6. 7. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Proč už nejsem řádným profesorem na Torontské univerzitě

Nedávno jsem odstoupil z pozice řádného profesora na Torontské univerzitě. Nyní jsem emeritním profesorem, a to ještě před dovršením šedesátky. Emeritus je obecně označení vyhrazené pro profesory, kteří odešli do důchodu a za své funkční období zaznamenali určité úspěchy. Představoval jsem si, že budu na Torontské univerzitě učit a bádat na plný úvazek, dokud nebudou muset odvézt mé staré kosti z kanceláře. Svou práci jsem miloval. A moji studenti, bakaláři i absolventi, mě také uznávali. Ale tato kariérní cesta mi nebyla souzena. Důvodů bylo mnoho, včetně toho, že nyní mohu učit mnohem více lidí a s menšími zásahy online. Ale je tady ještě několik dalších důvodů:

Zaprvé, moji kvalifikovaní a skvěle vyškolení heterosexuální postgraduální studenti bílé pleti (a mimochodem, měl jsem mnoho dalších) mají mizivou šanci, že jim bude nabídnuto místo na univerzitě ve výzkumu, navzdory svým skutečně kvalitním vědeckým pracím. Částečně je to kvůli mandátům v oblasti diverzity, inkluzivity a rovnosti (můj oblíbený akronym: DIE) (z anglického Diversity, Inclusivity, Equity. DIE také znamená umřít, zahynout, poznámka editora). Ty byly v akademické sféře zavedeny všeobecně, přestože univerzitní náborové komise již po celá léta mé kariéry dělaly vše možné, aby zajistily, že žádný kvalifikovaný „menšinový“ kandidát nebude nikdy přehlédnut. Moji studenti jsou také částečně nepřijatelní právě proto, že jsou to moji studenti. Jsem akademickou personou non grata kvůli svým nepřijatelným filozofickým postojům. A to není jen nějaká nepříjemnost. Tyto skutečnosti učinily mou práci morálně neudržitelnou. Jak mohu s dobrým svědomím přijímat potenciální výzkumníky a školit je, když vím, že jejich vyhlídky na zaměstnání jsou minimální?

Druhý důvod: Toto je jeden z mnoha problémů otřesné ideologie, která v současnosti ničí univerzity a následně i naši západní kulturu všeobecně. V neposlední řadě proto, že prostě není  k mání  dostatečný počet  kvalifikovaných BIPOC lidí, s kterými by bylo možné  dostatečně rychle splnit vytyčené  cíle  diverzity. (BIPOC: černí, domorodí a barevní, pro ty z vás, kteří ještě nejsou  zběhlí v hantýrce “woke”). Toto ví každý  profesor nebo docent, který kdy zasedal v přijímacím řízení  během  posledních tří  desetiletí a nebojí se podívat pravdě do očí. Znamená to, že jsme připraveni mít celou  generaci výzkumníků s naprosto mizernou kvalifikací  pro svoji  práci. A jsme již svědky toho,  co to produkuje v těch příšerných „akademických disciplinách“, které nejsou ničím jiným než  studiemi  křivd a továrnami na   rozhořčení a stížnosti.    Společně  s koncem  objektivního testování studentů to   univerzity zkompromitovalo tak vážně,  že to lze jen stěží přehánět. A již dobře víme,  že to, co se děje na univerzitách, nakonec ovlivní  naprosto  všechno ve společnosti.

Všichni moji zbabělí kolegové musí vytvářet prohlášení DIE, aby získali výzkumný grant. Všichni lžou (s výjimkou menšiny pravověrných) a totéž učí své studenty. A dělají to neustále, s různými racionalizacemi a ospravedlněními, čímž ještě více kazí to, co je už tak ohromně zkorumpovaný podnik. Někteří z mých kolegů se dokonce nechávají školit na takzvaných školeních proti předsudkům, která vedou vrcholně nekvalifikovaní personalisté, kteří nesmyslně, bezstarostně a obviňujícím způsobem přednášejí o teoreticky všudypřítomných rasistických/sexistických/heterosexistických postojích. Takové školení je dnes často podmínkou pro obsazení místa na fakultě v přijímací komisi.

Je třeba zdůrazňovat, že implicitní postoje nelze – podle definic vytvořených těmi, kdo z nich učinili ústřední bod naší kultury – změnit krátkodobým explicitním školením? Za předpokladu, že tyto předsudky existují tak, jak se tvrdí, a to je velmi slabé tvrzení, a to mluvím vědecky. Test implicitních asociací – tolik opěvovaný IAT, který má objektivně diagnostikovat implicitní předsudky (tedy automatický rasismus a podobně), není v žádném případě dostatečně silný – dostatečně validní a spolehlivý – na to, aby dokázal to, co tvrdí. Dva z původních tvůrců tohoto testu, Anthony Greenwald a Brian Nosek, to již veřejně řekli. Třetí, profesorka Mahzarin Banajiová z Harvardu, zůstává neústupná. Do značné míry to lze přičíst jejímu otevřeně levicovému politickému programu a také jejímu zakotvení v subdisciplíně psychologie, sociální psychologii, která je tak zkorumpovaná, že šest desetiletí po druhé světové válce popírala existenci levicového autoritářství. Stejní sociální psychologové, obecně řečeno, také nenuceně považují konzervatismus (pod rouškou „ospravedlnění systému“) za formu psychopatologie.

To, že Banajiová nadále přihlížela zneužívání svého výzkumného nástroje, je v kombinaci se statusem její pozice na Harvardu hlavním důvodem, proč stále trpíme pod jhem DIE s jejím zhoubným vlivem na to, co bylo kdysi nejblíže skutečně záslužnému výběru. Existují dobré důvody předpokládat, že DIE motivované vymýcení objektivních testů, jako je GRE pro přijímání na postgraduální studia, bude mít zhoubný vliv na schopnost takto vybraných studentů zvládnout taková témata, jako je statistika, na níž se všechny společenské vědy (a ostatně i medicína) zcela spoléhají, pokud jde o jejich validitu.

Navíc akreditační komise pro postgraduální vzdělávací programy klinické psychologie v Kanadě nyní plánují odmítnout akreditovat univerzitní klinické programy, pokud nebudou zaměřeny na „sociální spravedlnost“. To v kombinaci s některými nedávnými legislativními změnami v Kanadě, které tvrdí, že zakazují takzvanou „konverzní terapii“ (ale ve skutečnosti činí pro klinické lékaře nesmírně riskantním dělat cokoli jiného než vždy a ve všem se svými klienty souhlasit), pravděpodobně odsoudilo k zániku praxi klinické psychologie, která vždy zcela závisela na důvěře a soukromí. Podobné kroky se chystají i v jiných profesních oborech, jako je medicína a právo. A pokud si nemyslíte, že psychologové, právníci a další odborníci nejsou zděšení k smrti svými nyní probuzenými (woke) řídícícími profesními kolegiemi, což je k extrémní škodě všech, tak prostě nechápete, kam až to všechno zašlo.

Jenže co přesně mám dělat, když potkám postgraduálního studenta nebo mladého profesora, přijatého na základě DIE? Mám okamžitě projevit skepsi vůči jejich odborným schopnostem? Jaká facka skutečně zasloužilému mladému outsiderovi. A o to možná jde. Ideologie DIE není přítelem míru a tolerance. Je naprosto a zcela nepřítelem kompetence a spravedlnosti.

A pro ty z vás, kteří si myslí, že přeháním nebo že jde o něco, co se v nějakém triviálním smyslu omezuje na univerzity, zvažte několik dalších příkladů: Například tato zpráva z Hollywoodu, klišovitého ohniska „liberálních“ nálad, ukazuje, jak daleko to zašlo. V roce 2020 se Akademie filmových umění a věd (Oscaři) pustila do pětiletého plánu (říká vám to něco z historie?) „diverzifikovat naši organizaci a rozšířit definici těch nejlepších“. Učinili tak ve snaze, která zahrnovala vypracování „nových standardů reprezentace a inkluze pro Oscary“, aby hypoteticky „lépe odrážely rozmanitost filmového publika“. Jaké ovoce tato iniciativa, potomek ideologie DIE, přinesla? Podle nedávného článku z pera Petera Kiefera a Petera Savodnika, který však byl zveřejněn na webových stránkách Common Sense bývalé novinářky NY Times Bari Weissové (a Weissová z Timesů odešla kvůli pronikání radikální levicové ideologie do těchto novin, stejně jako nedávno Tara Henleyová vůči CBC): „Mluvili jsme s více než 25 scenáristy, režiséry a producenty – všichni se označují za liberály a všichni popisují všudypřítomný strach z toho, že se dostanou do rozporu s novým dogmatem. … Jak přežít revoluci? Tím, že se stanete jejím nejhorlivějším stoupencem. … Najednou každý rozhovor s každým agentem nebo vedoucím obsahu začínal: Je k tomu připojen někdo BIPOC?“

A to je všude – a pokud to nevidíte, máte hlavu buď v písku, nebo zastrčenou někde mnohem nezmíněněji. Například CBS doslova nařídila, že v roce 2021 musí být v každé scénáristické místnosti alespoň 40 % BIPOC (v roce 2022 50 %).

Jsme nyní v bodě, kdy je rasa, etnický původ, „pohlaví“ nebo sexuální preference za prvé přijímána jako základní charakteristika definující každého člověka (přesně jak doufali radikální levičáci) a za druhé je nyní považována za nejdůležitější kvalifikaci pro studium, výzkum a zaměstnání.

Musím zdůrazňovat, že je to šílené? Dokonce i blahosklonné New York Times mají své pochybnosti. Titulek z 11. srpna 2021: „Dělají programy rozmanitosti na pracovišti více škody než užitku?“. Jedním slovem ano. Jak může být obviňování zaměstnanců z rasismu apod. dostatečné k tomu, aby vyžadovalo přeškolení (zejména ve vztahu k těm, kteří v dobré víře pracují na překonání jakýchkoli předsudků, které se u nich v této moderní liberální době ještě mohou projevovat), jiné než urážlivé, otravné, invazivní, povýšené, moralizující, nevhodné, nepromyšlené, kontraproduktivní a jinak neospravedlnitelné?

A pokud si myslíte, že DIE je špatný, počkejte, až se seznámíte s hodnocením v oblasti životního prostředí, sociálních věcí a správy (ESG). Tato hodnocení, která mají hodnotit morální odpovědnost podniků a která mohou výrazně ovlivnit jejich finanční životaschopnost, nejsou ničím jiným než obdobou čínského systému sociálního kreditu aplikovaného na podnikatelský a finanční svět. Generální ředitelé: co to s vámi proboha je? Copak nevidíte, že ideologové, kteří prosazují takové děsivé nesmysly, jsou vedeni agendou, která je nejen naprosto protichůdná vašemu svobodnému tržnímu podnikání jako takovému, ale je přesně zaměřena proti svobodám, které umožnily váš úspěch? Copak nevidíte, že tím, že ovčansky souhlasíte (stejně jako profesoři, stejně jako umělci a spisovatelé), vytváříte ve svých podnicích skutečnou pátou kolonu? Jste opravdu tak slepí, hluší a zbabělí? Se všemi svými takzvanými privilegii?

A nejde jen o univerzity. A odborné vysoké školy. A Hollywood. A korporátní svět. Diverzita, inkluze a rovnost – ta radikálně levicová trojice – nás ničí. Zajímá vás rozdělení, které nás v současnosti sužuje? Nehledejte nic jiného než DIE. Zajímá vás – konkrétněji – přitažlivost Trumpa? Nehledejte nic jiného než DIE. Kdy levice zachází příliš daleko? Když se klaní na oltáři DIE a trvá na tom, abychom tak činili i my ostatní, kteří většinou chceme, aby nás nechali na pokoji. Už toho bylo dost. Dost. Dost.

A konečně, víte, že na tomto probuzeném šílenství vydělává sám Vladimir Putin? Anna Mahjar-Barducciová na MEMRI.org se věnovala jeho nedávnému projevu. Cituji z překladu článku:

“Zastánci takzvaného ‘společenského pokroku’ věří, že lidstvo uvedou do jakéhosi nového a lepšího vědomí. Bůh s vámi, vyvěste vlajky, jak říkáme, jen tak dál. Jediné, co chci nyní říci, je, že jejich recepty nejsou vůbec nové. Možná to někoho překvapí, ale v Rusku už to bylo. Po revoluci v roce 1917 bolševici, opírající se o dogmata Marxe a Engelse, také prohlásili, že změní dosavadní způsoby a zvyklosti, a to nejen politické a ekonomické, ale i samotné pojetí lidské morálky a základů zdravé společnosti. Ničení odvěkých hodnot, náboženství a vztahů mezi lidmi, až po úplné zavržení rodiny (to jsme měli také), nabádání k udávání blízkých – to vše bylo proklamováno jako pokrok a mimochodem tehdy mělo širokou podporu po celém světě a bylo to docela módní, stejně jako dnes. Mimochodem, bolševici byli naprosto netolerantní k jiným názorům, než byly ty jejich.

“To by nám, myslím, mělo připomenout něco z toho, čeho jsme svědky nyní. Když se podíváme na to, co se děje v řadě západních zemí, s úžasem sledujeme naše vlastní domácí praktiky – které jsme, doufám, naštěstí nechali – v dávné minulosti. Boj za rovnoprávnost a proti diskriminaci se změnil v agresivní dogmatismus hraničící s absurditou, kdy se díla velkých autorů minulosti – jako byl Shakespeare – již nevyučují na školách a univerzitách, protože jejich myšlenky jsou považovány za zpátečnické. Klasici jsou prohlašováni za zpátečníky neznalé významu pohlaví nebo rasy. V Hollywoodu se rozdávají memoáry o správném vyprávění příběhu a o tom, kolik postav jaké barvy pleti nebo pohlaví by mělo být ve filmu. To je ještě horší než agitpropové oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.“

A to z úst šéfa bývalého totalitního podniku, proti němuž jsme vedli pět desetiletí trvající studenou válku a riskovali tak (zcela reálně) celou planetu. A to od prezidenta země, kterou doslova genocidním způsobem rozvrátily myšlenky, jež sám Putin přisuzuje pokrokářům na Západě, k všeobecně vstřícnému publiku svých kdysi (kdysi (!)) dvakrát popálených posluchačů.

A vy všichni, kteří jdete s aktivisty DIE, ať už jsou vaše důvody jakékoli: je to na vás. Profesoři. Zbaběle se přetvařující a mlčící. Učíte své studenty přetvařovat se a lhát. Aby se s vámi dohodli. Zatímco se zdi hroutí. Kvůli hanbě. Generální ředitelé: signalizujte ctnost, kterou nemáte a neměli byste chtít, abyste se zalíbili menšině, která doslova žije svým životem z nespokojenosti. Jste přece zlí kapitalisté a měli byste na to být hrdí. V tuto chvíli nedokážu říct, jestli jste trestuhodně nesmělejší i než profesoři. Proč, sakra, nevyženete ty výrostky z personálního oddělení DIE zpátky na personální oddělení s příhodnějším názvem, nezabráníte jim zasahovat do psychiky vás a vašich zaměstnanců a neskončíte s tím? Hudebníci, umělci, spisovatelé: přestaňte ohýbat své posvátné a záslužné umění podle požadavků propagandistů, než se fatálně zpronevěříte duchu vlastní intuice. Přestaňte cenzurovat své myšlení. Přestaňte říkat, že budete najímat do svých orchestrálních a divadelních představení z jiných důvodů než kvůli talentu a schopnostem. To je vše, co máte. To je vše, co kdokoli z nás má.

Kdo seje vítr, sklidí bouři. A vítr se zvedá.

Jordan Peterson

Jordan Peterson: Why I am no longer a tenured professor at the University of Toronto vyšel 19.1.2022 na kanadském National Post. Překlad Zvědavec.

Převzato: Zvedavec.org

 

Sdílet: