Jiří Vyvadil: Jestli bude válka či mír rozhoduje jediný člověk: americký prezident…
Veškeré ty naše debaty o válce, míru na Ukrajině či o existenci energetické krize a jejích dramatických dopadů na svět jsou jenom chozením kolem horké kaše.
Jediným člověkem, který v západním světě rozhoduje o válce či míru a následně i drtivých sankcích a jejich odvolání je americký prezident. Když dnes americký prezident pískne, tak je válka, když pískne jinak, tak se navrátí mír. Uprostřed obrovské a mocné a nepochybně bohaté bubliny jedné miliardy západního světa zahrnující celkově stále ještě nejvyspělejší země je prakticky mnohem silnější než kdysi Brežněv a že ten měl mezi podřízenými státy silnou disciplínu, ale neuměl ekonomiku.
A tak mnohem důležitější než je průběh vojenských střetů na Ukrajině, ba dokonce důležitější, než jak hluboká energetická či finanční krize nastupuje v západní Evropě i u nás, je to, jak dopadnou za dva měsíce americké volby.
Biden, veden neocony chce válku, a buďme upřímní, geopoliticky – byť s potížemi – se mu alespoň částečně daří a poslední úder, tj. strategická sabotáž na plynovody dovršila perspektivní oslabení Německa a odtržení od Ruska, se kterým bylo spojeno staletími vzájemných vztahů, od careven a carů německého původu, přes překonání hrůzných důsledků 2. světové války a navázání skvělých politicko-ekonomických vazeb.
To všechno skončilo, ale přesto může být válka zastavena.
Trump je tak trochu člověk syrový, nepochybně nacionalista v tom proamerickém slova smyslu, ale válku na Ukrajině nechce.
Jestliže posílí trumpisté alespoň v jedné komoře amerického Kongresu, má mír daleko větší naději, jestliže by vyhráli ve volbách do obou komor, cesta k jednoznačnému jednání o míru bude otevřena a Biden se bude muset, jak je v USA radostnou kratochvílí připravit na impeachement.
Vyhraje-li naopak Biden volby do obou komor, válka bude úspěšně pokračovat až k možné jaderné konfrontaci.
Je proto dobré se zbytečně se alespoň na dva měsíce netraumatizovat nijak nekončícími úvahami o řešení války, které je mimo naše síly, ale bohudík i české vlády, či dokonce EU, která se o její prohloubení silně zasloužila a vyčkejme si na to, jak budou volit Američani. Je to potupné, ale dobré si to přiznat.
Nebudu se věnovat jinak ovšem důležitým otázkám, jak řešit ekonomickou impotenci této vlády, protože tomu bývalý úspěšný premiér této země, na jehož konce premiérství doznala 6% růstu HDP a 20% růstu reálných mezd, což uvedl v jedné ze svých knih i bývalý premiér a prezident Václav Klaus či a bývalý skvělý šéfredaktor Ekonomu. Tomu zcela jistě nerozumím.
Já si vezmu téma, které v souvislosti s trestním oznámením na ministryni Černochovou nadhodila sama tato „hrdinka“, tj. téma, kdo je a kdo není vlastizrádce. Nebojte, nebude to nudné.
Přeji krásný den.
