Peter Haisenko: Evropa musí být zcela reorganizována

EU, politická nadstavba kontinentu, se zvrhla v mocenský aparát, který má pramálo společného s demokracií a tím, co chtějí občané jednotlivých států. Ale to není vše. Hranice států neodpovídají strukturám, které vyrostly všude. Je čas na kompletní reorganizaci.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen nebyla demokraticky zvolena. Vlastní vítěz voleb Manfred Weber kancléřce Merkelové nevyhovoval, a tak do této pozice protlačila UvdL. Dříve to ani nepřipadalo v úvahu. Podobným způsobem byly do úřadu podvedeny i další postavy vedle ní. Státní zastupitelství vyšetřuje samotnou prezidentku pro korupci při objednávání šíleného množství injekčních stříkaček Covid a zpronevěru související korespondence. Pokud půjdete dále v žebříčku, nebude to o nic transparentnější. To je tedy stav EU. Říká se, že ryba začíná smrdět u hlavy.

Tato komise EU má tu drzost vyhrožovat suverénním členským státům sankcemi, pokud se zcela nepodřídí. Dá se tedy říci, že všechny státy EU ztratily svou suverenitu, jakmile vstoupily do EU. V době zakládání EU tomu tak ale nebylo. To bylo přidáváno po částech a nenápadně. Není tedy divu, že někteří členové EU již nesouhlasí s tím, co se děje v Bruselu, a já jsem dosud neřešil rozdíly ohledně migrační politiky. Po Anglii nyní o odchodu uvažují i ​​některé země. Ve skutečnosti by tedy mělo být jasné, že má-li mít tato EU dobrou budoucnost, musí být zcela reorganizována. Nebo vůbec nějaké.

Mírový projekt selhal

EU by měla být velkým mírovým projektem pro Evropu. Vzor pro svět. I v tom selhala. Začalo to Jugoslávií a na nějakou dobu se to stalo největšími sankcemi a válečným štváčem proti Rusku. I zde byla Merkelová hnacím motorem. Je ostudné, jak Merkelová a Sarkozy připustili, že dohody z Minsku byly naprostá lež. K rozšíření NATO na východ mohlo dojít jen proto, že s ním souhlasila EU. EU je nyní více diktátorským centrálním státem, než jakým kdysi chtěla být. Jmenovitě sdružení států, které se skládá z národů, které jsou suverénní, ale spolupracují na vytvoření přátelství a prosperity pro každého. Současné spory dokazují neúspěch této myšlenky a prosperita jde z kopce.

Jaké jsou tedy problémy a jak je lze vyřešit? Myslím si, že jedním ze základních problémů jsou obrovské rozdíly mezi zúčastněnými státy, a to nejen z hlediska velikosti a ekonomické výkonnosti. Jak může člověk přijít na myšlenku stanovit pro severní státy stejná pravidla jako pro jih? Nemají Finové a Skandinávci úplně jiné problémy než Sicilané, Španělé, Portugalci nebo Řekové? Je to nějak zohledněno? Stále je zde alespoň zásada jednomyslnosti, ale na tom se již pilně pracuje. Nezapomínejme ani na stojky, které byly vyrobeny, aby zabránily ztrátě hlasů malých členů EU. Je to ale skutečně demokratické ve smyslu „jeden muž, jeden hlas“?

Etnické konflikty kvůli nesprávně nastaveným hranicím

V rámci jednotlivých států EU dochází k etnickým konfliktům. Jak by se daly vyřešit? Myslím, že bychom se měli vrátit k základní myšlence společné Evropy. V tomto smyslu považuji staré hranice za zastaralé. Evropa by měla být společenstvím malých, suverénních států a národů. Co mluví například proti udělení společného státu všem Baskům, kteří jsou rozděleni mezi Španělsko a Francii? Nebo dát Kataláncům nezávislost? A co Jižní Tyrolsko? Raději by patřily do Bavorska. Příkladů by se dalo najít mnoho.

Na tomto místě bych rád dodal: Jsem velkým zastáncem evropské myšlenky. Moje geny pocházejí z mnoha koutů Evropy. Od Francie, Čech, středního Německa až po Bělorusko a Moldavsko. Mám dokonce nějaké zbytky židovských genů. Přál bych si mírové soužití nejen v Evropě. Ale v žádném případě nechci, aby to všechno skončilo socialistickou uniformitou. Bohužel musím uznat, že my, celá Evropa, jsme vedeni přesně tímto směrem. Ale každý by měl mít možnost žít svůj život v tradicích, které si oblíbil.

Když se státy staly příliš velkými

Chtěl bych se však věnovat jinému aspektu. Proč musí být státy tak velké? Podívejme se do německých zemí. Dokud existovala řada malých států, bylo vše z velké části v pořádku. Potíže začaly se založením Německé říše v roce 1871. Do té doby se Německo stalo příliš velkým a vyděsilo ostatní případné světovládce. Bez důvodu, ale ano. Dokud existovaly dva německé státy, bylo vše stabilní. S takzvaným znovusjednocením začaly potíže znovu. Co v moderním světě hovoří proti vytváření menších států, které vylučují jakékoli nároky na „světovou moc“? Vzpomeňte si na Rakousko nebo Singapur, Švédsko, Maďarsko a tak dále. Jsou na tom tyto malé státy hůř než ty (pře)velké?

V tomto smyslu je třeba mít na paměti, že v průběhu historie, historie tisíciletí, každá velká říše, která usilovala o „světovou nadvládu“, padla. Světovláda, podle příslušných znalostí světa. Čína je nejstarší nepřetržitě existující říší. proč tomu tak je? Čína se nikdy nepokusila vybudovat globální impérium nebo dobývat kolonie. A to i přesto, že Čína věděla už dávno před Kolumbem, že na druhé straně Pacifiku existuje kontinent, který na druhé straně musí sousedit s Atlantikem. A Rusko? Carská říše se rozrůstala, dokud neměla vše, co potřebovala k existenci. Rusko nikdy kolonie nedobylo a vždy se o to snažilo zajistit spravedlivě vyvážené podmínky ve všech částech říše a nejen respektovat různé etnické skupiny a jejich jazyky, ale také je podporovat. Čína a Rusko nezahynou, protože nikdy neusilovaly o světovládu. V těchto dvou případech nehraje velikost říše žádnou roli v jejím případném pádu.

Psychopati vedou každou zemi do propasti

Měli bychom se z toho poučit. Je zřejmé, že v těchto zemích existuje jiná základní filozofie než v západních kulturách. V této zemi převzali vládu psychopati lačnící po moci. Impérium USA, stejně jako Britské impérium, si chce znovu podrobit Čínu a Rusko. Jak naznačuje dosavadní vývoj, americké impérium také zanikne kvůli svému nároku na světovládu. Co se pak stane s jejími evropskými vazaly, je dané, pokud se Evropa neodvrátí od svých amerických „přátel“ a nebude osvobozena.

Ale v konstrukci EU je stále zásadní chyba. Centrální stát, který je stále ekonomicky nejsilnější, nežije se svými sousedy v míru. Německo je stále ve stavu příměří. Jak může Evropská unie fungovat a být vzorem míru, když tato centrální země není v míru se svými sousedy a mnoha dalšími státy EU? Alespoň formálně. V tomto smyslu nejsou lidé mezi sebou rovnocenní. A nezapomeňte, že Spolková republika Německo není suverénní stát. V tomto smyslu se všechny státy EU přizpůsobily Německu a vstupem do EU postupně ztratily vlastní suverenitu.

Vše musí být podrobeno zkoušce

AfD je nyní první německou stranou, která volá po reorganizaci EU. S tím souhlasím, ale své myšlenky upřesním:

Moje řešení zní: Proveďte velkou diskusi po celé Evropě o tom, kdo kam chce patřit nebo být nezávislý. Pak by měla být příslušná referenda. Zhruba stejným způsobem, jako probíhaly „komasace“. Výsledkem by mohlo být, že se objeví mnoho malých suverénních států, které se k sobě chovají přátelsky pod volným krytím EU. Tohoto hlasování se samozřejmě mohou zúčastnit pouze lidé, kteří jsou občany některého státu EU.

Něco podobného se stalo již při mírovém rozdělení Československa na Českou republiku a Slovensko. Nezapomínejme, že zejména ve východní Evropě se hranice nerozrostly a po velkých válkách je diktoval Londýn. Skupiny Maďarů, Rumunů, Slováků, Poláků a Ukrajinců musí žít ve státech, které neodpovídají jejich jazykové identitě. Jižní Tyrolsko a Terst byly také Londýnem jednoduše prodány Itálii. Proč by tyto hranice měly být posvátné? Neměli by mít občané v demokracii právo sami se rozhodnout, ke kterému státu chtějí patřit? Jak stanovil článek 1 Charty OSN jako nedotknutelné právo?

Zelenskij na něco zapomněl

S ohledem na to se ještě jednou podívám na to, co se aktuálně děje na Ukrajině. Je myslitelné, že může existovat mír, dokud etnické skupiny nesmějí používat svůj rodný jazyk? Dokud nebude tento šílený umělý výtvor „Ukrajina“ rozdělen podle etnických linií? Dokud se trvá na hranicích, neměly by nikdy existovat, protože stlačují to, co k sobě nepatří? Nyní je to tedy Rusko, které překonává tuto chybu, která se stala jednou za století, a vytváří alespoň šanci na trvalý mír v regionu. Zelenskji sice pro svou zemi prohlašuje právo na suverenitu a územní celistvost deklarované v článku 2 Charty OSN z roku 1945, zároveň však ignoruje další: právo národů na sebeurčení zakotvené v článku 1 téže charty.

Jako příklad uvedu něco ze své osobní zkušenosti. Neznám žádného Bavoráka, Tyrolana nebo Jihotyrolana, který by kategoricky odmítl následující plán: Nalezněme společný stát, který spojí jižní dialekty německého jazyka. Jižní část Bavorska, Tyrolsko a Jižní Tyrolsko. Salcbursko, Horní Rakousy a Korutany by se mohly připojit, také ve smyslu volné federace. To by nebylo nic nového. Asi před 800 lety měla diecéze Freising správu až do Trenta a byla to dobrá doba. Tyrolsko také nějakou dobu patřilo k Bavorsku, bez duchovenstva.

Proč by nyní měly být hranice nedotknutelné?

Došel jsem tedy k závěru, že v rámci Evropy se hranice neustále mění a afiliace se posouvají. Zejména ve střední Evropě. Současné hranice nevedly k trvalému míru a spokojenosti. Proč by tedy nyní měly být tyto hranice považovány za neměnné, téměř posvátné? Jen proto, že je vybral Londýn? Britské impérium již neexistuje a nastal konec „amerického století“. Není jisté, zda budou USA za pár let ještě existovat v současné podobě. Svět se v současné době také přeskupuje v Africe.

Vidím tedy alespoň příležitost vést Evropu a nakonec i svět od století válek k míru tím, že budeme praktikovat skutečnou demokracii. Uspořádáním referend o další existenci hranic, které nevedly k míru a následným přijetím těchto rozhodnutí a jejich uvedením v život. Celý „hodnotový Západ“ ve všech ohledech zdegeneroval, selhal a v mnoha ohledech skončil. Jak jinak, kromě úplného a bezpodmínečného resetu, bychom se mohli dostat z této šlamastiky?

Závěrečná poznámka:

Naše ministryně zahraničí učinila toto prohlášení na téma hranic v květnu 2022: „Nikdy neuznáme vynucené hranice“. Tím asi myslela reorganizaci Ukrajiny. Jste si vědomi toho, že všechny současné hranice, které se dotýkají Německa a Rakouska-Uherska, jsou hranicemi nucenými? Viz obrázek níže.

Peter Haisenko