Pondělí 03 červen 2019
Obři naráží   
Pridal tk Pondělí 03 červen 2019 - 16:06:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Obři naráží: Jeden (Viking River Cruise) narazil před několika dny se zkušeným ukrajinským lodním kapitánem v Budapešti. Narazil do menší lodě vyrobené před 70 roky (tj. před korejskou válkou) s názvem Hableanys, s motorem vyměněným v 80 letech. Konečný výsledek tragické srážky není do dnes znám. Za to již probudil staré korejské společenské trauma: 16.4.2014 se potopila na pobřeží Jižní Koreje loď s 300 žáky střední školy na výletě. Trvalo to léta, než se trojitá pravda dostala na povrch: 1) 20 letá loď neměla na základě technické konstrukce vůbec opustit přístav. 2) Tlak hospodářského liberalismu přinutil prezidenta Lee Myung Bak zjednodušit zákony, čehož okamžitě využili chamtiví vlastníci a provozovatelé lodí. Loď totiž byla přetížena (2x) a náklad nezabezpečen. 3) Média, tisk, rozhlas a TV. Všichni se podřídili tajné direktivě demokratické vlády. Ta zakazovala kritizovat záchranné práce a stěžovala práci nezávislé vyšetřovací komisi. Zmiňuji se o společenském traumatu, protože velká většina občanů Jižní Koreje se stala přesvědčenou, že k neštěstí nemuselo dojít, a že vláda neměla zájem na objektivním zjištění a potrestání viníků.

Druhý obr (MSC Opera) narazil dnes do mola – vola a malé turistické lodě v italských Benátkách. Na mně velice dobře známém místě, San Basilio. Tam by nejenom podle mě, ale i podle UNESCO, starosty Benátek, Luigi Brugmaro, ale i ministra dopravy Itálie, Danilo Toninelli, obr, umožňující pobyt cca 3.500 turistům (plus přibližně tomu samému množství personálu), neměl vůbec být. I zde, ve městě obchodu jsou velké peníze ve hře. Spolu s lenivosti turistů podpořenou neomluvitelnou hloupostí vidět vše, a v podstatě vůbec nic za několik hodin, čehož chytře, ne však eticky a bez morálky využívají marketingoví specialisté a prodejci tur, se nabízí tragický obraz budoucnosti turismu. Jaký obraz mám na mysli?

V příspěvku nazvaném Vítězství a hra o trůny (28.5 / 29.5) jsem psal v závěru: Největší turistickou skupinou, která kdy přijela do Evropy, byla čínská. 12 000 výtečníků – zaměstnanců čínské kosmetické firmy Jeunesse Global splnilo plán, a ne jak vedení společnosti očekávalo 3 000. Jako odměnu si mohli splnit své přání: navštívit Švýcarsko. …Nedovedu si představit, co by se dělo v matičce Praze, kdyby se v ní objevila taková skupina Číňanů. Člověk by měl žít již kvůli zvědavosti. Ani ne dva dny po zveřejnění jsem zahlédl v médiích stížnost Pražanů na obtěžování množstvím turistů a hlukem. Dnes přidávám k zamyšlení všem se zájmem o život (dovolující se z něho radovat), že Světová Turistická Organizace předpovídá k roku 2030 množství turistů, které si vyhýbá představě mnohých občanů: 1800 milionů!!! Kdo má šanci vyhrát v boji o peníze? Dnes je to i Švýcarsko bez moře, které se stalo lodním registračním impériem. Loď a provozovatel – viník v Budapešti je švýcarský. Prohrávat budou moderní skanzeny typu české kotliny. Proč? Zhloupnutá turistická masa se stala závislou na pohybu v neklidu a nepoznání. Neobejde se bez slibotechny – turismu. Přestože by již po tolika válkách a vojenských a technologických revolucích měla vědět, že Žádný osud nemůže přemoci osud (Publius Ovidius Naso, 43 – 17 př. n. l.), že Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí (Euripidés, 480 – 406 př. n. l.), a že Dá zhloupnout osud tomu, koho zničit chce (Publilius Syrus, 1. století př. n. l.).

To platí i pro třetího obra, dnes již ex-obra. Dnes totiž narazil na dno v SRN. Nebyla to loď, ale stará tradiční politická strana SPD (Sociálně-demokratická strana Německa). Její mladá kapitánka Andrea Nahles (1970) to vzdala včas, sdělením na papíru v konferenčním sále. Jenom krátkou dobu (zvolena byla 22. Dubna 2018) si dovolila vyzkoušet politické rodeo, aby si uvědomila, že všední stres nedovoluje žádnou chybu v manévrování, jestliže jeden nechce spadnout ze sedadla. Mladé kapitánce, šéfce frakce a strany indukoval chybu v manévrování výsledek voleb do EP. Ten ji vnuknul ohlášení regulárních voleb předsedy frakce bez reflexe. Obě rozhodnutí (výsledek voleb do EP a představenstva) představují důkaz, že demokratické společnosti se nacházejí v hluboké a temné nejistotě bez východu se ctí. Nejistotu a stav charakterizují tzv. populismus, skutečný šovinismus (tj. vyhrocený nacionalismus a víra v nadřazenost) a rostoucí autoritarismus. SPD, jako nejstarší a nejpočetnější politická strana v Německu a jedna z nejstarších až do současnosti existujících stran na světě, dostává poslední šanci. Podobně jako ji dostala česká ČSSD. Obě strany, SPD a ČSSD nebudou již spoluvládnout po příštích volbách. I zde platí: Dá zhloupnout osud tomu, koho zničit chce (Publilius Syrus).

Protože ale hloupost nezná meze, nevylučuji, protože si mohu představit, že i menší obřici typu českého premiéra budou poraženi, obsahem jednoho s uvedených citátů. Protože hloupost nezná meze i u politických, široce rozšířených cvrčků domácích (Acheta domesticus) stává se skutečností převzetí žezla – moci obřím firemním konsorciem. Jemu je cvrčky domácími dovolen sběr, ne starého papíru a odpadu, ale dat: bankovních, mileneckých a ne mileneckých kontaktů, pacientských dat apod. Výsledkem bude další, x-té potvrzení, že anonymita sociálních sítí patří minulosti, že kořen společenských konfliktů je opravdu společenský, a že společnost hloupne. Hloupne tak, že mladí pracující na YouTube a podobných vymoženostech budou vydávat doporučení jak volit a jakou politiku dělat (klima včetně) a budou spolurozhodovat a spoluvládnout. Mohu si představit i volební právo kojenců a rodičů, obojích schopných křičet, ale neschopných rozpoznat křik ze vzteku a z bolesti.

Proto, a aby bylo vše politicky korektní, budou i nadále nabízeny konzultace, rady a porady se strýcem ze zámoří. Ten to potvrzuje v dnešním vydání The Sunday Times a v předdveří státní návštěvy prezidenta Trumpa v Albionu. Návštěva začne v pondělí (3.6.2019), kdy by měl být příspěvek přístupný veřejnosti. Prezident doporučil, neplést si prosím doporučení s vměšováním se do voleb a do rozhodnutí (demokratického) parlamentu a vlády HM, že UK (Spojené království) by mělo opustit EU bez dohody, pokud se mu nepodaří vystoupit za podmínek, které si stanovilo. Aby to šlo hladce, procesu by se měl účastnit podle prezidenta Trumpa velmi chytrý člověk: lídr Strany pro brexit, Nigel Farage. Aby toho nebylo málo, protože všechny dobré věci a rady jsou tři, prezident vyjádřil podporu Boris Johnsonovi v jeho úsilí převzít po Therese Mayové vedení Konzervativní strany a vlády. Labouristický cvrček domácí ve velikosti malé turistické loďky na Temži a její kapitán, Jeremy Corbyn, obvinil prezidenta Trumpa z vměšování se do britských záležitostí. Kdo křičí, nekouše!

Od včerejšího dne (1.6) nekřičí a nekouše myšlenkami francouzský filozof, historik vědy a esejista, Michel Serres (1930 – 2019). Obr Serres se snažil dávat dohromady poznání věd s poznáním filozofickým a zanechal kromě kvalitního díla dva známé citáty, se všeobecnou platností: 1) Do knihoven se chodit musí, jistě, a člověk se musí stát učencem. Ale ať studujete a pracujete, jak chcete, ještě něco chybí. Nechcete-li jen opisovat, musíte z knihovny ven, na čerstvý vzduch. Jinak budete psát jen knihy z knih. 2) Cílem učení je konec učení, to jest vynalézání. Jaká to pravda!

K těm vynalézavým počítám edeX. Jedná se o společnost sektoru hightech. Nabízející ve spolupráci se švýcarskou univerzitou podnikatelská řešení s aplikací blockchain a investiční příležitost ve společnosti. Zahlédl jsem, že klíčovými IT specialisty jsou Indové. Ti opouštějí kalifornské pobřeží včas před blížícím se tsunami, podobně jako Číňané.

Finančnímu tsunami v EK se snaží zabránit evropský vynálezce: Jean-Claude Juncker. Doufám, že ne ze strachu o svůj důchod. Jeho inovativní návrh zní: Neobsazovat do listopadu 2019 volná místa komisařů. Uspoří se (prý) daňovým poplatníkům jeden milion Euro. Kdyby bruselsko – lucemburský vynálezce vystudoval v Bolognském systému, nedivil bych se. Proto se mi nabízí otázka: Jak se jmenuje ten Němec, který mi blbne v hlavě? Správná odpověď zní: Dědečku, to je přece starý známý Alzheimer!

Alzheimera pošlou na chvíli odpočívat vedoucí ruského fondu Historická paměť. Prvně v historii byl zveřejněn ruský originál paktu Molotova – Ribbentropa z roku 1939. Doporučuji zvědavým si udělat srovnání s doposud zveřejněnou pouze německou verzí paktu.

Pakty patří do kategorie, o které se těžko, nebo raději nikdy nemluví, podobně jako o tabu a známostech. K těm novým evropským tabu patří situace na Balkáně. Tam se již po několikáté ukazuje opravdová tvář OBSE v přechodu (vznikla 1975). OBSE neodsoudila konání albánských speciálních jednotek v Kosovských enklávách v předvečer zasedání OBSE ve Vídni. Boj proti korupci hlavního kosovského korupčníka indikuje působení Alzheimera u evropských médií, EK a všech demokratů. Ti neuslyšeli, a tudíž ani neokomentovali vyhrůžku na adresu EU zveřejněnou během interview korupčníka – prezidenta Hašima Tači, TV kanálu Dukadjini: Jestliže bude EU pokračovat v izolaci Kosovo (míní zjednodušený vízový režim s EU, poznámka autora), my posoudíme možnost institucionálních akcí nebo referenda týkající se spojení s Albánií. My to můžeme uskutečnit s pomocí parlamentní rezoluce nebo referenda a můžeme tam zařadit Preševo, Bujaanovac a Medvěžku. Takové vyhrožování není bez pochyb v zájmu EU a Srbska. To se může např. zříci procesu vstupu do EU. Vyhrožování jee čistě v zájmu strýce ze zámoří. Výsledkem řešení situace na Balkánu, které se mi jeví v nedohlednu, je buď úplné zničení identity Srbska s pomocí EU, s následným pokračováním ničení Slovanů jinde v EU. To by odpovídalo geopolitice. Nebo nová válka, jejíž výsledek si netroufám odhadovat. Odhadnout ale mohu následky ultimáta USA na adresu EU – EK co se týče obranné politiky a vojenské techniky. Zájemcům o více doporučuji El Pais, studium materiálů PESCO a monitoring vojenské techniky v představitelné době. Jako třetí se nabízí plnohodnotné připojení k RF formou federační smlouvy (s patřičnou vojenskou garancí) a následnou integrací do EAHS. Proč?

Neúplnou odpověď nabízí závěrečné zamyšlení nad nedávným výrokem Jakov Kedmi, bývalého šéfa izraelské tajné služby Native ve spojení s médii, RT: K Rusku se přibližuje katastrofa. Podle Kedmi má několik komponent: 1) protivníci ruské moci včetně ruských emigrantů (typu Chodorkovského), 2) konání skandalistů špinících RF za peníze a se zahraniční podporou rusofobové, včetně vlád démonizujících RF a prezidenta Putina, 3) nekonečná řada korupčních skandálů bez odpovídajících veřejností požadovaných a očekávaných trestů a 4) konání politiků a priori ve vlastním zájmu. Nemám nic podstatného k dodání, píši o těchto nebezpečích často. Zmiňuji se o nich, protože obsahují nenávist a podobenství se Srbskem. Obojí je podobné hlouposti a staré lodi, která se vydala na cestu na rozbouřené moře bez uvědomění si nebezpečí a následků tsunami na pobřeží, odkud vyplula.

V RF žijí celá století různé národy, které vyznávají různé víry. Proto neexistuje v RF Islám-fobie, pronásledování Židů, nebo zákaz hebrejštiny či učení Konfucia. Bude li Kreml, o současné vládě nemluvím, pouze mlčet nebo se odkazovat na demokratické principy Ruské ústavy, nebude li preventivně jednat trestem s rychlým odsouzením k těžké práci v kolonii, a ne odvoláním GŘ v pátek, bude se opakovat v jiné podobě to, co se stalo po odvolání GŘ v pátek: Příští den, v sobotu došlo k výbuchu části závodu na výrobu trhavin s mnoha desítkami mrtvých. Případ Dzeržinska dokazuje mnohé. Včetně toho, že nikdo nemůže vyloučit, že prvořadým cílem Západu je zničit současnou formu spolužití s pomocí nevyléčitelně hloupých, ale vychytralých zrádců, s následným zničením identity RF jako suverénního státu. Proč? Protože dosavadní mírové soužití v RF – modernizované lodě s nejnovější technikou a materiály, není v souladu s plány řešení problémů s obyvatelstvem modernizace neschopné lodě zvané EU, a do ní se stěhujících migrantů z cizích kultur pomocí starých a nových lodí s kvalitní navigací a výbavou. Obři naráží na malé a topí je bez okamžitého trestu. Jak dlouho ještě, nevím. Vím ale odpověď, když se mně ptají, třeba i při odletu z Prahy: Co tam budete dělat, nebo co budete dělat dnes večer? Odpovídám po pravdě: Zavolejte mi zítra, nebo řeknu Vám to osobně, až se vrátím. Nevím. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Konečný trest pro Juliana Assangeho novinářům připomíná, že jejich úkolem je odhalovat, co stát tají   
Pridal tk Pondělí 03 červen 2019 - 05:16:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pokud budeme dělat svou práci, budeme vystaveni stejně odporné prolhanosti našich lídrů, která vedla k výkřikům nenávisti k Assangeovi, Manningové a Snowdenovi.

Začínám být z toho amerického zákona o špionáži trochu unavený. Ostatně jsem také po dlouhou dobu dost otrávený ságou o Julianu Assangeovi a Chelsea Manningové. Nikdo nechce hovořit o jejich osobnosti a povaze, protože, jak se zdá, nikdo je nemá příliš v lásce – dokonce ani ti, kteří po novinářské stránce těžili z toho, co Assange a Manningová odhalili.

Již od začátku jsem se obával, jaký bude mít server WikiLeaks dopad nikoli na brutální západní vlády, jejichž aktivity server sdělil i s šokujícími detaily (zejména aktivity na Středním východě), ale na praxi žurnalistiky. Když nám, autorům, WikiLeaks naservíroval vše pod nos, skočili jsme po tom, brouzdali jsme se v tom, a rozmázli jsme to ve zprávách, i s našimi výkřiky hrůzy. Zapomněli jsme přitom, že skutečná investigativní žurnalistika je o zarputilém hledání pravdy prostřednictvím svých vlastních zdrojů, a nikoli o vyzrazení tajemství čtenářům, která se Assange a jeho spolupracovníci - nikoli my - rozhodli zveřejnit.

Vybavuji si, že jsem se téměř před deseti lety ptal sám sebe, z jakého důvodu jsme si mohli přečíst o indiskrétnostech tolika Arabů nebo Američanů, ale tak málo Izraelců? Kdo nám míchal tu polévku, kterou jsme měli jíst? Co z té směsice vynechali?

Během posledních pár dnů jsem došel k přesvědčení, že na uvěznění Assangeho a opětovném poslání Manningové do vězení je něco mnohem evidentnějšího. A nemá to nic společného se zradou či podvodem nebo jakýmkoliv údajným katastrofickým poškozením naší bezpečnosti.

V deníku Washington Post jsme se tento týden mohli dočíst, jak Marc Thiessen, bývalý autor projevů v Bílém domě, který obhajoval mučení CIA jako „zákonné a morálně spravedlivé“, tvrdí, že Assange „není novinář. Je to špion… Zabýval se špionáží proti Spojeným státům. A nemá žádný pocit viny za škodu, kterou způsobil.“ Takže zapomeňte na to, jak Trumpa dohnalo šílenství k tomu, že proměnil mučení a tajné vztahy s nepřáteli Ameriky na povyražení a zábavu.

Ne, nemyslím si, že to má co do činění s použitím zákona o špionáži - jakkoliv závažné důsledky to má pro tradiční novináře - nebo „renomovanými zpravodajskými agenturami“, jak nás Thiessen sentimentálně vyzývá. Nesouvisí to ani příliš s nebezpečím, jaké tato odhalení představují pro místní agenty na Středním východě, které si najali Američané. Dobře si pamatuji, jak nám mockrát iráčtí tlumočníci pro americké jednotky říkali, že naléhavě žádali o víza pro sebe a své rodiny, když se v Iráku ocitli v ohrožení - ale většině z nich bylo řečeno, aby táhli. My, Britové, jsme zacházeli s mnoha našimi iráckými překladateli s podobnou lhostejností.

Zapomeňme tedy - jen na chvíli - na masakrování civilistů, vražednou krutost amerických žoldáků (někteří se podílejí na obchodování s dětmi), na štáb agentury Reuters, který zabily americké jednotky v Bagdádu, na armádu nevinných lidí, zadržovaných ve vězení na Guantánamu, na mučení, oficiální lži, falešné náhodné oběti, lži z úst velvyslanectví, na výcvik, který egyptským mučitelům poskytují Američané, a všechny ostatní zločiny, které odhalili Assange a Manningová.
Předpokládejme, že to, co odhalili, bylo spíše dobré, než špatné, že diplomatické a vojenské dokumenty poskytly zářný příklad významné a morální země a názorně předvedly ty skutečně ušlechtilé a zářné ideály, které tato země svobody vždy zastávala. Předstírejme, že američtí vojáci znovu a znovu pokládali své životy, aby ochránili civilisty, že veřejně odsuzovali mučení svých spojenců, že nezacházeli s vězni z věznice Abú Ghrajb (mnoho z nich bylo zcela nevinných) se sexuální krutostí, ale naopak s respektem a laskavostí; že zlomili moc žoldáků a poslali je zpět do vězení v USA v řetězech; že se přiznali, a to kajícně, k existenci hřbitovů mužů, žen a dětí, které předčasně poslali do hrobů během války v Iráku.

Anebo ještě lépe, na okamžik pomysleme na to, jak jsme mohli reagovat na zjištění, že Američané nezabili tyto desetitisíce lidí, nikdy nemučili ani živou duši, že vězni z Guantánama - naprosto všichni - byli zcela prokazatelně sadističtí, zbabělí, xenofobní, rasističtí masoví vrazi, a že důkazy o jejich zločinech proti lidskosti byly předloženy těm nejspravedlivějším soudům v zemi. Jen si alespoň na okamžik představme, že posádka americké helikoptéry, která na ulici v Bagdádu zlikvidovala 12 civilistů, na ně „neplýtvala“ svou municí. Představme si, že hlas ve vysílačce v helikoptéře vykřikl: „Počkejte, myslím, že tihle lidé jsou civilisté - a ta zbraň by mohla být televizní kamera. Nestřílejte!“

Jak všichni víme, tohle je útěk před skutečností. Neboť to, co tyto stovky tisíc dokumentů představovaly, bylo ostudou Ameriky, amerických politiků, vojáků, mučitelů a diplomatů. Dokonce v tom byl i prvek frašky, který, jak se domnívám, rozzuřil daleko více všechny Thiesseny, kteří v tomto světě jsou, než i ta nejhroznější odhalení. Nikdy nezapomenu na rozhořčení Hillary Clintonové, když bylo zjištěno, že poslala své přisluhovače, aby špehovali OSN; její otroci z Ministerstva zahraničí museli zkoumat zašifrované detaily o delegátech, transakce kreditních karet, dokonce i karty, které jsou součástí programu častého létání. Ale kdo by proboha chtěl ztrácet čas zkoumáním blbostí v souvislosti se zcela nekompetentními zaměstnanci OSN? Nebo ostatně kdo by v CIA marnil čas posloucháním soukromých telefonních rozhovorů Angely Merkelové s Ban Ki-Moonem?

Jeden z uniklých kabelogramů, který Assange publikoval, se vrací zpět k íránské revoluci z roku 1979 a k posudku Bruce Laingena, že „v perské psychice převažuje egoismus“. No, zajímavé, ale íránští studenti pečlivě slepili všechny skartované dokumenty z amerického velvyslanectví v Teheránu v době po roce 1979, takže již publikovali Laingenova slova desítky let předtím, než nám je poskytl server WikiLeaks. Tak rozsáhlá to byla hromada, čítající 250 000 dokumentů - Hillary to veřejně odsoudila jako „útok na mezinárodní společenství“ a dokumenty stále nazývala „údajnými dokumenty“ (jako kdyby mělo jít o podvod) - že jen málokdo mohl zjistit, co je nové a co staré. Z toho důvodu deník New York Times se zatajeným dechem zdůraznil Laingenova slova, jako by to byl mimořádný sólokapr v novinách.

Nějaká část tohoto materiálu nebyla předtím tak zřejmá - například domněnka, že Sýrie umožnila protiamerickým povstalcům, aby prošli svým územím z Libanonu, byla naprosto správná. Avšak „důkazy“ o íránské výrobě bomb v jižním Iráku byly mnohem pochybnější. Tento příběh, který hned v únoru 2007 představitelé Pentagonu s potěšením předali deníku New York Times, byl v posledních letech opět použit, ale do značné míry šlo o nesmysl. Íránská vojenská technika se totiž nacházela po celém Iráku již od dob irácko-íránské války v letech 1980-88 a většina výrobců bomb, kteří je používali, byli iráčtí sunnitští muslimové.

Ale tohle je jen hnidopišství uprostřed hromady smetí. Takové blbiny neznamenají nic ve srovnání s monstrózními odhaleními o americké krutosti; například popis toho, jak američtí vojáci zabili téměř 700 civilistů kvůli tomu, že se dostali příliš blízko k jejich kontrolním stanovištím, a to včetně těhotných žen a duševně chorých osob. Nebo když americké jednotky dostaly rozkaz - tento kus historie je od Chelsea Manningové - nevyšetřovat případy, kdy jejich iráčtí vojenští spojenci tloukli vězně těžkými kabely, zavěšovali je na stropní háky, vrtali jim díry do nohou elektrickými vrtačkami a sexuálně je napadali. V tajném americkém vyhodnocení případů 109 000 úmrtí v Iráku a Afghánistánu (což je samo o sobě silně podhodnoceno) bylo 66 081 osob oficiálně klasifikováno jako civilisté. To by mě zajímalo, jaká by byla reakce USA na zabití 66 000 amerických občanů, což je 20krát více, než počet obětí z útoků 11. září?

Nic z toho jsme samozřejmě neměli vědět. Jistě chápete proč. Nejhorší část těchto materiálů byla tajná, ale nikoli proto, že by se náhodně dostala do vojenských spisů s označením „tajné“ nebo „jen pro určité osoby“, ale proto, že představovala zamaskování státního zločinu v masivním měřítku.
Lidé, kteří jsou za tato zvěrstva zodpovědní, by měli být nyní souzeni, vydáni z míst svého úkrytu k potrestání a uvězněni za své zločiny proti lidskosti. Ale ne, místo toho potrestáme informátory, zdroje uniklých informací - ať už považujeme jejich pohnutky za jakkoli ubohé.

Jistě, my novináři, lidé z „renomovaných zpravodajských agentur“, se můžeme obávat možných důsledků toho všeho pro naši profesi. Ale co je daleko lepší, že se snažíme zjistit pravdu, která je stejně děsivá pro čelní představitele. Proč například nezjistit, co Mike Pompeo řekl v soukromém rozhovoru Mohammedu bin Salmánovi? Jaké jedovaté sliby mohl Donald Trump dát Netanjahuovi? Jaké vztahy USA stále tajně udržují s Íránem? Proč USA dokonce udržují důležitý kontakt - nesystematický, mlčenlivý a tajný - s elementy syrského režimu?
Proč máme čekat 10 let, až k nám přijede další Assange a přiveze nám další náklaďák, plný státních tajemství?
Ale je tu obvyklé červené varovné světlo: To, co zjistíme pomocí staré tradiční žurnalistiky, která zahrnuje poctivou vytrvalou práci, příběhy z úst svědků nebo důvěryhodných kontaktů, odhalí - pokud skutečně uděláme svou práci - stejnou odpornou prolhanost našich pánů, která vedla k výkřikům nenávisti k Assangeovi, Manningové a také Edwardu Snowdenovi.

Nebudeme předvedeni k soudu z toho důvodu, že trestní stíhání těchto tří osob nastavilo nebezpečný právní precedens. Budeme pronásledováni ze stejných důvodů: Protože to, co odhalíme, bude nevyvratitelným důkazem, že naše vlády a vlády našich spojenců páchají válečné zločiny; a ti, kdo jsou za tyto hanebnosti odpovědní, se nás budou snažit donutit, abychom za tyto indiskrétnosti zaplatili životem, stráveným za mřížemi.

Celé je to o tom, jakou hanbu a strach z odpovědnosti za to, co bylo napácháno, mají naše „bezpečnostní“ orgány, nikoli o tom, že by informátoři porušili zákon.

Robert Fisk

The final punishment of Julian Assange reminds journalists their job is to uncover what the state keeps hidden vyšel 30. května 2019 na ICH. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/06/7925-konecny-trest-pro-juliana-assangeho-novinarum-pripomina-ze-jejich-ukolem-je-odhalovat-co-stat-taji.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pád Sociální demokracie   
Pridal tk Pondělí 03 červen 2019 - 05:06:16 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Možná se jeví ztráta hlasů ČSSD jako záhadná. Vyjádření jejích vůdců nenapovídá, že by byli schopni skutečnou příčinu postihnout. To vše je jen signálem nepochopení nové situace, která v našem životním prostoru vzniká.

Stará dělnická strana s bohatou historií a se zřetelným podílem na naší historické realitě, ztrácí prestiž. Je to jako vždy: změnilo se prostředí, ideály zestárly a jejich použitelnost se snížila. Najednou, zvláště pro mladé lidi, začne mluvit nesrozumitelně. Problémy, které by měla řešit, neřeší, řeší prkotiny a nesmysly. Nepomáhá slibovat nemožné svému elektorátu a spoléhat na zářivou sílu osobností. Osobnost, pokud nemá co říci, je jen figura, která se brzy okouká. Musí být téma. Témata jsou, ale ČSSD se jich neujímá. Proč?

Socialisté se dostali do téměř neřešitelného rozporu: na jedné straně jejich zásahy do politické praxe vyžadují silný stát, na druhé straně jsou sociální demokraté internacionalisté a pomáhají nezávislý stát likvidovat a podřizovat se směrnicím EU. Tento rozpor se zvláště u socialistů jeví jako fatální (jiné ideové směry to tak nemusí zažívat) a jejich pohyb mezi těmito dvěma póly je těžký a skýtá v podstatě jen prohru. Boj o záchranu odděleného a nezávislého státu by je zatáhl to tábora nacionalistů, na druhé straně univerzalistický aktivismus jim sice vysluhuje klepání na rameno od evropské levice, ale zbavuje je moci a tím i příležitosti skutečná sociální témata řešit. Rozhodování mezi těmito obludami je fatální, proklouznout mezi nimi je možno jen slibováním, rozdáváním peněz nepracujícím a nefunkčním přesypáváním drobáků z kapsy do kapsy, což právě nyní voliči pochopili jako nefunkční populismus.

Nakonec je ČSSD viditelně jen prodloužená ruka EU v prosazování feministických a relativistických opatření, jehož nejzřetelnějším příkladem je inklusivní školství, ale i snaha o kvóty na zaměstnávání žen a rovnost platů. A zařadila se po bok univerzalistických aktivistů plivajících sliny na nacionalisty a tzv. xenofoby. Je ovšem natolik populistická, aby se vyhnula přímému sluníčkářství, nicméně zřejmě jen dočasně, než tlaky mezinárodní levice více zatlačí. Je zcela zřetelné, že v odporu multikulturalismu a islamizaci život nepoloží.

Ale největší prudký propad přízně ČSSD byl na základě morálního selhání Sobotkových melodyboys, kteří tím nejnemravnějším způsobem vyškrábali na Babiše jeho selhání, za pomoci opozice je rozmazali v médiích, aby ho diskreditovali v mylné snaze, že tím zastaví přestupovaní svých voličů k němu. Lidé ještě přece jen mají nějakou selskou morálku a představu o tom, co je mravné. Jak vidět, považují Babišova selhání za menší poklesek, než nefér podrážení partnera, sprosté donašečství a snahu o kriminalizaci. To je ovšem jen epizoda nemající fatální historický rozměr, nicméně napomohla současnému stavu.

Pan Hamáček mluví o návratu k sociálním tématům. Ty zde samozřejmě jsou, ale vyžadují silný stát, který už není, nebo alespoň odvahu se postavit univerzalistům v EU. To je něco na úrovni Jánošíka. Sen o světovém socialismu je iluze, při které se dobře usíná jako při pohádce na dobrou noc. Nevyžaduje namáhat mozková centra, protože přemýšlet o něčem co nikdy nebylo a nebude, je snadné. Zatím byl socialismus vždy jen v národním státě s dostatečnými pravomocemi. Chtějí-li socialisté svoje témata řešit, musí stát posilovat. Viditelně dělají opak. Přijímají směrnice EU jako písmo svaté a zařazují se do liberálního světového řádu, který se jeví stále více jako nehumánní a likvidující demokracii.
Dovoluji si uvažovat, jak elektorát ČSSD chce řešit tato témata:

1/ Levné nájemní byty pro mladé lidi, aby si mohli našetřit, nemuseli brát nemravné hypotéky nebo platit vyděračské nájemné. To ovšem znamená vytvořit velké množství staveb ve vlastnictví státu (obce), velkou iniciativu a angažovanost, zajistit správu těchto domů. Nejhorší je ovšem, že mnoho lidí vydělává na drahém nájemném a banky vydělávají na hypotékách, proto je velký tlak na zabránění těmto změnám. ČSSD není Jánošík, nepůjde do střetů a legislativních problémů. Proto raději rozdává peníze jako příplatky nájemného, které zcela jasně skončí v kapsách pronajimatelů a bohatnou z nich bohatí. Všichni vidí tu neuvěřitelnou neschopnost.

2/ Morální hypotéky, které může zajistit jen státní banka, která by převzala stávající úvěry a řešila jejich splácení humánně. Dovedu si představit ty neuvěřitelné tlaky, které to znemožňují. Banky přece na tom vydělávají. Koho by jinak ždímaly?

3/ Odchod velkých zisků zahraničních podniků do zahraničí je neustálým námětem prázdných řečí. Nasazení sektorových daní je asi nemožné, je nejspíše pravdou, že by si to podniky vynahradily zvýšením poplatků a cen. V případě bank a obchodních řetězců viditelně chybí státní banka nebo banky ve vlastnictví občanů, obecní a státní podniky především v monopolním postavení (vodovody, energetika). ČSSD pro to nepohnula ani jedním prstem.

Na úpadku ČSSD je pozorovatelné paradigma doby zřetelněji, než na čemkoliv jiném. Nové rozdělení rolí ve světovém střetu univerzalismu s konzervatismem vyžaduje vybrat roli, ne oslovovat starými tématy a viditelnou neschopností. Role univerzalismu znamená přijmout za své posilování univerzálního člověka jednotlivce - vytvářet multikulturního člověka bez národa, bez rodiny, bez genderového statusu, bez vztahu k domovu, vytvářet volného světového ptáka. Sociální téma se potom redukuje jen na individuální charitu a pro socialisty tam není místo. Na druhé straně příkopu jsou konzervativci, široká fronta starých ideálů včetně pravidel pro vznik rodin a vztahu k domovu, opírající se o vžitý přirozeně rostlý soubor zákonitostí normálního života, které v minulosti socialisté pomáhali vytvářet. Ale dnešní ČSSD předstírá, že o tomto paradigmatu neví. Lavírovat mezi tím se nedá, příkop se prohlubuje a kompromisníci v něm skončí zahrabáni.

Vlastimil Podracký

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/06/7924-pad-socialni-demokracie.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Čím více muslimů v Německu, tím více se musejí židé bát ...   
Pridal tk Pondělí 03 červen 2019 - 04:34:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Německý zmocněnec pro otázky antisemitismu nedoporučuje židům, aby kdekoliv v Německu nosili jarmulku. Hvězdy zatím nerozdává, Text bohužel opakuje provařenou mantru, že "za 90 procenty útoků je krajní pravice," Ne, není.

To jenom německá policie do této kolonky automaticky řadí všechny případy, kdy se nepodaří zjistit pachatele.

Autor: Martin Gust

Zdroj: welt.de


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„Nevěřte zmanipulovanému Blesku.“ Okamura zaútočil na bulvární deník kvůli údajným manipulacím s veřejným míněním   
Pridal tk Pondělí 03 červen 2019 - 04:31:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Předseda české politické strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura se na své facebookove stránce pustil do bulvárního deníku Blesk, který je podle jeho názoru zmanipulovaný.

Tomio Okamura není spokojený s činností bulvárního deníku Blesk, který vlastní oligarcha Daniel Křetínský. Politikovi vadí, že deník cíleně škodí a manipuluje zprávy o SPD.

„Blesk patřící oligarchovi Danielu Křetínskému patří vedle agentury pro volební průzkumy CVVM k dalším subjektům, které nám cíleně škodí a manipulují zprávy o SPD. Představte si, že podle předvolebního průzkumu agentury Phoenix Research politologa Jana Kubáčka, který si zaplatil Křetinského Blesk, mělo hnutí SPD dostat ve volbách do Evropského parlamentu 3,1 procenta. Víme, že SPD mělo ve skutečnosti 9,14 procenta! Důvodem je to, aby Blesk nemusel zvát zástupce SPD do předvolebních debat, kam zvali jen subjekty s preferencemi přes 5%,“ uvádí na začátek Okamura.

Dále politik uvádí, že to není náhoda, protože již dříve Křetínského Blesk zveřejnil, že bude cenzurovat SPD a že stojí proti SPD. Okamura píše, že je to zřejmě pro to, že majitel Křetínský je přisátý na evropské dotace. A SPD EU kritizuje. Předseda navádí, abychom nevěřili zmanipulovanému Blesku, když takto manipuluje s veřejným míněním. „Já bych si ho po svých zkušenostech nikdy nekoupil, protože nebudu finančně podporovat oligarchu Křetínského, který manipuluje zprávy. Nemá to cenu,“ říká Okamura.

Politik pokračuje, že kandidáti SPD se nesměli účastnit předvolebních debat Blesku ke komunálním i evropským volbám. Podle něj je to záměrná a očividná politická cenzura.

„Nevěřte lživým a zmanipulovaným médiím, která jsou v rukou politiků a oligarchů. Podpora našeho hnutí SPD neustále roste,“ uvedl na závěr Tomio Okamura.

Okamura obvinil Merkelovou z překrucování dějin
Místopředseda Poslanecké sněmovny PČR nedávno také obvinil německou kancléřku Angelu Merkelovou z překrucování dějin. Dokonce uvedl, že německá politička opět zaperlila. Politikovi vadilo, že reagovala na posílení „populistických“, přeloženo do normální řeči – vlasteneckých. Merkelová již dříve řekla, že by se národní státy měly vzdát své suverenity. Nyní uvedla, že Německo musí být ostražitější v souvislosti s nacionalismem kvůli nacistické minulosti země. V rozhovoru pro CNN řekla, že Německo musí čelit populismu, který hledá podporu v mainstreamu. Paní Merkelová, která rozvrátila Evropu pozváním milionů migrantů, by především měla mlčet a kát se za své politické zločiny. Navíc to, co říká, není pravda, uvedl na konci května Okamura.

Deník Blesk poprvé vyšel v roce 1992, jeho vydavatelem je Czech News Center a. s. a od roku 2002 je nejprodávanějším a nejčtenějším celostátním deníkem v České republice.

Daniel Křetínský je český právník, podnikatel a spoluvlastník fotbalového klubu AC Sparta Praha. Časopis Forbes ho zařadil mezi desítku nejbohatších Čechů a v roce 2017 také mezi dolarové miliardáře. Je majoritním vlastníkem (94 %) české energetické skupiny Energetický a průmyslový holding, a. s. (EPH), který působí v šesti evropských státech. Křetínský je též spolumajitelem někdejšího vydavatelství Ringier ČR (Blesk, Reflex, deník Sport), které se dnes jmenuje Czech News Center.

Zdroj: https://sptnkne.ws/m9he
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Spojené státy jsou připraveny na jednání s Íránem bez předběžných podmínek   
Pridal tk Pondělí 03 červen 2019 - 04:25:45 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americký ministr zahraničí Mike Pompeo uvedl, že USA jsou připraveny na jednání s Íránem bez předběžných podmínek. Informovala o tom agentura Reuters. Zároveň předložil jednu „podmínku“ - podle amerického ministra zahraničí musí Írán ukázat, že se chce chovat jako normální země.

Pompeo se ve Švýcarsku sešel s ministrem zahraničí Ignácem Cassisem. Jedním z hlavních témat setkání byla situace kolem Íránu. Švýcarsko zastupuje zájmy USA v Íránu, protože mezi zeměmi neexistují žádné diplomatické vztahy.

„Jsme připraveni k dialogu s Íránem bez předběžných podmínek. Jsme připraveni sedět u jednacího stolu," řekl Pompeo na tiskové konferenci ve Švýcarsku. Vysílání probíhalo na YouTube na stránce Ruptly.

Pompeova slova byla reakcí na prohlášení íránského prezidenta Hasana Rúháního, který vystoupil za jednání s Washingtonem v případě, že Spojené státy Íránu projeví respekt.
Pompeo zároveň poznamenal, že Spojené státy budou i nadále proti „zákeřné politice“ Teheránu a jsou připraveny zahájit dialog, když Írán dojde k závěru, že se chce chovat jako normální stát.

Za poslední měsíc se situace ve vztazích mezi Spojenými státy a Íránem výrazně zhoršila. Americké úřady uložily tvrdé sankce proti klíčovým oblastem íránské ekonomiky a nadále zvyšují sankční tlak. Cílem Washingtonu je „změna chování“ Íránské islámské republiky. Spojené státy také vyhlásily Íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci. V reakci na to Írán přiznal Ústřední velitelství amerických ozbrojených sil jako teroristickou organizaci a samotné Spojené státy státním sponzorem terorismu.

Poté poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost John Bolton prohlásil, že Spojené státy posílají letadlovou loď Abraham Lincoln a stíhací letadla k břehům Íránu. Podle něj tímto způsobem Washington vysílá jasný a nezaměnitelný signál íránskému režimu, že jakýkoli útok na zájmy Spojených států nebo jejich spojenců bude přivítán bez lítosti.

Americký prezident Donald Trump zároveň řekl, že doufá, že se vyhne válce s Íránem. Iránský nejvyšší duchovní vůdce Sajjid Alí Chameneí také řekl, že Írán nemá v úmyslu vést válku se Spojenými státy, ale bude i nadále odporovat Washingtonu.

Zdroj: Reuters
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Turecko se stává nežádoucím partnerem pro EU a NATO   
Pridal tk Pondělí 03 červen 2019 - 04:21:56 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Rozkol mezi Tureckem a jeho západními partnery se každým dnem prohlubuje, píše Le Figaro. Deník zastává názor, že ztráta důvěry, rozhodnutí Ankary koupit ruské systémy S-400 a rozpory v otázce dodržování lidských práv, vážně komplikují vztahy Turecka s EU a NATO. Západ se však neodvažuje přerušit partnerství s Ankarou.

Rozkol mezi Tureckem a jeho západními partnery se neustále prohlubuje, píše Le Figaro. Podle autorky článku Isabelle Lasserové nebylo ve vztazích Ankary s EU ještě nikdy tolik chladu a s NATO zase tolik problémů. A také vztahy Turecka a Francie se rovněž začínají rozpadat.

Novinářka připomíná, že se vztahy Severoatlantické aliance s Ankarou zhoršily po pokusu o státní převrat v Turecku, k němuž došlo v červenci roku 2016, a po „čistce“ v armádě, jež následovala, když o své posty přišli četní zástupci této země v NATO. Turecké politické vedení má za to, že se NATO a USA, které odmítají extradici opozičního politika Fethulláha Gülena do Turecka, také zúčastnily nepodařeného puče.

Olej do ohně může rovněž přilít rozhodnutí Ankary o nákupu ruských raketových systémů S-400. Fakt, že země, která považuje NATO za svého hlavního odpůrce, plánuje dodávky zbraní jednomu z „pilířů“ aliance, zkalil oslavy 70. výročí NATO. USA totiž považují tento obchod za „neslučitelný“ s bezpečností dané aliance.

Američani se navíc obávají, že nákup S-400 umožní Rusku přístup k strategickým informacím o amerických stíhačkách F-35. to byl důvod, proč byly Ankaře „zmrazeny“ dodávky amerických letounů a stalo se to i příčinou prohlášení o „vážných následcích“ pro dvoustranné vztahy ze strany Washingtonu v případě, že se Turecko nevzdá svých plánů.

„Z Turecka se stal odpadlík uvnitř NATO, který tlačí na spojence, a neposlouchá je, poněvadž hájí vlastní národní zájmy,“ domnívá se expertka z Francouzského ústavu strategických výzkumů Dorothy Schmidtová.

Po sblížení Ankary s Moskvou si mnozí začali klást otázku, zda Turecko hodlá zůstat členem NATO. Deník vysvětluje, že svazek Ruska a Turecka umožňuje oběma státům vytvořit protiváhu americkému vlivu, a to především na Blízkém východě. Avšak, podle mínění autorky článku, o vystoupení Turecka z NATO v nejbližší budoucnosti nejde, poněvadž Moskva není s to poskytnout Ankaře stejné záruky bezpečnosti jako NATO a USA.

Právě touto okolností se podle deníku vysvětluje nerozhodnost Erdogana, který se neodvažuje „překročit meze“ a definitivně vyřešit otázku o nákupu S-400. USA zase potřebují podporu Ankary, aby mohly i nadále hrát svoji roli v regionu, zejména pak v boji s IS a Íránem.

Co se týče vztahů Turecka s EU, zde jde hlavně o lidská práva, která v této zemi „nerespektují“. To bylo příčinou, proč Brusel zavedl finanční sankce proti Ankaře. Sílící rozpory mezi národními zájmy Turecka a EU brání dvoustranným jednáním o vstupu Ankary do EU. Stále častěji se ozývají hlasy, které jsou pro pozastavení jednání o této otázce či jsou pro jiný formát spolupráce. Například alternativní připojení Turecka k EU.

Deník dále píše, že se nikdo nechce chopit odpovědnosti za rozpad vztahů, protože EU potřebuje spolupráci s Tureckem k překonání celé řady problémů. Těmi jsou třeba válka v Sýrii, krize s běženci, boj s terorismem a ekonomické vztahy. Evropa navíc počítá s tím, že se Turecko chopí úlohy strážce hranic EU a nechá na svém území

Co se týče vztahů Turecka s Francií, ty také nezažívají „nejlepší časy“, myslí si Isabelle Lasserová. Francie je znepokojena rostoucím vlivem islámu na svém území, zatímco Turecko kritizuje Francii za podporu syrských Kurdů, spojenců Mezinárodní koalice pro boj s IS*, hlavních nepřátel Ankary v tomto regionu. Minulý měsíc byla navíc vztahům mezi těmito dvěma státy zasazena další rána: Francie vyhlásil den 24. dubna národním dnem památky arménské genocidy. V reakci na to turecký prezident Erdogan na Paříž uvalil vinu za genocidu ve Rwandě.

Zdá se, že velký skok Turecka, které je „jednou nohou na Východě a druhou na Západě“, konečně dosáhl své hranice, píše závěrem autorka článku.

Zdroj: Le Figao, Sputnik


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2667 sec,0.0810 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,542kB