Lubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem a který podle názorů mnohých byl nejtěžsím oudem, který pomáhal stahoval preference ČSSD od někdejších třiceti a pak dvaceti procent, až posléze klesly pod procent deset, se má znovu stát členem vlády. S tím, že jak spravedlivě a inteligentně směroval naši politiku zahraniční, bude stejně skvěle dirigovat i naši politiku kulturní.

Čili: Zklamals v jednom, ale protože jsi náš a máme tě rádi, dáme ti možnost zkusit něco jiného. Třeba to tentokrát vyjde.

Nevyjde to, protože národ má toho člověka zafixovaného v hlavě jako zrádce. Cožpak bylo v této zemi zanícenějšího odpůrce amerického radaru, než byl Zaorálek? A nebyl pak, když prošel bránou Černínského paláce, ve svých proamerických, proukrajinských a protiruských postojích a proslovech k nerozeznání od předchozího zahraničního ministra Schwarzenberga?

Ne, ta proměna se z hlav lidí vymazat nedá, zůstává v myslích živá a nikdo z normálních lidí u nás po jejím vymazání netouží. A v tom stavu mysli nápad se Zaorálkem jako ministrem kultury posuzuje.

A to, i když vůbec nejsou lidi.

Lubomír Man