3. 10. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Jan Campbell: Kdo se bude smát (1)

Dnešní příspěvek patří do malé série rozlučkových. Jedna epocha končí, druhá začíná. Na přechodu k ní a dříve než se budu plně věnovat placené práci, odpovídám na několik otázek, podnětů a reakcí na dvě hlavní myšlenky prvního příspěvku roku – Střípky 1-1-2022.

Bezpečnost v Evropě

Příspěvek píši v předvečer dne začátku formování 1. česko-slovenského samostatného polního praporu, který následně se stal brigádou a později sborem. Před osmdesáti lety, 5. ledna 1942, byl položen základ vojenské jednotce, která se stala jednou z nejúspěšnějších a nejefektivnějších zahraničních formací, které bojovaly po boku Rudé armády na frontách Velké vlastenecké války a druhé světové války.

Vznik vojenské jednotky iniciovala dohoda mezi SSSR a československou prozatímní exilovou vládou o společném postupu proti hitlerovskému Německu, kterou 18. července 1941 podepsali v Londýně velvyslanec SSSR ve Velké Británii Majskij a československý ministr zahraničí Masaryk. Dne 3. ledna 1942 přijal Státní výbor obrany SSSR usnesení o česko-slovenské brigádě na území SSSR. Na základě tohoto usnesení mohli občané české a slovenské národnosti dobrovolně vstoupit do brigády. O dva dny později se ve městě Buzuluk v Orenburské oblasti začal formovat 1. samostatný česko-slovenský prapor. Jeho mnohonárodnostní základnu tvořili Slováci, Rusíni, Češi, Židé a maďarští antifašisté. Velitelem nové jednotky byl podplukovník československé armády Ludvík Svoboda, pozdější armádní generál, ministr obrany a v letech 1968-1975 prezident Československa.

Prapor byl pokřtěn v březnu 1943 na Ukrajině u Charkova. Tam českoslovenští vojáci společně s Rudou armádou bránili levý břeh řeky Mža. V bitvě u Sokolova byl velitelem 1. roty nadporučík Jaroš. Ten byl dvakrát zraněn, nepřestal bojovat a před smrtí zničil německý tank. Proto 17. dubna 1943 mu byl dekretem Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR posmrtně udělen titul Hrdina Sovětského svazu za příkladné plnění velitelských úkolů na bojišti proti německým okupantům a zároveň prokázání odvahy a hrdinství. Nadporučík Jaroš se tak stal prvním cizincem, který získal toto nejvyšší ocenění. Během válečných let se Hrdiny Sovětského svazu stalo dalších pět československých vojáků a tisíce vojáků a velitelů byly vyznamenány sovětskými a československými řády a medailemi.

V listopadu 1943 se 1. česko-slovenská samostatná brigáda podílela na osvobození Kyjeva společně s Rudou armádou 38. armády. Za prokázanou statečnost a odvahu udělilo Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR brigádě Suvorovův řád 2. stupně. V historii druhé světové války se brigáda stala první zahraniční vojenskou jednotkou, která obdržela sovětský řád. Později sehráli českoslovenští vojáci důležitou roli v karpatsko-dukelské ofenzívě, pomáhali účastníkům Slovenského národního povstání (pod sovětským velením) a 10. května 1945 vstoupil 1. československý armádní sbor do osvobozené Prahy. Společné hrdinské činy a společný boj proti fašismu vytvořily základ přátelských vztahů mezi národy Ruska a s Ruskem, vytvořily potřebu zachovat pravdu o druhé světové válce a nezapomínat slova Jana Husa napsaná na bojové zástavě 1. česko-slovenského sboru: Pravda vítězí!

Prohlášení Velvyslanectví RF k 80. výročí začátku formování 1. česko-slovenského samostatného praporu –  https://www.facebook.com/ambasadarus/posts/224004419904466

Jsem přesvědčen, i když životní zkušenosti mluví proti, že na konci bojů na život a smrt, pravda zvítězí. I o ní – historickou pravdu jde mj. v požadavku na garanci bezpečnosti RF, který ohlásil prezident Putin USA a proti kterému EU a NATO se pokrytecky ohradily. Nezpochybňuji, že většina občanů Evropy má a bude mít prioritně rostoucí obavy z inflace, cen energií a omezení spojených s covid-19 a jeho mutacemi. V ČR se v neposlední řadě přiřadí vnitropolitické dění které ovlivní komunální, senátní a prezidentské volby. Jaké by uvedené nemělo význam, nelze ale ignorovat, že bezpečnost v Evropě by měla být prioritou vlády a každého občana. Bez ní, tj. kvalitní bezpečnosti, obavy, strachy a problémy nebude možné řešit, především bude-li Ruská federace nadále provokována a poprvé v historii bude vynucena jednat podle zkušenosti prezidenta Putina z petrohradských ulic: Když je boj nevyhnutelný, musíš udeřit první. Jaké šance na udržení bezpečnosti v Evropě existují, když EK a některé vlády členských států EU ovlivňují a reprezentují rusofobové bez vize, zkušenosti a osobní odpovědnosti?

Nepopiratelnou skutečností je, že od roku 1941 nemá Evropa žádnou bezpečnost. Po roce 1945 vůdci SSSR a USA vzali evropským nezodpovědným dětem (státům) z rukou nebezpečné hračky (hromadného ničení) a dohodli se na společném řízení Evropy. To trvalo do roku 1991. Od roku 1991 je Evropa řízena pouze Washingtonem. Z uvedeného a z historie vyplývá, že Evropa se téměř 80 let nezabývala svou bezpečností, a když to dělala, skončilo to válkami.

Současnou bezpečnost v Evropě ohrožuje fundamentální spor, který charakterizuje metafora: Biden & Co vnímají NATO jako plyn, kterým by měl časem být zaplněn celý dostupný objem planety, zatímco Putin vnímá NATO jako kapalinu, která se nalije do lahve a bude v ní čekat na konzumenta. Putinovo vnímání NATO se samozřejmě nelíbí trojici v odcházení: Biden (1942 – očekávám, že příští rok nebude ve funkci), Stoltenberg (1959 – by měl letos skončit ve funkci) a Borrell (1947 – má tři těžké roky před sebou). Borrell proto hájí své křeslo s pomocí primitivních tvrzení a podivných myšlenek. Například: Rusko se chová jako vítěz, který si diktuje podmínky. Nebo: Měli bychom vrátit situaci ne do pozice roku 1997, jak bylo navrženo v Moskvě, ale přímo na úroveň roku 1975 podepsáním Helsinských dohod. Ano, Borrell navrhnul vrátit se k dohodám z roku 1975! Neví nic, o rčení starořeckého filozofa Herakleita: Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Smysl rčení je jasný: Řeka se neustále mění a na ty, kteří do ní vstupují, se valí stále nové vlny. Přitom se mění i člověk, který do řeky vstupuje. Borrell si také neuvědomuje, že v roce 1975 Německo bylo stále rozděleno a Jugoslávie ne. Tenkrát nebyly v Polsku americké základny, ale sovětské. Borrellova zvláštní logika tak indikuje, že když bylo možné vstoupit po rozpadu SSSR do NATO, tak je také možné z něho i vystoupit. To je věc k zamyšlení mj. i v ČR.

Další skutečností je, že kromě Bidena, Borrella, Stoltenberga i mnozí jiní nechápou, že by bylo lepší přijmout podmínky Kremlu. Prezident Putin totiž obecně aplikuje během posledních 20 let dvě hlavní pravidla: 1) První nabídka je vždy nejlepší. Ti, kteří nesouhlasí hned, dostanou později méně. 2) Putin vždy dosáhne svého. Doposud se nestalo, že by Putin, když se za něco vzal, to nedokončil. Tak, nebo jinak. Ti na Západě, kteří mluví o, nebo straší novou karibskou krizí, by měli raději vzpomenout si na suezskou krizi. Ta je spojená se společnou likvidací koloniálního systému staré Evropy párem USA a SSSR, znárodněním společnosti, která kontrolovala průjezd lodí Suezským průplavem a v neposlední řadě slepou vírou s následným a rychlým vystřízlivěním Velké Británie ze svých imperiálních snů. Co tím mám na mysli?

Po urychleném vytvoření koalice s Francií a nově založeným Izraelem Velká Británie se rozhodla uspořádat trestnou výpravu do své bývalé vzpurné kolonie. Tam padla kosa na kámen: SSSR pohrozil následky, včetně jaderného úderu. USA, místo aby ustoupily svým spojencům, odsoudily akce Británie, Francie a Izraele. Svět tak uviděl potupu velkého impéria, nad nímž slunce nikdy nezapadalo, které již není ničeho schopno. Dnes je to Biden, který si uvědomuje, že podobné by se mohlo stát USA. Již proto by měli být fanoušci NATO, především v Pobaltských státech, ČR a čekatelé na členství v něm velice skromní ve svých očekáváních v době skutečného lámání chleba mezi Ruskou federací a USA, ke kterému právě dochází.

NATO si nehledě na historii i dnes myslí a dává pokrytecky najevo, že je něco odděleného a nezávislého na USA, a že může oddálit odchod USA z Evropy. Ty však již daly jasně najevo, že Evropa, a již vůbec ne prosperující není jejich prioritou. Tou je ČLR. Proto USA rychle vytvořily alianci AUCUS, provokují a začaly obléhat ČLR a pomalu a jistě se stahují z Evropy. To proto, aby mohly mj. zpomalit projekt Velké Eurasie. Kreml samozřejmě ví o tomto plánu. Ten nevylučuje zapálení a uvrhnutí Evropy do války, ideálně s Ruskem. Proto prezident Putin vyhlásil požadavek na garanci bezpečnosti RF, který stojí na zkušenosti z petrohradských ulic: Když je boj nevyhnutelný, musíš udeřit první.  Proto když Putin říká, že pokud Západ odmítne ruskou nabídku, odpovíme vojensky a vojenskou technikou, ve Washingtonu, Bruselu a Praze by si politici a vojenští experti měli uvědomit, že Rusko je na vzestupu. Historie dokazuje, že vždy po pádu Rusko udělalo neočekávaný skok dopředu. S Borrellem & Co, arogancí vedení NATO a slouhy USA zájmů v české kotlině bude málo těch, kdo se v roce 2022 bude smát. Souhlasu netřeba. 04.01.2022 

Kdo se bude smát (2)

Covid-19 a jeho následky

Tuto část příspěvku věnuji těm, kteří se snaží najít cestu z hluboké společenské a osobní krize, podobně jako se o to snaží sdružení za obnovu národní suverenity – Kudy z krize (sekretariat@kudyzkrize.cz) a jiní, širší veřejnosti neznámí lidé, včetně politiků s rozumem.

Tvrdím, že jakákoliv úroveň očkování populace nezajistí sociální imunitu. Dnes již prokazatelně víme, že očkování nezaručuje imunitu proti neustále mutujícímu koronaviru. Na druhé straně, především politici si neuvědomují nebo popírají skutečnost, že masové odmítání očkování vytváří imunitu vůči lžím, především komerčně motivovaným a ve zkorumpované společnosti. Očkování – tečka, budete imunní. Za několik dní – nebudete imunní, ale neroznášíte virus. Za dalších několik dní – nebudete imunní, roznášíte virus, ale neskončíte v nemocnici. Za dalších několik dní – nebudete imunní, roznášíte, můžete skončit v nemocnici. Nebudu pokračovat. Přesto se dále tvrdě, s vydíráním a klamáním občanů prosazuje očkování, které nezachránilo ani švédského krále a královnu před onemocněním po třetí očkovací dávce!

Prvnímu slibu – jednou a navždy, dnes následuje již třetí a čtvrtá dávka. To vše v doprovodu přípravy na nutné přeočkování po pěti měsících s informací, že proti omikronu má očkování účinnost cca 25%, monoklonální protilátky nefungují a omikron (prý) ukončí pandemii. Každé z uvedeného bylo oficiálním faktem na dobu omezenou a bez jakéhokoliv ručení. Proč je očkování, které vyvolává rostoucí sociální protesty a diskredituje stát prosazováno ještě dnes? Proč musíme počítat s uzákoněním povinnosti k očkování a používáním neetických a pokryteckých pobídek? Proč i lékařské autority káží o účinných vakcínách a někteří lidé napodobují očkování, se pokusím vysvětlit na příkladu fungování formace mas (davu, v angličtině mass formation) a psychologii davu. Tyto pojmy ze sociální psychologie se staly známými především díky francouzskému sociologovi Gustavu Le Bonovi (1841 – 1931) a v ČR často citovanému Janu Kellerovi. Připomínám současně, že první debata o psychologii davu se uskutečnila v Římě na prvním Mezinárodním kongresu kriminální antropologie 16. listopadu roku 1885, a že mezi Le Bonovy nejznámější práce patří kniha Psychologie davu.

Kniha vyšla poprvé v roce 1895 ve francouzštině a o dva roky později byla přeložena do češtiny. Dnes je k mání v překladu L. K. Hofmana, Z. Ullricha (Portál 2016, 168 stran, ISBN 978-80-262-1028-3). Le Bon ve svém díle dochází k závěru, že každá lidská skupina je vlastně davem. Kdykoli se člověk dostane do skupiny, mění se jeho chování a chová se jako příslušník davu. Le Bon současně tvrdil, že věk, do kterého se společnost dostává (tj. 20. století), je věkem davů. V něm budou rozhodovat davy a jejich vůdci. Současný vývoj ve světě indikuje, že Le Bon se nemýlil. V kontextu covid-19 a jim zdůvodňovaných omezení se nachází mj. důkaz, že masy nikdy netoužily po pravdě. Odvracejí se od důkazů, které jim nejsou po chuti, a raději zbožňují omyl, především pokud je omyl svádí a je lákavý pro realizaci zlozvyků. Člověku odhodlanému popírat fakta a davu, kterému je nabídnuta dodávka iluze, je snadno být pánem. Proto platí, že kdo se pokouší jejich (individuální a davové) iluze zničit, je vždy jejich obětí.

Le Bon je aktuální, protože varoval: pokud si společnost nedá pozor a nebude se bránit sociální izolaci a protináboženské myšlence, že život nemá smysl, skončíme ve stavu, kdy se formace mas stane normou a psychicky poškození lidé mohou převzít vládu. To se stalo nejenom v moderní v historii. Přesvědčivým důkazem je chování davu během francouzské revoluce, nacistický režim, a v neposlední řadě i chování občanů během probíhající segregace způsobené pandemií strachu z covid-19, abych uvedl alespoň tři příklady. Proč píši o chování?

Protože mnozí z nás myslí, že diktatury vznikají na základě použití hrubé síly a strachu a neuvědomují si, že nacistický režim se dostal k moci na základě hlubokého, objektivního a nepopíratelného psychologického fenoménu zvaném: mass formation, ve vlastním možná ne zcela správném překladu formace mas. Fenoménu je vlastní rozplynutí se individua v mase (davu), jeho rezignace na sebekontrolu a lehké podléhání davové sugesci. Tato trojice neumožňuje tvořit si vlastní názor na nic, protože každý názor je davu implantován z vnějšku.

Protože chci pokračovat v mnohaleté osobní a profesionální praxi, která obsahuje tvrzení, že nehledám (jedinou) pravdu, rád se mýlím a proto se i rád omluvím a pozvu na sklenku, když mi někdo dokáže, že se mýlím, nebudu vést monolog a poučovat. Jako záměnu doporučuji seznámit se s následujícím: 1) S příspěvkem The Phenomenon of Mass Formation, autora Dr. Joseph Mercola, zveřejněný 1.12.2021 v Principia Scientific International. 2) S obsahem video-rozhovoru Aubrey Marcuse s Mattiasem Desmetem, profesorem klinické psychologie na Gentské univerzitě v Belgii, ve kterém rozebírá společenské podmínky, za nichž obyvatelstvo nakonec dobrovolně obětuje svou svobodu. 3) S principy patologické vědy, definované laureátem Nobelovy ceny za chemii (1932), americkým chemikem a fyzikem Irving Langmuirem (1881-1957). O nich se poměrně často zmiňuji i v českých příspěvcích i proto, že Langmuirovy principy se staly neoddělitelnou částí všech mnou vedených analýz.

Profesor klinické psychologie Desmet je mj. i statistik. Objevil ve statistických analýzách provedených během pandemie covid-19 zvláštní anomálie a uvědomil si, že naše globální společnost začíná vstupovat do stavu formace mas. Jedná se o typ kolektivní hypnózy potřebné pro vznik totalitního režimu. V podcastovém rozhovoru s Aubrey Marcusem – Desmet rozebírá vzorec, který krok za krokem vede ke kolektivní hypnóze, a způsob, jakým byl tento vzorec v posledních dvou letech nasazen na globální populaci. Desmet varuje před pokračováním na této cestě a nabízí řešení na individuální i na kolektivní úrovni, jestliže jsme schopni a rozhodli se skutečně zabránit trvalé ztrátě svobody, která bude následovat, pokud nic neuděláme.

Hlavní rozdíl mezi diktaturou a totalitou

Je důležité uvědomit si, že klasická diktatura a totalitarismus vznikají z různých příčin. Obecně platí, že v klasické diktatuře se diktátor stává mírnějším a méně agresivním, jakmile jsou umlčeny hlasy jeho opozice. Jakmile se chopí úplné moci, nemusí již být agresivní a může se uchýlit k jiným prostředkům, aby si udržel kontrolu. V totalitním státě dochází k přesnému opaku. Příklady z historie mluví sami za sebe. Dnes i my jsme svědky nástupu totalitarismu. Problém je v tom, že jakmile je v totalitní společnosti umlčena opozice, a to jakýmkoliv způsobem, stát se dopouští největších a nejkrutějších zvěrstev. Pozdě bycha honit!

Doporučuji proto zamyslet a seznámit se mj. se Stalinovým očistným programem z 30. let minulého století. Program vedl k úmrtí milionů lidí během jediného desetiletí. Jako druhý příklad se nabízí nacistický režim. Ten zahájil čistky, které vyústily v holocaust. V obou případech se vše odehrálo poté, co byla potlačena (hlasitá) opozice. Současná společnost se nachází ve zlomovém okamžiku dějin, kdy je opozice proti propagandě pandemie a očkování rigorózně umlčována. Pokud chceme, abychom přežili a nepodlehli globální totalitě, musíme pomoci uskutečnit plnou segregaci mezi EU, USA, ČLR a RF mj. oslabením moci institucí, které byly založeny pod vedením USA po ukončení druhé světové války a uvědomit si, že od chvíle, kdy nebudou žádní protivníci očkování, nebo budou (teoreticky) všichni očkováni, objeví se nová skupina, která bude konat podle předem zmíněného principu totalitarismu. Proč?

Protože totalitáři nepřestávají páchat zvěrstva po porážce opozice. Proto to nejhorší máme před sebou. Především tehdy, bude-li společnost čekat na zázrak (vakcín, sprejů či tabletek), dávat přednost zvonění klíči, nebo si hrát na revoluci, sedíc na divanu s výhledem na ulici. Připomínám, podobně jako Desmet vůdce Stalina. Ten měnil jednoho obětního beránka za druhým, protože mu docházely skupiny, na které by mohl svalovat vinu. Nakonec vyvraždil polovinu členů komunistické strany, přestože většina z nich mu byla loajální a nic špatného neudělala. Očkovaní a jeho propagandisté by proto měli uvědomit si, že je jen otázkou času, kdy přijde řada i na ně. Tragický konec, jak dokazuje historie, totiž čeká všechny společnosti formované masou. Tragika a absurdita přijetí totalitarismu jsou v tom, že lidé, kteří podlehnou jeho kouzlu, často nakonec souhlasí s tím, že si zaslouží zemřít a jdou často dobrovolně i na smrt. Ve své podstatě se jedná o menticidu. To je zabití mysli a schopnosti samostatně, racionálně a kriticky myslet (ve smyslu konstruktivně). Na druhé straně menticida bez pauzy buduje základ pro hlubokou a slepou důvěřivost. O tomto druhu vražd se v politicky korektních médiích nepíše. Telata tleskají svým řezníkům – tak jsem svého času nazval jeden z příspěvků.

V něm jsem indikoval, že lidé, kteří jsou pod vlivem masové hypnózy (formace mas), pociťují větší sociální izolaci než kdykoli předtím, menší smysl a cíl života, více úzkosti a volně plovoucí agrese než dříve. Výsledkem je, že formace mas stírá individualitu. Skupina se stává veledůležitou a jednotlivec nepodstatným. Proto bylo v historii a je možné i dnes setkat se se situacemi, ve kterých lidé akceptují, že oni, jejich rodiče nebo děti si zaslouží nebo musí zemřít pro blaho společnosti. Desmet v rozhovoru říká: Všichni jsou v podstatě stejně hloupí. Nezáleží na tom, jak chytří nebo inteligentní byli předtím. Ztratí veškerou schopnost kritického myšlení, ztratí všechny individuální vlastnosti. Zmiňuji se o tomto fenoménu, protože mě šokuje s jakými argumenty, strachem a obavou v očích někteří rodiče i v kruhu mých známých jsou ochotni nechat očkovat své nevědoucí a bezbranné děti experimentálním produktem bez garance státu, který je může vyřadit ze života, a který neobstojí v prověrce používající sedm symptomů patologické vědy. Souhlasím s Desmetem v tom, co říká v rozhovoru: Totalita je monstrum, které VŽDY požírá své vlastní děti. Proto je potřeba vyzbrojit se především chladnou hlavou, rozumem, nepopíratelnými fakty, včetně Aschova experimentu z roku 1951.  Experiment je označován jako test konformity, uspořádal ho Solomon Eliot Asch (1907-1996), polsko-americký sociální psycholog židovského původu (41. nejcitovanější psycholog 20. století) a vypovídá o velkém vlivu konformity. Její dosažení je jedním z úkolů všech omezení.

Jak a kudy z krize

Cílem strategie a jak zabránit totalitě je – nedovolit ukončit formaci mas i když víme, že jednou spuštěný proces nelze nikdy zcela zastavit, nebo dokonce anulovat. V příspěvku Střípky 1-1-2022 jsem se zmínil o procentech a skupinách lidí, které nazývám zbabělci, Ja-sageři a lidé s páteří. Procenta skupin v podstatě potvrzují i Ashovy experimenty. Ty přesvědčivě ukázaly, že existují tři skupiny lidí: ti, kteří se nechají okouzlit a skutečně uvěří, že špatná odpověď je správná; ti, kteří vědí, že odpověď je špatná, ale neodváží se říci pravdu, takže souhlasí s tím, o čem vědí, že je nepravdivé; a ti, kteří vědí, že odpověď je špatná, a řeknou to. Výsledky experimentů indikují, že pouhých 25 procent, je ochotno jít proti davu, bez ohledu na to, jak absurdní a zjevně nesprávný je názor davu! Dvě třetiny lidí jsou ochotny souhlasit s idiokracií. Kdo nemá pochyb o pandemii a očkování, nebo komu nepřipomínají nic procenta kolektivní imunity (70 – 90%) nebo vládou požadovaná výše proočkovanosti (100%), tomu není pomoci. Loutkovodiči politiků, slouhů a expertních komisí, včetně těch specializovaných na covid-19 vědí přesně, co, kde, jak a proč to dělají. Nejsou to hloupí lidé. Vědí o své misi, mají vize, které jsou všeobecným deficitem ve společnosti a mají velké množství nekriticky myslících a dobře placených slouhů.

Podle profesora Desmeta je třeba, aby se protivníci očkování spojili a vytvořili jednu velkou skupinu. Tím ta největší 40 % skupina (tedy ti, kteří popřeli své výhrady, rozum a souhlasí s očkováním jen proto, že mají strach ze ztrát, bojí se ostrakizace) získá alternativní platformu pro společenské stmelování. Velká část z uvedených 40 % se s pravděpodobností hraničící s jistotou přidá k protitotalitní skupině, než aby následovala myšlení, s nímž plně nesouhlasí. V takové chvíli dojde odstartovaná formace mas rychle ke konci svého působení. Totalitní stát se stane stínem a varováním, protože ti, kteří umožnili formaci mas zakořenit se a růst, se již procesu neúčastní. Bez formace mas totiž nemůže být nikdy převzetí moci totalitou úspěšné.

Dále Desmet radí mluvit nahlas – hlasitě. Je známo, že mluva nahlas může pomoci minimalizovat počet lidí, kteří se nechají zhypnotizovat. Nelze také vyloučit, že mluvení nahlas probudí některé z těch, kteří již jsou pod vlivem kouzla formace mas a hypnotizováni. Podle Desmeta výzkum ukázal, že mluvení nahlas omezuje páchaná zvěrstva. Proto říká: Podle mého názoru není řešením přestat mluvit. Je to to nejdůležitější, co můžeme udělat.

Z každodenního života mnozí, včetně autora příspěvku vědí, že není snadné mluvit. Marcus a Desmet jako pomoc nabízejí k zamyšlení výhodu skutečnosti, kterou má totalitní režim, a kterou mnozí z nás znají z každodenního života: totalitní režim může dnes prakticky vše kontrolovat prostřednictvím centralizovaných médií, cenzury a autocenzury. Proto není divu, že masová a politicky korektní média jsou klíčovým nástrojem pro úspěšnou formaci mas.

Jako třetí akční bod se nabízí tvoření paralelních struktur. Marcus a Desmet představují sílu této strategie na příkladu Václava Havla a výsledku jeho působení v paralelní struktuře. Politický disident se nakonec stal prezidentem Československa. Paralelní struktura, pokud vím, téměř vždy zapadá do totalitní společnosti a zároveň se jí morálně vymyká. Proto dostatečný počet paralelních struktur dovoluje vznik paralelní kultury. Ta funguje jako refugium, útočiště zdravého rozumu. Havel tuto strategii vysvětluje ve své knize Moc bezmocných. Desmet s referenci na Havla proto tvrdí, že totalitarismus se nakonec vždycky zničí sám. Psychologické základy jsou natolik sebedestruktivní, že se systém rozpadne. To je dobrá zpráva. Zůstává ale otázka: Kde a jakou je ta zpráva špatná?

Dovoluji si nabídnout krátkou odpověď formou zkušenosti ze života a studia mála z historie. Totalitní systém může přežívat dlouhou dobu, než se rozpadne. Na jeho konci bývá téměř vždy jen málo přeživších. Podobně jako Desmet se domnívám, že nová globální totalita ve vztahu k regionálním totalitním systémům vedených diktátory se může zničit rychleji. Klíčem k úspěchu je proto přežití mimo totalitní systém v očekávání jeho sebedestrukce s pomocí ignorování. Naučit se ignorovat není jednoduché a vyžaduje to praxi. Proto schopnost ignorovat by měla patřit k nezbytným uměním a návykům v životě a měla by být rozvíjena ve speciálních kurzech. Osobně jsem přesvědčen zkušenostmi ze života, že stejně podobně jako v medicíně, je mnohem snazší totalitě předcházet, než se z ní později snažit vymanit. Abychom toho dosáhli, musíme zabránit čtyřem základním příčinám zhoršování zdravotního stavu, jinými slovy, zpomalení léčebného a zkvalitnění udržovacího procesu. Ten obsahuje i formování mas společnosti: 1) sociální izolaci, 2) bezcílnost, 3) nespokojenost doprovázenou úzkostí a 4) frustraci doprovázenou agresí. Tím jsem definoval úkoly těch, kteří přežijí současný experiment kognitivního kapitalismu s globální pandemií strachu z covid-19 a novou formou totality.

Několik faktů

Dnes víme, že covid-19 modely výrazně přeháněly hrozbu. Bylo to bez pochybností prokázáno již koncem května 2020. Například předpověď Imperial College v Londýně: pokud se Švédsko neuzavře, zemře do konce května 2020 – 80 000 lidí. Skutečnost: Švédsko se rozhodlo neuzavřít a do konce května zemřelo pouze 6 000 lidí s diagnózou covid-19. Prakticky všechna protiopatření proti covid-19 jsou podle oficiálních sdělení založena na matematických modelech a vědeckých poznatcích. Nabízí se mi otázka, kterou si klade i Desmet: Když se bez pochybnosti prokázalo, že původní modely byly zcela chybné, (proč) opatření pokračovala, jako by se nic nedělo a modely byly správné? Jednou z mála pravdivých odpovědí může být tvrzení, že modelování a věda nebyly základem nebo dokonce součástí rovnice. To, jak říká Desmet, bylo silným znamením, že na psychologické úrovni se děje něco, co je opravdu silné.

Aby toho nebylo málo, připomínám varovný signál. Ten potvrzuje, že je něco opravdu špatně. To špatné představuje skutečnost, že nikdo z českých politických představitelů a EK zřejmě nebral v úvahu vedlejší škody opatření. Nevím o žádné veřejně dostupné analýze nákladů, přínosů a rizik realizovaných a budoucích covid-19 opatření. Mohu si proto představit, že se jedná o trestuhodné, nezodpovědné jednání a zneužití úřední moci. To i přesto, že Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce varovala, že opatření mohou vést k nadměrnému počtu úmrtí v důsledku hladomoru. Mimo jiné, ten je již za horizontem. Nikde jsem neviděl matematický model WHO, který by zohledňoval počet úmrtí prokazatelně způsobených virem a vedlejší škody způsobené protiopatřeními. Proto se nabízí prosba k politikům o odpověď na otázku: Jak je možné bez analýzy posoudit, zda protiopatření nemohou být škodlivější než virus? Protože se jedná o oblast veřejného zdraví, zadlužování státu na dekády a udržování při životě přežitý hospodářský a politický systém, bez analýzy nelze udělat rozumné rozhodnutí a odpověď by neměla na sebe čekat dlouho. V případě covid-19 se postupovalo a postupuje tak, jako by vedlejší škody byly nepodstatné. To by nemělo být těžké dokázat i u soudu. Vše, co lze pozorovat ve společnosti, analyzovat a dedukovat z veřejně dostupných dokumentů indikuje na záměrně vytvořený rozpor (contradiction), který nemůže běžný občan řešit.

Závěr

Vědoucím je známo, že klíčovou podmínkou formace mas a davové hypnózy je deficit společenských vazeb. Jinými slovy, společenská izolace v masovém měřítku. To je přesně to, o co šlo a jde při zavedení karantény. Bylo, a je nám vtloukáno do hlavy, že jakýkoli kontakt s ostatními, včetně členů vlastní rodiny může znamenat rozsudek smrti. Současně se ignoruje, že západní konzumní a zábavní společnost dlouho před pandemií trpěla nedostatkem společenských vazeb a kvalitních vztahů, a že atomizace společnosti představuje klíčovou podmínku pro start formace mas. Další podmínku pro start formace mas představuje výsledek výzkumu, ze kterého Desmet cituje: Polovina dospělých má pocit, že jejich zaměstnání je zcela bezvýznamné a nepřináší žádnou hodnotu ani pro ně samotné, ani pro ostatní. V jiném průzkumu z roku 2012 se píše, že 63 % respondentů uvedlo, že své pracovní dny prožívají jako náměsíční a do své práce nevkládají žádné nadšení. Zjištění dlouho před vyhlášením pandemie představuje důležitou podmínku pro masovou hypnózu. Co se týče tzv. volně plovoucí úzkosti a volně plovoucí nespokojenosti platí definice, že volně plovoucí úzkostí se rozumí úzkost, která nemá žádnou zjevnou nebo zřetelnou příčinu. Příklady neuvádím, protože je zná mnoho čtenářů, zcela určitě každý lékař a každá zdravotní pojišťovna. Obliba a používání antidepresiv a psychiatrických léků jsou v české kotlině vysoké a představují další splněnou podmínku startu pandemie dlouho před ním. Co se týče tzv. volně plovoucí frustrace a agrese, lze prokázat, že mají tendenci přirozeně navazovat na předchozí tři uvedené podmínky startu pandemie, protože frustrace a agrese také nemají žádnou zřetelnou příčinu. Pro všechny je společným strach z budoucnosti, pocit, že se něco se musí stát, jen nevíme kdy a co, a skutečnost, že věda, logika a korektnost s nimi, a tím i s pandemií, nemají nic společného. Hypnotické kouzlo formace mas vede lidi s krátkozrakým zaměřením na ukojení chtíče a přání, ne však základních potřeb, a k sebedestrukci. Proto i v případě přežití a uvědomění si následků jim nebude do smíchu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
04.01.2022

 

Sdílet: