Pondělí 18 březen 2019
Dobrá zpráva – Václav Klaus ml. vyloučen z ODS aneb Konečně Fiala udělal něco pro budoucnost pravice   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 18:20:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Václav Klaus mladší byl vyloučen ze strany.

Fialovo sociálně-demokraticko-zelené-genderové-homo-eurohujerské vedení „ODS“ konečně našlo záminku k vyloučení jediného významného politika této strany. Václav Klaus ml. byl jediný veřejně známý vrcholný představitel Fialovy „ODS“, který měl přitažlivost pro pravicové voliče a vůbec pro jakékoli voliče s vlastním mozkem a samostatným myšlením.

Troufám si odhadnout, že 98% úspěchu ODS v minulých volbách bylo jen a jen díky Václavu Klausovi. Fiala a celá jeho parta beztvarých „sobotků“, vždy loajálních a panáčkujících slabochů, budou schopni získat něco okolo 5-7% v jakýchkoli příštích volbách, protože budou lovit už jen mezi pomatenými aktivisty a multikulti magory (řečeno přímo aristokraticky vznešeně slovy samotného knížetepána). A v těchto vodách už je dost těsno a voličů málo. Budoucí voličskou základnou pro ODS budou od teď už jen tradiční voliči socanů, zelených, topky a jiných „frýkůlin-ovských“ (od free, cool, in, alias česky frykulín, jako slangové označení pro namachrované blbečky s titulem z nějaké polo-emerické pseudo-univerzity a s mozkem foxteriéra po lobotomii) partají s typickým programem těchto partají - „homo, lesbo, transgender, eko-fašismus, EU EU Über alles in der Welt“.

Ale je to velice dobrá zpráva, že byl Václav Klaus ml. vyloučen z ODS.

VELICE DOBRÁ ZPRÁVA.

Konečně přestane ztrácet čas a energii v této zombie straně, která se stejně nedá rozpoznat od Sobotkovy nebo Hamáčkovy soc-dem, od afro-je-kůl Ferry topky, Stropnického jr. před-cuming-outových Zelených, Bartošových atifa-SA-manů (Piráti) nebo jakékoli jiné multikulti pomatené party.

Doufám, že Václav Klaus ml. založí novou, skutečně pravicovou stranu.

Doufám, že si uchová svůj zdravý rozum, za který byl (chtělo by se ironicky říci: po zásluze) vyloučen z dnešní ODS.

Budu ho volit. Budu si dál číst jeho skvělé komentáře – ať už budou vycházet kdekoli. (Pokud by ho nějakou náhodou, náhodičkou vyloučil multikulturně fanatický Seznam i z Novinek, jejichž je majitelem.) Na novou stranu mu pošlu finanční příspěvek, jakmile to bude možné.

Je nadějí pro zdravý rozum v české a snad i v evropské politice.

Doufám, věřím a přeji si, ať tuto naději Václav Klaus ml. nezklame.

Prosím, pane Klausi.

Fialovi a celé jeho multikulti eurohujerské partě přeji hodně trápení v jejich nadcházejících bojích o hlasy levicových, levičáckých a anarchistických zhulenců.

Michal Brand

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vyhrožovat národu na tiskovce ? Nový milník ministra vnitra a Policie ČR   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:53:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Šokující zastrašování národa ministrem vnitra a policejním prezidentem je novou "metou", kam se posunul oficiální slogan policie "Pomáhat a chránit".

Za schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora trest smrti. A Gestapo začalo hon na tyto schvalovače. Záminkou pro popravu se stalo cokoliv. Karikatura, přimalování fousů a další. Hodila se jakákoliv záminka a dotyčný byl popraven. To bylo období 2.světové války.

Realita dnešní doby ? Ministr vnitra a předseda ČSSD Hamáček a policejní prezident udělali tiskovku a národu řekli : "Všechny aktivity, které by se daly vykládat jako schvalování masakru na Novém Zélandu policie pečlivě prověřuje a zajišťuje důkazy pro případné trestní řízení. Policie nebude tolerovat žádné projevy souhlasu s terorismem, extremismem nebo podněcování nenávisti." Co se stane záminkou pro stíhání ? Nikdo neví. Alespoň, že již nemáme trest smrti.

Událost na Novém Zélandu nebudu vůbec komentovat. Ve zkratce - samozřejmě ji neschvaluji.

Ale ptám se ? Co dělali politici a orgány činné v trestním řízení, kdy obludné vraždy a masakry muslimských teroristů a vrahů, byly i na našem území schvalovány rozličnými lidmi ? Co dělali, když v muslimských kazatelnách na našem území byla hlásána nenávistná kázání ?

Bez jakékoliv souvislosti s událostí na Novém Zélandu připomínám dvě přísloví :

1/ kdo seje vítr, sklízí bouři

2/ oko za oko, zub za zub

A co dělají politici v rámci celé Evropy k masovým projevům agrese řady migrantů vůči původnímu obyvatelstvu ? Znásilňování, loupeže, vraždy ... Pokud vím, tak se vše zamlčuje, případně bagatelizuje. Ale těchto případů jsou na našem kontinentu tisíce !!!

Jako bývalý policejní rada Policejního prezídia ČR a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování moc dobře vím, co vše jsou lidé schopni udělat, pokud mají pocit nebezpečí, či je někdo "tlačí do kouta". Beze zbytku platí, že "zoufalí lidé dělají zoufalé činy". Neřešené problémy a pocit ohrožení mohou lehce eskalovat v násilí a to i vůči nevinným osobám.

Místo výhrůžek by politici a přes jejich politické zadání i bezpečnostní složky měly v národu vzbuzovat pocit bezpečí a důvěry v politickou reprezentaci. To se v naší zemi dlouhodobě neděje.

Pakliže někdy dostanu od voličů důvěru, tak bleskově zavedu potřebné změny ... Politické i odborné !

Jsem kandidát do Evropského parlamentu v květnu 2019 za volební koalici "ROZUMNÍ a Národní demokracie - STOP MIGRACI - NECHCEME EURO".

Autor: Pavel Opl

Zdroj: https://opl.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=705013

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Australan povraždil lidi v mešitě. Ovšem media již neřeknou, že v této mešitě verbovali muslimy pro džihád proti nevěřícím   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:49:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tragický incident, kdy naštvaný odpůrce masové migrace muslimů a aktivista za ekologií z Austrálie postřílel několik desítek lidí v mešitě na Novém Zélandu je ukázkou nejen toho, že některým lidem již začíná docházet, že vlády neplánuji masovou migraci zastavit, a tak lide ze zoufalství začínají se uchylovat k násilí, ale je i ukázkou toho, jak velká media manipulují. V kolika českých denících či na velkých webech, jste se například dočetli, že v jedné z napadených mešit verbovali konvertity k islámu pro svatou válku (džihád) proti nevěřícím??!!

V mešitě v novozélandském městě Christchurch dva mladí lidé konvertovali na islám a odešli bojovat do svaté války (džihád) proti nevěřícím v Arábií. Tito dva muslimové se již (naštěstí) na Novy Zéland nevrátí, aby tam třeba povraždili nějaké nemuslimy, protože je zlikvidovala americká armáda (díky Bohu).

Proč ovšem o těchto souvislostech neinformují media? Není to třeba kvůli tomu, že by se tak ukázalo, že útočící australský vrah mohl mít opravdu logický motiv?? A třeba by se ukázalo, že jeden z napadených mešit nebyla zas tak úplně umírněná, jak se media snaží prezentovat? Když tam zlákali k islámu dva mladíky, kteří pak odešli do řad teroristické islámské organizace?

Víte říkám to pořád, čtěte a vzdělávejte v problematice islámu a to nejen sebe, ale i své děti, aby se jednou vaše dítě nestalo další obětí islámské propagandy - ať již tím, že by se přidalo k islámským teroristům nebo by ho zavraždil nějaký zoufalec, který už neunesl emoce z toho, jak se tady šíří islámská ideologie a jak se omlouvá vražděni spáchané islámskými teroristy ...

Autor: Lukáš Lhoťan / eurabia

Zdroj: news.suavelos.eu

FOTO: Dva konvertité zradikalizování v mešitě, kde před pár dny vraždil australský střelec

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Další fáze multikulturního ráje na „vyspělém“ „Západě“ – občanská válka   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:45:53 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V novozélandském Christchurchi několik útočníků zaútočilo na mešity a zavraždili při svém teroristickém útoku několik desítek lidí, včetně žen a dětí.

Pojďme se zkusit podívat na věc z dálky, racionálně, věcně.

Jde o zlý čin. Je to terorismus, zločin, odporný akt násilí.

A také to je přímý důsledek hloupé, nesmyslné a zločinné politiky vlád západních zemí. Je to přímý důsledek realizace Kalergiho plánu na vyhlazení národů západní civilizace a jejich nahrazení smíšenou „evroasijsko-negroidní rasou“, jak říká Kalergi.

Je to jeden z prvních signálů občanské války, úvod libanonského scénáře. (Libanonská občanská válka, prakticky permanentní a desítky let trvající po „úspěšném“ přijetí milionů muslimských „uprchlíků“ do Libanonu, dnes země rozvrácené a ekonomicky i kulturně upadající; země před přijetím muslimských „uprchlíků“ bezpečné, stabilní a prosperující.)

Celou řadu kdysi západních zemí nečeká nic jiného než probuzení z „multikulti“ iluze, z iluze nebo z vědomé lži mocných a všeho schopných kariéristů, z iluze „mírumilovný islám“ a iluze/lži „pracovití, pokorní, tišší a vděční univerzitně vzdělaní syrští uprchlíci ze Středoafrické republiky a Somálska“. Probuzení nárazem do zdi reality.

V Christchurchi, stejně jako třeba v Bataclanu, došlo k tomu, před čím varovali všichni „xenofobové“, „islámofobové“, „rasisté“, všichni ti „nevzdělaní hlupáci, kteří ničemu nerozumí“. Nesmiřitelnost nesmiřitelných kultur. Oheň a voda. Důkaz pitomosti teze multikulti ráje. V Christchurchi došlo na zákon akce a reakce. Došlo k reakci na probíhající útlak národů západní civilizace, na permanentní propagandu a snahy o implantování pocitu vinny za neúspěch muslimské civilizace všem, kromě viníků samotných.

Došlo k reakci na neustálé násilí a teror ze strany muslimských migrantů (legálních) nebo přímo nelegálních krimigrantů. To není schvalování terorismu v Christchurchi. To je diagnóza. Jako když vám lékař řekne, že máte akutní zápal slepého střeva a že pokud ten problém budete ignorovat, tak umřete. Lékař neschvaluje vaši smrt v takovém případě. Jen říká, jaké mají některé věci, některá rozhodnutí REÁLNÉ A NEVYHNUTELNÉ DŮSLEDKY. Důsledky bez ohledu na přání „xenofobů“, tím spíše bez ohledu na přání a „wishful thinking“ ideologů a pomatenců multikulturalismu.

Počet obětí muslimských teroristů se jen v Evropě a USA počítá v tisících. To mluvím jen o mrtvých, o zavražděných při muslimských teroristických útocích v západních zemích proti západním občanům. Statisíce znásilněných, pohlavně zneužívaných, týraných nebo šikanovaných – o tom ani nemluvím. To je vlastně už jen detail. Vnímáte tu hrůzu multikulti? V Británii mají muslimské znásilňovací gangy na svědomí možná milion obětí z řad bílých britských dívek, jak uvedla šéfka vyšetřovací komise britského parlamentu, a on už je to vlastně jen detail. Milion znásilněných a pohlavně zneužitých dívek v jedné jediné zemi – a je to jen „detail“ multikulti ráje.

Když mluvíme o terorismu, v poslední době se přitom vždy jedná o „čin pomateného jedince“, nemá to nic společného s ničím, a pokud tedy případně už to má vůbec něco společného s něčím, tak jedině s bělošským rasismem a islámofobií nebo s Trumpem či Orbánem. Reakcí na teror muslimů proti nemuslimům je „semkneme se, nenecháme se zastrašit (a budeme držet hubu nebo rovnou podlézat muslimům), nasvítíme rozhlednu, zapálíme svíčky, najdeme jednoho hodného muslima a budeme psát jen o něm a to až do zblbnutí“.

Po útoku ve Christchurchi muslimové vidí příčinu v „rostoucí islámofobii a rasismu“. To nechápu. Šlo přeci o čin pomatených jedinců, frustrovaných, psychicky nemocných osob, neznámého přesvědčení, neznámého jména, neznámé rasy, neznámého náboženství. Zdravili sousedy. Mladíci. Nebo ne? A tou jedině správnou reakcí je semknout se a nasvítit rozhledny. Také by pomohlo více pravicových extrémistů, po vzoru léčby muslimského terorismu, kdy jediným lékem na muslimský terorismus je více muslimů, více mešit hlásajících nenávist proti Židům a proti všem nemuslimům, více muslimských krimigrantů, více no-go zón, více sharia hlídek.

Když nacistické Německo obsazovalo Evropu, byla ohrožena existence celé naší civilizace a fyzické přežití evropských národů (zejména Židů a Slovanů). Dnes čelí evro-americká oblast, nebo řečeno s Huntingtonem západní civilizace, či civilizace a kultura judeo-křesťanská, velice podobnému riziku jako v éře nacismu – riziku rozvrácení a zničení, dnes ze strany muslimských džihádistů („migrantů“ – viz džihád migrací; nebo jak tvrdí kolaboranti: „uprchlíků“).

Národy západní civilizace dnes čelí, stejně jako v nacistické éře Německa, riziku zotročení a vyhlazení. V dnešní multikulti „Islám do Německa patří“ éře Německa celou Evropu ohrožují muslimští imigranti, ohrožují budoucí prosperitu i samu existenci naší civilizace a fyzické přežití nás stejně, jako „good Germans“ před 80 lety. Samozřejmě, není muslim jako muslim. Není migrant jako migrant. Ne každý z nich znásilňuje evropské dívky. Ne každý z nich podřízne evropskou manželku a děti, když získá pocit, že se nechovají podle islámu. On také ne každý Němec stál jako obsluha u „sprch“ v Auschwitz. Dokonce ani ne každý nacista pouštěl plyn nebo dohlížel na spalování desetitisíců a statisíců mrtvých nevinných lidí. Dokonce ani ne každý příslušník SS se osobně podílel na vyvraždění milionů Židů a milionů Slovanů. Ale téměř žádný Němec nezvedl aktivně svůj hlas.

I toto se bude opakovat – s vysokou mírou jistoty v řadě „západních“ zemí, dnes již spíše islámsko-západních směsí, kde se hranice mezi civilizacemi budou znovu ustanovovat. A znovu násilně, za cenu milionů a milionů mrtvých. Například ve Švédsku, Francii, Británii, Belgii, patrně i v Holandsku nebo Německu. Tyto země jsou podle mého názoru již dnes odsouzeny k občanské válce. Patrně se statisíci možná miliony mrtvých. Protože vlády a jim podřízené policejní složky a armády budou dlouhou dobu stát proti vlastním národům. Celý proces růstu antagonismu mezi různými kulturami a civilizacemi uvnitř jednotlivých zemí kdysi „Západu“ bude kamuflován, popírán, zamlčován. Pokud vůbec něco, pak budou zatýkáni, vězněni a případně přímo likvidování odpůrci „multikulti ideologie a odpůrci zotročení evropských národů Islámem a muslimskými migranty“. Již dnes se o to snaží francouzská „justice“ při pokusech o likvidaci Marine LePen (zatím ekonomickou likvidaci a snahou o uvěznění na základě „daňových“ kauz; jako když bolševici v padesátých letech kriminalizovali „kulaky“, tedy schopné a pracovité sedláky, kteří nechtěli do družstva a nesplnili nesplnitelné povinné dávky). Nebo jako když se britská sharia „justice“ snaží dostat Tommy Robinsona do vězení, kde by byl zavražděn svými pověstně hodnými a tolerantními muslimskými spoluvězni.

Občanská válka v těchto kdysi západních zemích tak nejspíše bude dlouho probíhat jakoby skrytě – a o to brutálněji vybuchne o něco později.

Budou další „pravicoví extrémisté“. Ale vzhledem k mnohaletému vymývání mozků na Západě směrem ke slabošství, zbabělosti, konformitě, ochotě se podvolit a podřídit, výchově k loajálnosti v dimenzích, jakých nedosáhl ani bolševik, vzhledem k tomu všemu bude mnohem méně násilí „pravicových extremistů“ a mnohem více násilí a teroru ze strany „hodných a tolerantních muslimů“. Mediální obraz i politická prohlášení budou samozřejmě vytvářet obraz přesně opačný. Poslušnost, tupá loajalita, vymyté mozky – kdysi svobodný Západ se pod rukama neo-marxistů během jejich úspěšného „pochodu institucemi“ proměnil na načančanou Severní Koreu. Nesrovnatelně vyšší životní úroveň, stejné otroctví. Jako když německému otci, funkcionáři EU, znásilnil nelegální afghánský imigrant dceru, pak ji utopil, a dotyčný řádně zfanatizovaný tatík nechal peníze vybrané německými vlastenci na podporu jeho rodiny poslat na podporu nelegální migrace do Německa. (Tomu říkám uvědomělý multikulti soudruh – nelegální muslimský migrant mu znásilní a zavraždí dceru a on chce více nelegálních muslimských migrantů. I Pavlík Morozov bledne závistí.) Časem možná orwellovská „svobodná média“ přijdou s tím, že 11. září spáchal pravicový extremista, kterého navedli Trump, Putin a Zeman. Nové generace lidí s podřadným pseudo-vzděláním tomu uvěří. Nějaká další šestnáctiletá švédská vojínka Jasánková začne vysedávat před školou na protest proti neochotě okamžitě zahájit nukleární válku proti Rusku a proti kraji Vysočina. A nějaký jiný multikulti bolševický blb ji navrhne na Nobelovu cenu.

Ale vážně. Budou opět „Good Germans“ č.2, aka „Good Muslims“, kteří se budou také mnozí účastnit aktivně teroru proti „nevěřícím“. A někteří budou jen přihlížet, mlčky nebo s nadšenými výkřiky. Jako když „Good Muslims“ ukrývali teroristy, kteří v klubu Bataclan povraždili přes 130 lidí a řadu z nich vykastrovali, odřezali jim části obličeje, vydloubali oči a jinak je zohavili – Good Muslims v pověstně pohodovém (jak psali agitátoři v iDnes) no-go předměstí Bruselu je „jen“ byli ochotni ukrývat. Nebo jako když podle svých vlastních slov „praví muslimové“ z Islámského státu podřezávali nebo zaživa upalovali zajatce. Jako když dav muslimů nadšeně volá, když v Afghánistánu nebo v Pákistánu ukamenovávají nebo zaživa upalují dívku, která se provinila tím, že ji jiní muslimové znásilnili. Ano, všichni soudruzi z neziskovek a všichni „masters“ dnešního zločinného plánu na islamizaci Západu, ti všichni nyní namítnou, že to není ten správný Islám.

A víte co? Víš co, Merkelová, Macrone, Rozumku, Šabatová, Kocábe, Drahoši a vy všichni ostatní? Seberte se a běžte to říct osobně muslimům třeba právě v Afghánistánu nebo Pákistánu – běžte a řekněte jim, že se nechovají jako muslimové, že vy všichni víte mnohem lépe než oni, co Islám je a co Islám není. Good luck!

Občanská válka bude s velikou pravděpodobností další fází skutečného průběhu realizace Kalergiho plánu, další fází islamizace Západu. Ne proto, že si ji přeji. Upřímně, opravdu upřímně – nepřeji si žádnou občanskou válku. Nikde na světě! A v Evropě, kde žiji, už vůbec ne! Jen prostě pro „multikulti“ země kdysi „Západu“nevidím jiné rozuzlení jako reálné a reálně očekávatelné. Mocní politici a jejich loutkovodiči rozběhli události, které budou mít svoje důsledky, a vše nabírá a čím dál více bude nabírat vlastní dynamiku. Když někdo skočí z vysokého mostu, buď se zabije nebo se zmrzačí. Na tomto konstatování není nic „nenávistného“, „xenofobního“ nebo jen nerozumného. Když skočí z vysokého mostu celé národy, slepě následující svoje „vůdce“ (ať již kteréhokoli ze dvou proslulých obdivovatelů hudby Richarda Wagnera na místě německého kancléře), dopadnou také špatně. Nepřeji jim to. Ale tvářit se, že to dopadne jinak než špatně, to by bylo jako hrát si na císařovy nové šaty.

A já se neucházím o žádnou funkci v EU, nechci pracovat v žádných neobolševických multikulti médiích, nežádám o grant na natočení filmu, nejsem tak neschopný a tupý, abych musel hledat obživu v nějaké neziskovce.

Takže si na víru v císařovy nové šaty hrát nemusím.

A nechci.

A nebudu.

V západních zemích je občanská válka podle mého názoru nevyhnutelná. Není to moje přání, jen přímý důsledek zločinné nebo jen stupidní politiky hlavních západních politiků a jejich pánů.

Výstřely v Christchurchi jsou jednou z tragických a strašných epizod občanské války, která bude přímým důsledkem politiky islamizace západní civilizace. A přijdou mnohem horší. Multikulti „ráj“ při svém kolapsu přinese utrpení, rozvrat, smrt. Pád z vysokého mostu a jeho důsledky. Zatím jen praskají kosti v kotnících při nárazu na tvrdou zem. Žádný let se po skoku z mostu nekoná, nenarostla žádná křídla, slibovaná ideology multikulti. Jen let celých národů dolů na beton reality. Doufám, že se naší zemi tyto hrůzy vyhnou. Doufám, že se naší zemi vyhne islamizace a masový dovoz muslimských migrantů. Doufám, že naše země zůstane i nadále zemí, kde jsou muslimové v zanedbatelné menšině a tudíž je a doufám i bude zemí s vysokou mírou tolerance a bezpečí pro všechny menšiny i pro všechny návštěvníky, dokonce i pro jinak zcela intolerantní muslimy. Doufám, že naše země bude žít v míru a v dobré spolupráci se všemi mírumilovnými zeměmi světa. Včetně těch muslimských, jako dříve bylo naší dobrou tradicí, ať již třeba s Irákem, Íránem, Libyí, Afghánistánem. Nebo třeba v budoucnu s Francií nebo Německem či jinou evropskou muslimskou zemí. Pokud ve Francii a Německu zvítězí migranti, zmocní se vlády a budou vyhlazovat Němce a Francouze, jak lze také reálně očekávat, protože tak to dělají muslimové již 1 400 let vždy a všude, kde začnou vládnout, pak doufám, že prchajícím Francouzům a Němcům nabídneme azyl. Ale přeji jim, aby se nestali štvanou zvěří ve svých vlastních domovech.

A především doufám a přeji si, ať naše česká země zůstane česká a zůstane uchráněna hrůz a strašných důsledků multikulti. Varují Christchurch i Bataclan. Snažit se míchat střelný prach a hořící prskavky prostě nedělá dobrotu.

Tak ať naše země zůstane česká. Ať naše země zůstane tím dobrým a laskavým domovem pro nás a také tím dobrým místem k návštěvě pro všechny dobré lidi. Zatím pro to máme nejlepší předpoklady.

Nepokažme si to.

Kdo skočí z mostu, už se totiž nemůže vrátit zpátky nahoru.

Autor: Michal Brand

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Katolická církev majetek nevlastnila. Jen jej spravovala   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:32:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Heslo „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ zní v případě církevních restitucí dogmaticky. Katolická církev vlastní pouze majetek, který jí darovali věřící, koupila si či vybudovala vlastní prací. Ostatní statky jen spravovala, neboť zůstaly vlastnictvím panovníka, respektive státu, bez ohledu na politický režim. Píše Václav Makrlík.

Katolická církev a její vrcholní představitelé porušují honbou za státním majetkem, jehož nejsou vlastníky zapsanými v katastru nemovitostí, ale jen správci, nejvyšší kodex své víry – Nový zákon, zákon Boží. A tím se stávají nedůvěryhodnými. V Evangeliu podle Matouše se píše:

„Kde poklad tvůj, tam srdce tvé. Neukládejte si poklady na zemi nýbrž v nebi. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům – Bohu i majetku. Nehledejte, čím byste se nasytili, nehledejte, čím byste se přioděli, hledejte nejdříve království Jeho a to ostatní vám bude přidáno.“

Z těchto důvodů nemohla katolická církev nabývat majetek do vlastnictví, ale jen jej na základě lenního práva spravovat. Nedodržování těchto přikázání porušuje zákon Boží, což nezakryje svatouškovství při církevních slavnostech, zlatem vyšívané ornáty ani perlami zdobené mitry. Kdo v sobě nemá Boha, nezprostředkuje mu ho žádná církev – ani nejvyšší důstojenství v té nejhonosnější.

Lenní vztah

Posledním legislativním dokumentem vycházejícím z tisíciletého vztahu státu a církví byl zákon č. 50/1874 říšského zákoníku, dle nějž je katolická církev pouze správcem, nikoliv vlastníkem majetku na území rakousko-uherské monarchie, a při této správě zcela závisí na příslušných státních úřadech.

Majetek katolické církve vznikal převážně na základě lenního vztahu. Panovník nebo šlechtic tyto statky poskytoval jako léno, které může být nejen uděleno, ale i odňato. Nešlo tedy o vlastnictví, ale o správu propůjčeného majetku.

Tento zákon doplnilo ustanovení č. 47/1885M o dotaci katolického duchovenstva z náboženského fondu zavedením kongruy, nejnižšího příjmu duchovního přiměřeného jeho stavu. Nařízení č. 17/1886 pak stanoví, že řád maltézských rytířů potřebuje k majetkovým převodům státní souhlas. Všechny tyto normy vycházely z tisíc let platné zvyklosti, kterou kvůli neznalosti historie, možná i úmyslně, současní politici nerespektují. Církevní představitelé, kterým jsou tato fakta známá, pak o nich mlčí.

Onou zvyklostí je, že majetek katolické církve vznikal převážně na základě lenního vztahu. Panovník nebo šlechtic tyto statky poskytoval jako léno, které může být nejen uděleno, ale i odňato. Nešlo tedy o vlastnictví, ale o správu propůjčeného majetku. Panovníkem takto založené církevní statky, například kláštery, fary či kostely a pozemky k nim náležející, byly zvláštním druhem panovníkova, respektive sekulárního jmění.

Při návštěvě kláštera se v úvodu prohlídky říká, že jej založil panovník, který do něj povolal členy řádu. Mniši nemohli z příkazu Bible nic vlastnit, pouze spravovat majetek propůjčený na základě lenního práva vykonavatelem moci a skutečným vlastníkem majetku – panovníkem-státem. Ten nikdy nepřestal být vlastníkem pozemků, případně dalšího majetku, který byl řádu dán pouze do správy, a mohl být i odebrán.

Státní zájem

Po ukončení třicetileté války v roce 1648 byl vestfálským mírem uzavřeným v Münsteru uspořádán vztah církve ve Svaté říši římské německého národa, jejíž součástí byl i český stát, ve smyslu nadřazenosti státu nad církví. Císař Karel VI. v roce 1723 zakázal církvi získávat nemovitosti, přičemž vycházel ze stejného principu jako francouzští panovníci. Jeden z Ludvíků – XIV. – jej vyjádřil stručně a jasně: „Stát jsem já.“

Akci nejkřesťanštějších panovníků, a jak se v rakouské hymně zpívalo, panovníků Hospodinu „nejvěrnější říše“, dokončil v roce 1809 císař František II, který katolické církvi nařídil vydat všechno zlato a stříbro z kostelů státu. Vyžadoval to státní zájem – válka.

Císařovna Marie Terezie při centralizaci impéria dala katolickou církev, zejména správu diecézního a řádového jmění, pod tuhý státní dozor. Styk duchovenstva a římské kurie byl povolen pouze přes ministerstvo zahraniční. Zavedla placetum regium – zveřejňování papežských bul pouze se souhlasem státu. Církevní nadace byly věnované armádě a školství, zádušní jmění pak zatíženo kontribucí a půda zdaněna stejně jako panská.

V roce 1769 byl církevní majetek na základě amortizačních zákonů postaven pod dozor státu, nemovitosti mohla církev kupovat pouze se státním souhlasem a měla zakázáno posílat peníze do zahraničí. Syn Marie Terezie, císař Josef II., šel ještě dál. Zavedl do státního práva ustanovení vycházející z lenního práva – „církevní statky nepřestaly být státními“. Církevním institucím nechal jen řízení svého provozu pod státním dozorem.

Následně sekularizoval církevní majetek – ten zrušených klášterů byl prodán v dražbě a výtěžek šel do císařem založených náboženských fondů, základu Náboženské matice – zemských státních fondů spravovaných ve prospěch katolické církve. Akci nejkřesťanštějších panovníků, a jak se v rakouské hymně zpívalo, panovníků Hospodinu „nejvěrnější říše“, dokončil v roce 1809 císař František II, který katolické církvi nařídil vydat všechno zlato a stříbro z kostelů státu. Vyžadoval to státní zájem – válka.

Podřízenost státním zákonům

Po revoluci 1848 se katolické církvi díky konkordátu trochu ulevilo a začala být považovaná za prohabsburskou. Nicméně konkordát z roku 1855 vyhlášený císařským patentem č. 195/1855 sice prohlásil jmění náboženského a studijního fondu za vlastnictví církve, ale pod jejím jménem ho spravoval stát. Až zákon č.103/1862 zrušil lenní vztahy, ale to podstatné, podřízenost církve státu, a že pod dohledem pouze spravuje jeho majetek, bylo zachováno i v následujících zákonech upravujících vztah státu a církve.

Císařský patent upravil vztah státu a církví včetně majetkového vlastnictví tak, že církve a náboženské společnosti měly právo se samostatně a svobodně spravovat, ale byly podřízeny státním zákonům

Krátce poté císařský patent č. 115/1867 upravil vztah státu a církví včetně majetkového vlastnictví tak, že církve a náboženské společnosti měly právo se samostatně a svobodně spravovat, ale byly podřízeny státním zákonům. Z toho vyplývalo, že katolická církev je korporací veřejného práva a smí nabývat jen majetek určitého druhu (pro kultovní činnost, vyučování, dobročinnost), církevní majetek je pod státní ochranou a státním dozorem finanční prokuratury a podléhá v některých případech státnímu schválení.

O tom, že stát v případě potřeby hospodařil i s kultovním majetkem jako se svým, svědčí rekvizice zvonů v případě války. V roce 1870 zrušila monarchie jednostranně konkordát, začal soupis církevního majetku, který trval deset let, přičemž vše vyústilo ve zmíněný zákon č. 50/1874 uvalující opět na katolickou církev a jí spravovaný státní majetek přísný státní dohled.

Tisíciletý princip v demokratické době

První republika převzala rakouské církevní zákonodárství včetně zákona č. 50/1874 a vzápětí provedla na základě zákona č. 215/1919 pozemkovou reformu, jíž odňala katolické církvi 234 119 hektarů půdy. Tisíciletý princip lenního práva, dle nějž léno může být státem či v něm vládnoucí mocí uděleno i odebráno, byl použit také v nové demokratické době.

Tisíciletý princip lenního práva, dle nějž léno může být státem či v něm vládnoucí mocí uděleno i odebráno, byl použit také v nové demokratické době

Revizi první pozemkové reformy provedl zákon č. 142/1947, jenž byl vázán na soupis pozemkového majetku, který však byl ukončen až v únoru 1948. Vlastní převzetí začalo u prvních případů (olomoucké arcibiskupství) v březnu 1948. Zákonem č. 46/1948 Sb. komunistická vláda tento proces narušila. Církve neměly z čeho existovat, proto vznikl zákon č. 218/1949 o jejich ekonomickém zabezpečení. Církve přišly o veškerý pozemkový a další majetek, což nahradil závazek státu hradit duchovním osobní požitky.

Heslo „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ zní v případě církevních restitucí dogmaticky a lživě. Církev vlastní pouze majetek, který jí věřící, jeho skuteční vlastníci, darovali, jejž si zakoupila nebo vybudovala vlastní prací. Ostatní statky jen spravovala, neboť zůstaly i po přijetí zmíněných úprav vztahu církví a státu vlastnictvím panovníka, respektive státu, bez ohledu na vládnoucí politický režim.

Zapsání takového majetku do katastru nemovitostí, a tím založení vlastnického práva by bylo krádeží, neboť nejde o restituce, tedy o navrácení majetku původnímu vlastníkovi. Z tohoto hlediska je diskutabilní i finanční náhrada. V žádném případě by neměla být vyplacena za majetek, který katolická církev pouze spravovala.

Pokračování tuhé linie

Republikánská a komunistická vláda jen pokračovaly v tuhé linii vůči katolické církvi, již ve druhé polovině 18. století nastolili Habsburkové. Církve, především katolická, v uplynulých 20 let, podobně jako v minulosti při oslabení moci panovníka, využily liberálně demokratických vlád. V tom jim vždy ochotně sekundovali „čeští páni“, neboť z takové privatizace vždy „ukáplo“ něco i jim.

Dějiny ukazují, že tyto procesy nebyly nevratné, respektive nekorigovatelné. Pokud taková korekce vztahu státu a církve nastane, mohly by se východiskem z krize stát principy, na nichž je založen zákon č. 50/1874 a příslušné prvorepublikové zákony, proti čemuž by nemohla nic namítat církev ani ateisté.

Republikánská a komunistická vláda jen pokračovaly v tuhé linii vůči katolické církvi, již ve druhé polovině 18. století nastolili Habsburkové. Církve, především katolická, v uplynulých 20 let, podobně jako v minulosti při oslabení moci panovníka, využily liberálně demokratických vlád.

Státem požadované zdanění finanční části církevních restitucí je jen malou náplastí na velkou bolest, lež a podvod, kdy někteří politici a církevní představitelé využívají neznalosti především poslanců, jak vztahy, nikoliv vlastnické, ale lenní, církví a státu – monarchie či republiky – tisíc let fungovaly na základě Bible a lenního práva.

Problém církevního „majetku“ vystihuje židovská anekdota. Stojí Kón a Roubíček na Svatopetrském náměstí v Římě obklopeném honosnými stavbami vyzdobenými nejdražšími uměleckými díly, pozorují příjezd vrcholných církevních představitelů v drahých oděvech ověšených zlatými šperky, a jak vystupují z luxusních limuzín.

Kón se nakloní k Roubíčkovi a zašeptá: „Roubíček, tomuhle říkám obchod a začínali s jedním oslíkem.“ Pro ty, jejichž znalost Bible je v podstatě nulová, připomínám, že Ježíš přijel do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali palmovými ratolestmi, na oslíku. Zbytek si přečtěte v Bibli a říšském zákoníku.

Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/katolicka-cirkev-majetek-nevlastnila-jen-jej-spravovala-pk0-/tema.aspx?c=A190313_232852_pozice-tema_lube



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zatímco…(1)   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:27:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zatímco jste spali nebo dělali něco jiného pro své zdraví, mnozí se seznamovali s historickými nebo aktuálními událostmi (například vstupu ČR do NATO, 80 let od protektorátu nebo začali přemýšlet o světlé budoucností chráněné přípravami na válku dneška s pomocí amerických vrtulníků, či kdo bude novým prezidentem Slovenské republiky), masová média z nějakých důvodů zapomněla připomenout 30 leté výročí založení www (world wide web) a s ním spojené potřeby reflexe výzev, které představuje.

12. Března 1989 zveřejnil tehdejší software inženýr v CERN, dnes Sir Tim Berners-Lee myšlenku o spojení informace tak, aby ji bylo možno lehce získat a lehce sdílet. Předložený návrh nazvaný Information management: A proposal, byl jeho tehdejším nadřízeným, Mike Sendall ohodnocen Vague, but exciting. Trvalo to rok, aby Sir Tim mohl v říjnu 1990 představit tři hlavní komponenty www: HTML (HyperText Markup Language), http (Hypertext Transfer Protocol) a URL (Uniform Resource Identifier). A další necelé tři roky, aby v roce 1993, společně s CERN zveřejnil kód pro bezplatný vývoj webu.

Dnes 30 let po představení myšlenky www mnozí neví, že první www se jmenovala info.cern.ch, a že internet (síť komputerů, serverů, data center umístěných po světě) a www (jako pouze jedna s mnoha možností, jak se dostat k informaci) není jedno a totéž. Odeslaný mail cestuje po internetu, ne po www. Ta používá HTTP. WhatsApp, nebo Skype používá internet, ne www. Ještě méně z nás ví o nebezpečí, které představuje www a tzv. splinternet.

Nebezpečí, které lze popsat jako roztříštění nebo rozdělení internetu a www na menší kousky, je částí výhod a výzvy, které technologie nepochybně nabízí. O výhodách se nebudu zmiňovat, o výzvě krátce. Tu představuje paradox: něco, co má potenciál být univerzálním, je již dnes, na základě uměle vytvořeného principu s dobrým úmyslem, kontrolováno a bude ještě více kontrolováno v budoucnosti. Očekávám, že dokonce rozděleno. Svoboda a možnost technologie jako pár se stát univerzálními skončily dávno před 30. výročím a bestiální vraždou v novozélandském městě Christchurch. Ta není jediným nebo posledním důvodem ke kontrole a regionálnímu dělení www, které probíhá v ČLR a RF. Proč?

Twitter například šíří již celá léta falešnou informaci 6x rychleji než pravdu. O potenciálu sdílení, nemluvě. Dalším v řadě jsou data. Ta mají pro různé státy různé hodnoty. ČLR a Indie hodnotí data jako národní. RF dochází k podobnému hodnocení. EU má na ochranu dat GDPR. USA hodnotí data jako komerční produkt, bez ochrany. Uvedené hodnocení dat v USA umožnil bezplatný sběr dat po celá desetiletí a po celém světě, naivita, slepá víra lidí v technologické novinky, a v neposlední řadě kvalitní marketing Made in USA.

Dnes ale žijeme v době strachů, regulace, změny hodnot a konkurence technologických a demografických gigantů. Proto se stal boj o www, bojem doby (webfoundation.org - Tim Berners-Lee: The fight for the web is one of the most important causes of our time).

To, co mělo být bez hranic, nabízející uniformní on-line zkušenost každému kdo zachce, narazilo na své hranice a hranice akceptování moci. Tu ohrožuje technologický pokrok pod

kontrolou několika málo technologických gigantů. Podobně ohrožuje společnost. Současně zvětšuje propast mezi těmi, kdo jsou on-line, kdo není, nebo nemůže být. Tvořící se nekontrolovatelné riziko se stalo potenciálem obchodních válek (mezi USA, ČLR, EU, RF, Indií apod.) a stává se nebezpečím pro systém moci a tím i rizikem válečných konfliktů různého druhu, kvality a velikosti. Zjednodušeně formulováno: tmavé mraky pochybností o www a internetu zatemňují kritické, tj. jasné myšlení obyvatel, vůdců a ohrožují mocenské struktury. Co dělat?

Nehledě na uvedené mraky pochybností, které rostou v prostředí, které charakterizuje mimo jiné absence nebo rostoucí nedůvěra a přítomnost bezohledné konkurence, problematika www a internetu je řešitelná. Proč?

Nabízí totiž možnost reflektovat chování uživatelů, technologických gigantů a moci v době, kdy www a internet jsou oslabovány, nejenom vědomým zneužíváním hackery, kriminálními strukturami a šířením urážek, lží a omezeními (bez nebo s podporou státu a moci), ale i obchodními modely (sociálních a jiných sítí) ničícími historií prověřené hodnoty, a v neposlední řadě udivující nízkou úrovní většiny on-line reakcí a zpětné vazby.

Jestliže jako první uvedené nebude možné úspěšně regulovat, již kvůli suverenitě států, v nichž, nebo z nichž technologičtí giganti operují, tak ostatní lze. Jak?

Podrobnější odpověď dnes nebudu dávat. Přesahuje možnosti zveřejnění a volný čas čtenářů. Indikuji pouze směr: Existuje univerzální deklarace lidských práv, existuje mořské právo, snad i vesmírné, proč by nemohlo existovat univerzální právo kybernetické a www. O právo a Contract for the Web (iniciovaný v Lisabonu na web summitu) se snaží Web Foundation.

Problém mnohých iniciativ, včetně té uvedené je v jejich přirozené naivitě, potřebě spolupráce všech účastníků procesu bez výjimky a kvality prostředí, ve kterém se iniciativy rozvíjejí a mají realizovat.

Situace je podobná té, kterou vtipně a se znalostí historie popsal Jaroslav Bašta v příspěvku z dnešního dne (17.3) nazvaného Klimatická Johanka z Arcu a její děti. Nevidím reálný potenciál současného hospodářsko – politického systému, který by mohl umožnit transformaci práva do digitální doby. Práva digitální doby, které by ctil každý stát a každý občan Planety. Proto se nebudu divit, bude li technologická sebevražda naší civilizace pokračovat. Umocňuje jí rostoucí nevzdělanost, ignorování historie jako matky moudrosti, a v neposlední řadě paradoxy tvořené požadavky na krátkodobý zisk technologických gigantů, uměle tvořená lidská práva, vědecká a veřejná svoboda, bezpečnost a rozmanitost kultur a hodnot. To vše na prahu hry s umělou inteligencí, která již je schopna myslet lépe než my, ale ne jako my. To vše na prahu Asijského století. O něm se zmíním v pokračování Zatímco (2). Souhlasu netřeba. 17.3.2019.


Zatímco…(2)

Zatímco jste spali, mnozí na Slovensku a v Praze se radovali z vítězství paní Zuzany Čaputové v prvním kole prezidentských voleb. Všem radujícím uteklo, že je v podstatě jedno, co týče osudu dnešního státu, kdo bude prezidentem. Pro mne zůstává záhadou, proč se úspěšná právnička snaží dostat do úřadu, ve kterém bude s pravděpodobností hraničící s jistotou přijímat prosby a hrozby vítaných a nevítaných (hostů), které jí nedovolí vyhrát ani jednu hru, ani jeden proces. Proč? Z mnoha důvodů. Jedním z nich je skutečnost setkání představitelů 68 států (především Asie, Afriky, Evropy), reprezentujících 2/3 světové populace, 50 procent světového hospodářského produktu v květnu 2017, v Pekingu. Účastníci setkání byli svědky startu největšího projektu v historii lidstva, iniciativy Jeden pás, jedna cesta, v angličtině BRI (Belt and Road Initiative). Stručně formulováno: Asijské století není v plenkách, ale již chodí v éře a (uni)formě staro-nové Hedvábné stezky.

Chodí, nežebrá, a přesto rozděluje a vybízí k závisti a nenávisti. To přesto, že nabízí příležitost spojení, výměnu a sdílení kulturních, hospodářských a technologických úspěchů nejlidnatější částí Planety s ostatním světem. Zda - li nabídka Jeden pás, jedna cesta bude přijata, jak, kdy a kým, zůstává otázkou. Na ni nelze, jako na nic dát jednu odpověď s konečnou platností. Skutečností však je a zůstane na desetiletí, pokud nedojde ke zničení Planety, že iniciativa Jeden pás, jedna cesta představuje významnou iniciativu v historii diplomacie ČLR a 21. Století. Zda li je možné srovnat iniciativu se založením OSN, SB a všech projektů 20. století dohromady, nevím. Vím však, že na předevčírem ukončeném Všečínském shromáždění lidových zástupců šla také řeč o diplomacii. Tón udal prezident Si Ťin-pching. Proto očekávám více asertivní, někdy i agresivní diplomacii, v dané chvíli především v osobních setkáních. Ideologická argumentace bude doplněna akcentací na právo ČLR a podobné aspekty týkající se spolupráce se zahraničím. To nebude legrace pro hráče z české kotliny, ani znalce slovenské horniny. Proto dojde nejenom ke změně tónu během oficiálních setkání a jednání, ale i ke změně časové osy a prostředí, v němž se může spolupracovat. Piši o asijském století, protože je to prvně v novodobé historii lidstva, že iniciativa přišla z Východu, Asie, ne ze Západu, USA nebo Evropy. A protože iniciativa má čas, který mimo jiné nabízí severní mořská trasa ve spolupráci s Ruskou federací.

Protože se jedná o významnou iniciativu a zajímavé téma s mnoha s celosvětovými následky pro celé 21. století doporučuji knihu, podobně jako to udělalo mnou často kritizované WEF v Davosu před měsícem, nazvanou The future is Asian (Budoucnost je asijská). Autorem knihy je Parag Khanna. Kdo se chce účastnit debaty s autorem nebo jenom pasivně seznámit s jeho odpověďmi na otázky, ke kterým vybízí kniha, může se přihlásit na wef.ch/bookclub.

Koho nezajímá kniha ani problematika vzdáleného Jednoho pásu, jedné cesty, za to ale blízké EU může se zamyslet nad odhadem EK. Odhad se týká nedostatku specialistů v IT a v sektoru zpracovávajícím data. K roku 2020 odhad představuje nedostatek specialistů v počtu 756 tisíc. Vyjde li do života tzv. čtvrtá průmyslová revoluce (FIR - Fourth Industrial Revolution) propast mezi požadavky technologických gigantů a tržní nabídkou specialistů

bude růst. Podobně budou růst platy a propast mezi bohatými mladými a chudými středního a bídnými seniorského věku. Obraz propasti dokresluje odhad nových pracovních rolí vznikajících z dělení práce mezi člověkem, robotem a technologiemi spojených s umělou inteligencí.

WEF odhaduje pro celý svět minimálně 133 milionů nových rolí. Kdo je bude hrát a v jakém poměru, nevím. Za to vím, že to budou společenství, které úspěšně zvládnou reformu společnosti a vzdělání, dovolující vychovávat a vzdělávat v tandemu. Kreativní mladou generaci schopnou systematicky řešit problémy a jednat na základě znalostí potřeb potenciálních klientů a uživatelů, ne chtíčů nebo přání spekulantů a finančníků, o ceně nebo lesku obalu nových produktů a služeb, nemluvě.

Zatímco jste se věnovali svým povinnostem, rodině nebo hobby, v nedalekém sousedství, v Republice Bělorusko (RB), došlo k výtoku hnisu ve staro-známém vztahu RB s RF. V nedávné minulosti jsem zveřejnil několik příspěvků týkajících se problematiky výstavby AE, nového velvyslance RF v RB, pana Michala Babiče a také o tom, že spoluřídit Eurasijské hospodářské společenství je něco kvalitativně jiného, než řídit kolchoz nebo sovchoz.

Hnis ve vztahu RB s RF způsobil mnohorozměrný vztah mezi částí běloruské opozice (včetně neo-banderovců), částí vlády se svými experty a prezidentem Alexandrem Lukašenko. Vzpomínám si, že již před několika roky (2015) ruská informační agentura Regnum psala o vznikajícím riziku. I ve spojení s novináři informační agentury ve vyšetřovací vazbě (Šiptěnko, Alimkin a Povlovec). Osobně jsem některé názory novinářů a informace prověřil, a po té použil ve svých příspěvcích. Dnes je tomu podobně. Příspěvek byl iniciován aktuálním interview velvyslance RF v Minsku, které jsem delší dobu očekával, podporou projektu z ČR, kterou jsem organizoval a z dalších důvodů. K nim patří snaha RB o rozšíření obchodu a styků s ČR, potažmo EU. Tato snaha je doprovázená zřejmou, pro starší generaci (i Bělorusů) nepřirozenou rusofobií a svým proti unijním (RB-RF) zaměřením.

Nebudu opakovat obsah starších příspěvků. Kdo má o ně zájem, může si je vyhledat. Opakuji pouze, že rozhodnutí prezidenta Putina naznačit velvyslancem pana Michala Babiče dokazuje kvalitu a prozíravost rozhodnutí. Zmiňuji se o RB ne proto, že dozrála doba k ukončení diskuzí a začalo finále integračního procesu unijního (svazového) státu RF – RB. Ale především proto, že končí podpora vládám a státům, které si myslí, že RF je slabé s velikou trpělivostí a dojností. Tím mám mysli nejenom RB, ale i Ukrajinu, především po prezidentských volbách. V nich očekávám nebezpečnou reinkarnaci Porošenko, která může silně ovlivnit volby do EP a samotnou politiku EK.

Pro informaci uvádím, že od roku 2000 do 2010 představovala finanční pomoc RF svému spojenci sumu od několika stovek milionů USD do 2-3 miliard USD ročně. Dnes dosahuje finanční pomoc výše 6 miliard USD ročně. Pro informaci uvádím zřejmou skutečnost, spojenou s polopravdivým informováním prezidenta Lukašenko. Podobné se děje i v demokratické EU, kde mýty, (zlo)zvyky a přání dovolují rozkvět nejenom blokované vládní organizace, ale i lidí a společnosti. Citát velvyslance, který nepřekládám, ale přikládám na konci příspěvku, faktologicky vysvětlení úrokové sazby a jejich rozdíl mezi sazbou RF a

ČLR. Připomínám úrokovou sazbu, protože často bývá částí rozhodování o investičním projektu. Ve vleku takových rozhodnutí se po té nachází reakce MZV. I to Běloruské MZV reagovalo. A na klidu ve vztahu s RF nepřidalo. Proč? Protože osobní výpad ministra zahraničí proti velvyslanci RF dovolil uvidět a analyzovat hnis ve vztahu. Jednoduchá analýza dokazuje spojení vlastních, tzv. provládních expertů s prozápadními experty opozice. O objektivitě a nezávislosti expertů nemůže být ani mysli, ani řeči.

Prezident Lukašenko má velice málo možností: omluvit za konání MZV, s následným propuštěním ministra zahraničí RB (Vladimíra Makeja), nereagovat se všemi následky pro prezidentskou kampaň, ve které bude figurovat jako potrefená husa, nebo pokračovat ve hře v naději a s prosbou o pomoc na principu umyj mi vlasy, ale ať nejsou mokré. Třetí možnost odpadá, protože interview velvyslance RF dokazuje, že prezident Putin se poučil z lekce, kterou nabídla Ukrajina. Prezident Putin nedovolí opozici neo-nacistů a neo-banderovců ovládnout běloruské pole. K plnému poučení veřejnosti zbývá ještě veřejná odpovědět prezidenta Putina na otázku o přiznání nebo nepřiznání výsledku prezidentských voleb. Z odpovědi se dovíme o představitelných vyplývajících následcích. Příští prezident Ukrajiny takovým způsobem dostal možnost se připravit na následky svého konání s podporou parazitů společnosti, včetně spolupráce s ruskými oligarchy. Ti, kdo věří v Rusko, mohou věřit, že ode dneška nebudou bez pomoci. Špatná zpráva pro rusofoby. Souhlasu netřeba. 17.3.2019.

Příloha:

«Вы знаете, я убежден, что президента просто подвели, услужливо подложив такого рода аргументы. Размещение резервных средств государства в особо надежных активах — общепринятая мировая практика. Но только не под 0,75%, а средневзвешенная ставка по вкладам в ценные бумаги составила от около 2,4%. Если для чего-то из более чем 7,5 миллиардов долларов льготных государственных кредитов выхватили обычный коммерческий кредит Сбербанка «Беларуськалию» под 9% годовых, то необходимо было бы объяснить людям, что этот кредит — коммерческий и был получен в 2015 году, когда Белоруссия имела минимальный международный кредитный рейтинг и по существующим банковским стандартам нигде в мире ниже ставки получить не могла. Именно поэтому кредит был погашен не сразу, как говорилось, а лишь в декабре 2018 года, когда изменились, в том числе при помощи России, экономические возможности Белоруссии. Если говорить о китайских кредитах под 2%, то важно понимать, что это так называемые связанные кредиты, когда не менее половины оборудования и услуг предоставляются китайскими предприятиями, а генеральным подрядчиком, как правило, выступают китайские компании. И если прибыль, которую они заложили в стоимость своих услуг и оборудования, переложить на банковские проценты, то их величина может иметь двузначные значения».

Jan Campbell
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nenávist Poláků vůči Ukrajincům začíná být všeobecná   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:25:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V polských státních a pravicových médiích přestal být „majdan“ synonymem boje za svobodu, ale začal být nazýván podobně jako v ruských médiích symbolem hrozby a krvavých pouličních srážek. Kromě toho se nenávist k ukrajinským migrantům stává všeobecnou, píše v novinách Gazeta Wyborcza Bartosz Kramek. Zdůrazňuje, že nehledě na to, že pro Ukrajince dosud zůstávají Poláci nejoblíbenějším národem, neopětovaná láska nebude trvat dlouho.

Ve Varšavě v noci z 8. na 9. března opilí cestující v taxi Uber zbili ukrajinského řidiče, který chtěl poslouchat ve vozidle hudbu odlišující se od vkusu těchto Poláků. Sprostě mu vynadali a řekli, aby se vrátil do své vlasti. A to není jediný případ. Ukrajinští občané za volantem taxi Uber se na polských silnicích setkávají s agresí každý den – kvůli jiné hudbě, kvůli zácpám na silnici, kvůli nedostatečně rychlému chápání pokynů, kvůli čekání na opačné straně ulice, kvůli přízvuku. Ale také kvůli Volyni a „Velikému Polsku“, píše v novinách Gazeta Wyborcza Bartosz Kramek, předseda rady fondu Otevřený dialog, který se zabývá podporou demokratické Ukrajiny.

Důvěryhodné údaje o podobných trestných činech chybí. V roce 2018 bylo pouze 5 % trestných činů s motivem nenávisti oznámeno policii. Mimochodem, bezpečnostní orgány i tak neochotně reagují na oznámení Ukrajinců a často je ani nevyšetřují. Kromě toho samotní Ukrajinci si nechtějí dělat zbytečné problémy, uvádí autor.

Přitom samotné Polsko místo podpory upevňující se ukrajinské státnosti a integrace Ukrajiny do EU začalo věnovat pozornost volyňskému masakru a údajně všeobecnému kultu Bandery a UPA* na Ukrajině. Polská zahraniční politika se stala rukojmí domácí politiky – možnost flirtu s nevelkým počtem pravicových voličů je pro Jarosława Kaczyńského důležitější než zachování dobrých sousedských vztahů a dobrá pověst Polska za hranicemi. A to se týká nejen Ukrajiny. Ve vztahu k Německu a Izraeli také můžeme vidět složité procesy a růst nenávisti. V případě Ukrajiny má však problém rozsáhlejší charakter, a proto může mít nebezpečné následky, upozorňuje aktivista.

Polská solidarita s Ukrajinou a také životní úroveň polské společnosti vzbudily upřímnou sympatii Ukrajinců k Polákům a obdiv k nim. Někteří Poláci si uvědomují, že podle výsledků průzkumu jsou Poláci pro Ukrajince nejoblíbenějším národem a předběhli tak dokonce i Bělorusy a Kanaďany. Přitom u Poláků se na žebříčku přátelského vztahu k druhým národům Ukrajinci objevují až na konci seznamu vedle Rusů, uvádí Kramek.

Poláci nejdříve reagovali na „majdan“ solidárně: vládlo mezi nimi přesvědčení, že podpora Ukrajiny patří do státních zájmů Polska. Ukrajinci se začali chovat k Polákům jako přátelé a k Polsku jako k úspěšné zemi, k bráně do Evropy. Doufali, že polský scénář transformace bude možné přizpůsobit ukrajinským reáliím, vzpomíná.

„Co z toho zbylo do dnešního dne? Když jsme se dostali do konfliktu s EU, vlastní vinou jsme ztratili pověst země, která je vzorem k následování pro silně proevropskou Ukrajinu. Sympatie společnosti trvá. Ale neopětovaná láska nebude trvat věčně. Děláme příliš mnoho pro to, abychom tento vztah vytloukli Ukrajincům z hlavy,“ zdůrazňuje autor. Vzpomíná, že jednou se ho taxíkář v Kyjevě s lítostí zeptal: „Cožpak nám teď Poláci vyhlásí válku jako Rusové? Co jsme vám udělali tak špatného?“

„Ryba hnije od hlavy a začíná páchnout tím nejprimitivnějším šovinismem. Agresivní, silně „vlastenecká“ politika strany Právo a spravedlnost vyvolává xenofobii a radikalizuje nálady, když nevědomky nebo cynicky kopíruje šablony putinské propagandy,“ pokračuje Kramek.

V polských státních a pravicových médiích přestal být „majdan“ synonymem boje za svobodu, ale začal být nazýván podobně jako v ruských médiích symbolem hrozby a krvavých pouličních srážek.

„My jako společnost často bojujeme proti svým komplexům ponižováním Ukrajinců, chováme se k nim paternalisticky a instrumentálně,“ dochází k závěru v novinách Gazeta Wyborcza Bartosz Kramek.

Zdroj: Gazeta Wyborcza

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Šanghajská organizace pro spolupráci uspořádá společné protiteroristické manévry   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:13:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Rada regionálních protiteroristických orgánů Šanghajské organizace pro spolupráci dne 15. března v uzbeckém hlavním městě Taškentu oznámila, že zainteresované orgány členských zemí Šanghajské organizace pro spolupráci v letošním roce společně uspořádají protiteroristické manévry a společné manévry u hranic.

34. zasedání Rady regionálních protiteroristických orgánů Šanghajské organizace pro spolupráci se téhož dne uskutečnilo v Taškentu. Zasedání se účastnily zainteresované orgány Kazachstánu, Číny, Kyrgyze, Ruska, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Indie a Pákistánu, výprava Výkonného výboru protiteroristických orgánů Šanghajské organizace pro spolupráci.

Na zasedání účastníci diskutovali o zprávě zmíněné rady ohledně realizace různých rezolucí, aktivně ocenili práci nejrůznějších orgánů v roce 2017 a 2018 ohledně boje proti akcím terorismu, separatismu a extremismu prostřednictvím internetu.

Na zasedání účastníci rozhodli, že další jednání se uskuteční v září letošního roku v Rusku.

Šanghajská organizace pro spolupráci byla založena v červnu roku 2001, má sekretariát a regionální protiteroristický orgán. Sekretariát se nachází v Pekingu, regionální protiteroristický orgán má sídlo v Taškentu.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Čínský zástupce apeloval na mezinárodní společenství, aby společně řešilo problematiku drog   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:09:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zástupce generálního tajemníka Čínského státního výboru pro boj proti drogám Wei Xiaojun (Wej Siao-ťün) na zasedání Komise OSN pro omamné látky apeloval na mezinárodní společenství, aby společně řešilo problematiku drog.

Dne 14. března na zasedání vysoce postavených účastníků 62. Komise OSN pro omamné látky pronesl projev. Apeloval na mezinárodní společenství, aby v duchu společné odpovědnosti a ideálu společenství lidského osudu prohlubovaly spolupráci, společně řešily problematiku drog. Opakoval, že čínská vláda aktivně sleduje tři smlouvy OSN ohledně boje proti drogám, chrání mezinárodní systém tím, že bojuje proti drogám. Informoval čínskou práci ohledně realizace Politického prohlášení a akčního plánu. Jeho projev získal ocenění a pozornost účastníků.

Komise OSN pro omamné látky byla založena v roce 1946, v současnosti má 53 členů, je odpovědná za vypracování a realizaci politiky ohledně boje proti drogám.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



P.C.Roberts: V USA má pravda svázané ruce. Dočká se i svého knock-outu?   
Pridal tk Pondělí 18 březen 2019 - 04:06:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Morrise Deese, zakladatele a ředitele Právního centra pro chudobu amerického jihu, které je součástí izraelské lobby v USA a jehož úkolem je špinit a démonizovat vykladače pravdy, z úřadu vyhostili. Údajně pro jeho sexuální harašení, ale pravděpodobnější je, že se tak stalo poté, co mu soud nařídil zaplatit 60 milionů dolarů za pomluvu, kteroužto částku vybral Dees z celkového jmění své nadace, která v tu dobu představovala částku 500 milionů dolarů.

Jednoho při čtení takovýchto novinek okamžitě napadne: Zde je organizace s hotovostí 500 milionů dolarů, jejímž jediným smyslem je pomlouvat lidi, a Institut pro politickou ekonomii, poskytující lidem pravdivé informace, vzorově živoří.

Vysvětlení proč tomu tak je, je nasnadě: Peníze se poskytují organizacím, jejichž posláním je likvidovat vykladače pravdy. Ti totiž pro takovéto organizace představují lovnou zvěř.

Jestliže vykladači pravdy kritizují jednání Izraele s Palestinci, jsou označeni za „antisemity“.

Jestliže vykladači pravdy zpochybňují oficiální vládní vysvětlení, např. o 11. září 2001, jsou označeni za „konspirační teoretiky“

Jestliže vykladači pravdy popírají oficiální lži o Rusku jako nejpříšernější hrozbě Spojeným státům a o Putinovi jako o novém Hitlerovi, jsou označeni za „ruské agenty“ a „Putinovy slouhy“.

Nadace se jměním 500 milionů dolarů si na chudobu jistě naříkat nemůže a člověka okamžitě napadne, odkud se ty peníze asi tak sešly. A proč na rozdíl od ní organizace, snažící se prezentovat lidem fakta a racionální analýzy, spočívá nikoli na lanech, jako ty první, ale jen na šňůrkách od bot.
Filantropické nadace, které kdysi podporovaly informace na vládě a privátních agendách nezávislé, pohltil Matrix, a oslepil americké občany až až tak, že si vymizení svých svobod ani ani nevšimli. A tak každým dalším dnem jeden kus živé Ameriky uvadá a brzy z ní nezbude víc, než jen vzpomínka.

Nesmírnému počtu lidí na zeměkouli jsou pojmy morálky a mravní integrity dokonale cizí a lidé tohoto druhu baží jen po jediném: po penězích. Za které jsou ochotni učinit cokoli. Mnozí např.za to, že špiní a pomlouvají vykladače pravdy, jejichž jedinou tribunou se dnes stal internet. Ale i na něm se na vykladače pravdy lejí v současnosti potoky špíny. Např. web PropOrNot vytvořili naši nepřátelé jen a jen s cílem vykladače pravdy diskréditovat. Vládní agentury a speciální zájmové skupiny zaměstnávají agenty, aby v médiích šířily propagandu, snažící se získat veřejné mínění pro to, aby byly svrženy vlády těch zemí, které se momentálně nacházejí v hledáčku vlády americké. Dnes jsou to vlády Venezuele, Kuby, Libye, Iráku, Sýrie a Iránu.
Stává se pro jednotlivce stále obtížnějším prosazovat právo spoluobčanů na svobodné vyjadřování, které jedině může pravdu zachránit. Když však na pravdu útočíte, máte okamžitě k dispozici nadaci se jměním 500 milionů dolarů.
A tak naděje spočívá dnes už jen na peněženkách prostých lidí. Jestliže už ani oni nebudou alternativní a pravdu hájící weby podporovat, pravda společně s celou Amerikou uvadne.

Překlad: Lubomír Man

Zdroj: google - Roberts - Truth is on the ropes

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2323 sec,0.0657 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,652kB