Thomas Röper: Puč a západní protesty. O čem je Nigérie?
Převrat v Nigeru je také tématem, kde západní média mlčí o tom, co se skutečně děje. Tak se na to pojďme podívat.
Skutečnost, že africký kontinent je v současnosti v centru geopolitického boje, není nová věc a rusko-africký summit a reakce Západu na něj to jasně ukázaly. Západ se snaží tlakem a hrozbami dostat africké státy „na řemen“, zatímco africké státy vidí příklad Ruska a Číny jako příležitost vymanit se z nadvlády Západu – který vnímají jako neokolonialistický .
V Nigeru se však o velkém problému Afriky mluví jen okrajově. V Nigeru jde o nerostné zdroje velmi banálním způsobem, o čemž však německá (ale i ta česká pozn. InKur)média ve svých zprávách o událostech v Nigeru mlčí.
Niger a Mali
Niger, Mali a některé další země západoafrického regionu byly dříve francouzskými koloniemi, ale i po jejich nezávislosti na Francii, Francie stále vidí tyto státy jako svou „oblast zájmu“ a víceméně otevřeně dominuje svým bývalým koloniím.
Důvod, proč Francie nadále považuje země regionu za sféru svého zájmu, je ten, že kolonizace zemí se de facto nikdy nezastavila. V těchto zemích Francie s pomocí nadací, francouzských médií a vojenských základen zajistila, že Francie bude nadále těžit z tamních přírodních zdrojů. Aby to Francie zajistila, potřebovala zkorumpované místní vlády, které by za malý podíl na zisku umožnily francouzským korporacím pokračovat ve využívání jejich vlastních přírodních zdrojů, zatímco lidé v zemích zůstali v nouzi.
Tato francouzská dominance je proto lidmi v regionu docela nenáviděna, protože obyvatelům těchto zemí se příliš nelíbí, že lidé v zemích, které sedí na nezměrném bohatství, žijí v hrozné chudobě. To je důvod, proč vidíte protesty ve všech zemích mávajících ruskými vlajkami, a proto je ruská soukromá vojenská společnost Wagner v těchto zemích tak populární. A proto západní média vyprávějí své hororové příběhy o Wagnerovi, protože Wagner pomáhá zemím osvobodit se od francouzské nadvlády.
Svržení vlády je v regionu spíše pravidlem než výjimkou a často k němu docházelo s francouzskou podporou, když se k moci dostaly země (volbami nebo převraty), které ohrozily využívání přírodních zdrojů ve Francii.
Řeč je o uranu
V roce 2018 jsem do Mailu napsal článek o důvodech nasazení Bundeswehru, kterým Bundeswehr podporoval francouzskou armádu. Vojenská operace v Mali nebyla o boji s žádnými teroristy, jak bylo oficiálně deklarováno, šlo o zajištění francouzské dominance v regionu a především o sousední Niger.
Proč Nigérie? Jednoduše: Niger je jedním z největších světových producentů uranu a je jedním z předních míst v seznamu světových zásob.
Francie je naopak se svým vysokým podílem jaderné energie druhým největším spotřebitelem uranu na světě. A většina francouzského uranu pochází z Nigeru. Tam státní společnost Société du Patrimoine des Mines du Niger (SOPAMIN) kontroluje těžbu uranu. Tato společnost je vlastněna státem Niger a těžební práva postupuje jiným společnostem, ve kterých pak drží akcie. Téměř ve všech těchto společnostech však není největším akcionářem stát, ale jde o zahraniční investory. A jako štěstí, většina z nich jsou francouzské společnosti, především Orano (dříve Areva), francouzský státní podnik.
Tím se kruh uzavírá, protože za to, že nejbouřlivější reakce na převrat v Nigeru ze všech míst přišla Francie, je uran z Nigeru. Francie se bojí, že nová vláda vypoví smlouvy a už nebude uran dávat francouzským společnostem za zvýhodněné ceny, ale prodá ho na světovém trhu za běžné ceny.
Co (ne)prožívají čtenáři západních médií
Jak jsem řekl, čtenáři německých médií (ale i českých) se o tom nic nedozvědí. Slovo „uran“ se neobjevuje ani v článcích Spiegelu o událostech v Nigeru. Místo toho se v Der Spiegel dozvídáme, že Francie otevřeně vyhrožuje válkou, aby ochránila své zájmy (tedy „svého“ uranu):
„Vzhledem k protifrancouzským protestům v Nigeru hrozí Francie intervencí v této západoafrické zemi. Jakýkoli útok na francouzské občany nebo zájmy v Nigeru bude mít za následek okamžitou a přísnou reakci Francie, uvedl v neděli prezidentský úřad v Paříži.
Aby bylo jasno, jsem proti jakékoli formě převratů, ale úkolem médií je informovat své čtenáře (nebo diváky) pravdivě. Německá média (ale i ta česká) to neudělají poctivě, pokud svým čtenářům a divákům neřeknou, o čem konflikt ve skutečnosti je.
Francouzská vláda se nestará o demokracii v západní Africe, stará se pouze o přístup k levným nerostným zdrojům, které jsou pro Francii životně důležité a levné jen proto, že praktiky koloniální éry nikdy neskončily.
Ale to se samozřejmě ve Spiegelu a dalších německých médiích (v četně těch českých – InKur) nedozvíte.
