Italka si adoptovala Afričana, ten se jí odvděčil tím, že ji zavraždil
Geny se nezapřou. To si zřejmě neuvědomila Italka, která se rozhodla vytáhnout jednoho mladého černocha z africké džungle a udělat z něj svého adoptivního syna. V době adopce byl syn již dospělý, nicméně Italka se o něj přesto starala. Po letech nicnedělání – tedy vyjma nějakého toho páchání drobné kriminality – začala po povedeném „synkovi“ požadovat, aby konečně začal normálně pracovat a živit se sám.
Když pak jednoho dne tento svůj požadavek zopakovala s tím, že již svého syna nemíní nadále živit a adopce lituje, ten ji okamžitě bez milosti zavraždil. Záhy po činu byl dopaden a posléze odsouzen na doživotí. Jenže to se mu zdálo přespříliš a proti rozsudku se odvolal. A právě dnes tento verdikt soud potvrdil. Itálie tak zůstává jednou z mála zemí, které neexportují vrahy rovnou na psychiatrii, ale mohou se dokonce dočkat i trestu nejvyššího. Takový trest by například v Německu africký vrah jistě nedostal…
S „logicky bezchybnými“ argumenty odvolací soud v Turíně rozhodl, že Caleb Merlo – 42letý muž původem z Kamerunu (viz titulek) adoptovaný v roce 2004 Paolou Merlo, kterou zabil ve Vercelli dne 10. července 2018 – svou adoptivní matku, které bylo v době vraždy 66 let, zastřelil. K vraždě došlo v kontextu silného napětí v rodičovském vztahu, způsobeného zhýralým chováním obviněného, zadluženého a nezaměstnaného, poté, co mu žena řekla, aby si našel práci, protože si již nemůže dovolit ho nadále živit.
To podtrhl Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku 30215 podaném dnes v souvislosti s jednáním, které loni 21. dubna potvrdilo doživotní trest, který mu byl uložen za přitěžující okolnosti. Při rekonstrukci motivu vraždy bylo zmíněno svědectví MC, přítele oběti, který zdůraznil mnoho obtíží, s nimiž se Paola Merlo setkala ve vztahu se svým adoptivním synem, zejména v měsících předcházejících ženině smrti. Žena se mu svěřila, že lituje adopce, a že dala synovi ultimátum, aby si našel práci, protože ho již nemůže dál vydržovat.
