Ukrajina dobrá, Rusko špatné? Agent švýcarské tajné služby vypráví jiný příběh

Před deseti dny dělal James Delingpole rozhovor s plukovníkem Jacquesem Baudem, bývalým švýcarským zpravodajským důstojníkem vyškoleným ve strategickém zpravodajství, který úzce spolupracoval se západními zpravodajskými agenturami a je expertem na Putina a Rusko.

Od začátku ukrajinsko-ruské války jsme v TCW tvrdili, že „oficiální“ vyprávění o Ukrajině v mainstreamových médiích není jediné, a snažili jsme se to komentovat co nejvěcněji, s dobře informovanými komentátory a analytiky – zejména Donaldem Forbesem. a generálporučíka Jonathona Rileyho – a vyhýbání se nekritické dramatizaci velkého množství médií.

V těchto upravených úryvcích z Jamesova “Delingpodu”, které vydáváme tento týden, Baud nabízí “opravný” – přesvědčivý alternativní popis, který zná jen málo lidí – ke “standardnímu” vysvětlení ruské invaze na Ukrajinu.

V tomto prvním odstavci se James Baud nejprve ptá, zda jako Švýcar má vůbec „tendenci v tomto boji“, nebo zda je zcela neutrální?

plukovník Jacques Baud: Ne, to je pravda. Nejsme předurčeni k tomu, abychom se účastnili bojových operací. Jsme připraveni, ale není nám to dovoleno.

Ale výhoda neutrálnosti je, že při mnoha příležitostech, zejména v Súdánu nebo na místě, jako je toto, kde jsme museli vyjednávat mezi stranami, například mezi islamisty nebo kmeny a tak dále, je výhoda být Švýcarem, protože pak lidé přirozeně v sebe mějte určitou důvěru a můžete komunikovat s každým.

To jsem také zažil v Afghánistánu. To vám dává pohled na konflikt, který je zcela jedinečný ve srovnání s jinými, řekněme, konfliktními stranami.

James Delingpole: Došel jsem pozdě v životě k závěru, že jsem býval úplně vtažen do propagandistického vyprávění západních médií a, víte, západního vydavatelství a tak dále…

Nyní si uvědomuji, že to, co nám na Západě říkají o těchto různých válkách – ať už v Afghánistánu, Iráku nebo nyní na Ukrajině – není nutně objektivní pravda, že dostáváme jen velmi dílčí informace.

Zvlášť jasně to pociťuji v případě Ukrajiny. Nevím, jestli jsi sledoval média ve Spojeném království, USA a jinde, ale vypadá to, že Ukrajina je naše válka, musíme se do toho zapojit, potřebujeme, aby stateční Ukrajinci bojovali proti zlému diktátorovi Bojujícímu Putinovi, který napadl zemi jen proto, aby obnovil Sovětský svaz se zásobami v hodnotě miliard dolarů. Je ambiciózní, je šílený, je nebezpečný. Možná byste nám mohl poskytnout jiný, méně zaujatý pohled.

Baud: To, co jste právě řekl, ilustruje to, co říkával Clausewitz, tedy že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Takže dává smysl, že když jste zapojeni do konfliktu, máte tendenci zobrazovat realitu jinak. A přesně to se stalo v Afghánistánu a na dalších místech, v Iráku nebo nyní na Ukrajině.

Jako zpravodajský důstojník se člověk nesmí nechat vést těmito předsudky, protože pak špatně chápe, řekněme, nepřítele, když chce. A to je ta nejhorší chyba, kterou můžete udělat, nepochopení situace nebo soupeře.

Sám jsem několik let pracoval ve strategickém zpravodajství a jsem zvyklý chápat situaci takovou, jaká je, a ne tak, jak ji chápat chceme.

Takže si myslím, že je důležité ustoupit od toho, co se děje, a pokusit se pochopit, jak lidé myslí, jak myslí Rusové, jak uvažují Ukrajinci. A pak můžeme začít sladit tyto rozdílné názory s realitou na místě.

A bohužel to, co nyní vidíme v našich médiích a zejména v západním politickém establishmentu, je, že máme tendenci přizpůsobovat fakta politickému narativu, spíše než přizpůsobovat vyprávění faktům.

A to si myslím, že je extrémně nebezpečné, protože za prvé vidíme, že situace na Ukrajině není přesně taková, jak ji zobrazujeme. V důsledku toho jsou hlavní obětí našeho chápání samotní Ukrajinci.

Mám pocit, že protože nevěnujeme pozornost realitě na místě, máme tendenci zneužívat nebo vykořisťovat Ukrajince k jiným účelům, než je jen pomoc Ukrajině. Ve skutečnosti máme tendenci využívat Ukrajince k boji proti Putinovi, místo abychom pomáhali Ukrajině. A myslím, že to mi na tomto konfliktu vadí nejvíc.

Nedělám žádné soudy o tom, kdo je dobrý a kdo zlý, kdo je nacista nebo nenacista nebo cokoli jiného. To není otázka. Otázka zní: Jakého cíle chceme dosáhnout?

A vidíme, že problém Západu je právě v tom, že se všemi těmi sankcemi a vším máme tendenci střílet do sebe, takže se to vymstí. Všechno, co děláme, se vrací zpět.

A já se ptám: Čeho vlastně chceme dosáhnout? A to by měla být hlavní myšlenka občanské společnosti: čeho chceme dosáhnout?

Veřejné mínění v Rusku je spíše nakloněno Putinovi. Ve skutečnosti Putin za poslední tři měsíce zvýšil svou oblíbenost.

Podporujete aktivitu Vladimira Putina jako prezidenta (premiéra) Ruska?

Další statistiky najdete na StatistaMyšlenkou sankcí a toho všeho bylo podle některých lidí vyvolat v Rusku nějakou vzpouru, revoluci nebo změnu režimu – říkejte tomu, jak chcete. Ale tak to rozhodně není. Naopak, obyvatelstvo má tendenci se zmocňovat a být blíže k moci.

Už asi 25 let máme na Západě deficit strategického myšlení. Myslím, že máme tendenci zaměňovat taktiku a strategii. A to je podle mě hlavní problém Západu.

Delingpole: Můžete to trochu více rozvést?

Baud: Myslíme si, že oslabujeme nepřítele, protože ho, řekněme, poškozujeme. A to není pravda.

Úplně stejné to bylo například s terorismem. U terorismu jsme si mysleli, že čím více útočíme na Blízkém východě, tím více terorismus oslabujeme. Ale ve skutečnosti je tomu naopak. Pouze podněcujete odpor: ochotu vzdorovat, ochotu přijet do Evropy provádět teroristické útoky a podobně.

A něco velmi podobného se dnes děje v Rusku. Čím více uvalujeme sankce, tím více posilujeme pocit, že Putin měl pravdu, protože příběh, který Putin v posledním desetiletí rozvinul, byl, že Západ nemá Rusy rád. A dnes každá další sankce, kterou uvalíme, vede k tomu, že posilujeme a potvrzujeme to, co řekl Putin.

Navíc, pokud to uděláme, například (jak) řekl francouzský ministr hospodářství Bruno Le Maire – to bylo mimochodem velmi kontroverzní, asi před měsícem a půl – „chceme zničit ruskou ekonomiku . Chceme, aby ruský lid trpěl,“ pak obviňujte ruský lid z Putinova rozhodnutí. Jinými slovy, vidíte Rusko jako velkou demokracii.

Je to tedy zcela paradoxní. A rozhodně to není zpráva, kterou chceme šířit. Ale v Rusku je to tak chápáno.

(Rizikem je, že cokoliv uděláme matematicky nebo logicky, vrátí se nám.

dvěma způsoby. Za prvé, dobře, nebudu zabíhat do podrobností o ekonomických sankcích, ale když se podíváte na veřejné mínění v Rusku, posílili jsme veřejné mínění ve prospěch Putina. Je to tedy přesný opak toho, čeho jsme chtěli dosáhnout.

Delingpole: Ano. Když jste mluvil o matoucí taktice a strategii nebo naopak, okamžitě mě to přimělo přemýšlet o válce ve Vietnamu a posedlosti americké armády počtem mrtvých, jako, víte, čím více lidí zabijete…

Baud: To je přesně to samé. Přesně tak. A to byla skutečně debata v Afghánistánu. Jak víte, posledních pět let svého aktivního života jsem strávil takříkajíc v NATO. A otázka počtu mrtvých byla debatou v rámci NATO kvůli tendenci zaměňovat taktiku a strategii. Protože počet mrtvých neznamená, že oslabíte nepřítele. Znamená to jen, že zvýšíte svou ochotu bojovat.

Delingpole: Ale co Rusko? Chci říct, mají Rusové případ? Dokážete pochopit, proč Putin napadl Ukrajinu?

Baud: Ano, absolutně. Myslím, že to, zda bylo jeho rozhodnutí moudré nebo ne, je téma mimo moji diskusi. Problém je ale v tom, že když hodnotíme Putinovo rozhodnutí, máme tendenci ignorovat mnoho faktů, které jeho rozhodnutí vysvětlují.

První je, že v březnu 2021 prezident Zelenskij vydal zákon o vojenském znovudobytí Krymu a jižní Ukrajiny, což znamená, že se připravovala ofenzíva k útoku na Krym a Donbas. A od března loňského roku jsme svědky posilování ukrajinských jednotek v jižní části země.

Nota bene, přesně takový problém mají dnes Ukrajinci. Jsou zcela obklopeny v jižní části země. V severní části nemohli Rusové postupovat směrem ke Kyjevu velmi rychle, protože tam nebyly žádné jednotky. Všechny jejich jednotky byly na jihu. A to je přesně dnešní případ.

Takže to je důvod, proč Ukrajinci chtěli získat zpět Krym a Donbas. A 11. února, jak si možná vzpomínáte, Joe Biden řekl, že věděl, že Rusko zaútočí 16. února.

Jak to mohl vědět? Ve skutečnosti to věděl, protože věděl, že Ukrajinci plánovali ofenzívu na 16. února.

A když se podíváte na to, co hlásili pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, tak od 16. února je vidět dramatický nárůst ostřelování z ukrajinské strany na Donbasu, který donbasské úřady donutil sledovat evakuaci obyvatelstva, protože byli pod silnou dělostřeleckou palbou.

A 16. se nic nestalo. Rusové nezaútočili. Stalo se, že Ukrajinci zvýšili své ostřelování 16., 17. a 18. Osmnáctého dne bylo ostřelování asi 40krát větší, než je běžné v regionu.

A v Rusku parlament vyzval Putina, aby uznal nezávislost dvou takzvaných republik, samozvaných republik Luhanské a Doněcké.

proč tomu tak je? Protože uznáním nezávislosti těchto republik by s nimi Rusko mohlo podepsat smlouvu o přátelství a pomoci. A tyto dvě republiky by mohly požádat o vojenskou podporu v případě útoku zvenčí. A přesně to se stalo.

23. dne obě republiky požádaly Rusko o vojenskou pomoc, protože byly napadeny, a Rusko mohlo zasáhnout na Ukrajině s odvoláním na článek 51 Charty OSN, který stanoví kolektivní obranu a pomoc napadené zemi.

Jde tedy o právní trik, který Putin použil. Můžete to hodnotit jinak. Ale to byl politický trik, jak získat nějakou legalitu a legitimitu pro útok na Ukrajinu. A celou tu dobu pokračovalo ostřelování Donbasu.

Na přehlídce ke Dni vítězství v Moskvě 9. května (připomínající porážku Německa v roce 1945) Putin pronesl projev, ve kterém právě toto prohlásil.

Bez ohledu na to, zda to považujeme za propagandu nebo ne, to, co řekl Putin, je fakticky správné. Zda existovaly jiné způsoby reakce nebo pomoci oběma republikám, je věcí posouzení.

Usoudil, že útok je nejlepší rozhodnutí. Udělal. Faktem ale je, že Ukrajina to začala, ne válkou v tomto smyslu, ale ofenzívou.

Důvod, proč Rusové mluví o „zvláštní operaci“, je ten, že pro ně válka začala v roce 2014 a Minské dohody podepsané v září 2014 a druhá v únoru 2015 byly vlastně způsobem, jak ukončit konflikt.

Ale protože Ukrajina nerealizovala to, co bylo napsáno v těchto dohodách, válka pokračovala. Takže z ruského pohledu jsou ve válce od roku 2014, a to je jen jedna operace ve větším konfliktu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na podcastu Jamese Delingpolea zde