6. 7. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Geopolitické cíle Putina

Západní média a politici stále tvrdí, že Vladimir Putin chce oslabit a rozdělit EU a ve skutečnosti usiluje o imperiální expanzi Ruska do ostatních zemí bývalého Sovětského svazu. Zejména pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva neustále uvádějí nebezpečí, že budou znovu pohlceny Ruskem, a považují to za potvrzenou současnou invazí ruských vojsk na Ukrajinu. Ale všechny projevy, které Putin během svého prezidentování pronesl a které vytyčovaly geopolitické cíle Ruska, mluví jiným jazykem. Musí být zahrnuty do každého dobře podloženého rozsudku.

Bývalý odborník na východní Evropu v pojišťovacích a finančních společnostech v Rusku Thomas Röper, který žije v Rusku 15 let, již podrobně odkazoval na tři Putinovy ​​projevy na přednášce v Hamburku 1 dne 15. března 2020, které popisováno jako historické. Všichni tři se zabývali geopolitickými otázkami: Putinův projev v německém Bundestagu v roce 2001, jeho projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 a jeho poznámky na Valném shromáždění OSN v roce 2015.

Projev v německém Bundestagu

25. září 2001 – pouhé dva týdny po událostech z 11. září 2001 v USA – byl Putin prvním ruským předsedou vlády, který měl projev v Bundestagu. Tam bylo podle Thomase Röpera slyšet z první ruky v němčině jádro všech bodů jeho politiky, body, které všechny určovaly jeho politiku prakticky beze změny dodnes. 2

Vztah s Německem

Putin o Německu mimo jiné řekl:

„Rusko vždy mělo k Německu zvláštní city. K vaší zemi jsme vždy přistupovali jako k důležitému centru evropské a světové kultury, pro jejíž rozvoj Rusko hodně udělalo. Kultura nikdy neznala hranice. Kultura byla vždy naším společným dobrem a spojovala lidi.“

Podle Thomase Röpera jsou Rusové velmi citliví na historii. Na rozdíl od Němců však historické povědomí Ruska sahá staletí zpět, zatímco v německém pojetí znamená nacistická éra zlom a německé historické povědomí se velmi často omezuje na politická spojenectví po roce 1945. Druhá světová válka se svými 25 miliony obětí na straně Sovětského svazu je v Rusku stále důležitá a přítomná, ale z ruského pohledu to není stejná cenzura jako z té německé.
Navíc, vysvětlil Putin, Němci měli velmi silný a pozitivní vliv na ruské dějiny. A to si lidé v Rusku uvědomují na každém kroku, protože tam jsou ulice s německými názvy, také německé čtvrti v mnoha ruských městech a dokonce i někteří nejvýznamnější panovníci v Rusku byli Němci nebo měli německé kořeny.

To je třeba mít na paměti, pokud chceme správně zařadit Putinovy ​​výroky v německém Bundestagu o společné historii:
„Vážení kolegové, dovolte mi říci pár slov o německo-ruských vztazích – rád bych je zvážil samostatně –. Rusko-německé vztahy jsou staré jako naše země. První Němci se v Rusku objevili na konci prvního století. Na konci 19. století tvořili Němci devátou největší menšinu v Rusku. Důležitý je ale nejen počet, ale samozřejmě i role, kterou tito lidé hrajíve vývoji země a v německo-ruských vztazích: byli to zemědělci, obchodníci, inteligence, armáda a politici. Mezi Ruskem a Amerikou jsou oceány. Velká historie leží mezi Ruskem a Německem.
Je důležité správně interpretovat tento příběh. Jako dobrý západní soused i Německo pro Rusy často ztělesňovalo Evropu, evropskou kulturu, technické myšlení a obchodní prozíravost. Není náhodou, že všichni Evropané v Rusku bývali nazýváni Němci a evropská osada v Moskvě 
například „německé předměstí“.

Nabídky na spolupráci

Putin, v té době ještě nezkušený v geopolitice a značně naivní, jak sám později přiznal, se v Bundestagu zabýval vizí, která se později stala hlavním problémem mezi „Západem“ a Ruskem:
„Nikdo nepochybuje o velké hodnotě evropského vztahy s Ruskem a Spojenými státy. Ale věřím, že Evropa dlouhodobě posílí svou pověst mocného a nezávislého centra světové politiky jen tehdy, když spojí svůj vlastní potenciál s ruskými lidskými, územními a přírodními zdroji a také s ruským ekonomickým, kulturním a obranným potenciálem.

Thomas Röper pokračuje, Putin dal Evropě, potažmo EU, jasnou nabídku ke spolupráci, ke společné práci, z níž by měly prospěch obě strany.
Taková spolupráce by však silně omezila moc USA v Evropě, která pro ně navíc představuje nepostradatelné předmostí pro rozšíření svého vlivu do Eurasie.
A právě to je důvod, souhlasí Röper, proč se o Putinově návrhu, který opakovaně obnovoval, na Západě ovládaném USA ani nemluví.
– Němci museli být po Putinově projevu v zákulisí okamžitě varováni a odpískáni. –

A nyní Thomas Röper upozorňuje na zajímavé pozadí: v roce 2015 se ruský novinář Putina v rozhovoru zeptal, zda je zklamaný, že Západ za celé ty roky nikdy nepřijal jeho nataženou ruku. Putin ve své odpovědi vysvětlil, jak přišel na tuto myšlenku spolupráce s Evropou:

„ Když jsem v roce 2001 v Bundestagu řekl, že bychom měli spojit síly, jít společně do budoucnosti, vybudovat společný prostor, znělo to jako moje vlastní nápady a návrhy. Ve skutečnosti to nebyl můj nápad. V roce 1992 nebo 1993 mě tehdejší starosta Petrohradu Sobchak vzal za kancléřem Kohlem do Bonnu. A najednou Kohl požádal všechny účastníky, aby opustili místnost, včetně tlumočníků, a pak jsem překládal. A tehdy jsem poprvé slyšel od Kohla od kancléře, který byl stále ve svém bungalovu v Bonnu a ne v Berlíně. A on najednou řekl: ‚Nevidím budoucnost Evropy bez Ruska.‘ Pro mě jako bývalého důstojníka zahraniční rozvědky to bylo naprosto nečekané. Ale přišlo mi to velmi zajímavé.

A začal velmi sebevědomě vyprávět, proč to tak myslí. Řekl: „Ve světě se objevují noví mocní obři, nová centra moci v Asii.“ Řekl, že USA se postupem času stále více zajímají o své vlastní zájmy ao Ameriku. – Mimochodem, to je přesně to, co se teď děje (Putin se směje). Jak Kohl řekl v roce 1992, tak se to děje i nyní. – Kohl řekl: „Aby Evropa přežila jako civilizace, musíme spojit síly s Ruskem. S jeho velikostí, jeho nekonečným bohatstvím a jeho kulturně tak spřízněným obyvatelstvem, s jeho vědou a jeho vojenskou silou. Když to všechno dáme dohromady, Evropa zůstane centrem moci ve světě.“

To je to, co tehdy řekl. Jen jsem to přeformuloval a řekl v Bundestagu. Tam bych mohl
ano, špatně ho cituji jako autora, ale od té doby jsem tento postoj sdílel a sdílím jej dodnes. Ale bohužel se tak nestalo. Co jsem řekl v Mnichově 2007? Jedna země, USA, chce nyní uplatňovat vlastní právo mimo své území. Ale to nikdo dobrovolně nedovolí.”

Projev v Mnichově 2007

Před mnichovskou bezpečnostní konferencí 2007 3 , pokračuje Thomas Röper, Putin podrobně vysvětlil, proč se domnívá, že monopolární model je pro svět nevhodný. Monopolární model znamená nadvládu jedné země nad světem. – To byl, i když v jazyce diplomatů, frontální útok na nárok Spojených států ovládnout svět.

Putin poté popsal, co považoval za výsledek této americké hegemonie. Když uslyšíte tento (následující) citát, musíte si vzpomenout, že to Putin řekl v roce 2007, tedy dlouho před válkou v Sýrii, válkou v Libyi nebo Majdanem a následnou válkou na Ukrajině. Z dnešního pohledu, o 13 let později, zněla Putinova slova téměř prorocky:

„Jednostranné, často nelegitimní akce nevyřešily jediný problém. Spíše byly výchozím bodem pro nové lidské tragédie a zdroje napětí. Posuďte sami: válek, místních a regionálních konfliktů neubylo. Pan Teltschik mi to velmi snadno připomněl. A v těchto konfliktech neumírá méně lidí než dříve, ale ještě více, podstatně více!

Dnes jsme svědky téměř neomezeného, ​​hypertrofovaného použití síly – vojenské síly – v mezinárodních vztazích, síly, která ve světě rozpoutá bouřlivou vlnu následných konfliktů. V důsledku toho síly nestačí ani na komplexní řešení alespoň jednoho z těchto konfliktů. Politické řešení je také nemožné.

Vidíme rostoucí ignorování základních principů mezinárodního práva. Ještě více: Některé normy, vlastně celý právní systém státu, především samozřejmě USA, překročily své meze ve všech oblastech: jsou vnucovány jiným státům v ekonomice, politice i v humanitární oblasti. Ale komu se to líbí?
(…)
To je však extrémně nebezpečné. Znamená to, že se už nikdo necítí bezpečně. Chci zdůraznit, že už se nikdo necítí bezpečně! Protože nikdo se nemůže schovat za mezinárodní právo jako za ochranný val. Taková politika se ukazuje být spouštěčem závodů ve zbrojení.

V řadě zemí vyvolává převaha faktoru síly nutkání vlastnit zbraně hromadného ničení. Navíc se objevily zcela nové hrozby, které byly známy dříve, ale nyní nabývají globálního charakteru, jako je terorismus.“

 Putin vždy kritizoval jednostranné války USA. K použití vojenské síly tehdy řekl (a opakuje to při každé příležitosti):
„ Jsem přesvědčen, že jediným mechanismem pro rozhodování o použití síly v krajním případě může být pouze Charta OSN. (…) Použití síly lze označit za legitimní pouze tehdy, je-li založeno na rezoluci OSN. A nemůžete nahradit OSN NATO nebo EU.“

Vložka:

Svým vojenským vpádem na Ukrajinu se zdá, že sám Putin vážně porušil Chartu OSN. Ale ani americký lidskoprávní aktivista prof. Daniel Kovalik, který vyučuje mezinárodní lidská práva na University of Pittsburgh School, nepovažuje toto obvinění, které okamžitě vznesli na Západě, za neoprávněné. Poukazuje na to, že vláda v Kyjevě je už 8 let ve válce s rusky mluvícím obyvatelstvem Donbasu. … Válka, která už před ruskou vojenskou operací stála životy asi 14 000 lidí včetně mnoha dětí a vysídlila kolem 1,5 milionu lidí, byla pravděpodobně také genocidou. To znamená, že vláda v Kyjevě, a zejména její neonacistické prapory, provedly ozbrojené útoky proti těmto lidem s úmyslem

Zatímco Charta OSN zakazuje jednostranné válečné akty, v článku 51 také stanoví, že „nic v této Chartě se nedotýká přirozeného práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu“. A toto právo na sebeobranu bylo navrženo tak, aby umožnilo státům reagovat nejen na skutečný ozbrojený útok, ale také na hrozbu bezprostředního útoku.“ 4

Projev na Valném shromáždění OSN v roce 2015

Thomas Röper dále říká, že ve svém projevu v OSN v roce 2015 5 Putin ze svých slov prakticky nestál. Putin je pro posílení OSN jako místa, kde státy hledají kompromisy a řídí se jimi. Postavil jsem se proti všem pokusům o další oslabení OSN a vysvětlil, co se stane, když státy (opět měl na mysli Západ v čele s USA) budou chtít OSN ignorovat nebo marginalizovat:
„To může vést ke kolapsu celé architektury mezinárodních vztahů. Pak opravdu nebudeme mít žádná pravidla, kromě práva nejsilnějšího. Bude to svět, ve kterém bude místo kolektivní práce vládnout egoismus, svět se stále větším diktátem a stále menší rovností, skutečná demokracie a svoboda, svět, ve kterém místo skutečně suverénních států bude ovládat počet protektorátů a území. zvenčí bude přibývat“.

Putin je extrémně uvědomělý v historii a v žádném případě není zastáncem politiky bývalého Sovětského svazu, jak ho Západ rád obviňuje. Pokračoval:
„ Všichni bychom neměli zapomínat na zážitky z minulosti. My ( v Rusku) si pamatujeme některé příklady z historie Sovětského svazu. Export sociálních experimentů, pokusy o změny v tom či onom státě na základě vlastních ideologických představ vedou často k tragickým následkům, přinášejí spíše zhoršení než pokrok. Zdá se však, že z chyb druhých se nikdo nepoučí, pouze je opakuje. A vývoz takzvaných ‚demokratických‘ revolucí pokračuje.“

Pak přišel mluvit o severní Africe a na Středním východě ao politice USA v těchto regionech, kterou Západ podporuje. O důsledcích této politiky řekl:
„Stačí se podívat na situaci na Blízkém východě a v severní Africe. Samozřejmě politické a sociální problémy se v těchto regionech dlouho hromadily a lidé chtěli změnu. Ale co se vlastně stalo? Agresivní vnější zásahy vedly místo reforem k bezohlednému ničení státních institucí a způsobu života lidí. Ve stavu triumfu demokracie a pokroku dochází k násilí, chudobě a sociální katastrofě, zatímco lidská práva, včetně práva na život, již nemají žádnou hodnotu. Člověk by se rád zeptal těch, kdo tuto situaci vytvořili:
vidíte konečně, co jste udělali? 

Rusko-evropský vztah

Thomas Röper zdůrazňuje, že z těchto Putinových projevů je jasná jedna věc: masivně a otevřeně kritizuje USA, ale pro Evropany neshledává žádná špatná slova. Naopak jich často otevřeně lituje, protože Evropané v jeho očích velmi často podporují USA k vlastní škodě.

Putin pak vždy mluví o tom, že se Evropané vzdali své suverenity, a lituje toho. Obhajuje suverénní státy, které sledují své vlastní zájmy a respektují zájmy ostatních. Podle jeho názoru je to jediný způsob, jak najít životaschopné kompromisy, ze kterých mohou mít prospěch všichni zúčastnění. A taková politika předchází válkám, protože je postavena na respektu k zájmům toho, co nazývá „partnery“.
Putin tedy vyzývá EU, aby se emancipovala od USA a konečně přijala politiku, která staví její vlastní zájmy na první místo, než aby sloužila zájmům Spojených států – často ke své vlastní škodě.

Putin tedy nechce oslabit, rozdělit nebo destabilizovat EU. Protože taková EU se nemůže odstřihnout od USA. Pokud Putin chce, aby byla EU emancipována od USA, pak může chtít jen silnou EU, ne slabou. A jeho politika jasně ukazuje, že Putin si své mezinárodní partnery nechce podrobovat ani ovládnout.

Partnerství v zemích SNS

Se zeměmi SNS, kterým by Rusko mohlo dominovat, Putin jedná partnersky a na stejné úrovni. Příkladem, který je v Německu málo známý, je Kazachstán. Zatímco západní média obvinila Rusko, že chce ovládnout bývalé země SNS s Euroasijskou ekonomickou unií, projekt byl ve skutečnosti nápadem kazašského prezidenta.

Na rozdíl od mezinárodních organizací na Západě nemají organizace, které Rusko pomohlo založit, žádnou dominantní moc, všechny členské státy bez ohledu na jejich velikost mají stejná práva a rovné hlasovací právo. USA by si na druhou stranu zajistily nadvládu ve Světové bance, NATO atd., aby mohly ovládnout „partnery“.

Putinova čínská politika také ukazuje, že Putin hledá kompromis. Rusko a Čína byly k sobě po desetiletí nepřátelské a na chvíli byla možná i válka. Díky trpělivé politice usmíření se Putinovi podařilo z těchto dvou rivalů udělat blízké partnery a dokonce spojence v mnoha politických oblastech.

Není tedy důvod předpokládat, že by Putin v případě partnerství s EU jednal jinak než s mnohem slabším Kazachstánem nebo s Čínou, která je také ekonomicky silná.
Putin hledá společné zájmy s každou zemí, a jakmile jsou nalezeny, spolupráce se postupně rozšiřuje, často až do skutečného partnerství na rovnocenném základě.
Práce s rovnocenným partnerem, se kterým uzavíráte obchody, které jsou oboustranně výhodné, je zpočátku komplikovaná, ale z dlouhodobého hlediska mnohem jednodušší. Rovnocenný partner zůstane věrný uzavřeným dohodám, protože z nich má prospěch. Dominantního „partnera“ je třeba udržovat „v souladu“ s více či méně viditelným tlakem.

Noční můra USA: silná EU a spolupráce s Ruskem

Ve skutečnosti chce Putin opak toho, z čeho ho západní média obviňují. Naopak jsou to USA, kdo má na slabé EU zájem. A řekli to – alespoň doma – zcela otevřeně.
To se lze dočíst především u velkých geostratégů USA, jako byl Zbigniew Brzezinski, který byl poradcem prezidenta Cartera pro národní bezpečnost a poté radil každému prezidentovi až do své smrti v roce 2017. V roce 1997 napsal knihu s názvem Jediná světová velmoc, ve které tvrdil, že pokud by Spojené státy chtěly zůstat jedinou světovou velmocí, musely by ovládnout euroasijský kontinent.

Protože nemohli obsadit všechny země mezi Atlantikem a Pacifikem, představoval si systém mezinárodních smluv a organizací, z nichž každá by byla ovládána Spojenými státy, a tím by ostatní země zavazovala ke Spojeným státům. V podstatě přijal známou strategii „rozděl a panuj“, kterou Římská říše používala již ve starověku. To znamená, že můžete jednotlivé země zahnat i do vzájemných konfliktů, které se pak vzájemně oslabují ve prospěch USA.

„Jak vlivná jeho kniha měla a je na mezinárodní politiku, je vidět na jeho úvahách o Ukrajině, která je pro něj klíčovým strategickým státem. Bylo pro něj důležité trvale oddělit Ukrajinu od Ruska, protože by to za prvé oslabilo Rusko a za druhé vrazilo klín mezi Evropu a Rusko, jinými slovy princip „rozděl a panuj“. Zcela otevřeně hovořil o tom, že USA musí oslabit Rusko a za žádoucí viděl i oslabení Evropanů spřízněných s USA.“ 6

Spolupráce mezi Evropou a Ruskem je největší noční můrou pro geopolitické myslitele ve Washingtonu, protože USA to vidí tak, že by se tato aliance stala vlastně mezinárodním mocenským centrem. A takové oslabení vlastní pozice si USA za žádnou cenu nemohly dovolit, pokud si chtěly dlouhodobě udržet roli jediné světové velmoci.

“ Dalším příkladem je George Friedman, rovněž geostratég. Na tiskové konferenci v roce 2015 řekl, že Spojené státy mají již více než sto let jeden hlavní zájem, a sice zabránit spojenectví mezi Německem a Ruskem, protože ruské zdroje a německé know-how dohromady představují největší hrozbu pro globální dominanci USA. . 7
Seznam takových prohlášení ve Washingtonu je dlouhý, takže to není konspirační teorie, ale jsou to prohlášení těch, kteří radí zahraniční politice USA.“

Skutečným nepřítelem Evropanů, který je chce oslabit (nebo udržet slabé), jsou USA. Rusko pod Putinem chce dosáhnout opaku: má zájem na posílení Evropanů, protože jedině to může vést ke „společnému prostoru od Lisabonu po Vladivostok“, ke kterému Putin míří.

——————————–

Poznámky:

1 In: Deutschland-Journal 2020 of the State and Economic Society, str. 33 f.
2 Každý si může projev poslechnout zde: bundestag.de 25.9.2001 (německy min 2:35)
3 K projevu: ardmediathek.de/video/dokumentionen/10-02-2007 (od min. 2:30)
4 viz podrobně: deutsch.rt.com 7.5.2022
5 viz vide

6 Zobrazit podrobněji: Fassadenkratzer.wordpress.com 11.3.2022
7 Video: 

ZDROJ

 

 

Sdílet: