Pátek 15 březen 2019
Začátek konce nadějí   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:36:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Existovala obava, že média nebudou zmiňovat nejhorší datum naší tisícileté historie 15. březen 1939 vzhledem k tomu, že Německo je přece náš současný největší přítel. Zmiňují, jenže bez uvádění příčinných souvislostí.

Tři sta let čekal český národ na svůj samostatný stát. Ano, byl nám povolen Britským impériem a Francií v zájmu rozpadu jejich konkurenta, podunajské monarchie Rakouska - Uherska. Prapodivnými machinacemi v závěru války (36 hodinový spánek německého kancléře prince Maxe Bádenského po koňské dávce uspávacích prostředků, abdikace německého císaře Wilhelma, o které císař nevěděl a dozvěděl se o své abdikaci až z tisku) zaniklo i Německé císařství. Naprosto nesmyslné podmínky versailleské smlouvy vůči Německu pod řízením mezinárodních sil které nerespektovaly faktické podmínky Příměří z Compiègne z 11. 11. 1918. Pozor bylo to PŘÍMĚŘÍ mezi silami Dohody a Německou říší, NE KAPITULACE Německa. První světová válka neskončila na bojištích Německa, ale na bojištích Francie, málokdo si toto uvědomuje. Německo podle versailleské smlouvy nesmělo mít žádné tanky, ponorky, válečné letectvo, všeobecnou brannou povinnost, armádu jenom o 100000 mužů, demilitarizaci Porýní atd.

Naprosto neúnosnými válečnými reparacemi, hospodářskými podmínkami bylo Německo fakticky vrženo do neskutečné bídy a byla tak připravena vhodná půda pro nastolení nacistického režimu. Anglie a Francie po nástupu Hitlera k moci a jeho demontáži veškerých podmínek poválečného uspořádání, neudělaly vůbec nic. Ba právě naopak, jakoby se snažily Hitlerovi nahrávat. Možnost uspořádat Německu olympijské hry nejenom letní, ale i zimní, v roce 1936, nacistické Německo představilo jako prosperující stát s moudrým vedením. Naprosto nepochopitelné chování západních mocností v době, kdy už byly koncentrační tábory v Dachau a pod.

A ještě nepochopitelnější bylo chování těchto mocností k perle demokracie ve střední Evropě, k hospodářsky prosperujícímu Československu.

Edvard Beneš, (na rozdíl od Karla Kramáře, prvního předsedy československé vlády), jako dlouholetý ministr zahraničí orientoval naši republiku výhradně na Francii. S Francií a jejími čelnými představiteli byl spojen od roku 1927 i členstvím v zednářské lóži, respektive myšlením ze zednářství vyplývajícím.

A zde si myslím, že je ten problém. Edvard Beneš si vůbec nemohl představit, že by ho zahraniční zednářští bratři mohli zradit, když bylo předválečné Československo zednářským rájem a mnoho umělců (Mucha, Dyk) a politiků (Jan Masaryk, ale i kupodivu Alois Rašín) bylo svobodnými zednáři.

Jenže košile je bližší nežli kabát. My, Češi, si vždycky myslíme, že to s námi ti velcí myslí dobře. Anglie se ale potřebovala dostat k nerostnému bohatství sovětské Sibiře a k tomu by ji mohlo dopomoci silně vyzbrojené Hitlerovo impérium, které by Sovětský svaz napadlo a samo si na něm vylámalo zuby (což se vlastně posléze stalo, ale bez toho nerostného bohatství pro ostrovní impérium).

Takže k 15.3. 1939. To je datum, které bezprostředně navazuje na září 1938 a Mnichovskou dohodu. Československo mělo v roce 1938 jednu z nejsilnějších armád. Na jaře 1938 ČSR disponovala 34 divizemi proti 28 divizím wehrmachtu. I když pohraniční opevnění nebyla dobudována, ČSR se na válku připravovala.

Bohužel Beneš nedal už v roce 1933 na rady armádních odborníků a zbrojit a stavět opevnění se začalo poměrně pozdě.

Často se operuje tím, že by sudetští Němci nebyli k ČSR při vypuknutí války loajální. Jenže to říkají ti, kdo neznají povahu sudetských Němců. Kdyby prezident a vláda dali najevo, že budou svou zem bránit a padly nějaké tresty smrti pro vlastizrádné křiklouny (tehdy byl trest smrti za vlastizradu), tak by i sudetští Němci sloužící v československé armádě, navíc většinou na Slovensku v Ružomberoku a pod. byli vojensky platní. Nakonec se v ČSR sudetským Němcům ekonomicky žilo daleko lépe než Němcům v Říši. I ten zloduch Konrád Henlein nechtěl se svou partají, se kterou vyhrál v ČSR volby, připojení k Říši. Byl k tomu donucen svými členy a, což je ještě daleko smutnější, dalo se mu najevo po čilých stycích s britskými politiky, že se Británie postaví na stranu sudetských Němců.

Navíc němečtí generálové, včetně velitele Wehrmachtu Waltera von Brauchitsch, uvažovali před Mnichovem o sesazení Hitlera, protože nechtěli válku s ČSR, protože ČSR byla prostě silnější a byl zde psychologický faktor obrany.

Jaká ironie. Díky zbabělosti Edvarda Beneše a neuvěřitelné zradě západních spojenců, kteří dokonce prohlásili, že když se budeme bránit, budou nás brát jako agresory a Hitlerovské Německo jako oběť, tento pozdější maršál vítal na pražském Hradě Adolfa Hitlera s tím, že operace 15. 3. 1939 proběhla bez incidentů. V březnu 1939 jsme se už nemohli ve zbytkovém Československu bránit a prezident Emil Hácha nemohl už nic dělat, než se později snažit alespoň trochu chránit některé české občany před likvidací. Alespoň jako právník věděl, že jeho podpis bude z hlediska historie neplatný, neboť jsme toho dne byli parlamentní demokracií a ne prezidentským státem.

Mimochodem západní mocnosti garantovaly pomnichovské hranice Československa, takže Hitler vlastně porušil i tu Mnichovskou dohodu. Ale ze západu ticho po pěšině (jako ostatně i v letech 1948, 1968)

Německá armáda se vyzbrojila československými tanky a veškerou zbrojní výzbrojí. Paradoxem dějin je to, že československé tanky se valily přes Ardeny, míjející Maginotovu linii, aby dobyly prostřednictvím Wehrmachtu Francii, která nás zradila. (Československé tanky ještě bojovaly v německé armádě i v bitvě o Stalingrad). Mimochodem i Francii zradila zase Anglie, jejíž vojska spolu s francouzskými mohla německý útok odrazit.

Jenže Anglie místo, aby šla vpřed, proti německým vojskům, obrátila se vzad a v Dunquerke čekala na lodě, které ji převezou na ostrov. Německá vojska čekala 13 km před přístavem, i když mohla velmi lehce celou britskou armádu zničit. Hitler dal rozkaz nezasahovat proti utíkajícím Britům. O tom píše generál de Gaulle, který věděl jak se hanebně Británie i k Francii zachovala. Proto vyvedl Francii z NATO, a vybudoval silnou samostatnou vojenskou doktrínu včetně atomového arzenálu. Zradu Británie totiž nevstřebal a Británie byla v NATO a Anglosasům nevěřil. Dokud měl tu moc, blokoval přijetí Británie do Evropského hospodářského společenství.

Jelikož se jedná o historická data, kde by bylo vhodné diskutovat, proto diskuzi povoluji a žádám takové ty povrchní, a často nenávistné, diskutéry, aby si data o těchto věcech přečetli. Zde ještě kromě všeobecných pojmů ještě jednou: Příměří v Compiégne, Versailleská smlouva, a hlavně Locarnská smlouva z roku 1925, kde měl diplomat Edvard Beneš zpozornět, neboť zamezovala Francii nám aktivně přijít při napadení na pomoc. Nemohu kvůli rozsahu článku popisovat o co šlo. Snad v diskuzi.

V roce 1918 jsme jako stát, který nezachvátila poválečná agónie, a který díky Aloisi Rašínovi měl pevnou měnu, na rozdíl od např. Německa, mohli vykročit na zcela samostatnou hrdou cestu, bez neustálého se opírání o jakékoliv mocnosti. Mohli jsme se vrátit do doby, kdy země Koruny české hrály významnou roli ve středoevropském regionu. Škoda.

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a kandidát koalice ROZUMNÍ a Národní demokracie do Parlamentu EU

Autor: Petr Hannig

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704706
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americká tajná válka proti Venezuele   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:24:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jelikož výpadky elektřiny, které ochromily celou Venezuelu, nepřetrvává jen několik hodin, ale dnů, roste podezření, že tato jihoamerická země byla zasažena masovým útokem ze strany Spojených států.

Když se americký prezident Donald Trump a další hlavní představitelé Bílého domu dříve pochlubili tím, že „jsou na stole všechny možnosti“, týkající se cíle Washingtonu změnit režim ve Venezuele, lze se domnívat, že jednou z těchto možností byla zničující kybernetická sabotáž v oblasti infrastruktury.

Vláda prezidenta Nicoláse Madura je přesvědčena, že USA vedou „elektrickou válku“ a stojí za posledními výpadky proudu. Washington a jím jmenovaný venezuelský vůdce opozice Juan Guaidó tvrdí, že narušení je výsledkem „nekompetentního řízení“ země Madurovou socialistickou vládou.

Venezuela, jejíž populace dosahuje 31 milionů obyvatel, je údajně zvyklá na nepohodlí častých výpadků elektřiny.

Ekonomický chaos v zemi během posledních let v důsledku klesajících příjmů za vývoz ropy, a také - což je možná hlavní faktor – sankcí ze strany USA, bránil obvyklému řízení země, což vedlo k opakovaným výpadkům elektřiny a dalším nedostatkům vůči spotřebitelům.

Avšak rozsah nejnovějších výpadků elektřiny poukazuje na bezprecedentní škody na energetické infrastruktuře země.
Venezuelská vláda zpočátku slibovala, že dodávky elektřiny budou obnoveny „během několika hodin“ od počátečního výpadku proudu, k němuž došlo ve čtvrtek. K obnově elektřiny však dosud nedošlo - a to ani po několika dnech.

Zdá se, že celá země je ochromena. Systémy veřejné dopravy, zahrnující vlaky a letiště, byly uzavřeny. Bez elektřiny nefungují čerpací stanice, takže nemohou jezdit auta, ani další doprava.

Hlavní město Caracas a další velká města jsou v noci zahaleny v temnotě, nesvítí domy, ani pouliční osvětlení, a nefungují ostatní základní služby.

Nemocnice mají údajně potíže zajistit provoz přístrojů na záchranu života, jako jsou například ventilátory pro novorozence.

Není přehnané tvrdit, že v důsledku rozsáhlých výpadků elektřiny dojde ke ztrátě životů.

Takový rozsah v celonárodním měřítku a doba trvání výpadků silně svědčí o tom, že narušení bylo způsobeno úmyslnou sabotáží - jak říká venezuelská vláda.

Zdá se, že neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, jak byla údajná sabotáž provedena. Ale je rozumné se domnívat, že došlo k nějaké formě kybernetického útoku na venezuelskou energetickou síť.

To by mohlo vysvětlovat, proč trvá tak dlouho lokalizovat problém a zjednat jeho nápravu.

Rychlá reakce Washingtonu na poslední energetickou kalamitu svědčí o předem promyšleném jednání. Politici, jako senátor Marco Rubio, který vedl kampaň za změnu režimu, nevynechali příležitost, aby okamžitě neprohlásili, že výpadky elektřiny jsou „důkazem“ špatného řízení a nezákonnosti Madurovy vlády. Tuto verzi začal také okamžitě vytrubovat vůdce opozice Guaidó, podporovaný USA, jehož Washington svévolně a nezákonně prohlásil za „uznaného prezidenta“ Venezuely.

Guaidó dále naznačil, že se zde provádí kolosální taktika vydírání.

Prohlásil totiž, že „světlo se vrátí, až bude uzurpátor Maduro svržen“.

Taktika, o kterou tady jde, je způsobit Venezuelanům maximum útrap a strádání - od systematických výpadků elektřiny - a poté jim říci, že „cena“ za pomoc spočívá ve svržení jejich prezidenta Madura. A to navzdory tomu, že Maduro byl vloni zvolen drtivou většinou obyvatel ve svobodných a spravedlivých volbách.

Je zde několik dalších důvodů, poukazujících na to, že USA uplatňují strategii „tajné války“.

Dobře víme, že Američané mají schopnosti vést závažné kybernetické útoky.

Před několika lety USA zahájily masový útok na íránskou infrastrukturu prostřednictvím tzv. počítačového viru Stuxnet. V té době se Američané dokonce veřejně chlubili, že spáchali sabotáž.

Ironií je, že USA a jejich spojenci z NATO neustále obviňují Rusko z pokusu o vyřazení civilní infrastruktury v jejich zemích.

Takové kybernetické tajné útoky jsou součástí údajné „hybridní války“, kterou Moskva vyvinula, aby se mohla zaměřit na „západní demokracii“. V západních sdělovacích prostředcích se často objevují nechutná a bulvárně vylíčená tvrzení o tom, že Rusko má v úmyslu zničit energetické a dopravní systémy prostřednictvím počítačového hackování.

Moskva popírá všechna tato tvrzení jako provokativní pomluvu. Není divu, že Rusko vyvinulo vlastní kybernetické zbraně, stejně jako mnoho jiných států, coby součást moderního arzenálu proti potenciálním nepřátelům. Avšak nepodložená obvinění Západu proti Moskvě jsou spíše tím, co psychologové nazývají „projekcí vlastní viny“, neboť oni tyto schopnosti skutečně mají a nasazují kybernetické zbraně. Venezuela je podle všeho ukázkovým příkladem.

Konvenční vojenský útok USA na Venezuelu - jedna z hanebných „možností na stole“ - by byl pro Washington neproveditelný a komplikovaný.

Venezuela má dobře vyzbrojenou a početnou armádu. Tyto ozbrojené síly nedávno ukázaly odvahu a odhodlání zůstat loajální vůči vládě a ústavě národa, a to navzdory obrovskému zastrašování a úplatkům ze strany Washingtonu a jeho opozičních zástupců. Trumpova administrativa si bezpochyby uvědomila, že jakýkoli vojenský avanturismus v Jižní Americe by se setkal s krutou a potenciálně ponižující reakcí.

Za druhé, Rusko minulý týden oznámilo, že nebude tolerovat žádnou americkou vojenskou intervenci do Venezuely, s níž má Moskva pevné spojenectví.

Spolehlivá vojenská obrana Venezuely, stálost armády a to, že většina civilistů podporuje Madura, stejně jako jejich ruský spojenec, pravděpodobně přesvědčili Američany, aby se rozhodli pro tajnou válku - v podobě sabotáže na energetickou síť v zemi.

Dodatečnou výhodou této možnosti je „přesvědčivé zapírání“. Vojenský útok na Venezuelu by mohl způsobit velké politické a právní problémy, neboť svět by byl svědkem bezdůvodné agrese.
Ochromením země prostřednictvím kybernetických útoků na dodávky elektrické energie pro domácnosti může Washington použít podvod, kterým zakryje, že nemá čisté ruce. Anebo ještě lépe, může svalit vinu na „špatné vedení“ Madurovy vlády.
Konvenční vojenský zásah ze strany Američanů by také zmobilizoval Venezuelany, aby bránili svou zemi před tím, co by považovali za imperialistickou agresi.

Oproti tomu abstraktní metoda tajné agrese uvede mnoho Venezuelanů v pochyby, kdo je skutečný pachatel. Washington a jeho nastrčená opoziční loutka je mohou dokonce přesvědčit, načež mohou obyvatelé dávat vinu za nejnovější útrapy prezidentu Madurovi.

Tajnou válku je těžké rozpoznat. Nicméně stále jde o monstrózní trestný čin agrese.

Finian Cunnigham

US Stealth War on Venezuela vyšel 10. března 2019 na ICH. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/03/7854-americka-tajna-valka-proti-venezuele.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



500 milionů USD a bohatství Putina   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:21:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Čím rychleji se blíží 70. narozeniny NATO (4.4.1949) – své 70 té mám již dávno za sebou, tím více a silněji dostávám pocit, že magická hranice 2% HDP na obranu byla již dávno dosažena. Proč, když nevím, jaké jsou skutečné výdaje na zbrojení a ochranu v ČR a ve světě? Vím ze zkušenosti a srovnávání, že měnit metodiku výpočtů podle chuti a politických potřeb a nedávat čísla a informaci do souvislosti se stalo (zlo)zvykem. Proto oficiálním číslům nevěřím. Jak těžké je žít v neznalosti a snažit se zbavit (zlo)zvyku ví každý kuřák a každý člověk se zdravým selským rozumem. Zlozvyk totiž má jeden ze svých kořenů v klamu a sebeklamu. Tento pár slouží biologickým účelům a je nepřímo úměrný důvěře. Rozčarování z něho nastává pokaždé, když převáží realita. Tu nelze bez následků ignorovat.

Proto jsem dnes (12.3) neignoroval vlajky ČR a NATO na tramvajích, proto nemohu ignorovat dokument autorů Ian Bond a Igor Yurgens, nazvaný Putin's last term: Taking the long view (23.1.2019). Autoři pracují ve vyznamenaném a v Londýně sídlícím CER (Centre for European Reform). Nemohu také ignorovat přání Sněmovny reprezentantů Kongresu USA zjistit bohatství prezidenta Putina a finanční požadavky prezidenta Trumpa na stavbu zdi a na boj proti ruské propagandě v Evropě ve výši 500 milionů USD. Pro několik stovek lidí na Planetě nemá dokument CER cenu pokusu ho vzít do ruky. Ještě méně lidí si vezme na vědomí přání prezidenta. Proč se zmiňuji o dokumentu, požadavku ve výši půl miliardy USD na boj s ruskou propagandou a Putinovi?

Dokument CER se zabývá hodnocením přítomnosti, tj. stavem politických, diplomatických a vojenských úspěchů RF pod vedením prezidenta Putina. Úspěchy v Sýrii, vklad RF do smlouvy s Iránem a vytvoření kvalitního vztahu mezi RF a ČLR, abych jmenoval alespoň tři příklady, a představitelné následky z úspěchů, nenechaly analytiky v klidu. To dokazuje několik skutečností: 1) Dokument CER se zabývá transitem moci v RF a dobou po roce 2024. V roce 2024 skončí prezidentské období Putina, nedojde li předtím ke zradě prezidenta nebo jeho náhradě z jiných představitelných důvodů. 2) Dokument nabízí a indikuje rady pro chování, zdržování a boj s Ruskem bez Putina v oficiální a výkonné funkci. 3) Dokument vychází nepřímo z předpokladu, že příští generace politiků bude konat na stejné úrovni jako velká část současné mladé generace. Tj. bez reflexe a s minimální znalostí historie a faktů. 4) Dokument indikuje člověku s životní a profesionální zkušeností, že analytici CER ve skutečnosti vědí málo o budoucnosti, možná i nic. Proto se drží pravidla: Všechny dobré věci jsou tři. Především ve spojení se stereotypy, šířením strachu a utajováním (nepohodlné informace a skutečností). Sankce nevedou k izolaci RF. Nepůsobí na Němce (69% si přeje rozšíření vztahů s RF, v USA 41%). Podle průzkumu (září 2018) německé pojišťovny R+V Versicherung, 69% Němců má obavy ze zahraniční politiky prezidenta Trumpa, ne z Putina. RF se nedostala ani do první desítky států nebezpečných německé veřejnosti. Autoři proto sdělují raději všem: Putin najde a jmenuje následníka. Putin změní ústavu. Putin změní systém tak, aby mohl působit na politiku i po svém odchodu. Krátce a jasně formulováno: S Putinem na věčné časy!

Proto se máme na co těšit. V dokumentu se totiž mimo jiné píše o potřebě rozkolébat a probudit ruské elity k činům. Podle jakého schéma a jak to udělat? Autoři vědí radu: 1) Využít paradox nutnosti být připraven na zlepšení vztahu a spolupráci s kolaborantskými elitami RF. Ty mají finanční zájmy, rodiny a děti na Západě a jsou potenciálně schopné realizovat americký sen. 2) Využít skutečnost, že současná RF nenabízí světu ve srovnání se SSSR žádnou atraktivní alternativu. 3) Využít mimo jiné program Tři úkoly za dva roky, jednoho z ruských představitelů kolaborantů, Kudrina. O čem ale není ani slovem zmínky v dokumentu představuje nevysychající pramen rusofobie, Joseph Rudyard Kipling.

Joseph Rudyard Kipling (1865 – 1936) byl britský novinář a básník, první britský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1907. Citace z odůvodnění Švédské akademie„… s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby .“ Čtenáře ve světě zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a uměleckým jazykem. Pro příspěvek jsou důležitější jiné skutečnosti. Například, že vojenská kariéra mu byla uzavřena pro krátkozrakost. Ambice a známosti mu dovolili dostat vlastního, dědičně krátkozrakého syna do vojenské služby (Irish Guards), aby brzo po nástupu byl kvůli krátkozrakosti ve věku 18 let zastřelen (září 1915). Osud syna zachycuje film Legenda o mém synovi a citát: If any question why we died, Tell them, because our fathers lied. Anglický žurnál Masonic Illustrated uvádí, že Kipling se stal členem zednářské lože Hope and Perseverance Lodge No. 782 v Lahore ještě před dosažením minimálního věku pro přijetí (21 let). Kipling, na důkaz lásky k zednářství napsal poem The Mother Lodge, a používal zednářské symboly po celý život, včetně svastiky.

Důležité je vědět, že Kipling v roce 1924 oponoval vládě labouristyRamsay MacDonalda. Tu označil jako bolševismus bez patron ( Bolshevism without bullets), věřil, že labouristé jsou frontová organizace komunistů, plnící příkazy Moskvy (excited orders and instructions from Moscow) a vážil si Benito Mussolini. Současně ignoroval skutečnost, že překlady jeho díla do ruštiny byly ve velkém zveřejněny začátkem 20 let, za vlády V. I. Lenina. Že mnozí mladí ruští spisovatelé, např. Konstantin Simonov , byli inspirováni jeho tvorbou a v neposlední řadě a nehledě na označení tvorby jako fašistické a imperialistické, Kiplingova tvorba nebyla zakázána. K zákazu došlo až v roce 1939 ve spojení s paktemMolotov-Ribbentropa. Prodej byl obnoven v 1941 po operaci Barbarossa, kdy se Velká Británie stala spojencem SSSR. K novému zákazu došlo po vzniku studené války, v roce 1946. Dnes je v RF vše dostupné.

Význam Kiplinga v kontextu rusofobie a současného programu boje proti ruské propagandě je v mnoha dalších skutečnostech. Ty sahají do hluboké minulosti jeho osobnosti. Do ní se řadí Kiplingův postoj v době hraničního sporu mezi UK a Venezuelou (1890). Ten spolu způsobil velkou Americko – Britskou krizi vstupem American Secretary of State Richard Olney (1835 – 1917) do konfliktu s argumentem, že USA mají právo na arbitráž na základě suverenity kontinentu. Z té doby (1899) pochází báseň Břímě bělochů (The White Man’s Burden). V ní označuje Brity jako velké bílé bratry s povinností vést a učit. Kipling se také cítil uražen projevem německého císaře Wilhelm II (Hunnenrede v roce 1900). Nabádal Němce k porážce boxerského povstání v Číně bez zajatců a vyřádil se na toto téma v 1902 napsané básni The Rowers. V ní použil označení hun jako protiněmeckou urážku a popsal Němce v podstatě jako barbary. V jednom ze svých interview francouzskému Le Figaro brojil proti Německu jako hrozbě, brojil proti Lize národů, snil o Americko - Britské – Francouzské alianci, a vyzýval k zastavení Německa. Z této doby pochází Kiplingovo hodnocení národů Střední Evropy. Ty označil jako nesvobodné, žijící ve středověku s pistolí v ruce. Mají proto se nechat vést a co učit od velkých bílých bratrů.

Tímto ale nekončí vliv a sláva Kiplinga. V roce 1911 byl tázán intervenovat ve volbách v Kanadě. Prosbě Max Aitkena (1879 – 1964), kanadsko – britského vydavatele Daily Express, velice vlivného politického hráče v zákulisí a ministra leteckého průmyslu ve vládě Winston Churchilla, Kipling vyhověl. 7. Září 1911 zveřejnil výzvu v Montreal Daily Star: It is her own soul that Canada risks today. Once that soul is pawned for any consideration, Canada must inevitably conform to the commercial, legal, financial, social, and ethical standards which will be imposed on her by the sheer admitted weight of the United States . Nepřekládám citát, protože předpokládám, že všichni EU a NATO politici ovládají angličtinu lépe než já, rozumí jasné formulaci a významu obsahu. Ten je aktuální i dnes.

Dnes, kdy EU hodlá potrestat EK za brexit a pravděpodobně si neuvědomuje efekt patriotství. Ten se nedá v UK vyloučit. V brexitu i efektu patriotství hraje Irská otázka důležitou roli. Podobnou té, kterou hrál Kipling svojí nesympatií a neporozuměním Irského nacionalismu (v době Home Rule). Ten označil Kipling jako zradu, a osud Irska pod vedením liberálního premiéra Herbert Henry Asquith (1879 - 1964) cestou do doby temna. V ní prý budou irští katolíci potlačovat protestanty. Doplňuji, že H. H. Asquith se stal premiérem po rezignaci premiéra Campbell - Bannerman v dubnu 1908, a doporučuji seznámit se s obsahem článku autora Owen Mathew v posledním vydání The Foreign Policy.

Dnes, kdy USA fakticky přiznaly Talibán legální opozicí v Afganistánu asymetričtí spojenci USA neví, jak se chovat. Vědí však, že budou muset vysvětlovat občanům účast ve financování příspěvku USA pro boj proti ruské propagandě ve výši 500 milionů USD strachem z propagandy a prázdnými slovy. Nedovolí si říci, že jde o obchod. Ten by měl USA pomoci odebrat subjektivnost RF a tím zůstat geopolitickým konkurentem USA. Rychlému úspěchu má napomoci identifikace aktiv prezidenta Putina. Patřičný zákon včera odsouhlasila Sněmovna reprezentantů Kongresu USA. Výsledek se očekává do 180 dní.

Nepochybuji, že úkol bude splněn včas, podobně jako úkoly a přání Kiplinga, imperialisty (G. Orwell: a jingo imperialist, morally insensitive and aesthetically disgusting ), nekompromisního zastánce kolonialismu (The White Man's Burden a jiné) a přesvědčeného oponenta bolševismu a komunistů ( left was the sound of weeping and the sight of burning fire, and the shadow of a people trampled into the mire ). Úkol bude splněn i proto, že nikdo nepožaduje důkazy. Ty jsou a zůstanou tak utajeny, že žádná z bezpečnostních služeb Západu, včetně ČR se o nich nedoví, a tudíž nedojde k útěku informací.
Proto by mohli hledající poklad Putina mít volný čas na přečtení Kiplingovy básně If z roku 1895. Přebásnil ji Otokar Fischer pod názvem Když… V básni Kipling vystihl obraz a ideál vlastností a požadavků na statečného člověka. Daleká cesta ke štěstí stát se statečným člověkem, kterou mají před sebou naši vůdci, jim osolí prosba ze zámoří vyžadující pomoc při realizaci dávno v minulosti plánovaného rozkladu RF. Z té bylo během 25 let demokracie vyvezeno, v závislosti od metody výpočtu, do 1 trilionu USD. Plánovaný rozklad má umožnit rozkol národnostních a etnických skupin, nacionální napětí a snaha oslabit, ideálně zničit vztah mezi RF a ČLR. Pro ni je t.č. RF jediným spolehlivým partnerem na světě. Získat RF pro nevyhnutelný boj USA s ČLR by představovalo pro USA neocenitelnou výhru bez poděkování. Proto neočekávám velkou, vědomě započatou válku mezi USA a RF. Přesto ale považuji za nezbytné, aby si mladá generace v Evropě uvědomila, že v USA existuje obrovské množství studií o propagandě SSSR a práci s kádry dovolující předpokládat, že neviditelní vůdci boje proti ruské propagandě dobře vědí jak využít a používat nacionalismus, nezkušenost, naivitu mládí a klam. Ukrajina je jedním z mnoha příkladů kvalitních znalostí Američanů, a neschopnosti evropských politiků. To, že dnešní masová media se většinově nezajímají o hodnoty, a že 500 milionů USD se nebudou investovat do evropských zájmů, nemusím vysvětlovat. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



HŘIB NAD PRAHOU   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:17:40 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
12. březen roku 2019 nám řádně osladila pražská radnice.

Abychom měli stále na paměti, jak hluboko jsme klesli, v metru zněl celý den kolovrátek o tom, že máme to štěstí být v útočném agresivním paktu NATO. A nepřišli zkrátka ani hluší (a další se sluchátky na uších). Pro ty bylo třeba vyzdobit pražské tramvaje vlaječkami NATO, aby nikdo nezůstal na pochybách.

Slavit desetitisíce, v lepším případě jen zabitých civilních obyvatel, dětí a žen, jako výsledek „obranné“ činnosti tohoto paktu, je vizitkou hlubokého morálního a lidského úpadku našich některých pražských představitelů, pokud použijeme velmi diplomatické vyjádření.

Názor nejednoho občana a nejen z Prahy zněl: to nepamatuje ani normalizace.

Pokud žijeme v právním, demokratickém státě, který respektuje Chartu OSN,

ŽÁDÁME ODVOLÁNÍ PRIMÁTORA HŘIBA

Za Iniciativu NE základnám ČR
Eva Novotná, mluvčí

Viktorie Hradská
Marek Řezanka
Pavla Picková
Alena Vitásková
Ivana Hronková
Ludvík Smýkal
Lubomír Man
a další

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Politikům a poslancům ohledně genderu   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:12:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vážení představitelé politického života, vážení poslanci,

tyto dny, v polovině března, Poslanecká sněmovna řeší zavedení zákona na změnu pohlaví pro děti od 12 let. Argumentuje se tím, že na Maltě je to už dovoleno. Odvolávat se na Maltu je podobné jako tvrdit: tamti už spáchali sebevraždu, musíme proto i my. Co říci ke změně pohlaví, ať s operací či bez ní?

Rozdíl je asi takový jako použít k sebevraždě buď prudký jed, anebo způsobit smrt postupně, po slabších dávkách jedu. Dnešní mladá generace je vystavena mimořádnému manipulačnímu tlaku, takže takzvané rozhodování 12letých dětí, nemá se svobodou nic společného.

To přece každý ví, nehrajme si na slepou bábu. V USA se 16leté děvče nechalo přeoperovat na chlapce. Když si uvědomila, že se stal tragický omyl, spáchala sebevraždu. Kdyby ještě před třiceti lety někdo vystoupil v českém parlamentu s návrhem zákona o změně pohlaví, pokládali by ho za zločince anebo by ho odvezli na psychiatrii. Blíží se 26. březen a nový nátlak na vás, poslance, k prosazení homomanželství.

Pokud ale řeknete A, musíte povědět i B. Tedy dát souhlas k dalšímu autogenocidnímu kroku – kradení dětí sociálními službami z normálních rodin k tzv. adopci deviantům. Tu nejde o schvalování spravedlivých či neutrálních zákonů, tu jde o prosazování nejtěžších zločinů proti dětem i českému národu! Reakce Bulharska: Konstituční soud zamítl přijetí Istanbulské úmluvy z důvodu, že má v názvu „proti tyranii žen“ a současně prosazuje, že se nemůže přesně určit, kdo je žena, protože se v dané chvíli může cítit jako muž.

Úmluva je tedy nejen zločinná, ale je i nonsens, proto ji Bulharsko zamítlo. Tato lživá a nebezpečná genderová ideologie se dostává do zákonů. Prosazují ji masmédia i školní programy a rovněž ji musí akceptovat zdravotnictví. Jestliže děti vyrostou v atmosféře normalizace zločinu, bude z nich generace zločinců, kteří už nebudou mít žádné výčitky svědomí! Taková česká společnost nepřežije, protože zvrácenost je zároveň spojena s neplodností, takže nebude žádné potomstvo.

Přední ukrajinský politik O. Turčinov se vyjádřil, že gender je největším ohrožením národní bezpečnosti. Pravdivá antropologie ukazuje, že v člověku je duchovní ložisko zla, proti němuž musí bojovat, a ne ho legalizovat! Naši předkové říkali: člověk je natolik člověkem, nakolik má zdravé principy! Dnes nezdravé principy v legislativě spolu s antivýchovou formují potenciální zločince a sebevrahy. Každý politik, každý pedagog, každý lékař a každý, kdo prosazuje tuto genderovou ideologii smrti, ať si uvědomí, komu slouží. Ve skutečnosti slouží satanu, který je lhář a vrah! (J 8,44) Uvědom si, že tento život je jen zkouškou. Jaká bude Tvoje věčnost? Zajdi do pitevny či márnice, podívej se, jak tam leží na kachličkách nahé mrtvoly, a připomeň si, že i tebe čeká smrt! Nikdo z nás jí neunikne.

Pak ale budeme stát před Božím soudem! Budeme souzeni za to, co jsme dělali či nedělali pro to, aby byly děti nejen chráněny před morální zvrhlostí, ale aby byly vychovávány zdravě a včas jim byl ukázán smysl a cíl života. Nyní v čase před Velikonocemi je doba postní. Křesťan je vybízen k pravdivému pokání – k metanoi! Kéž by se český národ pravdivou metanoiou postavil proti gender systému lži a smrti! „Proto křesťane, hledej pravdu, miluj pravdu... pravda tě vysvobodí od hříchu a ďábla a nakonec od smrti věčné.“ (Jan Hus)

Za Byzantský katolický patriarchát + Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr Biskupové sekretáři

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Dali jsme světu Albrightovou a mimo slova robot i humanitární bombardování   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:08:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Každodenní větrné počasí s deštěm a mnohdy i sněhovými přeháňkami mi v posledních dnech symbolizuje mnohá potupná březnová výročí.

Okupaci zbytku Československa nacistickým Německem 15. března 1939, která následovala po ostudné mnichovské zradě ze září 1938. Vstup naší země do Severoatlantického paktu v roce 1999, který znamenal i účast našich vojáků v mnoha taženích, která měla šířit krví a mečem tu pravou demokracii pod taktovkou velkého strýčka Sama do celého světa.

Zapojení naší země do agrese proti Jugoslávii 24. března 1999. S naším souhlasem tehdy vojenské síly 78 dnů a nocí ničily a zabíjely i pomocí ochuzeného uranu a kazetových bomb převážně civilní cíle, bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN.

Živé pochodně, kdy se 6. března 2003 na protest proti účasti naší země na válečném dobrodružství v Iráku upálil na pražském Václavském náměstí Zdeněk Adamec, kterého později následoval na Karlovarské třídě v Plzni jednadvacetiletý vysokoškolák, dobrovolný záchranář Roman Mášl.

Křišťálovou noc ze 17. na 18. března 2004, kdy bylo i za přítomnosti tisíců vojáků NATO vyhnáno 4000 Srbů a Romů ze svých zničených a vypálených domovů, mnoho z nich bylo zabito nebo zraněno.

A podobných, nejen březnových událostí bychom jistě našli mnohem více. Rok 1939 jsem nezažil, ty další události, přestože jsem celé dětství věřil, že se lidstvo poučilo a nic takového se již stát nemůže, jsem mohl sledovat takřka v přímém přenose...

Všechny mají něco společného – falešné spojence, kterým nejde o mír, demokracii a lidská práva, ale o moc, území, nerostné suroviny, odbytiště, hegemonii. Společné jsou taky používané metody, při kterých jsou mezinárodní smlouvy jen cárem papíru - otevřené agrese, vojenská či polovojenská tažení, vměšování se do suverenity celých států nebo dokonce oranžové či jinak barevné „revoluce“, používání zbraní jednoduchých i sofistikovaných, tužek nejen novinářů, PR agentur, ale i „lidskoprávních bojovníků“.

Že vůdčí mocnosti často pro vyšší zájem obětují i své malé spojence, toho je historie příkladem. Že ani slepá poslušnost, servilita a hujerství vůči mocným nám nezajistí mír a bezpečí, bohužel také.

Společný je však i nesouhlas části nemlčící veřejnosti. Hlasitý nesouhlas s porušováním mezinárodního práva, s válkami, s NATO. Jsem rád, že v tomto pestrém hnutí po celých těch 20 let jsem a budu jeho aktivní součástí.

Jen nám už bohužel nikdo neodpáře, že jsme dali světu Albrightovou a mimo slova robot i humanitární bombardování...

Autor: Zdeněk Štefek

Zdroj: https://zdenekstefek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704596

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Všichni američtí diplomaté opustili Venezuelu   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:04:44 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ministr zahraničních věcí USA Mike Pompeo sdělil, že všichni američtí diplomaté, kteří dosud zůstali ve Venezuele, opustili zemi.

„Američtí diplomaté teď budou pokračovat ve své misi z jiných míst, kde budou stejně pomáhat řídit proud humanitární pomoci venezuelskému lidu a podporovat představitele demokracie, kteří statečně odporují tyranii,“ uvádí se v prohlášení ministra zahraničních věcí.

Uvedl, že Washington obnoví svou přítomnost, jakmile bude ve Venezuele „zahájen přechod k demokracii“.

Odvolání diplomatů

Venezuelský ministr zahraničních věcí Jorge Arreaza uveřejnil 12. března prohlášení, v němž vydal pokyn všem americkým diplomatům opustit zemi během 72 hodin.
Podle ministrových slov je Caracas ochotný k dialogu s Washingtonem, pokud bude taková spolupráce založena „na zásadách rovnosti a vzájemné úcty“.

Před tím hovořil o plánu odvolat z Caracasu všechny zbylé diplomaty ministr zahraničí USA Mike Pompeo. Uvedl, že jejich přítomnost je brzdícím faktorem pro americkou politiku, ale neupřesnil, v čem se to projevuje.

Většina amerických diplomatů opustila Venezuelu již 24. ledna.

Zdroj: https://sptnkne.ws/kWey


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA si dělají dalšího nepřítele. Ted už ale jde o evropský stát – Španělsko   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:01:23 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Španělský deník El País vyjádřil obavy, že pokud se předpoklady o účasti Spojených státu v útoku na severokorejské velvyslanectví v Madridu potvrdí, tak už se bude mluvit o „nepřípustné“ činnosti americké vlády.

Policie a zpravodajské služby Španělska, které vyšetřují útok na severokorejské velvyslanectví v Madridu z 22. února, se domnívají, že do této temné epizody se zapojila americká zpravodajská agentura CIA, píše deník El País.

Španělské služby odmítly verzi, podle které by útočníci mohli být obyčejní zločinci. Portál uvádí, že španělské zpravodajské služby zjistily totožnost minimálně dvou útočníků právě díky kontaktu těchto lidí s CIA.

Španělsko dokonce požádalo o vysvětlení americkou službu, ale CIA nepřesvědčivě popírá jakoukoli účast v tomto případu, píše portál.

Útok na severokorejské velvyslanectví může vést k diplomatickému napětí mezi Madridem a Washingtonem. Zdroje ve španělské vládě uznávají, že pokud se potvrdí zapojení CIA do incidentu, půjde o nepřijatelné akce ze strany přátelského státu.

Deset lidí, kteří údajně měli modely zbraní, 22. února v 15:00 vtrhli na severokorejské velvyslanectví v Madridu. Osm lidí spoutali a dali jim na hlavu pytle. Útočnici ukradli jen počítačové soubory a mobilní telefony.

Zdroj: deník El País

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Šéfa Evropského parlamentu usvědčili z toho, že sympatizuje s fašismem   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 03:39:40 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Udo Bullmann, šéf druhé nejpočetnější frakce Evropského parlamentu (EP), usvědčil předsedu europarlamentu Antonia Tajaniho z toho, že sympatizuje s fašismem. O události píší ruská média.

Tajani ve středu v rozhovoru pro italské Radio24 prohlásil, že italský diktátor Benito Mussolini za svého působení „udělal i nějaké dobré věci“.

„Nejsem fašista a nikdy jsem fašista nebyl, ale abych byl upřímný, (Mussolini, pozn. red.) postavil silnice, mosty, budovy, sportovní zařízení ... Když děláte historický úsudek, musíte být objektivní,“ řekl šéf europarlamentu.

Tajani zastupuje Evropskou lidovou stranu (ELS), tedy přední politickou stranu, která má v EP největší frakci.

Udo Bullman má na věc však jiný názor. Podle jeho mínění je totiž Tajaniho prohlášení „neuvěřitelné“.

„Jak může předseda Evropského parlamentu neuznávat (kriminální) povahu fašismu?“ okomentoval věc na Twitteru.

Na jeho příspěvek však předseda europarlamentu okamžitě reagoval. Přitom uvedl, že „ti, kteří manipulují s jeho slovy, by se měli stydět.“

„Vždycky jsem byl zatvrzelým antifašistou a nedovolím, aby tvrdil opak,“ řekl závěrem Tajani.

Dnes se však Antonio Tajani za svou poznámku, v níž chválil italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho, omluvil.

zdroj: https://sptnkne.ws/kWgY


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pákistán povzbuzuje své podniky k účasti na výstavbě Čínsko-pákistánského hospodářského koridoru   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 03:30:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pákistánský ministr pro plánování, rozvoj a reformy Makhdoom Khusro Bakhtiar 13. března v pákistánském hlavním městě Islámábádu uvedl, že vláda rozhodla o založení obchodního Fóra Čínsko-pákistánského hospodářského koridoru, s cílem podporovat pákistánský obchodní kruh, aby se co nejvíc podílel na výstavbě tohoto projektu.

Makhdoom Khusro Bakhtiar na tiskové konferenci řekl, že Výbor pro Čínsko-pákistánský hospodářský koridor při pákistánském kabinetu rozhodl o založení tohoto fóra, které pomůže Pákistánu snížit obchodní deficit prostřednictvím posílení průmyslové spolupráce a přilákání domácích a zahraničních soukromých obchodníků, aby se podíleli na výstavbě projektu.
Na základě jednání čínské a pákistánské strany se projekt zaměří především na pákistánské zemědělství, školství, zdravotnictví, likvidaci chudoby a další oblasti života lidí a společnosti a hospodářství.

Podle výsledků výzkumu pákistánského think-tanku budou mít obrovské hospodářské příjmy a rozvojové příležitosti, které přinese Čínsko-pákistánský hospodářský koridor, velký vliv na pákistánské hospodářství. Projekt umožní do 10 let vytvořit v Pákistánu několik set tisíc pracovních míst.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2516 sec,0.0764 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,459kB