Prof. Desmet: Šiřte pravdu o covidu. Když uslyší i jiné hlasy, davová hypnóza se naruší

 „To nejdůležitější, co musí lidé dělat, je nepřestat se ozývat, i kdybyste měli jen říci, že nesouhlasíte s oficiálním narativem, protože vytváření davu je vyvoláváno konkrétním hlasem, na který je zvyklý.

Totalitní lídři to velmi dobře vědí. Každý nový den začínají třicetiminutovou propagandou, během níž do vědomí populace neustále proniká hlas vůdce. Když budou ve veřejném prostoru přítomny i jiné hlasy, davová hypnóza se naruší.” –  Profesor Dr. Mattias Desmet , profesor klinické psychologie na Gentské univerzitě, Belgie.

Všechny oficiální statistiky o „covidu“ jsou chybné

Profesor Desmet, který má i titul magistra statistiky, k „pandemii“ původně přistupoval očima statistika.

Uvědomil si, že covidové statistiky jsou chybné a začal si všímat, že se nikdy nemluvilo o dlouhodobých nákladech lockdownů, v porovnání s přínosy těchto opatření na „zploštění křivky“.

Pole pozornosti celého světa se upíralo výlučně na údajné oběti „pandemie“, jako by už na ničem jiném nezáleželo. A tak začal na „pandemii“ nahlížet očima klinického psychologa a dospěl k závěru, že společnost trpí takzvaným „vytvářením davu“.

Podle profesora Desmeta je vytváření davu druhem davové hypnózy a má obrovský vliv na inteligenci jednotlivce a kongnitivní funkce. Vytváření davu podlehne kolem 30% populace, zatímco 30% ne. Zbývajících 40% si uvědomí, že něco není v pořádku, ale možná nechápou, co přesně a zůstanou ticho.

Jak se ve společnosti vytvoří davová psychóza

Pro vytvoření davu musí být přítomny čtyři podmínky:

1. Musí existovat nějaký počet společensky izolovaných lidí  či lidí, pociťujících nedostatek sociálních pout.

2. Musí existovat nějaký počet lidí, kteří pociťují nedostatek „dávání smyslu“  a kteří nejsou schopni dospět k rozumným závěrům.

3. Ve společnosti je mnoho volně plynoucí úzkosti . Volně plynoucí proto, že není nic, s čím by mohli spojovat svou úzkost – žádné východisko, lidé nejsou schopni identifikovat, co ji způsobuje – a tak nemají způsob, jak se s ní vypořádat.

4. Navíc je mnoho volně plynoucí nespokojenosti , když lidé cítí, že jejich každodenní životy postrádají jakýkoli účel či smysl.

Odpojení lidé ve společnosti, kteří trpí i volně plynoucí úzkostí, spojují svou úzkost s konkrétním objektem, v tomto případě s covidem a objevuje se nová solidarita.

K prokázání solidarity s nově vytvořenou skupinou se tito lidé ve vytvořeném davu potřebují účastnit, například na lockdownech, nošení roušek, sociálních odstupech nebo akceptování očkování.

Je to téměř jakoby opatření k poražení objektu úzkosti – covidu – byla skutečně cestou dokázat všem ostatním, že jsou součástí nové společenské skupiny.

Zhypnotizovaný dav vykazuje znaky náboženské sekty

Vytvořené davy se podobají náboženským skupinám a symboly nové společenské skupiny, například nošení roušek, jsou podobné náboženským rituálům, jejichž členové budou „tlačit“ k zajištění svého pokračování.

Vytváření davu se však od náboženství nebo kultu liší v tom, že si jeho členové neuvědomují, že jejich symboly jsou rituály.

Kult je skupina nebo hnutí, které drží pohromadě společná oddanost charismatickému vůdci nebo ideologii. Má systém přesvědčení, který má odpovědi na všechny životní otázky a nabízí jedinečné řešení, kterého lze dosáhnout pouze řízením se vůdcovými pravidly. Vyžaduje vysokou úroveň oddanosti alespoň některých členů.

Podle Janjy Lalichové, emeritní profesorky sociologie na Kalifornské státní univerzitě, hlavní rozdíly mezi náboženstvími a kulty jsou:

• kulty na vás budou tlačit
• vůdce kultu je jeho nejvyšší mocí
• kulty spíše řídí než vedou
• v kultech je nemožné věřit spolustoupencům

Současné vytváření davu, kterému čelí náš svět, vyhovuje zřejmě spíše popisu kultu než náboženství.

Jakákoli nová věda, která je v rozporu s přesvědčeními současného kultu, nemůže být jejími členy akceptována – jsou nepřístupní novým informacím. Lidé se stávají radikálně netolerantní vůči hlasům odpadlíků, vůči těm, kteří zpochybňují oficiální doktrínu.

Hrozí, že tyto hlasy lidí vzbudí a při konfrontaci s počáteční úzkostí a odpojeností, kterou pociťují, se lidé v kultu rozzlobí. A tak vytvořený dav směřuje veškerou svoji agresivitu na hlasy odpadlíků.

Právě tehdy jsou členové kultu schopni využít stát k potlačování odpadlíků – vidíme vlivné lidi využívající státní moc k zavádění lockdownů pro nevinné lidi nebo používání policie k útokům proti nevinným lidem na ulici. To v konečném důsledku může vést k totalitnímu státu, ve kterém stát odstraňuje lidi, kteří s ním nesouhlasí.

Totalitní vůdce často nazývají diktátory a v jistém smyslu je to pravda. Mezi totalitou a diktaturou jsou však i rozdíly.

„V klasické diktatuře v obyvatelstvu neprobíhá vytváření davu, ani není hypnotizováno a to představuje obrovský rozdíl. Hypnotizované obyvatelstvo nebo populace vytvořeného davu v totalitě se chová zcela odlišně,“ řekl profesor Desmet.

Dále dodal:

„Klasická diktatura se po umlčení opozice obvykle stává vůči obyvatelstvu méně přísnou, méně krutou a méně agresivní. V totalitním státě se děje pravý opak.“

Závěr

Z článku vyplývá, že současný režim covidového režimu vykazuje spíše známky totality a zhypnotizovaného davu než diktatury. To ovšem zároveň znamená, že čím dál to bude pokračovat, tím bude režim stále více a více agresivní.

Proto musíme režim co nejdříve zastavit. A jak to udělat?

Nejlepším způsobem, kromě již naznačeného neustálého šíření pravdivých informací o pandemii a snahy o probuzení zhypnotizovaného davu, je i občanský odpor proti nelogickým, neodborným a omezujícím nařízením.

Autor: Rhoda Wilsonová, Zdroj: dailyexpose.uk , Zpracoval: Badatel.net