Připravte se na náhubek – nadcházející válka s takzvaným „nenávistným projevem“

Pokud chcete svrhnout svobodu národa, musíte začít potlačením svobody slova. – Benjamin Franklin

Dejte si pozor na ty, kteří chtějí řeč sledovat, umlčovat, katalogizovat a cenzurovat.

Zejména buďte obezřetní, pokud důvody uvedené pro omezení vašich svobod vedou k rozšíření pravomocí vlády.

Vyzývá ke sledování sociálních médií, cenzuře označeného obsahu, který by mohl být považován za nebezpečný nebo nenávistný, a omezení svobody projevu, zejména online.

Jak se dalo očekávat, ti, kteří chtějí za každou cenu bezpečnost, budou volat po dalších opatřeních na kontrolu zbraní (ne-li úplný zákaz zbraní pro nevojenské a nepolicejní pracovníky), po důkladném vyšetření duševního zdraví široká veřejná populace a větší kontrola vojenských veteránů, více analýzy hrozeb a upozornění na chování, více sledovacích kamer se schopnostmi rozpoznávání obličeje, více programů „něco vidět, něco řekni“ navržených tak, aby proměnily Američany v informátory a špiony, více detektorů kovů a celého těla Zobrazovací zařízení na měkké cíle, více pohybujících se jednotek militarizovaných policistů oprávněných provádět namátkové prohlídky kapes, více fúzních center,centralizovat informace a sdílet je s orgány činnými v trestním řízení a více sledovat, co Američané říkají a dělají, kam chodí, co nakupují a jak tráví čas.

Všechna tato opatření hrají do karet vládě.

Jak jsme se tvrdě naučili, fantomový příslib bezpečnosti výměnou za omezenou nebo regulovanou svobodu je falešná, pomýlená doktrína navržená pouze k tomu, aby dala vládě více pravomocí zakročit, uzamčena, v takzvaném zájmu národní bezpečnosti. a bez větších námitek občanů zavádět ještě totalitnější opatření.

Přihoďte Výbor pro správu dezinformací ministerstva vnitřní bezpečnosti, který má za úkol monitorovat online aktivity a kontrolovat takzvané „dezinformace“, a máte předpoklady k přetvoření reality přímo z Orwellova roku 1984, kde Ministerstvo pravdy kontroluje řeč a zajišťuje, aby fakta odpovídají verzi reality, kterou zastávají vládní propagandisté.

Mezi cenzurou takzvaných nelegitimních myšlenek a potlačováním pravdy je tenká hranice.

Jak předpověděl George Orwell, mluvení pravdy se nakonec stane revolučním činem.

Pokud vláda může ovládat jazyk, může ovládat myšlení, což zase může ovládat mysl svých občanů.

Už je to dávno, co svoboda slova byla skutečně svobodná.

Na papíře – alespoň podle ústavy USA – můžeme technicky svobodně mluvit.

Ve skutečnosti se však můžeme vyjadřovat jen tak svobodně, jak nám to dovolí státní úředník – nebo společnost jako Facebook, Google nebo YouTube.

To není moc svobody, zvláště když máte sklony vyjadřovat názory, které by mohly být považovány za konspirativní nebo nebezpečné.

Tato neustálá, všudypřítomná cenzura zahalená tyranskou sebespravedlností, kterou nám vnucují technologickí giganti (jak korporátní, tak vládní), je technofašismus a nešíří žádný nesouhlas.

Tito internetoví cenzoři nejednají v našem nejlepším zájmu, aby nás chránili před nebezpečnými dezinformačními kampaněmi. Nyní pokládají základy, aby zabránili jakýmkoli „nebezpečným“ nápadům, které by mohly zpochybnit sevření našich životů mocenskou elitou.

Internet, oslavovaný jako super informační superdálnice, se rychle stává tajnou zbraní policejního státu. Toto „sledování mysli“ je přesně tím nebezpečím, před kterým autor Jim Keith varoval, když předpověděl, že „zdroje informací a komunikace budou postupně propojeny do jediné počítačové sítě, která nabízí možnost tajně kontrolovat to, co je vysíláno.“ a nakonec to, co se myslí.”

To, čeho jsme svědky, je moderní ekvivalent vypalování knih, jehož cílem je vymýtit nebezpečné myšlenky – ať už legitimní nebo ne – a lidi, kteří je zastupují.

Nyní jsme na křižovatce mezi OldSpeak (kde slova mají význam a myšlenky mohou být nebezpečné) a Newspeakem (kde je povoleno pouze to, co je „bezpečné“ a „přijaté většinou“). Mocenská elita dala jasně najevo své záměry: budou usilovat o každé slovo, myšlenku a výrok, které zpochybňují jejich autoritu, a usilují o to.

Stali jsme se krčícím se občanem – němým k voleným úředníkům, kteří nás odmítají zastupovat, bezmocní vůči policejní brutalitě, bezmocní vůči militarizované taktice a BREAK technologiím, které s námi zacházejí jako s nepřátelskými bojovníky na bojišti, a nazí vůči státu S dohledem, který vidí a slyší všechno, nemáme kam jít nebo říct nic, co by nemohlo být špatně pochopeno a použito k tomu, aby nás uškrtilo.

Mnoho lidí však nechápe, že nejen to, co říkáte nebo děláte, je monitorováno, ale to, co si myslíte, je také sledováno a cíleno.

Už jsme to viděli na státní a federální úrovni v podobě zákonů o trestných činech z nenávisti, které zasahují proti takzvaným „nenávistným“ myšlenkám a projevům, podporují autocenzuru a omezují svobodnou diskusi o různých otázkách.

S každým dalším dnem jsme hnáni dále směrem k totalitní společnosti charakterizované státní cenzurou, násilím, korupcí, pokrytectvím a nesnášenlivostí, vše zabaleno pro náš domnělý prospěch do orwellovské nejednoznačnosti národní bezpečnosti, tolerance a takzvaného „vládního jazyka“.

Postupně byli Američané naučeni přijímat rutinní zásahy do jejich svobod.

Útlak se tak stává systémem, plíživou normalitou nebo smrtí s tisíci řezy.

Tento koncept použil vědec Jared Diamond, držitel Pulitzerovy ceny, aby popsal, jak velké změny, když jsou zaváděny pomalu a po malých krocích během určitého časového období, mohou být přijímány jako normální, bez šoku a odporu, kdo by uvítal náhlé pozdvižení.

Diamantovy obavy související s ubývající civilizací Velikonočního ostrova a sociálním úpadkem a degradací životního prostředí, které k tomu přispěly, je to však strohá analogie s neustálou erozí našich svobod a úpadkem naší země přímo pod nosem.

Diamond vysvětluje: „Během několika staletí lidé z Velikonočního ostrova vykáceli své lesy, vyhubili své rostliny a zvířata a viděli, jak jejich složitá společnost upadá do chaosu a kanibalismu… Proč se nerozhlédli kolem sebe a neuvědomili si, co dělali a přestali, než bude příliš pozdě? Na co mysleli, když pokáceli poslední palmu?

Jeho odpověď: „Mám podezření, že se katastrofa nestala bouchnutím, ale zakňučením.

Podobně jako američtí kolonisté objevili první osadníci Velikonočního ostrova nový svět – „nedotčený ráj“ – překypující životem. Ale téměř 2000 let poté, co dorazili první osadníci, se Velikonoční ostrov proměnil v pustý hřbitov obyvatelstvem tak zaměřeným na své bezprostřední potřeby, že nedokázali zachovat ráj pro budoucí generace.

Totéž by se dalo říci o dnešní Americe: i ona je redukována na pustý hřbitov obyvatelstvem tak fixovaným na své bezprostřední potřeby, že nedokáže zachovat svobodu pro budoucí generace.

V případě Velikonočního ostrova, jak Diamond spekuluje:

Les… pomalu mizel, během desetiletí. Možná válka přerušila turistické skupiny; snad poslední lano prasklo, když řezbáři dokončili práci. Mezitím by každý ostrovan, který by se pokusil varovat před nebezpečím pokračujícího odlesňování, byl přemožen zájmy dřevorubců, byrokratů a náčelníků, jejichž práce závisela na pokračujícím odlesňování… Změny v lesním porostu z roku na rok by byly vážné. rozpoznatelný… Pouze starší lidé, kteří si vzpomněli na své dětství o desetiletí dříve, mohli vidět rozdíl. Postupně stromů ubývalo, byly menší a méně důležité. V době, kdy byla pokácena poslední dospělá plodonosná palma, palmy dávno přestaly mít ekonomický význam. Zůstaly jen menší a menší stromky palem, které byly spolu s dalšími keři a stromy každoročně vyklizeny. Pokácení poslední malé palmy by si nikdo nevšiml.

Zní vám to bolestně povědomě?

Bohatý les svobod vytvořený našimi zakladateli jsme již vykáceli. V průběhu desetiletí pomalu mizel. Ti, kteří varovali před nebezpečím přehnané legislativy, invazivního sledování, militarizované policie, nájezdů týmů SWAT a podobně, byli umlčeni a ignorováni. Přestali učit o svobodě ve školách. Jen málo Američanů zná její příběh. A zdá se, že ještě méně jich zajímá, že jejich spoluobčané jsou vězněni, nasazováni náhubkem, stříleni, taserováni a je s nimi zacházeno, jako by neměli vůbec žádná práva.

Eroze našich svobod probíhala tak postupně, že si toho nikdo nevšiml. Rozdíl poznaly pouze starší generace, které si ještě pamatovaly, co znamená opravdová svoboda. Svobody, kterých se občané těšili, postupně ubývalo, zmenšovaly se a byly méně důležité. Když pak padne poslední svoboda, nikdo si toho rozdílu nevšimne.

Tyranie tedy stoupá a svoboda klesá: s tisíci škrty, z nichž každá je ospravedlněna nebo ignorována nebo pokrčena rameny jako dost triviální, aby nás to zajímalo, ale sčítají se.

Každý řez, každý pokus podkopat naše svobody, každá ztráta důležitého práva – myslet, shromažďovat se, mluvit svobodně beze strachu, že budeme zahanbeni nebo cenzurováni, vychovávat své děti tak, jak uznáme za vhodné uctívat, uctívat či neuctívat jako naše svědomí nám velí, jíst, co chceme, milovat, koho chceme, žít, jak chceme – to vše přispívá k nezměrnému selhání každého z nás sestoupit na tuto kluzkou plochu.

Nyní jsme na této sestupné trajektorii.

Nákaza strachu, šířená s pomocí vládních agentur, korporací a mocenské elity, otravuje studnu, glosuje naši historii, staví občana proti občanovi a okrádá nás o naše práva.

Amerika nyní čelí novému zúčtování, v němž se náš závazek vůči zásadám svobody musí vyrovnat s řadou strašidel používaných ke zničení všeho, co jí stojí v cestě.