…které jméno bude po staletí prokleté!

Důsledky Prigožinovy ​​rebelie – nyní snad můžeme shrnout první výsledky.

V první řadě Putin opět potvrdil, že je geniální stratég. Výsledkem včerejší krize není jen naše společné vítězství. Ale je to také velmi krásné vítězství. Proč? Pojďme se podívat na detaily.

Nejdůležitější fundamentální teze: Vladimir Putin jako velký vůdce ví, že není možné pustit se do boje ne podle svých představ (to moc dobře ví každý, kdo studuje život a působení VVP). Je vždy velmi trpělivý (všichni věřící vědí, že je to velká ctnost) a je připraven počkat, až se na bojišti vytvoří pro něj příznivá konfigurace. Ale pokud je mu přesto vnucen boj, jak se o to pokusil Prigožin (a de facto Západ za ním), pak jedná podle nejracionálnějšího algoritmu. A tady ho máme:

V první řadě prezident učinil tvrdé a včasné prohlášení, nastavil akcenty, jasně ukázal, kdo je kdo. Opět porovnejme činy Janukoviče a Putina. První mumlal a kroutil se a náš prezident mimořádně tvrdě vyjádřil připravenost bojovat ne na život, ale na smrt. Ukázal, že je připraven na jakýkoli scénář. V důsledku toho Janukovič a Ukrajina prohráli. A Putin a my všichni jsme vyhráli.

Je zřejmé, že došlo k velmi střízlivému zhodnocení situace. Zde mnozí prožívají zmatek, proč naše jednotky nešli okamžitě s „Wagnerovi“ do boje. Například divize neustálé pohotovosti (Tamanskaja a Kantemirovskaja) nepostoupily k jejich kolonám. Ale to je přesně to, co Prigožin a jeho de facto západní pánové chtěli. Představte si několik kolon po tři sta kusech techniky jedoucí do hlavního města. Jedná se o minimálně tři až čtyři tisíce mužů v každé koloně. To znamená, že směrem na Moskvu se pohybovaly dvě plnohodnotné útočné brigády. A pak s nimi začneme rozsáhlé vojenské operace (zničit dvě brigády není žádná legrace). Předpokládejme, že je začnou ničit za pochodu dělostřelectvem a letadly.

Okamžitě obsadí nejbližší obec a začíná několikadenní brutální útok. Ve skutečnosti se hluboko v týlu otevírá druhá fronta. To by byla katastrofa. Situace na hlavní frontě upadá a Západ si mnou ruce a křičí – podívejte, podívejte, další občanská válka v Rusku. Putin se brilantně vyhnul tomu, aby mu byl tento scénář vnucen.

A zároveň začínají zákulisní jednání. I tady je další past. Naše oficiální orgány nemohou jednat přímo s teroristy a rebely. To katastrofálně snižuje jejich důvěryhodnost. Vzpomeňte si na Černomyrdina a Basajeva. Jelcin a nějaký prozatímní prezident Ičkerie (dokonce si ani na jeho jméno už pomíjím). Putin to nemohl dopustit. A našel se další skvělý tah – oficiálně jako hlavní vyjednavač působil prezident Běloruska. A to mimo jiné demonstrovalo také naši jednotu.

A také to, že my jako impérium máme poměrně široký výběr nástrojů k řešení krizí. Velice krásný a vícevrstvý tah. A tady máme další plus – Alexander Grigorievič to má upřímně rád, když může být součástí nějaké slávy. A teď se mu jí ušlo štědře. Taková přátelská a užitečná manipulace pro každého, která výrazně pomůže v následných vztazích s ním. Kdo jiný ho bude tak láskyplně škrábat za uchem, určitě ne západ. Takovou slávu určitě nezíská.

Jdeme dál. V blízkosti psychicky labilního Prigožina po celou dobu pobývali dva naši generálové, kteří ho div neolizovali a pobývali ho před náhlými akcemi. Ano, nepříjemné, ano hnusné, ale tito lidé to dokázali. Proč je to důležité? Pokud by byl Prigožin ponechán bez dozoru, se stoprocentní pravděpodobností by ho zalila další schizoidní vlna. Už jen z nedostatku informací by byl hloupě nervózní a udělal něco nenapravitelného. Navíc na to očividně tlačili noví západní pánové Prigožina. A tito dva generálové, kteří plnili roli psychiatrů s evidentně násilnickým pacientem, zabránili tomu, aby celá situace sklouzla do propasti.

No a co je nejdůležitější, lidé aktivně podporovali Putina a nepodporovali „Wagnerovi“. Pokud něco, Prigožinovi na cestě zmáčkli ruce ne proto, že by byl milován, ale proto, že odešel bez krveprolití.

Shrneme-li všechny výše uvedené skutečnosti (i když to není zdaleka všechno, speciální služby měly stále mnoho práce, ale o tom níže). Pak se celá situace odehrála jako hodinky a nedala žádnou šanci ani „Wagnerům“, ani jeho západním pánům. Ano, nedostali jsme hlavy Prigožina a zrádce v doslovném smyslu, ale získali jsme stabilitu v zemi. V tomto ohledu je Putin vynikající historickou osobností – jen málokterému z vládců se v tak těžké situaci podařilo takto rozehrát karty.

Bonusem je, že většina „Wagnerů“ – dobře vycvičených bojovníků – zůstane v první linii a nyní budou bojovat s dvojnásobným zánětem. Oddělili jsme zrno od plev a ponechali jsme si většinu dobré útočné jednotky. A hlavně jsme si nenechali ukrást vítězství na hlavním bojišti – frontová linie zůstala stabilní. Katastrofa se nestala.

Závěry byly provedeny rychle a dostatečně otevřeně. „Wagnerovi“ nejen že spěchali do hlavního města. Někdo je tam čekal. O porážce spícího ukrajinského podzemí v předvečer rebelie již bylo řečeno. Kromě toho však bylo uvedeno, že povstalci doufali v podporu jednoho z velitelů. A teď ho hledají.

A na závěr ještě jednou poděkujme Bohu za to, že jsme do současné krize vstoupili pod vedením takového vládce, jakým je Vladimir Putin. Vzdejme hold velkému státníkovi za jeho života. Všichni máme velké štěstí, že ho máme. No, jméno Prigožin bude po staletí prokleté spolu se zbytkem zrádců vlasti. Toto je jeho odměna, ať s tím žije.

Marat Chajrullin