27. 11. 2022

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Jan Campbell: 7.11.1917 a 8.11.2021 (1)

Dovoluji si tvrdit, že pro obě data platí mj. obsah výroku Miloslava Ransdorfa (1953-2016), který pronesl během jedné z besed v Bruselu s účastníky zájezdu Klubu společenských věd (KSV), a který tvoří společně s obrázkem zadní stranu obálky knihy zvané S Randsdorfem o marxismu (ISBN 978-80-87528-54-9) vydané Orego productions jako svou 316. publikaci v roce 2019: Zjistil jsem, že životnímu prostředí komisař Dumas moc nerozumí, ale výborně jsme si popovídali o byzantské teologii…Jsou tam představy, že všechno bude podřízené nějakým směrnicím. Dělají se různé cíle a akční plány, a když probíhá debata o strategii, tak jsem uvedl, že bych uplatnil zásadu mrtvého koně, kterou mají indiáni kmene Dakota. A ta zásada zní: „Sedíš-li na mrtvém koni, sesedni!“ Místo toho v Evropské unii vytváříme tým pro lepší image mrtvého koně, pro lepší výživu mrtvého koně a pro lepší trénink mrtvého koně. Dodávám za sebe, že i pomalu a jistě některé vystrkující hlavy nové vlády ČR by si měly uvědomit, že i ČR je hříbětem koně zvaného EU.

Proto a co se týče dat tvořících název příspěvku, nabízí se veřejnosti, dnes již žijící v digitální kleci s vládními nařízeními neprojednanými jako zákon v parlamentu s pocitem nejistoty a bezmoci uvědomit si, že teorie revolucí rozlišuje dvě základní: velké, světové s vlivem a následky pro celý svět a lokální, omezené svým průběhem a následky pro jeden stát, jeden národ.

7.11.1917

Velká říjnová revoluce (VŘSR) má celosvětový historický význam. Její sociální a třídní obsah ji dovoluje nazývat socialistickou revolucí. Její civilizační charakteristiky ji úzce spojují s metafyzickou misí Ruska a ruských lidí. Z hlediska řízení státu se jedná o národní osvobozeneckou revoluci, protože to byla ona, která osvobodila Rusko od vnější správy a únorové zrady ruských elit. Duální moc, která byla v červnu 1917 během prvního kongresu Sovětů formalizována na centrální úrovni, se stala platformou pro boj různých skupin ruského establishmentu. Podobně jako teď bojuje západ proti vlastencům. Rozhodující slovo v tomto boji zaznělo po porážce Sovětů během třídenních červencových události v Petrohradu.

Výsledkem událostí bylo předání moci do rukou druhého sjezdu Sovětů. Integrace do světového globalismu za podmínek Čtrnácti bodů W. Wilsona prohrála proti skupině obhajující prioritu vnitřního rozvoje. Občanská válka nezačala v důsledku dvoubarevného červenobílého teroru, ale po té, když u elit došlo ke ztrátě kontroly nad revolučním procesem. Proto došlo k podpoře a vyzbrojování hnutí Bílých, a zároveň nedovolení jemu transformovat se v jedinou centralizovanou sílu.

Protože nevidím smysl účastnit se diskuzí o VŘSR s rusofoby, kteří dnes oficiálně obsadili PS ČR, doporučuji těm, kteří budou formulovat zahraniční politiku ČR seznámit se s dílem W. Churchila, Světová krise 1911–1918. První vydání bylo v roce 1931, české v překladu B. Štěpánka a V. J. Haunera v roce1932 v Melantrichu. Dva citáty (v osobním záznamu a překladu) stačí pro pochopení, co mám na mysli, a mluví za sebe i za spojence ČR v NATO.

1) Nemá smysl vytvářet Společnost národů bez Ruska, které je stále mimo naši jurisdikci, líčí Churchill společné memorandum mezi Wilsonem, Lloydem Georgem a Clemenceauem. Bolševici nereprezentují Rusko, představují pouze Internacionálu, instituci a myšlenku, která je zcela cizí a nepřátelská vůči naší civilizaci. 2) Bylo by chybou myslet si, že … jsme bojovali na frontách v zájmu Rusů, kteří byli nepřátelští vůči bolševikům. Naopak, ruské Bílé gardy bojovaly za naši věc. Tato pravda bude nepříjemně citlivá od okamžiku, kdy budou bílé armády zničeny a bolševici vytvoří svou nadvládu nad obrovskou Ruskou impérií.

Z uvedeného vyplývá i současná problematika Ruské federace v kontextu VŘSR, která pod vedením Lenina vyřešila trojdílný úkol: 1) vyvedla Rusko ze slepé uličky imperialistického kapitalismu; 2) vrátila Rusku suverenitu z vnější kontroly, která měla z Ruska udělat konečnou periferii globalismu (o které píši v každém příspěvku, ve kterém se objeví téma kognitivního kapitalismu); 3) z Ruska se stalo centrum nového, socialistického světového systému, který byl především zrádně zničen perestrojkou Gorbačova. V kontextu VŘSR a uvedeného se nabízí Lenin, Randsdorf a dokonce Putin a Si Ťin-pching. Ten od XVIII. národního kongresu KS Číny v roce 2012 vedl ústřední výbor strany a dnes stojí v čele všech etnických skupin při dosahování pozoruhodných úspěchů a shromažďování zkušeností, které dovolují tvrdit, že socialismus s čínskými rysy má doposud prokazatelnou a pozoruhodnou silnou vitalitu.

Aby VŘSR byla národně osvobozeneckou revolucí, Lenin identifikoval za nutné doplnit marxismus leninismem. Proto není náhodou, že Stalin nazval leninismus marxismem (nové) epochy imperialismu a proletářských revolucí. Lenin problém vyřešil během necelých tří let předložením tří základních teorií: 1) teorie imperialismu jako poslední fáze vývoje kapitalismu a jeho slabé články; 2) teorie socialistické revoluce, kterou Stalin rozvinul do teorie a praxe budování socialismu v podmínkách kapitalistického obklíčení; 3) teorie diktatury proletariátu.

Randsdorf ve svých besedách s členy KSV v Bruselu nabízel k zamyšlení téze, z nichž mnohé by měly dnes být analyzovány a rozvíjeny. Jejich částečně ignorování KSČM vedlo mj. ke ztrátám vlivu v PSČR. Jako příklad z mnoha uvádím: V zásadě se dá říct, že Marx nebyl proti kapitalistům, ale byl proti kapitalismu. Z toho vyplývá zamyslet se i nad rozdílem mezi krizí v kapitalismu a krizí kapitalismu. Marx byl první člověk, který globalizaci dobře pochopil. Německý sociolog a filosof Oskar Negt říká právem, že Marx analyzoval kapitalismus v podobě, v jaké je teprve dnes. Z toho vyplývá nutnost zamyslet se nad dynamikou kapitalismu a nejenom nad jeho empirickou podobou. Dále se nabízí lingvistické zamyšlení nad pojmy, jakými jsou například Begriff, tj. vnitřní struktura, Wirklichkeit a Realität, tj. skutečnost a realita, a jak říká Hegel, ne každá realita je skutečností.

Z hlediska západního marxismu byly leninské teorie považovány za kacířské. Ve skutečnosti ale dláždili cestu nejen ruské, ale i čínské revoluci. Není náhodou, že Mao Ce-tung v roce 1949, tři měsíce před vyhlášením ČLR připustil, že zbraňové salvy říjnové revoluce přinesly do Číny marxismus-leninismus. Tato slova dnes prakticky opakuje čínský prezident Si Ťin-pching. Ve spojení s jeho výroky o globalizaci nelze popřít tvrzení Josepha Stiglitze (1943), laureáta Nobelovy ceny za ekonomii (2001), který řekl: Celý úspěch Číny není nic jiného než využití globalizace. Nabízí se otázka: Využily elity ČR globalizaci ve prospěch svého národa?

Tři leninské teorie navrhovaly socialismus s národní specifikou. Z tohoto hlediska jsou čínští komunisté mnohem většími stoupenci Lenina a Stalina než byli Chruščov, Brežněv a Gorbačov. Proto není od věci nazývat ideologii čínského socialismu marxismem-leninismem éry ultraimperialismu a národních osvobozeneckých revolucí. Koluje příběh, který se měl odehrát během jednání Chruščova s Mao. Chruščov se snažil přesvědčit Mao, aby se vzdal Stalina. Mao (prý) odmítl: Pokud to uděláme, ztratíme tvář. A pokud ztratíme tvář, ztratíme mocA bez tváře, proč potřebujeme moc? Proč se zmiňuji o příběhu? Protože jakémukoli pádu v politice předchází symbolická porážka ve významech a principech, které následuje zrada.

Kromě toho neuškodí uvědomit si, že ČLR si zachovává ekonomické velitelské pozice podle Lenina. Pod vedením komunistické strany postupně rozvíjí industrializaci a bude zachovávat tržní mechanismy po vzoru ruského NEP tak dlouho, jak to umožní specifická situace a taktika protivníků vedených USA. A čím jemnější bude tato taktika, tím více ČLR bude schopna čelit potenciálním i skutečným rizikům. To se ve výsledku projeví v posílení vedoucí pozice KS ČLR a její centralizace. Na Západě tomu bude naopak: zvětší se potenciál občanských nepokojů a pocitu marnosti s neřešitelnými bolestivými následky pro většinu občanů. Propast mezi nimi a elitami se stane osudovou pro celý národ.

V závěru zamyšlení nad VŘSR připomínám, že První světová válka byla rozpoutaná necelých osm měsíců po vytvoření Federálního rezervního systému (FED). Po ovládnutí světových financí se světová finanční oligarchie rozhodla pro rozpad ruské, německé, rakousko-uherské a osmanské říše a přenesení moci monarchických dynastií ze států do velkých podniků. Současná demokracie s volenými loutkami toto rozhodnutí zakrývá a odvádí od něj pozornost veřejnosti více než sto let. VŘSR tyto plány odložila a udělala škrt přes rozpočet i vítězství v první světové válce. V důsledku toho se USA nepřipojily k Společnosti národů, kterou samy prosadily na Versailleské mírové konferenci a začaly s přípravou druhé světové války. Jak tato skončila, a s jakými následky, mnozí vědí. I proto existuje snaha o přepis historie, popírání faktů a skutečnost, že levice (evropská i česká) nepochopila globalizaci jako příležitost, ale jako hrozbu. Protože levice dodnes plně nechápe, kde, kdy, jak a proč se mohl prosadit kognitivní kapitalismus, princip dluhu a digitální kapitál, ztratila i svojí původní protestní funkci.

Ta je nutná jako sůl dnes, v éře robotizace, 4 IR a v životě v digitální kleci, protože pracující se stávají nadbyteční. Moderní kapitalisté a kognitivní kapitalismus je nepotřebují. Proto se stávají lidským odpadem. Co s ním dělat, není politicky korektní diskutovat. Podobně je tomu s výzvami k větší porodnosti občanů Západu. Ten se potýká s radikálním snížením počtu obyvatel (demografická krize) a migrací. Ta slouží mj. k ospravedlnění tzv. lidských práv. Ani současná pandemie strachu z koronaviru není první, která se přizpůsobuje globálním výzvám. Předchozí precedenty – SARS a prasečí chřipka, abych jmenoval dva, nedosáhly univerzálního rozměru, protože informační složka transformujícího kapitalismu nebyla kvalitní, nebo selhala.

V kontextu uvedeného se nachází otázka suverenity a nezávislosti, včetně nezávislosti vnitrostátních orgánů na vnějších rozhodnutích. V ČR již dnes a s ohledem na obsazení PS ČR rusofoby a sinofoby nelze o nich mluvit. Dokazuje to konání vlády, závislé od instrukcí  EK, EMA, WHO apod. V podstatě se jedná o stejný problém, s jakým se setkalo Rusko v říjnu 1917, a který byl úspěšně vyřešen VŘSR, než přišla zrada a rozpad SSSR. Ten označil prezident Putin jako největší tragedii SSSR a století. Co, kdo, kdy a jak vyřeší současné problémy, indikuje doba po rozpadu SSSR. O ní ve druhé části příspěvku. Souhlasu netřeba. 9.11.2021

7.11.1917 a 8.11.2021 (2)

V tomto roce si připomeneme již třicáté výročí rozpadu SSSR. Třicáté by nemuselo být významným výročím, kdyby svět jel po koleji a na kolech k cíli, který měla VŘSR. Problém je v tom, že desáté, dvacáté a ani pětadvacáté výročí nestačili k reflexi a poučení elit a kolej spojující EU a RF skončila na hranici v Užhorodu. Budují se jiné koleje a budou i další výročí. Jaká? Když se ohlédneme zpět, vidíme, že každý historický milník znamenal ostrý pohyb v mezinárodním dění. Deset let bez SSSR – útoky 11. září 2001. Dvacet let – arabské jaro. To se stalo zlomovým bodem pro vnímání zdánlivě univerzálních západních hodnot a myšlenek na mezinárodní scéně jako celku. Pětadvacet let bez SSSR představuje již dvojitý šok: brexit a prezident Donald Trump. Uvedené 25. výročí rozpadu SSSR indikuje pomalý a jistý obrat, který pokračuje i k 30. výročí. Kam vede obrat? Krátké připomenutí Francie filozofem Georgem Christophem Lichtenbergem (1742-1799) v době Francouzské revoluce může pomoci porozumět tomu, co se dnes děje a proč jeho slova platí i dnes v Evropě a ČR.

Ve Francii to kvasí, analyzoval Lichtenberg situaci v té době, zda to bude víno nebo ocet, je nejisté.  Ano, dnes to kvasí v Evropě. Zda to bude víno nebo ocet, není jisté. Nacionalistická fronta stojí proti Evropě. Polsko a Maďarsko se z EU práva odhlašují. Zuřivost nacionalismu posiluje a migrační výzvy rostou. Tento stav by nenastal, kdyby se evropská euforie poválečného období netransformovala do evropské letargie. Otázka: Proč došlo k transformaci euforie do letargie?

Lidé cítí a prožívají na vlastní kůži, že EU neřeší problémy, které jediný stát již nemůže vyřešit. A především lidé cítí a prožívají na vlastní kůži, že EU představuje nejenom hospodářský, ale také sociální problém. EU nese s sebou riziko ztráty evropské kulturní a hodnotové různorodosti, tj. identity. EU a zbytek Evropy potřebují lásku, vášeň a politiky, kteří by měli být schopní pečovat o rychle hasnoucí evropský zázrak a léčit jeho rány. Takové politiky bohužel nevidím na horizontu, ani za ním. Za to vidím analog duální moci a boje v mnoha státech, včetně RF a ČR, zmíněný v úvodu příspěvku. To nevěští nic dobrého, především během generační změny na všech úrovních státní správy a známé podpory z venku.

8.11.2021

Jestliže VŘSR lze označit jako světovou revoluci, to revoluci v ČR, která se dostala k startovním blokům po vyhlášení výsledku voleb do PS ČR, lze označit pouze jako lokální, omezenou průběhem, časem a s trvalými následky na dobu neurčitou pro národ a obyvatele ČR. Povel k útoku bude dán po sestavení vlády demokraticky fabrikovaného vítěze. Ten si neuvědomuje, že v současné situaci ve světě a doma, jedním z mála dobrých řešení pro blaho ČR by mohlo být sestavení vlády v modifikované formě vlády národního porozumění s účastí poražených a ztracených a ve výsledku nezapočítaných hlasů voličů.

Jestliže vizionář byl doposud považován za pramen strašidelných snů, fantastických vizí a stavitelem vzdušných hradů a zámků, to dnes existuje deficit politických vizí. Současní vizionáři bez vize budou proto v představitelné budoucnosti nazýváni hrobníky (hrobaři). To proto, že formující se nová vláda se rozhodla vládnout po staru, bez jediné vize. Proto nebude vnímat, že jak ve středu země, tak na okraji včetně veřejné správy se již dnes projevují známky revoluční situace. Nižší třídy vedoucí vertikály přestaly chápat, jak vlaky jezdí v systému strategického plánování, přestaly nést jakoukoli odpovědnost a nevědí nic o rozdílu mezi skutečnou realitou (životními potřebami) a virtuální realitou (zbožné chtíče a přání).

Vzhledem k rozsahu staro-nových systémových problémů mluva o ručním řízení, tj. řídit stát jako firmu, ztratila zcela svůj smysl i pro humoristy. Řízení všech tzv. vln pandemie strachu z koronaviru a vakcinace, zběsilé snahy Senátu PČR odstranit prezidenta Zemana z funkce a v neposlední řadě nasazení skutečně primitivně agresivní, nechutné a neetické kampaně za očkování, s cílem zlomit vůli člověka a zbavit ho odpovědnosti za sebe, mluví o trestuhodné aroganci politické elity. Trestuhodné, protože zdravý, vychovaný a vzdělaný člověk by měl vědět, že univerzální hodnotou je důstojnost člověka, tj. lidské bytosti. Nic víc, a nic méně. Měl by vědět, že pes zahnaný do kouta většinou kouše, že stresová expozice způsobuje post-traumatické stresové poruchy, deprese nebo nekontrolované emoce. Od nich není daleko k defenestraci.

Max Weber říká, že revoluce nedělají ti, kteří jsou úplně na dně, ale ti, jejichž sociální status a reálná pozice jsou v rozporu. Platí současně, že jsou li lidé zadlužení, a těch je v ČR více než dost, nemají prakticky možnost revoltovat. Nikdo, včetně volených politiků, nemůže nahlédnout do duše a myslí druhého člověka s pomocí primitivního násilí se zneužívám moci, delegované mu na dobu určitou.

Lokální revoluce v ČR, která nabírá síly od 8.11, je pro KSČM a ke sjednocení ochotná levicová hnutí unikátní historická příležitost definovat se jako protestní síla v duchu marxismu. Marxismus je dnes globalizovaný. I proto je silný v oboru filozofie, sociologie a politických věd, přesahuje do uměnovědných disciplín, včetně přírodních a historických věd a v neposlední řadě i do estetiky. Marx je zajímavý tím, že miloval klasickou literaturu, na ní ilustroval řadu podstatných problémů a pokládal svoji práci za uměleckou s patřičnou ironií a humorem. Odkazy na antické dramatiky, Danta, Shakespeara, Goetha a podobné dokazují tvrzení.

Lokální revoluce v ČR je příležitostí i pro práci Institutu české levice. Nabízí se semináře například na téma zpracované knižně Jindřichem Zelenským – O logické struktuře Marxova Kapitálu (1962), nebo rozbor Praxe a rozum (1968). Kniha byla mj. přeložena do němčiny, angličtiny, japonštiny a dalších jazyků. Jedním z předních úkolů rozboru bylo pozitivně se vyrovnat s literaturou, která – třebaže z nemarxistického hlediska – se zabývá Marxovým poměrem k filosofické tradici tak, že teoreticky argumentuje a je založena na důkladné znalosti látky. Nebo seminář na téma – Proč je Marx myslitelem současnosti v zahraničí a ne v ČR? Marx byl prvním, kdo pochopil význam globalizace, Jaromír Sedlák (1925) psal o globálních problémech dříve, než se tématu chopila média. Doporučuji studium knihy – Globální problémy lidstva: ke konstituování a perspektivám marxisticko-leninské a kritice nemarxistické globalistiky. Jako třetí příklad pro semináře se nabízí kultura. Levice nemůže být akceschopnou bez jasné kulturní politiky, bez jasných myšlenek a koncepcí. Ty obsahují téma umožňující například uvědomit si skutečné rozdíly mezi taktikou, strategií a teorií.

Než obdržíme program české vlády, čtenář může hledat odpovědi na následující tři otázky ze Švýcarska: 1) Proč bývalý švýcarský velvyslanec v Berlíně Tim Guldimann požádal o německý pas? 2) Proč šéfka VSB (Spolkové ministerstvo obrany, civilní ochrany a sportu) nemůže najít ani s pomocí headhuntingu kvalifikovaného nástupce šéfa NDB (Federální zpravodajské služby) Jean-Philippe Gandina? Ten odešel pouze po třech letech služby kvůli neshodám? 3) Proč je řešení covid-19 pomocí tzv. 2G ve Švýcarsku tabu? Souhlasu netřeba. 9/10.11.2021 PS.: 10.11 – Novým šéfem tajné služby se stál velvyslanec Christian Dussey.

Jan Campbell

 

Sdílet: