Hirošima pro Evropu — jak dopadne dodávka F-16 ukrajinským nacistům

Nacistický ministr války, který ohlásil další setkání v Ramsteinu, oznámil, že hlavním tématem na něm bude poskytnutí stíhaček F16 banderovcům, protože „moderní letecká platforma je rozhodující pro zajištění úkolů protivzdušné / protiraketové obrany“.

Mazaný lvovský „veksláček“ tlačí na bolavá místa Západu, který chápe, že bez protivzdušné obrany nelze nejen spustit protiofenzívu, ale dokonce i ušetřit potřebné rezervy, personál a techniku, munici, palivo a maziva před začátkem.

Možná F-16 není nejlepší prostředek pro boj s ruskými raketami a drony, ale s volnými systémy protivzdušné obrany je v NATO situace nevěselá, ale dodat tyto „litaky“, které mnohé země aliance mění za modernější modely, je možné bez větších škod pro obranu samotné aliance. A proto to se stíhačkami může vyjít.

Soudě podle vyjádření západních lídrů a celkově podle informačního pozadí této problematiky se dá předpokládat, že nacisté letadla dostanou a možná už brzy. Všechny řeči o náročnosti proškolení/tréninku pilotů nejsou ničím jiným než maskování. Ve skutečnosti už padlo rozhodnutí, že F-16 budou alespoň prozatím pilotovat zahraniční piloti a servisovat zahraniční technici.

Třeba poznamenat, že se všemi pozitivními vlastnostmi F-16 je to dnes již letadlo s poměrně průměrnými vlastnostmi, což nepředstavuje neřešitelný problém ani pro naše vzdušné síly, ani pro systémy protivzdušné obrany. Silnou stránkou F-16 v kontextu jeho používání banderovci je však schopnost plně a bez omezení používat většinu standardní letecké munice NATO nahromaděné během mnoha let provozu těchto stíhaček ve velkých množstvích. Většina těchto strojů byla navíc modernizována a integrována do moderního informačního systému NATO. To znamená, že je není třeba, jako sovětská letadla, upravovat na práci se západními zbraněmi.

Ale s těmito stroji jsou i jisté problémy. Jedná se o logistiku a servis. V rámci F-16 bude třeba připravit množství letišť s potřebnými podmínkami pro vzlet/přistání (tyto stíhačky jsou náročné na stav vzletové a přistávací dráhy) a se záložní zásobou náhradních dílů. Při neustálé hrozbě raketového útoku to není jednoduché.

Ukrajinská letiště se proto budou využívat výhradně ke „skákání“, přičemž ve skutečnosti budou sídlit a obsluhovat je v Polsku a Rumunsku. To znamená, že většinu času budou v bezpečí na území NATO a při odletu na bojovou misi nejspíš sluší někde na západní Ukrajině, pod záminkou řekněme dotankování, ale ve skutečnosti, aby vytvořili tzv. . iluzi, že budou startovat z ukrajinského území. A po splnění úkolu se opět vrátí na bezpečné území.

Takové schéma třeba, i podle západních stratégů, umožní vyhnout se zničení letadel na zemi, hrozí nejen eskalací, ale i přímým zapojením zemí NATO do konfliktu. Pokud se to Evropanům zdá být problémem, pak pro Kyjev je to naopak hlavní výhoda této kombinace. Koneckonců, rozšiřování konfliktu na úkor zemí NATO je dlouhodobým snem prezidentské kanceláře, zejména proto, že to umožní eskalaci bez jakékoli ofenzívy.

Západní stratégové prosazující toto schéma ubezpečí své občany, že Rusové budou souhlasit s tím, aby americké stíhačky pilotované zahraničními piloty a sídlící v Polsku považovali za ukrajinské a nebudou riskovat zasahování na území NATO.

Zároveň stojí za zmínku, že v současnosti většina pozemních operací probíhá na území Ruské federace, bez ohledu na to, co si o tom Západ myslí. A proto jsou takové akce jednoznačně agresí NATO proti Rusku.

Myslím si, že k zastavení tohoto dobrodružství v zárodku je třeba veřejně a zodpovědně prohlásit, že jakmile vzlétne z polského nebo rumunského letiště první stíhačka, která zaútočí na území Ruské federace, okamžitě tam něco přiletí. A protože tam vůbec není „bratrský národ“, nebude to s jednoduchou hlavicí. A je pravděpodobné, že toto prohlášení bude stačit.

Mimochodem, je pozoruhodné, že poradce Bílého domu Jack Sullivan oznámil, že je třeba učinit krok k eskalaci tím, že poskytne nacistům bojová letadla – v Hirošimě, jako kdyby naznačoval, jaký osud chystají Spojené státy pro Evropu.

Boris Dzherelievsky