8. 8. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Zločiny ukrajinské armády v Donbasu a jinde

Jejich zločiny nelze skrýt. Jsou vidět všude. Zničené, zbombardované budovy, rozestřílené na cucky, všude ssutiny a haraburdí. A proti komu tam bojovali? Proti svým vlastním, prakticky neozbrojeným lidem. Většinu zbraní, které milice Donbasu měly, získali od poražených ukrajinských jednotek. Takže na začátku tohoto konfliktu bojovali málem s holýma rukama.

Starosta města Lisičansk Andrej Skorij říká, že ukrajinští vojáci dělali co mohli, aby zničili dodávky vody do města. Záměrně vybuchovali veškeré zařízení, pumpy, čerpací stanice a všecko, co k tomu náleží. Ničili také zařízení, které dodávalo lidem teplo v zimě. Zničili i jednotlivé tepelné jednotky ve školách, školkách, v nemocnicích. Mnoho zařízení také podminovali poté, co z něho vytrhali všecky potřebné součásti.

Rusové již obvinili 92 velitelů a vojáků ukrajinské armády ze zločinů proti míru a zabezpečení lidstva. To je zločin, který nepodléhá promlčení s časem. Dalších 96 obviněných je na seznamu hledaných.

Vedoucí ruského Vyšetřovacího výboru Alexander Bastrykin řekl, že není žádná omluva pro používání násilí proti ukrajinským občanům. Armáda brutálně a cynicky napadala mírumilovné a neozbrojené občany, infrastrukturu měst a i zařízení pro děti. Odstřelovali a bombardovali obytné části, jen aby z těchto zločinů mohli vinit ruská vojska. Jenže každý kriminálník zanechá stopy, podle kterých je ho možno odhalit a tím zjistit, kdo který zločin spáchal.

Ruská vojska nikdy neodstřelovala obytné části a civilisty. Zato Ukrajinci zničili více než 7000 veřejných zařízení, nemluvě o tisících domů a bytových jednotek a vytvořili skoro sto tisíc obětí těchto útoků.

Rusové rovněž zahájili kriminální vyšetřování občanů jiných zemí, Anglie, Ameriky, Kanady, Gruzie a Holandska, kvůli jejich činnosti na Ukrajině, kdy se jako námezdní žoldáci v ukrajinských nacionalistických jednotkách zúčastňovali mučení ruských válečných zajatců a útočili na ruské ambasády v cizích zemích a kvůli jiným, dalším přečinům.

Podle Bastrykina je rovněž velice důležité informovat veřejnost o tom, co se v Donbasu dělo, protože tuto část historie všechna veřejná media a politikové záměrně ignorují.

Nesnášejí konkurenci

Zprávy z Ukrajiny jsou veřejnými zpravodajskými zdroji záměrně zkreslovány, někdy zveličovány, jindy zmenšovány. V tomto směru je snad pomocná činnost všech nezávislých „zpravodajů,“ vybavených mobilními telefony a přístupem na internet, kteří hned všecko filmují a vydávají ven. Tímto způsobem pronikne do světa o něco více skutečné pravdy než to, co předkládají divákům a čtenářům hlavní media. Totiž – pronikne více pravdy jen do té chvíle, než to zaujatá a poplatná censura z internetu stáhne.

Americký Ministr obrany Lloyd Austin, který byl za „dobrou práci“ povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu, což je v Americe proti zákonu, do sebe nechal vidět, když prohlásil, že: „Jeden z cílů Spojených států na Ukrajině je oslabit Rusko … Spojené státy jsou připraveny pohnout nebem a zemí, ve snaze pomoct Ukrajině, aby válku proti Rusku vyhrála.“

Něco takového samozřejmě diktuje veřejným zpravodajským zdrojům po celém světě, co mají dělat, aby tento záměr podpořily. Proto jsou ještě dnes mnozí lidé přesvědčeni, že Ukrajinci válku vyhrávají, zatím co Rusko má obrovské ztráty a je na ústupu. A přitom – opak je pravda.

Toto zdání převahy nad Ruskem je důležité i pro americké politiky, počínaje Presidentem Bidenem. Někteří mu říkají „Resident Biden,“ protože ustanovil svoji residenci v Bílém domě a ve skutečnosti nebyl na presidentské místo nikdy zvolen, což je pravda. Teď se mu krátí doba, protože letošní listopad bude znamenat polovinu jeho vládního období a to je, kdy dojde ke zhodnocení jeho činnosti. Tak, jak se věci mají, jeho popularita mezi lidmi je nejnižší, jakou kdy americký president měl a jeho pravá ruka, vice-presidentka Kamala Harris je na tom ještě hůř. Ta si svými nevhodnými řečmi zařídila takovou pověst, že se při vyřčení jejího jména mnozí začnou smát, protože si vzpomenou na některý z jejích posledních nevhodných výroků.

K smíchu to ale není, její úředníci dávají jeden po druhém výpověď, snad kvůli její nesnášenlivosti, anebo nevhodnému vedení – kdo ví. Stejně tak mnozí zaměstnanci Bílého domu odcházejí z vlastní vůle, i když se jedná o prestižní pozice. Možná nemohou vystát celkovou atmosféru toho místa, anebo nechtějí být zúčastněni na tak velkých podvodech.

Ruský President Putin zareagoval na Austinův proslov tím, že řekl: „Jsem si jistý, že chování US vůči Rusku je převážně ovlivněno domácími politickými procesy. Rusko-americké vztahy se do jisté míry staly zajatcem mezinárodní politické situace, která vládne ve Spojených státech.“

V jednom jsou ale Američané zajedno, posílat co nejvíce zbraní na Ukrajinu, ve snaze převrátit celou situaci tamtéž ve svůj prospěch. Nesnášejí konkurenci Ruska, které je úspěšné přese všecky sankce, nactiutrhání, pomluvy a útoky. Kdyby Rusko živořilo, kdyby se lidem vedlo špatně, vláda by byla nezodpovědná, pak by se s nimi nejspíš rádi přátelili a všem by říkali: „chudák Rusko, takové možnosti má a nevyužívá je. To my kdybychom měli to stejné …“ a vší mocí by se tam zkoušeli vetřít a na těch „ruských možnostech“ se mohutně podílet.

Jenže tak, jak to je, když Rusko prosperuje mnohem lépe než oni – tito lidé nesnášejí konkurenci. Proto jsou schopni při Olympijských hrách zakázat Rusům přístup, jen aby sami vyhráli. Tak obrovská malichernost ovládá tento velký stát a jeho mediemi zpracovaný lid.

Zbraně na Ukrajinu nepomáhají

Snaha za každou cenu válku na Ukrajině vyhrát vede Ameriku k tomu, že tam posílá víc a více zbraní. Bílý dům právě odsouhlasil 16. zásilku zbraní, v hodnotě 270 milionů dolarů, což zvedá celkové výdaje na válku na 8 miliard dolarů. Tato zásilka má obsahovat další HIMARS rakety (High Mobility Artillery Rocket Systems), z nichž mnohé, které byly poslány již dříve, Rusové promptně zničili. Spolu s raketami má být zaslána také munice, 36 000 nábojů do Howitzerů a 560 Phoenix Ghost taktických drónů.

Amerika ale Ukrajincům s těmito vyspělými zbraněmi nedůvěřuje a proto s nimi na Ukrajině zacházejí původní vojáci z NATO. Stejně tak nebyly ukrajinské straně předány informace, jak s těmito zbraněmi zacházet a o ně pečovat. Jak zbraně, v tomto případě HIMARS, tak i jejich obsluha jsou hlídány soukromými vojenskými dodavateli, které používá americký Pentagon.

Cíle dostřelu jsou zadávány na podkladě satelitních hlášení, které Američané vyhodnocují, zpracovávají a okamžitě posílají ukrajinským vojskům. Ihned po odstřelu je každý HIMARS přemístěn, aby nedošlo k tomu, že by Rusové palbu opětovali. Zajištění proti opětované palbě je ještě dále posíleno tím, že pokaždé, když je vystřelena raketa ze systému HIMARS, tak jsou zároveň s ní vystřeleny jiné střely, z méně pokročilých zařízení, jako jsou Uragan a Smerch. Většina odstřelu se děje v noci a celá artilerie je hned na to přemístěna jinam.

Velké množství obyvatelstva Donbasu bylo tímto způsobem zabito. Ukrajinci neustále odstřelují již tak zničené donbasské vesnice a jejich obyvatele. A západní tisk pořád dál chrlí propagandu, typu: „Ukrajinci prohlašují, že tu válku vyhrají. Jejich strategie funguje, i když pomalu. Pouze je nutné posílat další zbraně.“

V odpovědi na celou situaci uspořádali Rusové obrovské manévry na východě země, tisíce kilometrů od Ukrajiny. Ruské Ministerstvo obrany prohlásilo, že tyto manévry nejsou v nejmenším ovlivněny „zvláštními operacemi“ na Ukrajině. Jinými slovy tím předávají Západu zprávu, že to, co se děje na Ukrajině je nijak neomezuje, vojska a vojenského vybavení mají mnohem víc. NATO se k tomu vyjádřilo, že jejich manévry jsou běžné a přesně podle plánu. Jsou to jedny ze čtyř, které jsou pořádány každý rok již od r. 2009.

Rusko to může využít

Rusko má možnost využít všechen tento chaos k tomu, aby převzalo Oděsu a posunulo se směrem k Moldavě. Ruský Ministr zahraničí Sergěj Lavrov se k americkým HIMARS na Ukrajině vyjádřil ve smyslu, že „Teď se geografie celé záležitosti změnila. Už to není spor Doněcka a Luhanska, ale je to také Chersonská a Záporožská oblast a několik dalších míst.“

Řekl, že HIMARS rakety jsou přímé ohrožení pro již osvobozené země Donbasu. Kvůli svému dostřelu jsou ale rovněž hrozba pro Krym, což prozíravě neřekl. Co jsou tato „další místa,“ která se chtějí od Ukrajiny odtrhnout a pravděpodobně připojit k Rusku, to také nevíme. Povídá se, že Rusové budou zkoušet převzít Oděsu, čímž by nechali Ukrajinu bez přístupu k Černému moři, což by bylo doslova tragické pro jejich obchod s obilím a jiné podnikání.

Oděsa by rozhodně měla být převzata, o tom není sporu. Je to nesmírně důležitý přístav a jeho multi-kulturní obyvatelstvo skýtá další možnosti využití.

Lavrov řekl: „Jestliže Západ bude pokračovat se cpaním zbraní na Ukrajinu až do nemožnosti a do neúnosnosti … pak to znamená, že naše geografické úkoly se posunou dál od současné linie.“

Kvetoucí ukrajinský obchod se zbraněmi

Agentura pro vymáhání dodržování práva, což je součást Evropské unie, neboli evropská policie, zkráceně nazvaná Europol se podujala úkolu dohlížet nad zbraněmi na Ukrajině, aby nebyly prodávány a pašovány jinam. Jejich první prohlášení bylo, že nejsou žádné důkazy, že by zbraně a vojenské vybavení z Ukrajiny byly nabízeny na černém trhu. Že by byli ještě ke všemu slepí?

Prý spolupracují s ukrajinskými úřady, se kterými jsou v těsném spojení, aby této hrozbě zabránili. Přeloženo do srozumitelnější řeči, na Ukrajině udělali kozla zahradníkem. Bylo by zajímavé vědět, kolik za to dostali.

Zjevně jim také uniklo, že se právě zřítilo v Řecku ukrajinské letadlo, které letělo do Bangladeše a bylo naloženo 11,5 tunami min a jiné munice, srbské výroby. Letadlo hlásilo problém s motory a muselo nouzově přistát v kukuřičném poli, kde vybuchlo. Všichni v letadle zahynuli.

Ředitel ukrajinských aerolinií Meridian, kterým letadlo patřilo, zavrhl názor, že se náklad munice jakkoliv vztahoval na kteroukoliv stranu konfliktu na Ukrajině. Náklad prý patřil srbskému obchodníkovi se zbraněmi jménem Valir.

Bylo podezření, že zbraně putovaly do Jordánu, ale tito obvinění popřeli, prý tam mělo letadlo pouze tankovat. Další zastávky měly být v Riyadhu (Saudská Arabie) a v Ahmedabadu (Západní Indie).

Když si uvědomíme, že cesta z Niš letiště v Srbsku, odkud letadlo vyletělo, na letiště v Jordánu je přímou trasou pouhých 1750 km, tak proč tam měli po tak krátké vzdálenosti tankovat? Do Riyadhu je to dalších 1450 km a do Ahmedabadu 2650 km – proč tolik zastávek? To se nikomu nejeví podezřelé?

Podle této trasy je celá cesta, ze Srbska až na letiště do Bangladeše dlouhá 7580 km. A cesta z Prahy do New York City je vzdušnou čarou asi 6540 km a mnohá letadla letí přímo, bez zastávek, bez tankování. Jak to, že si toho Europol nevšiml?

Samozřejmě, nevíme jak velké letadlo to bylo, jakou mělo kapacitu nádrže, jaký byl jeho dolet. Mohl to být starý vrak, který se sotva drží ve vzduchu a musí tankovat u každého patníku. Ale mohl to taky být docela dobře létající obchodní dům se zbraněmi. Ovšem to všecko mělo být vyšetřováno a nebylo!

Jane Kaufman, 4. srpna 2022

 

Sdílet: