Svatopluk Otava: Pronájem světa Americe končí, za dluhy fašistů už také neuvidí ani cent…

Co nejde ukrást, to se dá vyšmelit, vykeťasit, vylichvit. Tak funguje dnes zbožštělý princip amerického „ekonomického zázraku“, jenž otrávil planetu. Začalo to náporem evropských vyděděnců ozbrojených po zuby, kteří ukradli Indiánům jejich vlast. Končí to bezbřehou lichvou pro Ukrajinu, za niž ovšem už zaplaceno nebude.

Půjčka a pronájem – jak vydělat i na smrti

USA vydělaly na všech válkách které vyhrály, i na těch které za ně kdokoli prohrál. Nejmarkantnější výdělek probíhal za II. světové války, kdy v roce 1941 vstoupil v platnost Zákon o půjčce a pronájmu. Ten umožnil financovat výrobu zboží pro válčící země protihitlerovské koalice výměnou za místy nesplatitelné a tedy i nesplacené dluhy vůči poskytovateli tohoto „dobrodiní“ – Spojeným státům.

Princip byl takový, že američtí spojenci (tedy též i SSSR) obdrželi válečný materiál, který používali v boji až do jeho zničení nebo poválečnému vrácení. No, moc se nevracelo, spíše vůbec. Ale platilo se vehementně a v důsledku nakonec vlastně do poslední košile. Pochopitelně, že placení mělo různou podobu, peníze se tu vyžadovaly, onde zase ne, přesně dle „demokratických hodnot“ a „našeho způsobu života“.

Jak si váleční exekutoři přišli na své….

Největší díl pomoci spotřebovala a měla splatit Velká Británie, asi 30 miliard tehdejších dolarů. Ale protože povedený žáček uznal podíl nastudovaného loupení od ochabujícího učitele, 90% hodnoty půjček bylo Albionu odpuštěno, zbytek splacen ve špičkových technologiích a také v převzetí mnohých vojenských základen a území všude po Světě. Záchrana ostrovní říše stála tedy pád tohoto impéria na samé dno a vytvoření jakési náplasti s názvem Britské společenství národů. Prostě slupky.

Francouzi dopadli podobně. Jestliže Britové museli odevzdat svá území v Austrálii, Kanadě, Novém Zélandu, pak Francouzi třeba v Nové Kaledonii. Obě země se dnes zvou velmocemi jen ze setrvačnosti, jejich význam klesá geometricky  a s nastupujícími asijskými velmocemi, speciálně s Čínou vlastně už ani nesnesou srovnání. Tak – dojít k tomu historicky muselo, ale kdo by čekal, že to bude prostřednictvím dluhů a pomocí „přátel“ z USA?

… ale občas i „utřeli nos“.

Jestliže francouzský dluh „Reverse Lend and Lease“ byl proti tomu britskému asi desetinový, 90% odpustkem se to vlastně téměř vyrovnalo. Vždyť jsme přece „civilizovaným světem“ „demokratických hodnot“. Komu se však z dluhu 11,3 miliardy dolarů neodpustil ani čtvrťák, to byl SSSR. Konsolidace sovětského dluhu probíhala do posledních let, protože smluvně byla finální podoba dohodnuta teprve v roce 1972. Po rozpadu SSSR veškeré břemeno dluhu z II. světové války na sebe vzalo Rusko, které je nakonec také zaplatilo.

A jelikož se v americkém případě dá ve vztahu k Británii klidně říci, že žák předčil svého učitele, tak se také bývalý učitel od bývalého žáka lecčemus přiučil. Nejlépe je to pozorovatelné na poválečném přístupu k Československu ze strany Západu i Východu. Zatímco Angličanům jsme za hrdinnou obranu jejich ostrova platili nejen životy našich letců, ale i penězi za každou tkaničku leteckých bot, neřkuli pak i za „darované“ skvělé stíhačky Spitfire, SSSR Československu veškerou výzbroj a výstroj daroval, uspokojiv se referendem o novém statutu Podkarpatské Rusi v rámci Chrušťovovy Veleukrajiny.

Nikoli Aljaška za 7 miliónů, černá díra na peníze, to je Ukrajina

No, dnes to sovětské ukrajinské impérium prakticky neexistuje, většina se vrátí nebo vrátila k Rusku. O zbytek se již rvou schizofrenně Poláci, chystají se Rumuni a na část bývalé ČSR s už vybudovanou infrastrukturou se zalíbením patří Uhři. Je to ale trochu maglajz. Protože ukrajinští faschos ve všech pozicích a funkcích urychleně rozprodávají půdu i v místech, kde již pevně stojí Ruská armáda, Rothschildové financují kupce zpoza Louže a nikomu ani není (nechce být) jasné, o co tomu druhému vlastně jde.

A protože kovbojíčkové jsou ve své nekonečné aroganci a smyslu pro „poctivou hru“ nesmírně natvrdlí, vylezl z amerického kongresu nový plán na opětovný Zákon o půjčce a pronájmu. S cílem platit zbrojařům nekonečné množství potištěných papírků padající hodnoty za výrobu zbraní pro Zelenského vrahounská komanda. To se ví, že na sekyru.

Korupčníci kyjevského okrsku zbytku Ukrajiny si mnou ruce, dávno vědí, že pranice s Rusy je prohrána. A tak šmelí s kvérama po světě, americká „pomoc“ se najednou objeví v Palestině či Rwandě, zatímco krvežízniví hadrníci s docházející municí dílem dodělávají v podzemí Azovstalu a větší banda se pěkně nechává zavřít do kotle na Donbasu.

Kdo to zaplatí? A co kdyby jim Zelenský dal Prahu? (i s hřibama)

Skutečně si „myslitelé“ dirigující staříka Bidena představují, že jim Rusové opět zaplatí, když jim prozatím prošla krádež ruských peněz za ropu a plyn? Ropa je ropa, plyn je plyn. Věci. Ale teď se Rusové dali do osvobozování „svajich“. Za to platit jistě nebudou!

Asi to dopadne tak, že mariňáci budou muset vzít za vděk nějakou tou malou českou základnou třeba kolem Milovic, jak jim už slíbila ministryně Zrady našeho fialového ukrajinského místodržícího. My, Češi to zaplatíme. My totiž platíme vždycky, všechno a za všechny. Nejvíce však za naši blbost…

Svatopluk Otava