způsobí konec EU a Euro v současné formě. A to i proto, že Ke Králi králů když přicházíš dnes, veliké žádosti s sebou si nes, neb On má takovou milost a moc, že nikdo nemůže žádati moc (John Newton 1725 – 1807).

Do lineárního rozvoje globalizace v kapitalismu zůstávaly všechny formy příjmů pracovníků a zisku vlastníků uvnitř systému s cílem tvorby bohatství. V té době většinu kapitalizace národního bohatství (cca 90 procent) tvořili malí a střední podnikatelé, velkých bylo několik, nadnárodní kooperace prakticky neexistovaly. Dnes je tomu zcela jinak. Základem amerického bohatství je burzovní kapitalizace. V podstatě ji tvoří pouze 10 společností: Apple (871,97 miliard USD), Alphabet (766,67 miliard USD), Microsoft (713,92 miliard USD), Amazon (710,84 miliard USD), Facebook (511,31 miliard USD), Berkshire Hathaway

(501,21 miliard USD), JPMorgan Chase (398,01 miliard USD), Johnson & Johnson (351,58 miliard USD), Bank of America (328,47 miliard USD) a Exxon Mobil (320,96 miliard USD).

Těchto 10 společností představuje dohromady větší burzovní kapitalizaci než 80 plus společností, které je následují. Problém není v kapitalizaci, ale v tom, že společnosti ukrývají zisky off-shore. Ne v systému, ani ne tam, kde vydělávají. Ukrývané zisky zmíněných 10 společností jsou přibližně dvakrát větší než platy všech zaměstnanců USA.

Jestliže výsledek vyšetřování tří společností - Microsoft, Apple a Hewlett-Packard Senátem USA v roce 2013 představoval cca 1 bilion USD v off-shore, tj. cca 6,17% HDP nebo 36,1% příjmu státního rozpočtu USA, dnešní odhad indikuje sumu ukrývaných zisků 10 uvedených společností ve výši minimálně 5 – 6, pravděpodobně 8 - 9 bilionů USD. Není předmětem příspěvku vysvětlovat proces vedoucí k výsledku: 1) Lví podíl financí v systému může platit za své potřeby pouze krátkodobě. 2) Finančně - hospodářské kolo se musí točit, jinak přijde nenávratný konec systému, bohužel s krví. 3) Zaměstnanci, podnikatelé s úvěry a podobní, nemohou nikdy svými příjmy udržet potřebný růst v systému založeném na expanzi.

Pro pochopení podstaty krize, včetně řešení hospodářských problémů v post pandemické době formou zadlužení v jakékoliv z předem uvedených forem stačí podívat se na strom a uvědomit si, jak roste, jaký je rozdíl mezi růstem, když je malý a později větší a velký. Jak silné jsou větve dole a nahoře, a kolik jich je na samém vrchu stromu. Nebo si vzpomenout na Voltaire (1694 – 1778): Jedna z věcí, jež se v posledních stoletích namáhal lidský duch nalézti, je tajemství, jak dlužit více, než máme, a žít si při tom, jako bychom byli bez dluhů.

V klasickém kapitalismu, když podnikatel potřeboval závod, vzal si úvěr, postavil závod, vydělával a splácel. Po splacení, mu banka nebyla již tak důležitá. Růst bohatství podnikatele nezávisel od banky, ale od práce, podnikatelského a osobního štěstí a lidí, které zaměstnával. Tak nebo podobně vznikaly dynastie a možnosti přežít krize. Možnost expandovat za hranice státu – podnikatelsky, systémově a finančně, vytvořilo u většiny lidí dojem a lákavou iluzi nekonečnosti trhů a možností podle principu: První vítězí, a vítěz bere vše. Že to platí i dnes si myslí mnozí. Myslet, neznamená však vědět. Především v době, kdy nadnárodní technologické koncerny sami nic nevyrábějí. Skupují strat-up, blokující licence, patenty a financují. Na těchto činnostech je založena mantra růstu, dividend a rentier - kapitalismu. Problém pro společnost má však své kořeny ještě jinde.

V úvodu zmíněné společnosti představují dostatek pro to, aby 10 tisíce velkých, 100 tisíce středních a miliony malých podnikatelů žili trvale v úvěrové nouzi a ve stresu. Jinými slovy v dluhové pasti. To platí i pro státy, které se namlouvají, že jsou suverénní, mohou tisknout dluhopisy bez následků a beztrestně pro elity. Kde jsou ty časy, kdy bankéř mohl půjčit tolik, kolik opravdu vlastnil. Doporučuji seznámit se s historií bankovnictví ve Skotsku, s historií konání Henry Dunning Macleoda, příčin krachu Medici a správy Říšské marky, později DM až do přijetí Eura v SRN. A uvědomit si, že Jen v novinách dokážou takový zázrak - udělat článek úplně suchý, přestože je v něm samá voda (Gabriel Laub, 1928 – 1998).

Pokud mohou peníze dělat peníze, je pro mnohé těžko představitelná kritická závislost hospodářského cyklu, plné znehodnocování peněz uvnitř něho a nebezpečí mrtvého kapitálu. Na druhé straně se nabízí otázka: Kolik dolarů FED skutečně vytiskl, kdy opět vytiskne a kdo skutečně rozhoduje? Podobně je tomu s Euro. Již proto řešení post pandemických hospodářských problémů zadlužením představuje nezodpovědné rozhodnutí ze strachu před preferovaným vyhlášením řiditelného bankrotu systému, reorientací trhu z mezinárodního na vnitřní a organizací investic doma. Peníze jsou, a současně nejsou…Peníze jsou, na papíře s trvale měnící se hodnotou. To znamená, nejsou samostatné, suverénní a nelze je skladovat. Jinak je tomu se zlatem, platinou, stříbrem apod. Ty lze skladovat doma. Peníze jste spořili a pak neviditelná ruka trhu, a je zcela jedno, komu ruka patří, protože ji stejně nikdy sami nemůžete identifikovat, rozhodne o další emisi. V tom okamžiku jste chudší, nebo chudí, nebo dokonce kandidáty na bilanční sebevraždu. Proč? Politika žije v iluzi, že je možné rozmnožením peněz dosáhnout blahobytu. Když politika ani banky neručí za dluhy, potom je obecné blaho jako politická kategorie vytlačeno. Bez obecného blaha jako politické orientace ale nemůže společnost fungovat (Karl Habsburg-Lothringen).

Koronavirus přibrzdil kolo, které se musí točit, aby se systém nenávratně s námi nerozloučil. Proto česká vláda v boji diktovaným pandemií strachu z koronaviru, nevídaným informačním tsunami a pozastavením kulturního, religiózního a hospodářského života musela hrát divadlo pro veřejnost v sociální izolaci o upřednostnění zdraví společnosti a života jedince před byznysem. Od samotného začátku byl vědoucím znám výsledek. Platinový, transformující se americko – britský imperialismus, vyhrál bitvu nad zlatým evropským kapitalismem a vzal si jako rukojmí stříbrné politické a k odhození určené rezavé mediální slouhy. Hra vlády však připomíná staré a stále platné: důležitost občana, rodiny, obce, okresu, kraje a státu. Hra připomněla všem přirozený řád věcí a co je trpělivost. Žádná rostlina v období sucha nepláče (Valeriu Butulescu). Nebude - li přirozený řád přijat a respektován, bez ohledu na vývoj koronaviru, plížící se katastrofy z nedostatku vody (sucha) a systémové hospodářské krize, česká ekonomika nepřežije ani 3 – 5 let. Válku nemohou vést odborníci, ale stratégové. Odborníci pracují na plánech. Ty, jak je vidět a slyšet se nedostaly k vládě ve stresu. Nebo odborníci jsou slouhy. Zde mám na mysli strategický význam vztahu ČR k RF a ČLR.

International Crisis Group (ICG) zveřejnila ve své zprávě z 28. dubna 2020 přání přehodnotit vztah k Ruské federaci. To znamená, šance na jejich zrušení se zvětšují. Šance pro ČR mít výhodu ze zrušení sankcí, se ale se současnou politikou a osobnostmi snižují. Skutečnost, že v USA byl vypuštěn balon směrem k Bruselu, hnaný jetstreamem s přáním platit za boj mezi USA a ČLR nevěští EU nic dobrého. Až přistane balon v Bruselu, přání USA se stane příkazem. MMF se totiž již zřekl základního dokumentu s centrálními bankami - Basel 3. To je horší zpráva než svrhnutí atomové bomby na jedno město. Nemluvě o tom, že čas pracuje pro ČLR a RF. To nehledě na složitou vnitropolitickou situaci, především v RF, o které nebudu dnes psát. Připomínám pouze, že v Rusku se traduje: sucho zhodnotí moc pšenice!

Přísloví má svůj význam především v situaci, kdy prakticky všechna velká hospodářství (USA, EU, ČLR a RF) fungují na obchodu. Pouze RF od doby sankcí a ČLR od doby začátku obchodní války s USA a mediálního tsunami z pandemie strachu z koronaviru se nacházejí

v dvojitém transformačním procesu: probíhá reorientace z mezinárodního obchodu a trhů na rozvoj vnitřních s odpovídajícím výrobním a exportním potenciálem pro dobu klidnější. Doba zahraničně obchodní expanse zcela jistě skončila. Přitom se nezměnila jedna z hlavních podmínek moderní ekologické, efektivní a ekonomické výroby: min. 300 milionový trh. Pro ČR to znamená oslabení exportu a vyjednávajících pozic se svými objednavateli.

Stratég musí mít schopnost a vůli konat na základě jednotného vědění, zohlednění globálních trendů a zákonů přírody již proto, že když jde o to, být, či nebýt, procesy se neodehrávají podle člověkem formulovaného práva, osobního, partajního, spojeneckého přání, nebo maloměšťáckého politikaření. V obyčejném životě platí slovenské přísloví: Dobrá studna vodu v suchu dává, dobrý přítel v nouzi se poznává. A v bankovnictví, historie Medici.

Proto není spravedlivé obviňovat kritiky EU. Jako umělý produkt již po několikáté v krátké době 5 let EU vynesla na svět i pro slepé viditelné tři zásadní skutečnosti: 1) V EU nežijí EU občané, ale občané národních států. 2) Státní hranice připomněly svoji roli. 3) Finanční a měnová politika EU se nachází mezi USD a Jüan (pokusně již v digitální formě), potažmo i ruským rublem. A v boji mezi CB států o moc a vliv na politiku. V případě Euro, pokusu o samostatnou měnovou a finanční politiku, nebo dokonce krachu Euro či EU budou všechny státy v Evropě podřízeny SRN. Mimo jiné s největším vojenským rozpočtem moderní doby. Političtí lídři budou muset současně řešit strach z trojice: 1) USA a USD. 2) Politika USA vůči EU, ČLR a RF. 3) Politika a měny RF a ČLR. Oba státy budou častěji odmítat platby v USD a Euro. Euro jako prakticky okupační a politická měna nebude pro ně zajímavé.

Pro znepokojenou a atomizovanou veřejnost se mi jeví skrytým nebezpečím její neschopnost uvědomit si, jakou cenu bude muset platit za nedávnou minulost bez války v sousedství, za přítomnost, ve které například historik Jan Rychlík tvrdí (Právo z 2. května), že politicky z osvobození Prahy v roce 1945 pro dnešní Českou republiku nevyplývá nic. O naději na dovolenou v 2021a budoucnosti státu nemluvě. Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, když dnešní mládež převezme do svých rukou kormidlo řízení. Je to mládež nedisciplinovaná, drzá, nesnesitelná, řekl Hesiodos, řecký básník. Strach a sucho ztrácejí moc a sílu přidáním vlastního bytí toho, kdo umí naslouchat a poučit se z minulosti. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
02.05.2020


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kam vítr, tam plášť!   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 06:09:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
.. a změnit názor je přece tak snadné.

Pro pár špinavejch zlaťáků a pro falešnou slávu, zradí člověk člověka i sám sebe - to je ale duševní bída, což?

Představte si, že máme stroj času a posuneme se o 30 let zpět - do roku 1989:

U pomníku maršála Koněva se schází vedení Komunistické strany Československa a její členové:

- Pavel Telička, člen KSČ, budoucí europoslanec a eurocokoli, hlavně že to vynáší

- Petr Pavel, člen KSČ, přísahající nejen věrnost KSČ, ale také věrnost čs. armádě a vojskům Varšavské smlouvy, kádrová rezerva, budoucí generál a dnes zuřivý antikomunista,

- Tomáš Zima, člen KSČ, budoucí rektor Univerzity Karlovy, stojí vedle soudruha - Mikuláše Beka, člena KSČ, budoucího rektora Masarykovy univerzity a senátora za ODS,

- Petr Dvořák, člen KSČ, budoucí ředitel dezinformační České televize, na kterou nesmí ani Finanční úřad,

- Vladimír Dlouhý, člen KSČ, si odskočil ze studií na univerzitě v Lovani (tam přece mohl studovat každý, ne?), ale moc se nezdržel, přemýšlel o rozdílu mezi naftou a oleji.

Soudruzi zatruchlí, zavzpomínají, zarecitují báseň, položí květy a slíbí věrnost SSSR navždy.

Za rohem je pozoruje člen KSČ a agent StB s krycím jménem Plavec, jistý

-Jaromír Štětina - budoucí agent ukrajinské SBU, europoslanec, dnes velký antikomunista a rusobijec.

A tak by se dalo pokračovat. Ti dříve narození si tyhle převlékače kabátů velice dobře pamatují: Mezi jinými soudružka,...Šabatová, Dobrovský, Uhl, Pithart, Rychetský, Jičínský, Kalousek, Svěrák atd., atd.,atd...........

A teď jsme již zpět v roce 2020 - a STÁLE titíž lidé dále řídí tenhle cirkus ..... ROZESÍLEJTE MEZI SVÉ PŘÁTELE ABY SE NEZAPOMNĚLO NA TYTO OBĚTAVÉ SOUDRUHY...!

V.Š.

FOTO: Miroslav Kalousek jako mladý pionýr recituje báseň na komunistickém aktivu.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kdo byl Boris Němcov, idol “českých” liberálních demokratů?   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 05:56:18 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pražský primátor Hřib (Piráti) před časem prosadil přejmenování náměstí u ruského velvyslanectví z neutrálního Pod kaštany, na Borise Němcova. Ruského politika a aktivisty, který se rychle stal současným idolem “českých liberálních demokratů, co chtějí patřit na Západ”.

Kdo byl ve skutečnosti Boris Jefimovič Němcov, ruský reformátor a liberál? Nebo spíš co všechno nebyl?

1. Nebyl Rus, ale byl židovského původu. Narodil se v roce 1959 v Soči Jefimovi Davidovičovi Němcovovi (ten byl formálně pravoslavný) a Dině Jakovlevně Eidman. Jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo 5 let. Vystudoval fyziku (získal doktorát) a byl údajně nadaný vědec, který se ale rozhodl pro politickou kariéru.

2. Před rokem 1989 pořádal protestní akce proti výstavbě atomové elektrárny v jeho regionu. To se psal rok 1986 a je velmi zvláštní, že si ho vůbec tehdy nevšímala tajná policie KGB. Nebyl ani zatčen, ani vyhozen z práce...

3. Po roce 1990 se velmi sblížil s B. Jelcinem (ano tím ožralou, co nechal rozstřílet parlament tanky, kterého na oko vychvaloval Západ, který v té době zcela otevřeně drancoval celou ruskou zemi, kterou Jelcin zavedl na pokraj ekonomického krachu a občanské války), který ho jmenoval prezidentským zástupcem (guvernérem) pro oblast Nižnij Novgorod. Později byl dokonce to této do funkce guvernéra dokonce zvolen. Jeho oblast se tehdy stala “laboratoří liberálních reforem”. Ty údajně vedly k ekonomickému rozvoji oblasti (tak praví západní liberální tisk), což poněkud kontrastuje s turistickými průvodci ze stejných zdrojů, které píšou o velkém ekonomickém chaosu a chudobě místního obyvatelstva. Ty “reformy” opět chválili západní politici a media. Čtenář si asi vzpomene, že “české” politiky nejvíce západní politici a media chválili v době, kdy jim byl rozdáván zdarma český majetek a kontrola nad zemí a to platí do dneška. Němcov tehdy v regionu rozjel rozsáhlou privatizaci, kdy byl státní majetek rozdáván do rukou spřátelených “podnikatelů” za pakatel.

4. Jelcin Němcova brzy přivedl do Moskvy v roce 1997 byl jmenován “prvním místopředsedou vlády” s odpovědností za energetický sektor. Tam teprve nastal pro Němcova ten zlatý čas. Tehdy došlo k dalším přesunům obrovských majetků do rukou tzv. “ruských oligarchů”, kteří většinou nežili v Rusku a kromě několika jiných občanství, měli skoro všichni ještě izraelský pas. Bohužel jeho prezidentským ambicím (na tu funkci byl léta připravován) udělal konec ekonomický krach v roce 1998, který znamenal i konec “liberalismu” V Rusku. Rusové ho (liberalismus) pak již natrvalo odmítli, díky osobním zkušenostem (což se nyní děje i v celém bývalém východním bloku) .

5. Následně se Němcov zapojil do sjednocování “pravicových sil”. (Nemohu si odpustit, ale v mnohém mi připomíná M. Kalouska) a stal se z něj jeden z hlavních kritiků nového prezidenta Putina. Organizoval proti němu řadu demonstrací, několikrát byl zatčen ruskou policií. Většinou za neuposlechnutí rozkazu policie a urážku úřední osoby. Jeho politická moc ale postupně slábla a v roce 2003 jím a Čubajsem vedené politické hnutí “Unie pravicových sil” získalo pouze 4 procenta hlasů a nedostalo se do ruské Dumy (parlamentu).

6. Nemcov byl následně jmenován do vedení koncernu Naftianoy oil a stal se poradcem ukrajinského prezidenta Janukoviče. Ale jeho význam postupně dál slábl a stal se vice méně již pouze komickou postavou s neslavnou minulostí. Sice se v roce 2008 pokusil kandidovat na prezidenta, ale kandidaturu sám později raději stáhl.

7. Přesto byl stále západem prezentován jako nejvýznamnější kritik prezidenta Putina a hlavní organizátor protivládních demonstrací podporovaných západem.

8. Když byl 27. února 2015 zastřelen krátce před půlnocí na mostě kousek od Kremlu. Vedla jeho smrt k sérii neúspěšných protivládních demonstrací. (Zde bych připomenul podobný případ slovenského novináře Kuciaka, vše podle hesla posloužil jako živý, poslouží ještě lépe jako mrtvý)

9. Z jeho vraždy byl “liberálními silami” obviněn V. Putin. Ačkoliv jeho vrazi (všichni Čečenci) byli později dopadeni a tato obvinění se neprokázala. Je otázkou, proč by prezident Putin nechával odstranit již zcela bezvýznamnou a v očích veřejnosti zdiskreditovanou figurku?!

10. Nejlepší na konec. Po jeho smrti se ukázalo, že Němcov vlastnil rozsáhlý majetek a byl to bohatý člověk. Tuhle skutečnost vynesla na světlo právní bitva mezi jeho potomky o jeho dědictví. Protože z jeho legálních příjmů ho nemohl získat, tak Němcov vždy tvrdil, že si vše vydělal spekulacemi s akciemi a investicemi. (Nepřipomíná to čtenářům jiného českého politika S. Grosse?)

Není na čase přejmenovat Václavské náměstí v Praze na Kalouskovo a Grossovo? Vždyť mají s Němcovem tolik společného?

Joe Kolach, Texas, USA
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Číslo 25 000 zemřelých na Covid-19 v Itálii je podvrh, hoax a dezinformace italské vlády, ve skutečnosti na Coronavirus zemřelo jen 925 lidí   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 05:47:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Číslo 25 000 zemřelých na Covid-19 v Itálii je podvrh, hoax a dezinformace italské vlády, ve skutečnosti na Coronavirus zemřelo jen 925 lidí, italské nemocnice zejí prázdnotou a lidé umírají na úplně jiné nemoci, ale nemocnice je schválně a úmyslně deklarují jako oběti Covidu-19 kvůli čerpání peněz z krizového fondu! Informaci odpálil italský poslanec, který dostal do ruky statistiku italského Institutu národního zdraví, kde pravda vyšla najevo! Vittorio Sgarbi obvinil italskou vládu z otevřeného spiknutí proti italskému lidu s cílem nastolení diktatury a absolutní kontroly nad obyvatelstvem pod rouškou epidemiologické hrozby a ochrany zdraví!

A je to venku! Pravda o virové pandemii v Evropě, která zabíjí tisíce lidí, se postupně dostává na povrch a schyluje se k největšímu skandálu v dějinách této planety. Mamutí a monstrózní podvod s počty zemřelých se totiž dočkal obrovské praskliny, když italský Institut národního zdraví tento týden uveřejnil statistiku zemřelých v souvislosti s epidemií nemoci Covid-19 a zveřejněná čísla způsobila mezi některými italskými poslanci doslova poprask.

Z čísel totiž vyplývá, že v celé Itálii, na základě informací z patologických nálezů a pitevních zpráv, zemřelo na Covid-19 jen 925 lidí, zatímco zbytek z onoho obrovského oficiálního čísla 25 000 obětí zemřel na úplně jiné nemoci, s úplně jiným patologickým profilem. Ty tisíce lidí v Itálii tak zemřely z úplně jiných patologických důvodů, jako jsou infarkty, mrtvice, záněty střev, leukémie a další nemoci, které nemají naprosto žádnou souvislost s koronavirem. Vittorio Sgarbi, poslanec za Berlusconiho stranu Forza Italia, tak de facto odpálil časovanou bombu, protože k tomuto skandálu se schylovalo už delší dobu.




Vittorio Sgarbi vybuchl tuto středu v italském parlamentu kvůli tomu, že pro-evropská a socialistická vláda Giuseppe Conteho se rozhodla inspirovat u Andreje Babiše a zavřela 60% všech obchodů, živností a podniků v Itálii v době, kdy je zcela jasné, že nemoc ohrožuje na životě pouze velmi staré osoby, s nepatrnými výjimkami mladších ročníků. Statistika italského Institutu národního zdraví tak potvrdila spekulaci, že italské nemocnice veškeré své zemřelé pacienty nálepkují jako zemřelé na Covid-19, ale ve skutečnosti tyto osoby umřely na úplně jiné nemoci.

A celé je to umožněno jen díky jednomu nehoráznému triku s testy na Covid-19. Tyto testy totiž není povinnost v Itálii nikde uchovávat jako důkazy po použití. Nemocnice tedy do státní databáze obětí Covid-19 napíše, že pacient byl pozitivně testován na Covid-19. Patologie však do dokumentů napíše skutečnou příčinu smrti, např. infarkt nebo leukémii. Jenže, v Itálii se oběti Covidu-19 počítají naproti testům, nikoliv naproti patologické zprávě. Takže, když zemře 85-letý pacient na infarkt, a nemocnice jej pozitivně a současně otestovala na Covid-19, je automaticky započítán do vládní statistiky jako oběť, která zemřela na Covid-19.

Italské nemocnice nafoukly číslo zemřelých na Covid-19 kvůli pravidlu, že pozitivně testovaný zemřelý je automaticky zařazený jako oběť koronaviru, i když to není pravda

A tady začíná následně absurdní komedie. Nemocnice na každého zemřelého pacienta na Covid-19 získávají od italské vlády dotace z krizového fondu, příspěvky na nákupy antivirových pomůcek, roušek, na dezinfekce, na obličejové štíty a pozor, podle kolektivních smluv zdravotnických italských odborů mají sestry a i lékaři nárok na rizikové příplatky za práci v infekčním prostředí. Stejný nárok má potom i samotná nemocnice, která má nárok na platby od státu pro zajištění bezpečnosti rizikového prostředí pro zaměstnance pracující v infikovaném prostředí. Platby se odvíjí přitom od rozsahu epidemie, od počtu nemocných. Takže, k čemu to v Itálii vedlo?

Všechny nemocnice v Itálii začaly hlásit většinu svých zemřelých na Covid-19, i když to nebyla pravda. Mnoho nemocnic ani nemuselo pacienty testovat, prostě napsaly do státní databáze, že test proběhl a pacient byl testován pozitivně a následně zemřel. Zpětně se nic neověřuje. Jediná průkazná stopa příčiny smrti je patologický nález. Nemocnice přistižené u tohoto podvodu jsou přitom kryté a nic jim nehrozí, protože nemocnice prohlásí, že pacient sice zemřel na jinou nemoc, ale byl to Covid-19, který mu přitížil.

Jenže, pokud patologie určí, že smrt byla způsobena rakovinou, anebo mozkovou mrtvicí, potom to nelze zpochybnit a říct, že to byl Covid-19, který smrt způsobil, anebo jí maximálně napomohl. A tím hlavním arbitrem, kdo tento spor potom rozsekne, jestli oběť zemřela na Covid-19, nebo na něco jiného, je Institut národního zdraví, což je italská národní referenční organizace, která čerpá data z pitevních nálezů nemocnic, nikoliv z databáze státu o počtu nakažených koronavirem.

Hysterie a strach ve společnosti v souvislosti s pandemií jsou nástrojem prosazení zákonů na kontrolu a sledování obyvatelstva

Tímto obrovským odhalením v Itálii se vysvětluje i jiná a dosud nepochopitelná věc. Proč jsou všechny nemocnice v Evropě prázdné? Proč nejsou čekárny a chodby zavaleny ležícími a umírajícími obětmi koronaviru, jak jsme skutečně a doopravdy viděli z děsivých videí z Číny v lednu a v únoru tohoto roku? Proč tytéž obrazy nevidíme v evropských nemocnicích? Důvodem je to, že virová nákaza v Evropě byla využita jen jako politický nástroj k posílení stability vlád a garnitur v Evropě, které v krizovém řízení posílily.

Angela Merkel, která byla na odpis před pandemií, je nyní v Německu nejpopulárnějším politikem a CDU opět trhá rekordy. V České republice se najednou zatracovaný Jan Hamáček stal v očích vyděšených ovčanů miláčkem v červeném svetříku. Emmanuelu Macronovi stoupají preference díky krizovému řízení, Žluté vesty jsou zapomenuty. A protože krizové řízení umožňuje prosazovat věci, které by jinak nešlo prosadit, oligarchové zavírají malé obchody a živnosti konkurence, zatímco své velké řetězce a potravinové konglomeráty nechávají otevřené.

Společně s tím jde v ruku plán na prosazení bezhotovostní společnosti. Kvůli pandemii se lidé bojí manipulovat s hotovými penězi, kdokoliv dnes v obchodě vytáhne bankovky, pokladní za kasou na člověka vrhne zkřivený pohled jako na vraha. Přesně o toto usilují nosatí bankéři, aby lidé odhodili a odmítli hotovost, která je znakem svobody. Hotové peníze nelze stopovat, sledovat, stát se nemůže dozvědět, co jste za hotové peníze koupili, jestli chleba, pivo, chlast, nebo drogy, hotové peníze vám nemůže zablokovat exekutor, hotové peníze vám nemůže obstavit banka, hotové peníze nepotřebují platební terminál a elektřinu, hotovost je zkrátka nástrojem svobody.

A proto nosatí chtějí hotovost zrušit a vytvořit jenom bezhotovostní společnost. A kdo bude zlobit, kdo bude šířit dezinformace, kdo bude odporovat migraci, kdo bude psát a říkat nepohodlnou pravdu, tomu stát zablokuje bezhotovostní účet stejně, jako když vám dnes Facebook zablokuje profil. A protože nebude hotovost, nenakoupíte si, umřete hladem, nezaplatíte inkaso, hypotéku, systém vás ekonomicky popraví a zlikviduje.

Chytré karantény se časem transformují do forenzní databáze pohybů obyvatelstva v čase se všemi hrozivými důsledky pozdějšího možného využití

Lidé by nikdy dobrovolně na zrušení hotovosti nepřistoupili, ale jakmile je to šikovně naroubované na ohrožení vlastního zdraví kvůli virům na bankovkách, lidem přepne v hlavě z režimu “tupý” do režimu “vyděšený” a začnou křičet, že chtějí bezhotovostní placení, a proč nejsou všude terminály a platby kartami, proč někteří obchodníci akceptují pořád jenom hotovost?

Přesně tento proces pomůže tato vylhaná Covid-19 pandemie prosadit. Stejně tak pomůže prosadit náramky a obojky na lidi podobně jako na psy, které vás budou monitorovat, samozřejmě dobrovolně, protože ovčan v režimu “vyděšený” se chce chránit, a tak dobrovolně se lidé nechají špehovat v rámci NWO programů s různými kulíškovskými názvy jako “Chytrá karanténa”, kde policista nebo voják sedí v operační místnosti, čučí na velkoplošnou obrazovku a sleduje vás, kde se zrovna nacházíte a na displeji vidí transakce vašich nákupů.

Po skončení této krize bude svět už permanentně jiný, bude sledovaný, monitorovaný. Cestování bude možné jen s imunitní kartou, nezbytné bude v blízké době i očkování. Bez očkování budete čelit sankcím od státu, vyšším platbám zdravotního pojištění, budete čelit diskriminaci v dopravě, v nákupních centrech, v kinech, divadlech, na sportovních stadionech v hledištích.

Záminka virové hrozby bude permanentní, bude využívána k trvalému sledování pohybu obyvatelstva, a co hlavně, k ukládání historie vašeho pohybu dlouhé měsíce a možná roky zpětně. Stát potom bude moci zpětně k jakémukoliv dni zjistit, kde jste byli. Pokud se někde stane trestný čin, loupež, vražda, znásilnění, vloupání, tak policie automaticky zařadí mezi podezřelé všechny osoby, které se v dané době okolo pohybovaly, protože všechno jim zpětně ukáže centrální databáze pohybů obyvatelstva. A najednou se ovčan z režimu “vyděšený” přepne do módu “překvapený”. Na takového ovčana lze potom reagovat jen jediným slovem: Debil!

Veškerá opatření kvůli Covid-19 nedávají naprosto žádný smysl, ovšem s jedinou a děsivou výjimkou

Všechny nemocnice v ČR jsou stejně prázdné, jako jsou tady v Německu nebo v Itálii. Nikde se neodehrávají scény, které byly v Číně před 3 měsíci. Epidemie viru v Evropě nezaplňuje nemocnice trpícími pacienty, ale čísla zemřelých rostou jako šílená. Virus se šíří aerobně, je vysoce nakažlivý, o tom není pochyb, šíří se na velké vzdálenosti vzduchem, ale nemá širokospektrální lethalitu, nezabíjí populaci indiskriminačně, tedy nerozdílně od dětí až po starce. Virus zabíjí téměř výhradně jen osoby v pokročilém věku. Proč tedy vlády jednotlivých zemí neizolují jen a pouze ohrožené nejstarší pacienty v populaci?

Proč se namísto toho zastavuje a vypíná celá ekonomika, proč se zavírají školy, když navíc děti tento virus ani nenapadá a jsou proti němu imunní? Proč se zakazuje shromažďování, a to veskrze mladých lidí, kde zase nehrozí smrtelné projevy viru? Jestliže virus zabíjí staré lidi, proč se neomezí jen cestování starších lidí? Proč se zastavují provozy aerolinek, které to postupně přivádí ke krachu, hlavně low-costy, které konkurovaly velkým aeroliniím? Proč se kvůli tomu, že umírají staří lidé, zavírají celé podniky? Virus snad zabíjí lidi v produktivním věku, a to ještě navíc v masovém měřítku? Nic z toho prostě nedává smysl s ohledem na logiku.

Dává to ovšem dokonalý smysl v okamžiku, pokud by vám někdo řekl, že celá pandemie má za úkol vyvolat v obyvatelstvu strach a hysterii, díky čemuž lidé budou ochotni pod vlivem strachu přijímat vládní “ochranná” opatření v podobě omezení svobody pohybu z domu, svobody cestování, svobody překročení hranic, svobody shromažďování, svobody podnikání, svobody placení hotovostí, svobody využívání služeb malých živnostníků, nejen těch nadnárodních řetězců.

Potom najednou pochopíte, že falšování počtů zemřelých na Covid-19 je velmi vítaným artiklem na udržení strachu a hysterie ve společnosti, což umožňuje nadále držet v platnosti výjimečné stavy, které umožňují vládě měnit narychlo zákony, pravomoci ministerstev zdravotnictví, umožňují blokovat shromažďování lidí. V Itálii tedy nezemřelo na Covid-19 žádných 25 000 lidí, ale jenom necelá tisícovka. Prostě zanedbatelné promile italské populace. Ten zbytek zemřel na jiné nemoci, ale bylo to přičteno k zemřelým na Covid-19, protože se to lékařům, sestrám i nemocnicím finančně vyplatí. A vyplatí se to hlavně i vládě, která tím pádem může zavést výjimečný stav a posílit své pravomoci a prosazovat změny zákonů ve stavu veřejné hysterie a strachu ze smrti. Záhada s prázdnými nemocnicemi je tím pádem vyřešena.

-VK- Šéfredaktor AE News
Zdroj: https://aeronet.cz/



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Lenka Procházková: Nestačí jen truchlit!   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 05:36:21 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Už je to šest let, co jsme na internetu ohromeně hleděli na snímky lidí zavražděných 2. května 2014 v Oděse.
Z videí bylo zřejmé, že útočníci vraždili s vášní... Jedna sekvence zachycovala skupinu dívek, sedících uprostřed chaosu na dlažbě. Zprvu to působilo téměř jako piknik, pak jsem poznala, že plní lahve benzínem. Vypadaly pracovitě a vesele, to je málo, přidej! hecovaly se, zatímco lidé uvěznění v hořícím domě už skákali z oken. A pak jsem si s děsem přečetla komentář českého novináře, který od svého psacího stolu vytipoval v zuhelnatělých tělech obětí ruské agenty...

Svatojiřské stužky na rukou lidí zaživa upálených v Domě odborů se už šest let rozpadají v hrobech, ale není soudce, který by měl odvahu masakr vyšetřit. Vrahové chodí beztrestně po ulicích, jakoby měli plášť neviditelnosti. A Evropa k tomu mlčí. Když říkám Evropa, myslím tím ty dobře oblečené a skvěle placené takzvaně odpovědné politiky, kteří se nám denně zjevují v televizi jako olympští bohové. Jak to, že naši bohové nekonají? Proč masakr v Oděse překryli rouškou? Odpověď je prostá. Ze strachu. Důsledné vyšetření masakru by totiž odhalilo jeho návaznost na fašistický puč v Kyjevě, a ten byl a dosud je slaven jako vítězství demokracie.

Naši současní olympští bohové jsou zbabělci. Bojí se pohlédnout pravdě do očí, protože pak by museli proti poznanému zlu zakročit. Oni však toto zlo sami pomohli rozdmýchat, když podpořili a glorifikovali ozbrojený puč v Kyjevě. Stáli jako kmotřičky nad kolébkou bezpráví, a teď zavírají oči před hroznými následky své spoluviny. Pravda je pro ně nebezpečná jako hlava Medúzy. Bojí se, že při pohledu do její tváře by zkameněli. Ale oni už zkameněliny jsou! Trčí nehybně na svých vyvýšených místech jako ty kamenné hlavy na Velikonočním ostrově.

Římský básník Ovidius varoval před lhostejností ke zlu těmito slovy:

„Zlu se hned zpočátku postav, dlouhým váháním zesílí a pozdě pak přichází lék.“

Toto varování, napsané před dvěma tisíci lety, je pořád aktuální. I v ČR, kde kamenné hlavy sice zatím nedoporučují podezřelé hledače pravdy zabíjet, ale nevadí jim, že jsou vytvářeny seznamy „závadových“ takzvaně prorusky smýšlejících osob a stejně „závadových“ internetových serverů. Epocha jediné povolené pravdy se znovu vrátila a nutí každého z nás, aby se zařadil. Buď podle své zbabělosti nebo podle své odvahy a svého svědomí. Funguje to. Mnozí už se bojí přihlásit se k pravdě, aby je nepotrestala.

Když je slovo Rusko oficiálně užíváno jako synonymum ďábla, pak je o trouby andělské rvačka. V naší zemi už je to tradice, že kdejaký postrašený trouba se hrne do kapely. Je mu jedno, že je to kapela funebráků. Hlavně, že si na chvíli taky vrzne, při té společné cestě ke hřbitovu.

Nedávno jsem náhodně narazila na starší humorný výrok Woodyho Allena: „Vzal jsem si kurs rychločtení a přečetl Vojnu a mír za dvacet minut. Je to něco o Rusku.“

Je zřejmé, že většina kamenných hlav a mediálních šamanů, kteří nám dnes kážou něco o Rusku, absolvovala nejen kurz rychločtení, ale i kurs rychlopsaní a rychlolhaní. Takové rychlokursy neprobíhají jen v naší zemi, sponzor potřebuje vyškolit odborníky na Rusko po celé Evropě. Absolventi rychlokursů se pak cynicky prohlašují za elitu, za světlonoše, když naši loď zvanou Evropa rejdují do tmy.

Cenzurují náš protestní křik, neposlouchají naše argumenty, ale vyžadují, abychom my poslouchali je. Takové jednostranné komunikaci se říká diktatura. Kamenné hlavy a další absolventi rychlokursů to však nazývají demokracií. V každém projevu se tímto slovem zaklínají. Zřejmě se jím budou obhajovat i před soudem, kde nakonec všichni skončí.

Kdy to bude? A dojte k tomu vůbec? Věřím, že ano. Neboť Evropu netvoří jen ti, kteří ji navenek reprezentují. Loutky, které denně vidíme na obrazovce, jsou zaměnitelné. A vyměnitelné. My, takzvaný lid, ale zůstáváme. Takže záleží na nás, na opovrhovaném a podceňovaném plebsu, kdy se společně rozhodneme říct těm vyměnitelným, kteří znovu vlečou svět náš vezdejší do jejich války – DOST! Jděte už k čertu! My chceme pro naše děti a vnuky bezpečnou krajinu dětství. Krajinu, ve které nebudou na našem Náměstí Míru vlát vaše vlajky NATO. Krajinu, po jejíchž silnicích nebudou projíždět vaše vojenské kolony. Krajinu, ve které se pomník maršála, co velel plukům osvoboditelů, věnčí a neodvléká se na smyčce do skladiště.

Občany Oděsy, kteří byli před šesti lety zaživa upáleni pro svůj názor odsuzující sílící fašismus v jejich zemi, nestačí každý rok jen oplakávat. Pouhým truchlením se ještě nikdy spravedlnosti nedosáhlo. Pravda na nás nesestoupí jako dar udělený shůry. Pravdu si musíme vymáhat. Je to nepohodlné, dokonce i nebezpečné. Ano, pravda je dnes znovu nebezpečná. Žijme tedy nebezpečně, aby naše děti a vnuci mohli žít v bezpečí. A vychovávejme je tak, aby i oni pochopili, že fenomén Nesmrtelného pluku není jen vzpomínkou na někdejší statečné, ale že je dědičným závazkem k obraně lidství.

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny. Jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je i mne méně, neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.“ (John Donne)


Autor: Lenka Procházková
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pavel Novotný: Na Bartošové budeme parazitovat, až ji zabijeme   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 05:32:56 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Takový je titul rozhovoru webu iDnes.cz z 22. července 2013 (a tedy z doby, kdy zpěvačka Iveta Bartošová ještě žila), s tehdy bulvárním novinářem Pavlem Novotným, dnes starostou pražské městské části Řeporyje. Člověk ten rozhovor čte a ptá se: vědí obyvatelé Řeporyjí, jaká lidská zrůda jim to starostuje? A pokud se snad někomu ta „ zrůda“ zdá výrazem nepřiměřeným, nekritizujte a čtěte z rozhovoru P.N. pro iDnes.cz dál:

„Já jsem ublížil i mnoha lidem ne celkem mainstreamového ranku. Mrzelo mě to, ale nedá se s tím nic dělat. Jsem dobře placený za to, abych se s tím vyrovnal“, říká budoucí starosta na úvod a dává tím čtenářům na vědomí, že dle jeho hodnotového měřítka zahladí peníze pohodlně vše, snad i vraždu. A po tomto vskutku parádním úvodu tehdy ještě jen novinář a ještě ne starosta Řeporyjí P.N. pokračuje, a to už jen směrem k zatím stále ještě živé zpěvačce Ivetě Bartošové:

„SAMOZŘEJMĚ, MY JI SKUTEČNĚ ZABIJEME. Ona se však zabíjí i sama, ale o tom se nebavme. Faktem je, že na ní dlouhá léta parazitujeme. Lidsky ji už i lituji...skutečně přispíváme k jejímu blížícímu se konci. Poptávka po ní je neskutečná, články o ní si otvírají i lidi, kteří bulvár nečtou. Pak jdou hranice stranou a BUDEME NA NÍ PARAZITOVAT AŽ DO KONCE a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně špatné, ale tak to je“.

Nevím, ale není tohle vědomé ubíjení a nakonec i zabití ničím se nepronivšího člověka záležitostí trestního stíhání. Anebo je hon, uštvání a posléze i zabíjení celebrit, které si bulvár vzal na mušku, normální praxí, která se z našeho právního pořádku nevymyká? A je myslitelné a morálně snesitelné, aby člověk, který vše shora popsané vypustil z úst, zastával v České republice funkci starosty? Rozhodoval o tom, co je v obci spravedlivé a nespravedlivé, kdo je v právu a kdo v neprávu?

A co na to všechno strana ODS, jejímž je starosta Pavel Novotný významným členem? Co? Jste na něj pyšní?

Lubomír Man
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„Hanba, bratři Češi, že jste to dopustili!“ Hrnko popsal masakr vlasovců na Slovensku a vyslovil protest Řeporyjím   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 05:24:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Slovenský historik a politik Anton Hrnko přichází s komentářem ohledně uctění vlasovců v Řeporyjích. V příspěvku nechyběl podrobný popis tragických událostí na Slovensku, kde vlasovci zabíjeli lidi.

„Protestuji proti oslavě vlasovců v Praze – Řeporyje, kde jim tamní radnice odhalila pamětní desku! Myslím si, že množství hrobů nevinných lidí, rozesetých i po Slovensku, nemůže být zapomenuto jen tím, že na konci války se nějaké části těchto ‚vojáků‘ zapletly mezi Pražany,“ uvedl na začátku svého příspěvku politik.

Připomněl, že jen pár dní předtím, než vlasovci dorazili do Prahy, postříleli na vesnici Semeteš mezi Bytčou a Turzovkou 21 chlapců a mužů od 16 do 61 let a celou ves na popel vypálili.

„Takoví hrdinové si nezaslouží pochvalu ani tehdy, když se pár hodin před totální porážkou nacistického Německa ‚probudili‘,“ zdůraznil Hrnko.

Dále se detailněji věnuje patřičným událostem válečné doby.

„20. dubna 1945 byl pátek, pracovní den. A přece byl jiný. Většina mužů se chystala ráno vyjít orat. Najednou včasným ránem otřásl zvuk výbuchu. Vesnicí v té době procházela z Pováží směrem na Turzovku skupina přibližně deseti vlasovců,“ stojí v příspěvku.

Dodal, že jejich přední řady narazily na minu a dva z vlasovců byli zabiti. Když se vlasovci vzpamatovali, zdolal je vztek.

„Vběhli do chalup, vydrancovali je a nakonec zapálili. Před hlavněmi pušek odváděli z domů muže i mladé chlapce. Ženám a dětem, které vyhnali z jejich příbytků, puškami bránili, aby ženy hasily hořící chalupy. Jednoho z chalupy, který se zdráhal jít s nimi, zastřelili ve dveřích vlastního domu. (J. Gumančíka),“ popisuje slovenský politik, který je povoláním historik.

Dále autor uvedl, že „mstitelé“ vedli chlapce a chlapy po cestě do Turzovky, kde mělo úřad gestapo. Ze vzpomínek pozůstalých vyplývá, že je předvedou na gestapo a budou vyslýchat. Lidé věřili, že se vše vysvětlí. V tom smyslu při odchodu utěšovali i své rodiny.

„Nedaleko za vsí potkali vracející se spojku, která případ ohlásila v Turzovce. Nesla zprávu, aby je do Turzovky nevedli, protože front je nedaleko. I tak jsou to prý určitě všichni partyzáni, ať je postřílejí. Nad 21 nevinnými muži a chlapci byl vyřčen ortel. Poprava bez soudu proběhla okamžitě,“ praví se v příspěvku.

Vlasovští „tyrani“ rozestavili nešťastníky přímo na místě, kde zastavili. Když z ústí kulometu vyšlehl smrtící plamen, všichni padli k zemi. Aby se vrahové ujistili, že jejich oběti jsou skutečně mrtvé, dobili je střelami z pistole do hlavy. Jeden ale zůstal naživu.

Jedná se o Štefana Cipára, jehož svědectví o masakru na Semeteši se stalo základem pro pozdější historické zdokumentování této události.

„Tito lidé si opravdu nezaslouží, aby si je někdo připomínal pamětními deskami. Kde je napsáno, že jen těsně před tím, než zahynuli v Praze, nevraždili při Turzovce? Hanba, bratři Češi, že jste to dopustili!“ uzavřel svůj komentář Hrnko.

Zdroj: https://sptnkne.ws/CpzC

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA umístily na Guam 4 bombardéry B-1 a 200 vojáků. Budou „odstrašovat“ Čínu   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 05:19:45 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Čtyři bombardéry B-1B a několik stovek vojáků byli odeslány na Guam, aby tam podnikali „odstrašovací mise“ zaměřené proti Pekingu. Jedná se o další krok po velkých provokačních manévrech ve vodách Jihočínského moře.

Letouny a personál dorazili na Andersen Air Force Base na Guamu v pátek, prohlásilo americké strategické velitelství, a dodalo, že B-1 letěly přímo na základnu, jeden letoun se odklonil směrem na Japonsko, aby cvičil s námořnictvem předtím, než dorazí na ostrov.

„Čtyři bombardéry a přibližně 200 členů posádek (…) byli umístěni, aby podpořili Pacifické letectvo a jeho tréninky se spojenci, partnery a spřátelenými silami,“ stojí v prohlášení americké armády, které dodalo, že tyto letouny se budou účastnit „strategických odstrašovacích misí pro posílení mezinárodního pořádku založeného na pravidlech v Indo-Pacifickém regionu“.

​Americké letectvo neinformovalo, jak dlouho se bombardéry budou na Guamu nacházet. Jejich nasazení přišlo jen den poté, co dvojice B-1 proletěla nad Jihočínským mořem, když podnikala 32hodinový přelet ze základny v Jižní Dakotě. Mělo se jednat o „ukázku síly“.

V průběhu minulého týdne se vojenské námořní lodě také plavily přes Jihočínské moře, americký torpédoborec vyzbrojený řízenými střelami proplul dvakrát okolo Tchaj-wanu. V obou případech ho doprovázena čínská letadlová loď. Torpédoborec nakonec území opustil v úterý.

Americká armáda z Guamu stáhla všech pět bombardérů B-52, nahradily je právě B-1, které jsou schopné nést více zbraní a munice.

Američtí vojáci zastřelili v Sýrii civilistu

Američtí vojáci zastřelili civilistu, který řídil auto v syrské severovýchodní provincii Dajr az-Zaur. Informovala o tom s odkazem na místní zdroj syrská státní agentura SANA. Podle zdroje američtí vojáci začali pálit poté, co řidič sjel z dálnice poblíž ropného pole Conoco.

Americké jednotky společně s arabsko-kurdskými Syrskými demokratickými silami (SDF) udržují kontrolu nad částmi severovýchodní Sýrie. Američané jsou hlavně soustředěni kolem ropných a plynových polí v provinciích Hasaka a Dajr az-Zaur.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Cp2K
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



OSN vyzvala Ukrajinu, aby spravedlivě vyšetřila tragédii v Oděse. Zelenskyj s tím zatím pouze vyjádřil souhlas   
Pridal tk Neděle 03 květen 2020 - 05:14:52 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
2.5.2020 uplynulo šest let od tragédie v Oděse, kde při požáru v Domu odborových svazů, který vznikl následkem konfliktu mezi zastánci a odpůrci Majdanu, přišlo o život 48 lidí. Doposud jsou ti, kteří zavinili masakr, na svobodě.

Rusko vyzývá mezinárodní společenství a příslušné struktury lidských práv, aby pokračovaly a stále vyžadovaly od ukrajinských úřadů vyjasnění okolností tragédie.

Ruské ministerstvo zahraničí zdůraznilo, že „tento barbarský zločin, spáchaný se zvláštním cynismem a krutostí, způsobil široce veřejný i mezinárodní ohlas, avšak navzdory velkému počtu videí z míst událostí a výpovědí očitých svědků vyšetřování dosud nebylo dokončeno a ti, kteří jsou odpovědní za hromadnou smrt, nenesli zasloužený trest.“

Ruský resort zahraničí upozornil, že změna moci na Ukrajině v roce 2019 situaci neovlivnila.

OSN byla nucena znovu poznamenat, že nedošlo k žádnému pokroku ve vyšetřování tragédie v Oděse. V nedávné zprávě o situaci v oblasti lidských práv na Ukrajině od 16. listopadu 2019 do 15. února 2020 konstatuje Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva v této věci úplnou beztrestnost a zdůrazňuje, že rodiny obětí stále hledají spravedlnost.

V této souvislosti Monitorovací komise OSN pro sledování lidských práv na Ukrajině vyzývá Kyjev, aby účinně a spravedlivě vyšetřil události v Oděse z 2. května 2014.

„Úřad generálního prokurátora musí zajistit účinné, důkladné a nestranné vyšetřování zavraždění a násilných úmrtí dne 2. května 2014 v Oděse a zvážit možnost předání hlavní role při vyšetřování z Hlavního úřadu Národní policie v Oděse na Hlavní vyšetřovací úřad Národní policie,“ praví se v prohlášení na webových stránkách organizace.

K situaci s nulovými výsledky vyšetřování tragédie 2. května 2014 v Oděse se vyjádřil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

„Jsem přesvědčen, že stát by měl udělat vše pro to, aby zajistil účinné a nestranné vyšetřování všech okolností strašného dne. Každý z nás musí udělat vše, aby se to už nikdy nestalo. A naší společnou výzvou je dělat všechno společně, aby lidé na Ukrajině nikdy znovu nezahynuli kvůli ideologickým nebo politickým ‚cílům‘. Aby byla Ukrajina zemí nikoli sváru, ale bratrství. Kde Lvov, Oděsa, Dněpr, Doněck a Simferopol jsou mírumilovnou, prosperující a sjednocenou zemí,“ napsal prezident na svém Telegramu.

Hlava Krymu Sergej Aksjonov poznamenal, že za posledních šest let od tragédie se málo změnilo a zločinci nebyli potrestáni.

„Kouř tohoto strašného ohně stále visí nad Ukrajinou, protože ‚banderovčina‘ zůstává základním kamenem ideologie režimu vytvořeného v Kyjevě v roce 2014 v důsledku převratu... Režim založený na teroru a ovládaný zahraničními loutkáři je odsouzen k selhání. Jsem si jistý, že pachatelé zločinu v Oděse dostanou to, co si zaslouží,“ napsal a vyjádřil soustrast rodinám a přátelům obětí.

Po změně moci na Ukrajině postavili přívrženci antimajdanu na Kulikově poli v Oděse protestně stanový tábor. Odpoledne 2. května 2014 v oblasti Řeckého náměstí začaly boje mezi antimajdanskými aktivisty na jedné straně a fotbalovými ultras z Charkova a Oděsy a také radikály euromajdanu na straně druhé. Boj skončil zničením stanového tábora a zapálením Domu odborových svazů, ve kterém se představitelé antimajdanu ukrývali. Zároveň byla řada z těch, kteří se pokusili o útěk, zastřelena z davu radikálů. Tento den přišlo o život 48 lidí. Zraněno bylo více než 250 lidí.

Zdroj: https://sptnkne.ws/CpAe
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2103 sec,0.0461 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,556kB