5. 10. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

NEDĚLNÍK ADAMA B. BARTOŠE (70): NÁRODNÍ DEMOKRACIE NENÍ NA NEMOCENSKÉ

Po včerejšku jsem o rok starší (a doufám, že i moudřejší) a po 11. lednu je o rok starší i Národní demokracie. Je to už osm let, co jsme obnovili stranu Karla Kramáře. Malou rekapitulaci tu před časem sepsal kolega Cícha, takže jsem rád, že dnes mohu pokročit a podívat se více do budoucna. Nedá mi to ale, abych neokomentoval nedávné události na „vlastenecké“ scéně.

Ve Volném bloku se to pere. Jana Volfová se veřejně distancovala od Lubomíra Volného, a to nejen kvůli jeho kauze zneužívání nemocenské, ale nejspíše jde o hlubší vnitrostranický problém, protože jinak by nenapsala, že „zahájila nutné kroky vedoucí k návratu tradičního názvu naší strany a odpojení se od všeho, co nás jakýmkoliv způsobem spojuje s – podle nás – zdiskreditovanou značkou Volný blok (název strany, logo a další grafické symboly).“

Kdo vzpomene na dobu před volbami a na téměř nerozlučnou dvojici Jana + Luboš, ten se musí divit, co se asi stalo. Podle mého jde o regulérní vnitrostranický boj, protože pokud L. Volný ještě z Volného bloku neodešel (a to podle mých informací neodešel), pak slova Volfové naznačují, že bude vyštípán. A vyštípáván jistě není jen kvůli mediálním zprávám o nemocenské, ale nejspíše proto, že velké Janě začal ve straně dělat problémy jiného charakteru. Že by jí moc lezl do zelí?

Luboš Volný před časem „šel do sebe“ a ve svých videích tvrdí, že jeho záměr kádrovat před volbami vlasteneckou scénu, nebyl správný a že už by to nyní dělal jinak. Nevím, zda tím chtěl říci, že by tentokrát Národní demokracii ze společného podniku nevylučoval, ale pravdou je, že poté, co se takto ošklivě umazal svojí poslední kauzou, mne už ani nezajímá, jak to myslel. Jedna věc jsou útoky médií, které často mohou být a jsou podpásové, ale aspiruje-li někdo na „vůdce“ národní opozice, neměl by se dopouštět takových přešlapů. Poškozuje to celé vlastenecké a národní hnutí, protože nás lidé a média házejí do jednoho pytle, zvláště poté, co jsme se poslední dobou začali scházet na stejných demonstracích a na stejných pódiích.

Aby toho nebylo málo, nebyl jediný, kdo se nechal médii takto nachytat. Stejného prohřešku se zneužíváním nemocenské se údajně dopustila i předsedkyně Trikolóry Zuzana Majerová-Zahradníková. I v její straně se schyluje k boji o moc a hádám, že její vyzyvatel, právník Jindřich Rajchl, který by ji rád v čele vystřídal, jejího pochybení rád využije. Trikolóra má mít sjezd na konci ledna.

Co to tedy znamená? Dvě nejsilnější (z hlediska volebních výsledků) vlastenecké strany si budou volit nové vedení. Lídři obou stran se nechali dost nešikovně kompromitovat. Jak dopadne vnitrostranické klání ve Volném bloku, předvídat nemůžeme. Udrží-li si Jana Volfová svoji stranu, přejmenuje ji zpět na Suverenitu nebo na něco podobného, s Volným už nic společného mít nebude. Volný blok skončí, přestane existovat. Vyhraje-li naopak Volný, strana půjde do kopru, protože Volný není dost dobrý v administrativě, kterou vedení strany také obnáší – nemá v malíku věci, které v malíku má Volfová. Neudržel ani svoji vlastní stranu (Jednotní). A Volfová – to se jí musí přiznat – jej jen šikovně využila, protože šlo o mediálně nezvykle viditelného poslance. Je to ostatně její starý trik – vždy si někoho vyhlédne, koho postaví do čela – jednou Bobošíkovou, pak Konvičku, jindy Ratha, naposledy právě Luboše Volného. A i kdyby Volný stranu převzal a nenechal si ji zrušit, jeho mediální pověst je dost pošramocená.

U Trikolóry by vítězství Rajchla znamenalo bližší vztahy s Chcíplým psem, ale více spekulovat nemá smysl. Rajchl má určitě tah na bránu a nedá se mu upřít, že je už nyní hodně viditelným představitelem Trikolóry. Vedení strany by si zasloužil více, než Zuzana, které vedení strany spadlo do klína poté, co si mladý Klaus (do kterého byla zamilovaná) stáhnul kalhoty několik kilometrů před brodem. Ideově se ale na Trikolóře nic měnit nebude, bude to i nadále strana pravicových liberálů.

Aby bylo jasno, nikomu se neposmívám. Jen mne nepřestává překvapovat, jak to, co někdy mediálně vypadá jako „jasně ložené“, je ve skutečnosti často úplně jinak. Mladý Klaus byl – a najednou ho není. Volfová „milovala“ Volného – a nyní ho zatracuje. Volný se kasal, jak se nechce mediálně ušpinit s antisemitou – ale dělá jednu mediální botu za druhou. A „konzervativní“ Zahradníková – si naběhla úplně stejně, jako ten populista Volný, od kterého se tolik chtěla odlišit.

Ani my jsme ve volbách nedopadli slavně. Ale alespoň si držíme vnitřní integritu. Nejdeme si po volbách ve straně po krku, neděláme blbosti. Spíše vyčkáváme, protože víme, že náš čas přijde. Musíme utvořit silný národovecký blok, který bude alternativou k Trikolóře, k Volnému bloku (pokud nějaký Volný blok ještě bude), k SPD. I nadále úzce spolupracujeme s ANS, protože naše předvolební spolupráce nebyla účelová, ale už tehdy jsem říkal, že bude pokračovat i po volbách, ať ty dopadnou jakkoli.

Zároveň se snažíme spolupracovat se všemi stranami při pořádání protivakcinačních demonstrací. I pro ně totiž platí to, co pro volby – nemá smysl tříštit síly a nemá smysl dělat několik malých vzájemně si konkurujících protestů, ale spojit se do jednoho. Například dnes v Plzni proběhla další velká demonstrace, na které bylo odhadem od dvou do čtyř tisíc lidí. Pořádalo ji několik stran dohromady a ND na ní nemohla chybět (za ND na ní mluvili Vít Skalský a Jan Sedláček). Chceme tak navenek ukázat, že jsme jednotní, protože nic jiného, než jednotný postup, nám tváří v tvář vakcinačnímu teroru nepomůže.

Demonstrace v Plzni, 16. ledna 2022

Navenek úspěšné demonstrace ale nemohou zakrýt fakt, že na vlastenecké scéně dochází k velkým změnám a otřesům. Volný blok se pustil do bratrovražedného boje a přední představitelé „opozice“ se dopouštějí velkých přehmatů, které proti nim mainstream s chutí využívá. Iniciativa Říp, která se také snaží odvádět dobrou práci a podporovat a propagovat společné projekty, rovněž zažívá štěpení a dohadování. Před časem ji například opustil Dan Landa a jeho „špendlíci“, který se rozhodl, že půjde vlastní cestou. Těžit z toho všeho může momentálně Chcíplý pes, kterému nikdo nemůže upřít úspěch s pořádáním demonstrací, do kterých chytře zapojil i další podobné strany a jejich představitele. Ale jen do času. I u dua Janeček-Olbert je patrná snaha vytřískat z odporu proti vakcinaci politický kapitál a demonstrace si ponechat zcela ve své režii. „Partnerům“ bylo řečeno, že místo na pódiu si už nezaslouží. Inu, i takovému nepříjemnému dohadování musíme v tak vypjaté době čelit.

Jaké je v tom všem místo a smysl Národní demokracie? Podporovat společnou věc tak maximálně, jak to jen půjde. Zároveň ale neztrácet ze zřetele to, kvůli čemu tu jsme. Zdaleka totiž nebojujeme jen proti povinnému očkování, testování či nošení roušek. Bojujeme i proti Green Dealu, proti Velkému Resetu, proti drahotě, inflaci a ožebračování lidí. Bojujeme za to, aby nám zůstala nejen lidská práva či svoboda projevu, nejen suverenita země a její soběstačnost, ale i práce, slušná mzda, bezpečí a další jistoty. Chceme tradiční rodinu a chceme ji uchránit před neziskovkami ve školách či před mediální propagandou homosexualismu či transgenderu. Přejeme si mír a nechceme se nechat zatáhnout do války s Ruskem, kterou se Západ snaží vyprovokovat. Proto už roky opakujeme, že potřebujeme Českou republiku vyvést ze struktur EU a NATO. Víme rovněž, proti komu stojíme a kdo ovlivňuje řídící procesy v naší zemi, ale i celosvětově. Jinými slovy, známe svého nepřítele.

Je chvályhodné bojovat proti zavírání hospod či dnes proti segregaci obyvatelstva a proti povinnému očkování. Ale nesmíme zapomínat na to, proč se to děje, co je širším záměrem těch, kteří tuto hru proti nám rozehráli. Jejich agenda je mnohem obsáhlejší, jejich plány mnohem ďábelštější a budoucnost, kterou nám připravují, mnohem děsivější, než si dnes umíme představit.

Těch, kteří by dovedli zlo, jemuž čelíme, správně pojmenovat, mnoho není. A bez jeho pojmenování ho stěží můžeme porazit. Náš boj není jen bojem proti Babišovi včera či Fialovi dnes, není jen bojem proti Kubkovi a podobným mamlasům. Jak jsem napsal už dříve, toto není politický spor, který by mohly rozřešit volby, toto je boj o naši vlastní duši. A tento aspekt chce Národní demokracie i nadále připomínat.

Proto jsme před osmi lety „šli do toho“. A protože boj o naši duši (duši nás, jednotlivců, ale i duši tohoto národa) zuří dnes mnohem více, než před osmi lety, nemíníme náš boj vzdát. V žádném případě nebudeme opouštět své pozice, i kdyby to byly zatím jen dobře vykopané zákopy. I ty jsou totiž v každém boji, v každé válce, důležité.

Příště si řekneme něco o naší nové vládě. Do té doby se opatrujte.

Vlasti zdar, vaxu zmar!
Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie

 

 

Sdílet: