27. 11. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Inspirace pro cenzory a inkvizitory

Omlouvám se čtenářům za obtěžování vlastním příběhem, souvislosti mne však přímo nutí, abych ho zde, ač nerad, připomenul. Je tomu padesát let, co jsem byl vyhozen z práce i ze školy. Po právu!?

Státní bezpečnost tehdy na základě výslechů zjistila, že asi před půlrokem jsem náhodou jednou (!) četl jistý tisk a přitom neoznámil jejich majitele – mé dva nadané studenty. Samozřejmě, že oba byli „po zásluze“ vyhozeni ze školy také, navíc je v této protistátní kauze čekal soud!

Na speciálně svolaném plenárním shromáždění učitelů mi pověstný normalizační rektor, zběsilý likvidátor všech náznaků tzv.kontrarevoluce Pražského jara, jenž se chlubil mj. iniciativním zaváděním odposlechů ve škole (kupodivu dodnes na této univerzitě oslavovaný, na rozdíl od svého zapomínaného prvního polistopadového následovníka – vůdčího organizátora celonárodního odporu proti srpnové okupaci v r. 1968, na něhož nezbyla ani medaile vydaná k nedávnému výročí založení školy, která se zřejmě stydí i za svého někdejšího řádného posluchače – celosvětově nejznámějšího českého studenta a národního hrdinu, když po letitých průtazích připomínku na jeho zdejší studia neumístila do průčelí, nýbrž ji cudně zastrčila dozadu na dvorek, vždyť studium nedokončil, upálil se) můj exemplární vyhazov zdůvodnil tím, že pokud jsem – byť jen náhodou – četl jeden výtisk Tigridova „Svědectví“ a Pelikánových „Listů“ a oba studenty, kteří jimi disponovali, okamžitě neudal policii, těžce jsem se tím provinil vůči závazným povinnostem každého VŠ pedagoga a proto rozhodně nesmím nadále působit na žádné vysoké škole! (Odčinit tento neodpustitelný hřích mně soudruh rektor doporučil nejlépe fyzickou prací na stavbě!)

Za socialismu byly totiž noviny vydávané československou emigrací v zahraničí striktně považovány za antisocialistické, protistátní a tedy nelegální, neb všechny informace v nich obsažené byly nepochybně zcela závadné a navíc mátly lidem hlavu! Stát proto své obyvatele před těmito nežádoucími informacemi úzkostlivě chránil, zejména prostřednictvím rozvětveného aparátu Státní bezpečnosti. Obdobně pečlivě chránil stát své poddané před negativními důsledky nošení příliš dlouhých vlasů či naopak příliš krátkých sukní apod.; starostlivý režim obětavě a nezištně pomáhal nechápavému a tedy asi nedostatečně svéprávnému národu správně se orientovat ve složitém dění a všestranně mu tím zabezpečoval ničím nenarušovaný klid k práci. Tak tomu u nás bývalo…

Po listopadu 1989 jsem se nadějně domníval, že nyní tomu tak u nás již nikdy více nebude! Věřil jsem, že toužebně očekávaná svoboda slova – mj. v naší Ústavě i v Listině základních práv a svobod jasně definovaná a legálně zaručená – po krátkém jarním nádechu v r. 1968 již nezůstane deklarována pouze na papíře, ale bude v naší nové svobodné společnosti, důsledně zbavené veškerých odporných praktik bývalého totalitního režimu, také u nás trvale, plně a bez výhrad skutečně realizována!!

Těžce vybojovanou svobodu slova považuju – vedle do té doby nevídaných možností volně cestovat po celém světě – za největší výhru sametové revoluce. Osobně tvrdě poučen neblahými zkušenostmi proto nemůžu nyní mlčet a v žádném případě ani na moment připustit, aby se pod údajnou záminkou boje proti cizí totalitní moci do Čech opět vracela (nenápadně a plíživě) prokletá doba agresivního zastrašování a zákeřného vydírání, všezahrnující podezíravosti a neustálého fízlování!

Současná vyspělá technika sledování a kontroly obyvatelstva je však mnohem dokonalejší, dnes ji lze snadno (i nezákonně) zneužít např. k plynulé kontrole nejen pohybu osob, ale též ke skrytému monitorování jejich soukromé četby i psaní, mentorování pocitů i chutí, vyvolávání nálad a manipulaci názorů atd. a umožnit tak nekontrolované vládní moci svévolně a „nezištně chránit“ jedince před jeho nebezpečným vlastním úsudkem!

Takovou „dávno překonanou budoucnost“ si opravdu přejeme znovu žít?

Jan Šolta

 

 

Sdílet: