Obžaloba Juliana Assangeho ze strany FBI skutečně vypadá jako chodící mrtvý muž. Žádné důkazy. Žádné dokumenty. Žádné zaručené svědectví. Jen křížová palba kondicionálů.

Ale nikdy nepodceňujte legální pokřivení úředníků americké vlády. Jakkoli Assange nemusí být charakterizován jako novinář a vydavatel, cílem místopřísežného prohlášení je obvinit ho ze spiknutí za účelem spáchat špionáž.

Ve skutečnosti se obvinění dokonce netýká toho, že Assange hacknul počítač americké vlády a získal utajované informace, ale toho, že mohl hovořit s Chelsea Manningovou a mohl mít v úmyslu hackovat. Obvinění z myšlenek spáchat trestný čin by v orwellovském stylu nevyznělo lépe. Jediné, co nyní chybí, je software umělé inteligence, který by je odhalil.

Assangeho právní poradce Geoffrey Robertson - který také náhodou zastupuje dalšího hvězdného politického vězně, Lulu z Brazílie - se k stíhání vyjádřil přímo (na úseku 19:22 minut): „Spravedlnost, jíž čelí, je spravedlnost, anebo bezpráví v Americe… Doufám, že britští soudci budou mít dostatek víry ve svobodu informací a zamítnou žádost o extradici.“

To má daleko od ujednané dohody. Tolik nevyhnutelný důsledek; Assangeův právní tým se připravuje na to, aby bez nějakých omezení dokázal před britským soudním dvorem, že toto obvinění ze strany americké vlády ze spiknutí za účelem spáchat počítačové hackování je pouze podružná záležitost, pokud jde o následnou obžalobu ze špionáže v případě, že Assange bude vydán na americkou půdu.

Vše o Trezoru 7 (Vault 7)

John Pilger a několik dalších zdůraznili, že již v roce 2008 - zcela na konci Cheneyho režimu - byl přednesen plán na zničení WikiLeaks a Juliana Assangeho, který vymyslela kybernetická kontrarozvědka, pochybná pobočka Pentagonu.

Vše se týkalo kriminalizace WikiLeaks a osobního pošpinění Assangeho za pomoci „úderných oddílů… naverbovaných do sdělovacích prostředků - těch, kteří mají vést záznamy přímo a sdělovat nám pravdu.“

Tento plán je nyní ještě více aktivní - vezmeme-li v úvahu, jak většina amerických a britských mainstreamových médií informovala o zatčení Assangeho.

Do roku 2012, již za Obamovy éry, WikiLeaks podrobně popsaly ohromující „rozsah vyšetřování ze strany velké americké poroty“. Americká vláda vždy popírala, že by taková velká porota existovala.

„Vláda USA se postavila za koordinaci společného meziagenturního vyšetřování trestných činů WikiLeaks, sestávajícího z partnerství mezi Ministerstvem obrany (DOD), včetně: CENTCOM; SOUTHCOM; Obranná zpravodajská agentura (DIA); Agentura pro obranné informační systémy (DISA); Ústředí armády (HQDA); Úřad pro kriminální vyšetřování při armádě USA (CID) pro USFI (americké jednotky v Iráku) a 1. obrněná divize (AD); Útvar pro vyšetřování počítačových trestných činů při armádě USA (CCIU); 2. armáda (Kybernetické velení armády USA); V rámci toho či kromě toho byla vedena tři vyšetřování ze strany vojenských zpravodajských služeb. Ministerstvo spravedlnosti (DOJ), Velká porota a Federální úřad pro vyšetřování (FBI), Ministerstvo zahraničí (DOS) a Diplomatické bezpečnostní služby (DSS). Kromě toho byly Wikileaks vyšetřovány Úřadem ředitele Národní zpravodajské služby (ODNI), Úřadem pro vedení národní kontrarozvědky USA (ONCIX), Ústřední zpravodajskou službou (CIA); Výborem pro dohled nad Sněmovnou; Meziagenturním výborem pro národní bezpečnost a PIAB (Poradní orgán zpravodajských služeb prezidenta).“

Ale teprve v roce 2017, v době prezidentování Trumpa, začal deep state skutečně zuřit; právě v té době WikiLeaks publikovaly sérii dokumentů pod názvem Trezor 7 (Vault 7) – které podrobně popisují rozsáhlou hackerskou/kybernetickou špionáž CIA.

Tehdy byla CIA jako nahý císař - jako nikdy předtím - včetně pofiderních dohlížecích operací Centra kybernetických operací, ultratajného protějšku NSA.

WikiLeaks dostaly dokumenty Trezor 7 na začátku roku 2017. V té době WikiLeaks již publikovaly soubory DNC - v souvislosti s tím důvěryhodní Zpravodajští profesionálové-veteráni za duševní zdraví (VIPS) systematicky prokázali, že jde o únik informací, nikoli hackování.

Zkostnatělá verze, tak jak ji podává frakce deep state v souladu s Clintonovou mašinérií, je, že „Rusové“ hacknuli servery DNC. Assange byl vždy neoblomný; to nebyla práce státního činitele - a mohl to dokázat technicky.

Došlo k určitému posunu, směřujícímu k dohodě, což zprostředkoval jeden z Assangeových právníků; WikiLeaks nezveřejní nejprůkaznější informace z dokumentů Trezor 7 výměnou za Assangeův bezpečný průchod, aby ho mohlo vyslechnout americké Ministerstvo spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti chtělo tuto dohodu, a skutečně učinilo nabídku WikiLeaks. Ale poté to zhatil ředitel FBI James Comey. Otázkou zůstává, proč.

Je to únik informací, nikoli hackování

Existuje pár teoreticky rozumných vysvětlení Comeyho kroku. Klíčovým faktem však je, že Comey už věděl - prostřednictvím úzkého spojení s vedením DNC - že to není hackování, ale únik informací.

Velvyslanec Craig Murray stále dokola zdůrazňoval (viz zde: https://scotthorton.org/interviews/121316-craig-murray-dnc-podesta-emails-leaked-by-americans-not-hacked-by-russia/ ), že soubory DNC/Podesta, které zveřejnily WikiLeaks, pocházejí ze dvou různých zdrojů v USA; jeden z vnitřku DNC a druhý z vnitřku zpravodajských služeb USA.

Takže Comey neměl, co by „vyšetřoval“. Nebo Comey mohl zahájit vyšetřování, kdyby nařídil FBI, aby prozkoumala servery DNC. Tak proč mluvit s Julianem Assangem?

WikiLeaks zveřejnily v dubnu 2017 informace o mechanismech škodlivého softwaru (malware), zabudovaného do frameworků „Grasshopper“ a „Marble“, a to byla skutečně šokující zpráva. Tímto způsobem CIA vkládá do zdrojového kódu cizojazyčná vlákna, aby je zamaskovala, takže to vypadá, že pocházejí z Ruska, Íránu nebo Číny. Neocenitelný Ray McGovern, člen VIPS, zdůraznil, že framework Marble „ničí tento příběh o ruském hackování“.

Není divu, že ředitel CIA Mike Pompeo obvinil WikiLeaks z toho, že jsou „nestátní nepřátelskou zpravodajskou agenturou“, s níž obvykle manipuluje Rusko.

Joshua Schulte, údajný zdroj uniklých dokumentů Trezor 7, dosud nestanul před americkým soudem. Není pochyb, že mu americká vláda nabídne dohodu, pokud bude svědčit proti Julianu Assangeovi.

Je to dlouhá a klikatá cesta, po níž je třeba projít za minimálně dva roky, pokud bude Julian Assange skutečně vydán do USA. Pro tuto chvíli jsou dvě věci křišťálově jasné. Americká vláda je posedlá zavřením webu WikiLeaks jednou provždy. A z toho důvodu se Julian Assange nikdy nedočká spravedlivého soudního řízení v rámci takzvaného „špionážního soudu“ ve východním okrese ve Virginii, jak podrobně popsal bývalý agent CIA pro boj proti terorismu a whistleblower John Kiriakou.

Mezitím bude stále pokračovat nepřetržitá démonizace Juliana Assangeho, jež je věrná směrnicím, které byly stanoveny před více než deseti lety. Assange je dokonce obviněn z toho, že byl agent zpravodajských služeb USA, a WikiLeaks jsou coby odštěpek deep state hluboce utajenou operací.

Možná, že prezident Trump bude obratně manipulovat s hegemonickým deep state, takže Assange bude moci svědčit proti korupci DNC; nebo je možné, že Trump zcela podlehl „nepřátelské zpravodajské agentuře“ Pompea a jeho gangu CIA, dožadujících se krve. Je to všechno stínová hra, a v sázce je neskutečně mnoho - přitom představení ještě nezačalo.

Pepe Escobar

The Deep State vs. WikiLeaks vyšel 23. dubna 2019 na ICH. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/05/7895-deep-state-vs-wikileaks.htm

Stále je víc než dost důvodů, proč si připomínat 1. máj. Nemám na mysli tradici, kterou si i moje generace pamatuje z dob normalizace jako demonstraci loajality. Říkalo se jí EXPO. Nikoli pro podobnost s mezinárodní výstavou, ale jako EXistenční POchod. Demonstrace neuvědomělosti ve formě neúčasti mohla mít za následek komplikaci v kariéře. Nejde také jen o připomínku stávky amerických dělníků za osmihodinovou pracovní dobu. Význam prvního máje je mnohem hlubší.

Organizace a schopnost jednotného vystupování neprivilegovaných vrstev občanů při prosazování vlastních zájmů pomáhala posilovat jejich sebevědomí a schopnost společné koordinované akce. Vedle prosazování ekonomických požadavků a zajištění lepších pracovních podmínek vedla k postupnému prosazení demokratických práv, vedle svobody slova a svobody shromažďování, politického pluralismu, a zejména všeobecného rovného a přímého hlasovacího práva, které je i podmínkou uplatnění přímé demokracie.

To je podle mého názoru hlavní důvod, proč by si 1. máj měli připomínat všichni skuteční demokraté. Pokud někomu vadí dosažení politické emancipace neprivilegovaných vrstev obyvatel, a je mu ve skutečnosti proti mysli politická rovnoprávnost, neměl by se zvát demokratem. Právě z toho podezírám zejména „demokratický blok“, který sice netvoří vládu, ale od dob vlád svých stran ovládá také „veřejnoprávní“ média, která zajišťují neobjektivitu a tendenčnost zpráv a nevyváženost politické diskuze.

Ivan David
1. 5. 2019

Zdroj: Nová republika

Tak jako Velkou Británii, Maďarsko, tak včera i českou euroskeptickou republiku začaly terorizovat nadnárodní korporace v okamžiku, kdy se jenom začalo uvažovat o zdanění cca 600 miliard, o které jsme každoročně zahraničními majiteli odíráni!

Bláhově mnozí uvěřili, že zdanění korporací vláda s Babišem ustojí. Ale vydírání se vyplatilo, Babiš se hned napoprvé zhroutil!

Buď my, nadnárodní korporace a banky nebudeme platit daně, nebo...

Skupina 18 nadnárodních firem, které nás každoročně okradou o 600 miliard žádá v otevřeném dopise premiéra Andreje Babiše, aby se uzákonily sňatky homosexuálních párů.

"Jako zaměstnavatelé podporujeme a vítáme diverzitu našich zaměstnanců a uznáváme práva našich leseb, gayů bisexuálů a transgender lidí," píší firmy, mezi kterými figurují rakouská Česká spořitelna, Vodafone, Microsoft, IBM nebo Amazon a další neplatiči v České republice.

"Je nezbytné, aby naši LGBT zaměstnanci měli stejná práva, nároky a svobody, jako mají jejich heterosexuální kolegové," píší dále firmy s tím, že rovnost vytváří prostředí pro tvořivost a vynikající výkonnost.

A to je jenom začátek, výhružně vrčí. Jenom zahřívací kolo nátlaku!

Ano, jsou to přesně ty, které nás nejvíce okrádají, neplatí daně, optimalizují a slavná Evropská unie nám samozřejmě nepomůže. Nejdříve LGBT, pak běženci, migranti, Afričani, Ukrajinci a když ani to nepomůže, už USA (kde většina sídlí) včera oznámily, že spolupráci a informace se státy, která je nebudou poslouchat, přeruší.

A Babiš? Při prvním útoku se podělal!

Babiš vyšší zdanění bank a korporací nakonec po prvním útoku 18 nadnárodních neplatičů odmítl

Plány sociální demokracie získat do státní kasy více peněz ze zdanění bank se hroutí. Předseda vlády Andrej Babiš sice v neděli prohlásil, že zavedení vyšší daně v bankovním sektoru je otázka k jednání s koaličním partnerem. Druhý den však otočil a řekl, že sektorové daně pro banky zavádět nechce. Znovu pak odkázal sociální demokraty k dalšímu jednání s ministryní financí Alenou Schillerovou.

Tak to je ta slavná, euroatlantická demokracie, kterou tak slavně část "takydemokratů" v čele s Piráty, TOP 09 a STAN adoruje?

Babiši, Orbán vydírání korporací v čele se Sarkozym ustál, proto ho lidé v Maďarsku milují!

Zdroj: http://www.skrytapravda.cz/ekonomika/2450-babis-se-zhroutil-zdaneni-nadnarodnich-google-vodafone-rakouske-ceske-sporitelny-a-dalsich-se-nekona-vydirani-zabralo

Koncem měsíce března tohoto roku podepsal prezident Donald Trump proklamaci, která uznává suverenitu státu Izrael i nad Golanskými výšinami.

Tento akt se konal v zásadním rozporu se stanoviskem OSN, která obratem vyjádřila, že na statutu Golan se nic nemění: jedná se o syrské státní území obsazené Izraelem během války v roce 1967. Jde tedy o stejný statut, jako v případě Západního Jordánska, Gazy, Východního Jeruzaléma a do roku 1982 Sinaje.

ČMF posuzuje krok americké vlády na dvou rovinách:

1. Rovina právní

Jádro demokratického právního systému spočívá na principu vyjádřeném v hesle Francouzské revoluce: "Volnost (svoboda), rovnost, bratrství". Rovnost je zde chápaná jako rovnost před zákonem. Z toho vyplývá, že moderní právo nezná "vyvolená" individua, skupiny nebo země a národy. Tato premisa platí i pro právo mezinárodní.

Jestliže v oblasti vzájemných vztahů mezi národy platilo něco jako civilizační pokrok, potom to bylo dosažení internacionálního konsenzu ohledně mezinárodního práva pod střechou OSN. Není pochyb o tom, že se nejedná o stav ideální, nicméně alternativou k němu je mezinárodní džungle. V ní vítěz požírá poraženého a silný soudí slabého. Historie nás přitom učí, že nic netrvá věčně: z vítězného siláka dneška se může velmi rychle stát zítřejší poražený.

Uznání Golan coby součást Izraele odporuje několika rezolucím OSN a tedy mezinárodnímu právu. V této souvislosti připomínáme především rezoluci OSN 497, která klasifikovala izraelské obsazení Golan za neplatné.

Co tedy americký krok znamená? Především se jedná o další důkaz, že Spojené státy definitivně mezinárodní právo odepsaly. Alternativa, kterou světu nabízejí, je cesta zpět do barbarství podle hesla 'urvi bez zábran, co můžeš, když na to máš prostředky, sílu a dostatek ničivé energie'.

2. Rovina politická

ČMF spatřuje v jednostranném kroku Spojených států další komplikaci již tak napjaté situace na Blízkém východě, konkrétně ve vztazích mezi Sýrií a Izraelem. Nebezpečí válečného konfliktu nyní i v budoucnu stoupá. Namísto politické iniciativy po vzoru bývalého prezidenta Cartera z roku 1978, která v Campe Davidu vyvrcholila mírovou smlouvou mezi Egyptem a Izraelem, postupuje současná americká administrativa směrem opačným. Po neúspěšných pokusech o zničení SAR přišel ze strany Spojených států na řadu pokus o legitimizaci krádeže jejího státního území.

ČMF zároveň vyjadřuje přesvědčení, že dlouhodobý zájem Izraele spočívá ve spravedlivé a férové mírové dohodě se Syrskou arabskou republikou, nikoliv v cementování válečného stavu. V bytostném zájmu Izraele nemůže být navršení problémů, nýbrž jejich odstranění.

Za České mírové fórum:

Vladimíra Vítová
Petr Schnur
Ivan Müller

V Praze dne 29. 4. 2019

Generální tajemník OSN António Guterres naléhavě vyzývá strany ve Venezuele, aby projevily maximální zdrženlivost, a pokračuje v pozorném sledování situace.

Tuhle informaci poskytl oficiální zástupce generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric.

Ze své strany hlava obranného rezortu Venezuely Vladimir Padrino López oznámil, že je připraven použít zbraně v případě nutnosti na pozadí pokusu o vojenský převrat.

„Ti, kdo přijdou do Miraflores (prezidentského paláce) za účelem násilí, budou poraženi násilím. Pokud bude zapotřebí použít zbraně, použijeme je,“ uvedl ve státní televizi země.

Zdroj: zpravodajský portál El Nacional

„Dosud nejbrutálnějšímu útoku na spravedlnost a právní stát” od Sametové revoluce v podání Andreje Babiše a Marie Benešové bylo věnováno tolik pozornosti, že se zatím nikdo příliš nezamýšlel nad tím, k jakým krokům se nová ministryně spravedlnosti zavázala. Benešová Právu řekla, že bude pátrat po příčině, proč ČR nesplnila žádné ze 14 doporučení Rady Evropy pro prevenci korupce ve vztahu ke členům Parlamentu, soudcům a státním zástupcům.

Ve zprávě GRECO o plnění doporučení se píše, že „prozatím nebylo dosaženo hmatatelných výsledků ohledně sepsání návrhu kodexu chování (soudců).” Ani v případech, kdy byly kodexy nejvyššími soudy přijaty, stále není jasné, zda a do jaké míry „věcně odpovídají všem oblastem zdůrazněným skupinou GRECO,” jako jsou například problematika darů, nevhodného ovlivňování a vztahů, a chování v soukromém životě. Úroveň plnění těchto 14 doporučení je „globálně neuspokojivá.” Obtížné teď bude rozlišit, která část útoku Marie Benešové na justici věcně odpovídá doporučením skupiny GRECO, a která část je prostě jen brutální.

Erik Best

Zdroj: http://www.fsfinalword.cz/

Každý u nás dnes ví, že v otázce postoje k nejzávažnějším problémům dneška, kterými jsou vztahy našeho státu vůči USA, vůči Rusku, vůči EU a vůči NATO, je naše veřejnost rozdělena na dvě početně zhruba stejné poloviny – a tento poměr zůstává už roky nezměněn vzdor zběsilému úsílí téměř všech našich oficiálních médií změnit tento poměr tak, aby všichni naši lidé proklínali Rusko, do nebes vynášeli Ameriku a byli náruživými fandy EU a NATO.

Jak je to možné? Jak je možné, že média, tak finančně mocná a tak svorná ve snaze učinit z nás názorově jednotné proamerické a protiruské stádo v této své snaze tak fatálně selhávají? Jaký to balvan jim to stojí v cestě, že nejsou s to jej překonat a z vykolíkované cesty jej prostě a jednoduše odvalit? To je ten balvan tak těžký, to má takovou váhu, že 24 hodin bubnové palby prozápadní oficiální propagandy do českých hlav každý den a prakticky už od sametu až dodneška, se od těch českých tvrdých hlav tak bezúspěšně odráží?

Co je tedy ten balvan zač? Z jakého materiálu je složen, že má tak fantastickou sílu odolat tak mocnému propagačnímu vichru a bouři, které se ho snaží rozpůlit, rozčtvrtit, rozbít a už jako sutinu jej odsunout stranou?
Odpověď je jednoduchá. Tím balvanem je pravda. To jen pravda a nic jiného na světě než právě ona, dokáže být vůči nejmocnějšímu tlaku sil opačných - čili lži - takto silná a nezdolná. Zatím se jí přes všechna protivenství proti ní drží polovina našich lidí a každý ví, že kdyby se té pravdě nemilosrdně a bez přestávky netisklo hrdlo, vyznávala by ji dnes bezesporu jejich přesvědčivá většina.

Ví se to ve Washingtonu i Bruselu, a ví se to i ve zpravodajské redakci České televize. A protože se to tam ví, neočekávejme, že se někdy od ČT dočkáme jakékoli její nestrannosti, ke které se ve svém kodexu hlásí a kterou by měla tedy praktikovat též tak, že k ožehavým problémům dneška bude zvát účastníky debat tak, aby rovnoměrně zastupovali ony dvě názorově stejně početné poloviny našich občanů. Čili jeden proti jednomu, dva proti dvěma, tři proti třem atd.

Jenže kde by pak zůstalo ono potlačování pravdy, které je dnes západním úkolem nejpřednějším? Takže vše zůstane při starém a debatéři se do budovy ČT budou i nadále svolávat nikoli tak, jak odpovídá skutečné síle obou našich názorových táborů, ale tak, jak by si Washington, Brusel a zpravodajská relace ČT přály, aby ty tábory vypadaly. Čili tak, jak tomu při všech názorových debatách v ČT bylo dosud vždy a jak tomu bylo i včera večer v pořadu Komentáře a Události, v němž proti jedinému odpůrci EU Okamurovi zasedli hned tři její nejbujněji nadšení příznivci Petříček, Bartoš a Kučera.

A takto ve svorné trojici se snažili osamoceného Okamuru kus po kuse trhat a EU zato vynášet do nebes. A to vcelku a šmahem včetně Evropskou unií znovu potvrzeného dvojího standartu potravin, horšího v někdejších socialistických zemích, a lepšího v zemích i původně kapitalistických. Protože proč by se měl člověk spravedlivý z východu zaobírat kvalitou stravy materální, když se mu v oblasti stravy duchovní a ideové nabízejí tytéž lahůdky, jaké konzumují jeho přátelé ze společenství západního? A to společenství jediného, kde se za měsíc poslancování v jeho organizaci nejčelnější, jíž je EU, dá i pro „východňara“ vydělat téměř čtvrt milionů korun? Že ano pane Kučero, pane Polčáku, pane Poche, pane Pavle Fialo a vůbec všichni vy poslanci a oslavovatelé i současné „polisabonské“ EU, která vám, jak už kdosi řekl, fakticky nikoli mzdy vyplácí, ale spíš vás jimi podplácí?

Ale nic, lepší asi je nic si z takovýchto nepříjemných věcí nepřipomínat, mít na očích i uších klapky, nedbat pravdy a pochodovat tam, kam nás současný nepoctivý svět vede. Protože to je to, oč dnes silám lži a zla běží.

Lubomír Man

Část první.

Nevím, kdo má, nebo bude mít v představitelné budoucnosti důvod slavit úspěch a výsledky z účasti na druhém summitu Jeden pás, jedna stezka. Zcela určitě první kolo druhého summitu vyhrál prezident Si Ťin-pching. Vyhrál nejenom účastí více než 130 představitelů států, z nichž cca 40 byly hlavy států a vlád. Ale i 283 uzavřenými dohodami v hodnotě 64 miliard USD. Pro srovnání uvádím, že v 2017 se summitu účastnilo 28 hlav států a vlád.

Prezident Si vyhrál nehledě na absenci kvalitního zastoupení USA, omezeného zastoupení EU a politiku USA vůči ČLR. Vyhrál i vysvětlením strategie svého geopolitického projektu a změnou pozice Malajsie a Pakistánu, co se týče tzv. dluhové pasti. Jednoho z varovných argumentů EK na adresu balkánských států. Ke změně pozice Malajsie a Pakistánu se se podle mého hodnocení přiřadí Indie, nejpozději do příštího summitu. A to díky účasti Indie v projektu ŠOS. Úspěch prezidenta Si také potvrzuje pokračování v nesmiřitelném v boji s korupcí a indikace ústupků a změn, které hodlá provést ve jménu projektu. Ústupky a změny podle mého hodnocení nepovedou v žádném případě ke ztrátě kontroly nad procesem realizace projektu. O tom by nemělo být nikde pochyb. Včetně Washingtonu a Bruselu.

To i proto, že prezident Si ví dobře, jaký je zdravotní stav západních společností. Proto mi summit 2019 nepřinesl nic opravdu nového. Nové ale očekávám od příštího summitu. Bude se konat pro ČLR a RF ve významném roce 2021. V tomto roce se budou konat důležité volby do ruské Dumy a strategicky důležité oslavy 1. Sjezdu (23–31. Července v Šanghaji) vedoucího k založení KS ČLR. Ne-politiky může v roce 2021 zajímat 100. leté výročí od založení People's Park v Guangzhou, historiky 100. leté výročí války Guangdong–Guangxi.

Málo nového mi přineslo nedávné jednání v Kongresu USA. Tam bylo možné slyšet mimo jiné varovný hlas ředitele NIН (národních institutů zdravotnictví). Při podezření z obdržení finanční pomoci ze zahraničí (míněno z ČLR) mohou lektoři, výzkumnící a studenti ztratit nejenom práci, ale i šanci na obdržení víza F1. Pro informaci uvádím, že jenom v minulém roce nebylo vydáno vízum cca 200 čínským profesorům v oblasti sociálních věd, nehledě na smluvní závazky mezi USA a ČLR. O odmítnutí víz čínským a ruským specialistům a studentům jiných oborů se nebudu zmiňovat. Čistky od Číňanů a tzv. čínských a ruských elementů nezastaví ani relativní pokrok v obchodních jednáních, která dnes (30.4) pokračují v Pekingu, a možné setkání prezidentů USA a ČLR v květnu nebo červnu t.r. To indikoval prezident Trump začátkem dubna v interview NYT výrazem epic trade could be getting closer. Co znamenají pro nás čistky v USA a omezení spolupráce USA s ČLR a RF?

Je to nedůvěra, především USA samým k sobě. Je to strach z konkurence nevylučující možnost dostat se k technologiím USA. Je to symptom transformace USA do státu snažícího se získat výlučně svojí výhodu, ideálně bez rizika, ať to stojí, co to stojí. A vědění prezidenta Trumpa, že USA nemohou současně tancovat na dvou svatbách: velmoci a hegemona.

Proto je na místě si připomenout i skutečnost, že ČLR se stala nejenom civilním exportním velikánem, ale i vojenským. Stačí se zamyslet nad veřejně dostupnou informací o vojenské exportní politice ČLR, seznámit se se statiskami SIPRI (Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru) a mít dobrý sluch a zrak, aby si člověk uvědomil kvalitu a typ důvodů pro export vojenských technologí a systémů ČLR v různých časových obdobích.

V 50. a 60. létech minulého století se export ČLR řídil především ideologií. Od 70. do začátku 80. let se export řídil geopolitickými principy. Od 80. let do cca roku 2000 se export orientoval především na komerční výhody. V současné době export vojenských technologií a systémů se řídí principy konkurečního boje. Především se západními exportéry z USA, UK, SRN a Francie. O globálním konkurenčním boji mezi mocnostmi, nemluvě. V žádném případě nelze ignorovat skutečnost, že ČLR dodávala zbraně oběma stranám v Irácko – Iránské válce (1980-1988). Že ČLR dodávala zbraně Pakistánu nehledě na sankce OSN, zavedené po atomových zkouškách. A že export ČLR v současné době se musí hodnotit jako zbraň dvojitého použití v rostoucí strategické konkurenci s USA a v boji o život a na smrt.

Z uvedeného vyplývá, že vztah USA – ČLR, a tím i vztah USA s ostatními státy, včetně EU, a všechna představitelná rizika vyplývající ze vztahů musíme posuzovat z pozice generačního, víceúrovňového a vědeckého rizika. Nejenom s ohledem na ZTE, Huawei a 5G, jak je tomu dnes. Rešení uvedených rizik je v podstatě možné. Například formou veřejně – privátního partnertsví (PPP). Řešení však stojí v cestě především absence důvěry (na všech úrovních společnosti), státem nekontrolovaný lineární technický rozovoj (bez možnosti účasti státu) a smrtonosná konkurence mezi účastníky procesů, z nichž pramení uvedená rizika pro jednotlivé společnosti a civilizace.

V tomto kontextu jsou argumenty spojené s tzv. ekonomickou diplomacií, včetně podpory pana prezidenta obchodníkům druhořadé. Prioritu získávají totiž znalost jazyků, opravdových potřeb potenciálního partnera a vědecká diplomacie. O ní se zmíním v jednom z příštích příspěvků. I proto, že vztah ČLR, RF, EU s USA se v představitelné budoucnosti nezlepší.

Že tomu tak bude, napovídají vztahy USA - RF a USA - Irán. V Iránu si dobře pamatují publikaci z května 2018. Ve zveřejněném příspěvku známého iránského historika a rozhlasového redaktora (Chorsov Motazed) se nachází zmínka o písmenu A. To představuje Americký projekt rozdělění Iránu na sedm nezávislých států. Kdo má zájem o podrobnosti, může si publikaci dohledat. Zmiňuji se o Iránu v době post summitu Jeden pás, jedna stezka i proto, že před několika dny proběhla zpráva o sdělení Said Mahmoud Alawi (1954, ministr zpravodajské a státní bezpečnostní služby VAJ) během páteční modlitby (v IRNA, Fars News, Mehr News a další) o identifikaci špionážní sítě CIA v různých státech regionu v počtu 290 špionů. Doplňuji, že během roku (březen 2018 - březen 2019) iránské bezpečnostní služby eliminovaly 114 teroristických skupin, 116 extrémisticky a separatisticky aktivních buněk a 380 obchodníků s narkotiky. Posuzováno v kontextu odstupu USA od smlouvy s Iránem, vše uvedené se mi jeví jako první reakce na přiznání KSIR teroristickou organizací ze strany USA. Jaké budou další, nevím. Mohu si je pouze představit. Souhlasu netřeba.

Zamyšlení po summitu

Část druhá.

Co se týče účasti RF v projektu Jeden pás, jedna stezka, omezím se dnes na jednu jeho část: Mořskou hedvábnou cestu 21. Století. Na základě tohoto projektu a s ohledem na dominanci USA a Japonska v ADB (Asijské rozvojové bance) byla v roce 2015 založena nová Asijská banka pro investice do infrasturktur (ABII). Zdůrazňuji slovo infrastruktur v názvu nové banky, protože slovo má přímý vztah a klíčový význam pro pochopení komplexity šesti transportních koridorů, z nichž dva se nacházejí na území RF. A také kvůli současné nezbytnosti jednoho transportního a logistického komplexu, bez kterého nemůže celý systém efektivně a ekonomicky fungovat. Co se týče třetího E, ekologie systému a dopadové analýzy, čekám na oficiální odpovědi. Ty by měly obsahovat i posouzení rizik, která se jeví části ruské odborné veřejnosti jako významná. O jaká rizika a řešení se jedná?

Zástupně se krátce zmíním o třech důležitých: 1) Vedoucí role RF v oblasti vývoje a nasazení atomových ledoborců. 2) Geopolitické nároky a vojenské zájmy USA a jejich spojenců v oblasti Mořské hedvábné stezky. 3) Následky nerovnoměrně vyvinuté pozemní, pobřežní a mořské infrastruktury (v ruské části stezky), vyžadující kompletní integraci.

Již povrchní pohled na uvedená rizika dovoluje tvrdit, že nejsou těmi nejvážnějšími a největšími. Největším rizikem se mi totiž jeví neúčast RF v projektu. Neúčast v projektu představuje bezpochybné nebezpečí pro sjednocení Eurasie bez účasti USA a jejich zatím nepotopitelných spojenců, Velké Británie a Japonska. A současně oddělení severu Eurasie od od jejího jihu. Proto účast RF v projektu, byť i minoritní, například jenom s tranzitní funkcí, představuje pro RF v jejím současném stavu kontrolovatelné a řiditelné riziko a výhodu.

Ta se může transformovat do výzvy v případě, že se opravdu realizuje to, co prezident Si popsal jako nový prostor pro růst světové ekonomiky a nová platforma pro mezinárodní obchod a investiční činnost. Přeloženo do jednoduché češtiny to neznamená nic jiného, než omezení, nebo dokonce vyloučení, destruktivní politiky USA a jimi kontrolovanými institucemi. Proč? Protože při dosažení majority v kvantitativním smyslu objemu transportu a obchodu na Mořské hedvábné stezce ve vztahu k druhým možnostem je představitelné, že dojde k novému konfliktu s USA. Ten by měl umožnit omezení tranzitu a obchodu. Nebylo by to popprvé, ani naposledy v historii obchodu a globalizace. Prezident Putin jistě ví o pravděpodobnosti rizik, možnostech jejich řešení, včetně následků. To indikuje jeho vystoupení v rámci kulatého stolu a na tiskové konferenci v Pekingu. Stručně shrnuto, sdělil:

Ruský zájem v rozvoji transportní, energetické a telekomunikační infrastruktury není v protikladu s čínskými zájmy. K roku 2025 bude zcela rekonstruován Transsib a BAM v rámci projektu Bezpečné a kvalitní cesty, dovolující bezpečně transportovat 210 milionů tun nákladu ročně. Prezident Putin zdůvodnil zájem v projektu Jeden pás, jedna stezka i možností vybudovat novou kontinentální energetickou infrastrukturu v kontextu konkurence a zájmu USA zvýšit obchodní bilanci s energetickými zdroji. Co se týče telekomunikační infrastruktury, prezident měl a má na mysli ASEAN. Ten se stal již před léty bojovou arénou

pro ČLR a Západ. V kontextu uvedeného se nachází vystoupení USA z TPP, náhradní role Japonska v TPP a v neposlední řadě uvědomění si slabší pozice Západu ve vztahu k páru ČLR – RF v asijském regionu. Proto si dovedu představit určitou roli Velké Británie v této oblasti po odchodu z EU. A samozřejmě také vývoj geopolitického spojenectví ČLR – RF s ohledem na historické zkušenosti obou suverénních států a jejich vztah v minulosti.

Zřejmě proto se oba prezidenti (Si a Putin) rozhodli odděleně jednat o kritických bodech projektu Mořská hedvábná stezka na podzim t.r. Oslavy 70. výročí od založení ČLR a založení diplomatických vztahů mezi oběma státy a státní návštěva prezidenta Si v RF mohou dát jednání odpovídající rámec a stmosféru. To se nebude líbit ruským neoliberálům. Jejich konání představuje již dnes riziko pro prezidenta Putina a volby do Dumy v roce 2021.

Co se týče zpráv a přání delegace ČRpopsaných v mediích, které jsem chtěně-nechtěně zachytil v Právo a u známých, jeví se mi, že prakticky nikdo z českých účastníků nebude trpět kocovinou: tou obecně známou, a ani morální. To již kvůli absenci příležitostí, kterých bývá během krátké státní návštěvy jako šafránu, především když jeden hledá podporu prezidenta na cestě do známa-neznáma a očekává brzký komerční úspěch. Přidám li absenci zkušenosti (u většiny podnikatelů a politiků) s výčitky svědomí, se špatnou náladou po ostudě a v neposlední řadě absenci osobní finanční ztráty, vidím vše jako poslední hřebík do rakve s nadějí. Krátce formulováno: Kromě výdajů, nic praktického se pro voliče-občana neudělalo.

Na výsledku návštěvy v Pekingu nic nezmění ani setkání ministra zahraničí ČR Petříčka s velvyslancem ČLR, J.E. Zhang Jianminem. Pan ministr se nechal slyšet, že Právě kultura by nás měla spojovat. Je velice smutné, že čínská strana ohlásila zrušení koncertů Pražské komorní filharmonie – navíc, když PKF je zřizována ministerstvem kultury, ne Prahou. Výsledek pokusu pana ministra vysvětlit J.E., že spojování kultury s politickými podmínkami není správné, znám, aniž bych byl jasnovidec, nebo znalý schopností pana ministra.

Na výsledku návštěvy v Pekingu nezmění nic ani dvě Memoranda podepsaná paní ministryní v odcházení (Martou Novákovou). Ta se nehodí ani pro ohřetí staré a studené kávy. Patří do vzpomínkového alba. V žádném případě memoranda nehodnotím jako základ pro výrobu letadel a stavbu logistického centra, nebo zisku z finančních transakcí s občany propadlými konzumu. Zvěst, že poradce pana prezidenta Zemana není ve vězení a proto musí být na svobodě, plně zapadá do přísloví - Do třetice všeho dobrého a zlého. A dovoluje otázku: Proč pan poradce, který musí mít opravdu hodně práce s prodejem aktiv CEFC, včetně neexistujících práv na krtka, si neudělal okénko, dovolující mu se podívat na pana prezidenta, jeho doprovod, včetně krtka, obdařeného vyvinutým sluchem, čichem a tlapkami dobře uzpůsobenými k hrabání. Upozorňuji, že případná shoda s určitou osobou je čistě náhodná.

Náhod(n)ou ale není, že suverénní stát, jakým je ČLR, většinou nic nenabízí a nejedná se státem nebo spojenectvím s omezeným ručením a suverenitou jako s partnerem. Neomalenost úředníků EK jednat s politickými představiteli ČLR v nepřítomnosti volených politických zástupců členských států EU, tak jak tomu bylo během nedávného summitu EU – ČLR v Bruselu, je do nebe volající. Pro Číňany mnoho sdělující a pro budoucnost vztahu EU – ČLR destruktivní. Státy a spojenectví s omezenou suverenitou, nebo prakticky s žádnou, vědí

o svých přáních, méně o tom, co chtějí a ještě méně, nebo nic o tom, co opravdu potřebují. Co potřebují? Jsou to suverenita, znalost opravdových potřeb a pokora. V tomto případě potřeb ČLR a čínských občanů. A pokora v chování. Tato trojice tvoří základ možného úspěchu. Projekty a analýzy vypracované v teplých pražských kancelářích bez práce v čínském terénu patří do příjmové kategorie idealistů, odborných a politických alibistů.

Proto není na místě si stěžovat na nedostatek čínských investic. Když nabízíme svá přání bez pokory a neznáme opravdové potřeby svého potenciálního partnera, stáváme se svědky neuspokojivého výsledku zastaralého chování a myšlení, nejenom slovem, ale i obrazem.

Totéž platí i pro fotografii setkání prezidentů Zemana a Putina. Kdo vydal prezidenta Zemana na nůž kritikům, nevím. Distance a rozmístění křesel, prázdná váza na květiny a zřejmá snaha pana prezidenta něco sdělit svému ruskému protějšku, mluví za sebe a jasně: Vlak odjel. K zpomalení rychlosti, nebo dokonce zastavení vlaku není síla (u ČR) a není zájem (u RF).

V tomto kontextu připomínám část posledního odstavce příspěvku z 20. 4. 2019 váženého Zbyňka Fialy - Čína a stabilita. Stabilita tedy začíná být stále vzácnějším zbožím, a o to cennější je vše, co se pro ni udělá. Je lepší, když se vzdálené konce provážou obchodem, než nepřátelstvím…To je strana mince, se kterou nemám potíže, i když vím, že stabilita je již dávno deficitem na celém světě. Tou druhou stranou mince, kterou zanedbáváme zmiňovat a učit se jí vidět, je skutečnost oboustranné absence reálného hodnocení stavu a nekompromitované znalosti partnerů, jejich potřeb a potenciálů. Že jsou mladí a schopní vidět věci jinak a mít úspěch v zahraničí dokazují fotografie Linn Si v Trendymen a poslední hit čínsko – kanadského pop idola Kris Wu. Hit - rap na téma čínskýh nudlí, Big Bowl, Thick Noodle byl zveřejněný na streaming Miaopai (http://n.miaopai.com/media...) Poslechlo si během tří dnů, pokud se nemýlím, více než 90 milionů zainteresovaných v dění života mladé generace. Nehledě na svůj věk, mě její život stále zajímá. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell