Petr Hannig: Libye aneb Od nepřátel víme, co můžeme očekávat. Pozor si však dávejme na přátele
Viděl jsem hrůzostrašné výjevy po protržení hrází dvou přehrad způsobeném neobvyklými lijáky na pobřeží Středozemního moře ve východní Libyi. Ve stotisícovém městě Darnah zahynulo víc jak 11 tisíc lidí.
Ve zprávách jsem se dozvěděl, že apokalypsa byla zaviněna neudržováním hrází oněch přehrad, které vykazovaly už před lijáky vyšší míru poškození. V tomto stotisícovém městě nebyla též žádná nemocnice, pouze jakási pronajatá vila s několika nemocničními lůžky.
Při všech těch odhaleních jsem si vzpomněl na vyprávění jednoho z mých dávných přátel, který jako lékař v Libyi za doby Muammara Kaddáfiho pracoval. Ten vykládal, že Libye je jednou z nejbohatších zemí, která buduje zdravotnictví, s cílem přiblížit se evropském standardu.
A nejenom od toho svého dávného přítele jsem se dozvěděl, že Kaddáfí se snažil, aby vše bylo v pořádku, takže stav přehradních hrází by zřejmě byl v lepším pořádku než po 12 letech rozvratu státu, který vlastně ani nemá vládu, jež by vládla na celém území.
Proč to vlastně píšu? I když diktátor, plukovník Kaddáfí dříve v Africe podporoval kdejaký šílený režim (Idy Amina v Ugandě, pomáhal také diktátorovi Jean-Bédel Bocassovi ve Středoafrické republice, který se později jmenoval císařem a byl obviněn z kanibalismu), nemilosrdně nechal zabíjet své odpůrce i v zahraničí a dva libyjští státní agenti byli obviněni státními zástupci USA a Spojeného království z účasti na bombovém útoku proti letecké společnosti Pan Am nad skotským Lockerbie, což bylo také přisuzovánu diktátoru Kaddáfímu, neboť bylo nemožné, aby si takovou akci dovolili provést nějací dva agenti bez vědomí vládce, tak většině libyjských občanů stoupala životní úroveň, staral se o infrastrukturu a zdravotnictví státu.
V roce 1999 začal Kaddáfí svou politiku vůči západu měnit. A po pádu Saddáma Husajna v Iráku v roce 2003 se rozhodl zastavit projekt vývoje zbraní hromadného ničení v Libyi a vyplatil téměř tři miliardy dolarů na odškodnění příbuzných obětí bombových útoků na letadla Pan Am 103 a UTA 772, což byl bombový útok nad Čadem a Nigerem. V roce 2004 americký prezident George W. Bush ukončil sankce vůči Libyi a navázal s ní diplomatické styky.
A teď přejdu k meritu věci. Kaddáfí se stal svým způsobem od té doby přítelem západu. A jak se říká, od nepřátel víme, co můžeme očekávat, velký pozor si však dávejme na své přátele, ti vám mohou zasadit nečekanou, smrtelnou ránu. A to se Kaddáfímu stalo. Psalo se, že ve francouzské prezidentské kampani finančně podporoval Nicolase Sarkozyho. A ten se mu za to náležitě odvděčil. V roce 2011, v průběhu arabského jara, nastaly nepokoje i v Libyi, nejdříve ve městech Kyrenaika a Benghází a nakonec i v hlavním městě Tripolisu. 21. února začala vládní vojska bombardovat protestující. Nad Libyí byla vyhlášena bezletová zóna a dne 19. března 2011 vstoupila, jako první, francouzská bojová letadla do vzdušného prostoru Libye. Později se k nim připojily vojenské formace Velké Británie, USA, Španělska, Belgie, Itálie, Kanady a některých arabských států. Režim Muammara Kaddáfího byl svržen a sám Kaddáfí byl povstalci lynčován a zastřelen.
Problémem ovšem je, že po kroku A západními spojenci nebyl uskutečněn krok B a země je od té doby v rozvratu. A ten rozvrat je také svým způsobem důvodem apokalypsy ve městě Darnah.
Petr Hannig, předseda strany Rozumní
