6. 7. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Peter Haisenko: Ukrajinci utíkají ze strachu před radikálně nacionalistickými Ukrajinci

Osmdesát procent území Ukrajiny není zasaženo válečnými činy. Několik milionů občanů východních území nemůže nebo nechce uprchnout na západ. Přesto svou vlast do dnešního dne opustilo kolem 6,5 milionu. To je asi 15 procent z celkové populace. Stojí za zvážení, před čím tito lidé utíkají a proč.

Uprchlíci z Ukrajiny nejsou všude vítáni. Je to dáno i tím, že lze pozorovat, že zejména uprchlíci přijíždějící do Německa v luxusních autech nepovažují běžné ubytování uprchlíků za vhodné. Existují také udivující zprávy, že přijíždějící Ukrajinci byli poprvé viděni nakupovat v luxusních buticích. Samozřejmě je to třeba vnímat jako výjimku, ale stejně je třeba si položit otázku, proč evidentně zámožní lidé opouštějí svou vlast. Dá se předpokládat, že jde o prospěcháře z režimu po majdanském převratu. Zjevně se bojí, že přijdou o svá privilegia, jakmile bude v Kyjevě dosazena vláda, která bude vyšetřovat zločiny současného režimu.

Pak ti, drtivá většina, kteří migrovali do Polska. Mezitím se na Ukrajinu vrací asi tolik lidí, kolik jich stále utíká do Polska. Je to asi dáno i tím, že slibované přátelství mezi Poláky a Ukrajinci neexistuje. Poláci ani Ukrajince nezapomněli a na masakry spáchané proti sobě na konci druhé světové války. Abychom nezapomněli na zvěrstva páchaná Polskem na ukrajinské menšině mezi válkami. Protiruská hysterie nařízená v Polsku se ve skutečnosti rychle hroutí, když miliony ukrajinských uprchlíků si činí nároky v Polsku. Myslím si však, že uprchlíci, kteří jdou do Polska a nechtějí dál pokračovat do Německa, se skutečně bojí o svůj život, ať už je ten strach jakkoli realistický.

Lidé prchají, aniž by je válka přímo zasáhla

Realita je taková, že naprostá většina uprchlíků pochází ze západní Ukrajiny, i když tyto regiony jsou válkou zasaženy jen velmi málo. Myslím tím například kraj kolem Lembergu (Lvov). Samotné město dosud napadeno nebylo, ostřelovány byly pouze oblasti mimo město. Jde o výcviková střediska, kde důstojníci NATO instruují vojáky ukrajinské armády. Napadeny a zničeny byly i sklady zbraní všeho druhu čerstvě dodané ze Západu, Rusko samo od začátku dává najevo, že nebude útočit, ničit ani obsazovat žádná města. To, co se v tomto smyslu děje ve východních provinciích, je způsobeno Zelenského politikou spálené země. Jsou to azovské gangy a samotná ukrajinská armáda,

Proč tedy lidé utíkají ze Lvova? Mám přátele, kteří přišli do Německa ze Lvova kdysi dávno. Plně se zde integrovali a cenně přispívají k prosperitě naší země. Jedna z nich mi nyní řekla, proč musela ve velmi raném věku přivést svou matku a tchána z Lembergu. Za prvé: Ne kvůli válce jako takové. Tito staří lidé byli spíše vystaveni masivním represáliím ve svém rodném městě Lemberg, protože nemluvili ukrajinsky. Její život ohrožovali ukrajinští nacionalisté, kteří chtějí Ukrajinu „derusifikovat“. Nejenže mají potíže s jednáním s úřady, kde se smí používat pouze ukrajinský jazyk, ukrajinští nacionalisté to pouze akceptují když mluvíte ukrajinsky v kvalitě rodilého mluvčího. Vždy tomu tak bylo, ale nyní si tito nacionalisté myslí, že mohou jednat se vší brutalitou.

Nenávist nacionalistů k Moskalům

Když můj otec v roce 1944 pracoval jako policista v oblasti Lemberg, jako Rus, byl přijat pouze svými ukrajinskými kolegy, protože uměl také ukrajinsky s kvalitou rodilého mluvčího. Bylo mu to řečeno přímo. Pouze kryt sovětského impéria dokázal udržet nenávist ukrajinských nacionalistů vůči všem „Moskalům“ na mnoho let na uzdě před otevřenými ohnisky. Od puče na Majdanu však všechny bariéry padly. To se velmi zviditelnilo se stále se rozšiřujícím zákazem používání ruského jazyka. To byl také důvod, proč převážně rusky mluvící lidé na východní Ukrajině požadovali autonomii. To bylo odmítnuto, i když dohoda Minsk II přesně toto stanovila. To byl důvod občanské války a od té doby rusky mluvící lidé na východní Ukrajině čelí masivní diskriminaci a útokům. Není divu, že vítají ruskou operaci jako osvobození a jsou za to mučeni a zastřeleni, jakmile se dostanou do rukou Azovců.
O tom, jak extrémně ukrajinští nacionalisté bojovali proti všemu ruskému už v roce 1944 z první ruky, najdete v románu „Der Weg vom Don zur Isar“, který si můžete objednat přímo zde. 

Místa v jeslích pro ukrajinské kojence

Musíme si tedy uvědomit, že mnoho uprchlíků z Ukrajiny vůbec neprchá před ruskou armádou, ale spíše před radikálními ukrajinskými nacionalisty. Jsou tu ale i jiné aspekty a jsou čím dál atraktivnější. Berlín má příslib, že každému uprchlíkovi z Ukrajiny okamžitě zaručí „ubytování a stravování“, včetně bezplatného lékařského ošetření a bezplatného cestování veškerou veřejnou dopravou. Kdo by odolal takové bezplatné cestě do zaslíbeného ráje migrantů v Německu? Je zvrácené, když malé děti, které s sebou přivezou, mají zaručeno právo na školku. Vždycky jsem si myslel, že to jsou pro maminky, aby mohly chodit do práce, zatímco jejich malé děti hlídají.

Penzion pro Ukrajince

Ale to není vše. Nyní se proslýchá, že ukrajinští uprchlíci by mohli od 1. června 2022 žádat v Německu o důchod. To je okamžitě v rozporu na všech kanálech. Zejména s ohledem na věk, protože na Ukrajině je možné odejít do penze zhruba o deset let dříve než v Německu. Při bližším pohledu na rozpory se ukazuje, že se týkají pouze důchodového věku. Augsburger Allgemeine uvádí: „Veškerá pomoc uprchlíkům z Ukrajiny je v současnosti regulována zákonem o výhodách pro žadatele o azyl. Od 1. června 2022 se to ale podle informací federálního ministerstva práce změní. Důležitou změnou pak bude, že Ukrajinci v důchodovém věku mohou požádat o základní zabezpečení na stáří, pokud nemají žádný příjem nebo mají jen malý příjem. Na toto základní zabezpečení mají nárok i všichni němečtí občané.“ Rozhodný věk odchodu do důchodu zůstává nejasný, ale je jasné, že ukrajinský důchod bude považován za „nízký příjem“.

S Ukrajinci se tedy zachází stejně jako s německými občany, i když nikdy nepřispívali do důchodového systému. Vzhledem k tomu, kolik Ukrajinců v důchodovém věku bude chtít ještě zůstat ve své vlasti? Dojde pro náš důchodový systém k podobné katastrofě jako po roce 1990? V té době všichni Židé, kteří přišli do Německa z území bývalého Sovětského svazu, získali okamžitá práva k pobytu, včetně nároku na maximální důchod, pokud byli dostatečně staří. To byl důvod, proč měl německý penzijní systém po znovusjednocení masivní finanční problémy. Tvrzení, že za to mohla integrace důchodců v nových spolkových zemích, nebylo v žádném případě pravdivé. Co se tedy stane, když u nás zůstanou miliony Ukrajinců v důchodovém věku? A zůstanou protože v jejich rodné zemi to pro ně nebude tak dobré jako tady. Vtip je ale v tom, že toto právo platí i pro Ukrajince prchající z radikálních nacionalistických Ukrajinců.

Svévolné zbavení občanství

Ale stává se to ještě šílenější, nebo byste to měli nazvat fašističtějším. Jednoduše chtějí odebrat občanství neoblíbeným občanům. Nejen na Ukrajině. Pokud v Lotyšsku schválíte ruskou operaci na zpacifikování Ukrajiny, budete vysídleni. Ach ano, Lotyšsko je v EU a brání demokracii a západní hodnoty. Na samotné Ukrajině chtějí lidé jít dále a vysídlit lidi, kteří nechtějí zemřít ve válce, kterou rozpoutal samotný Kyjev a kteří uprchli ze země.

Po lotyšské vládě se nyní rozhodla zakotvit boj proti občanům vlastní země i ta ukrajinská. Ale zatímco zákonodárci v Rize se rozhodli zbavit občanství Lotyšů, kteří podporují ruskou speciální operaci na Ukrajině (tedy kvůli svým politickým názorům), Nejvyšší rada se nyní snaží jít ještě dále: Parlament má v úmyslu zakázat Ukrajince, kteří opustili zemi v roce za poslední dva měsíce, aby jim odebrali občanství. Odpovídající návrh zákona předložili poslanci vládní strany Vladimíra Zelenského „Sluhové lidu“.

Můžete také reorganizovat své státní finance tak, že jednoduše vysídlíte všechny, které už nechcete, protože jen zatěžují státní kasu. Stejně jako Kyjev přestal v roce 2014 vyplácet důchody odtrženým východním provinciím a poté si stále stěžuje, že tato oblast patří Ukrajině, i když tam již neplní závazky, které má stát vůči svým občanům.

Ruští vojáci jsou vítáni jako osvoboditelé

Většina lidí na východní Ukrajině vítá ruské vojáky jako osvoboditele. Jako osvoboditel od pronásledování a vražd ukrajinských nacionalistů. Na západní Ukrajině rusofoni utíkají stejně ze stejných důvodů. Z toho lze usuzovat jen na to, že Ukrajina se nejpozději od roku 2014, od převratu na Majdanu, nachází ve stavu pokračující občanské války. A celostátně. Na Západě ovšem bez otevřeného boje se zbraněmi, ale s represáliemi proti všem, kdo neumí nebo nechtějí bezchybně mluvit ukrajinsky.

V tomto smyslu je třeba souhlasit s Putinem, když volá po denacifikaci a demilitarizaci tohoto zkorumpovaného a rozbitého státu. Aby byla celá oblast trvale zpacifikována, musí být tato rozlohou druhá největší země Evropy rozdělena do celků, které odpovídají vůli občanů a chrání ruské občany před ukrajinskými nacionalisty. A také v tomto smyslu by polské nároky na části západní Ukrajiny měly být vnímány jako cokoliv od neutrálního po pozitivní, protože pak by Polsko mohlo osvobodit ruské občany Lvova od šikanování ukrajinskými nacionalisty.

Hranice musí být překresleny bez předsudků

Nesmysly o „nedotknutelnosti“ hranic musí skončit, protože žádná hranice na Ukrajině nezohledňuje etnické zvláštnosti jejích menšin. Hranice jsou dílem člověka, a tak má člověk sám povinnost měnit hranice tak, aby byl možný mír. Dokonce i Henry Kissinger nyní vyjádřil tento názor v Davosu. Trvalý mír si ale nepřeje, protože pak by se zlomila moc vojensko-průmyslového komplexu a NATO by se stalo konečně nadbytečným.

Nezapomínejme, že to byli Angličané, kdo po 1. světové válce nově definoval hranice a následně je prohlásil za neměnné. Nicméně ještě později předefinovali hranice, viz Kašmír, a jakékoli hranice, které stanovili, byly navrženy tak, aby maximalizovaly škody a zajistily pokračující konflikt. Stačí se podívat na Blízký východ. Svět potřebuje kompletní přeměnu a já doufám, že ruská iniciativa k tomu připraví cestu. Anglo-americké století se chýlí ke konci a to dává naději do budoucnosti. Alespoň do té míry, že Ukrajinci už nemusí utíkat před radikálně nacionalistickými Ukrajinci.

Dodatek

V roce 2014 se referendum konalo také v Mariupolu. Občané hlasovali velkou většinou pro autonomii svého regionu. Za to byli brutálně „potrestáni“ azovskými gangy a ukrajinskou armádou. Není tedy divu, že se postarali o to, aby byl Mariupol zničen poté, co se museli města vzdát jako ztraceného. Existuje také dokument z Anglie, který popisuje, jak brutálně zasáhly proti obyvatelům Mariupolu v roce 2014. Ale přesvědčte se sami a pochopíte, co se nyní stalo v Mariupolu:

 

Dodatek 2:

Stále více obchodů v Praze má cedule se zákazem vstupu Ukrajincům. Na modrožluté cedulce je na tomto obrázku vpravo před vchodem ukrajinsky napsáno: “Ukrajinci sem nesmí”. Důvodem je, že majitelé a manažeři už mají plné zuby neustálých krádeží a nepřiměřeně náročného chování „uprchlíků“.

 

Autor: Peter Haisenko

Sdílet: