Kuku do zákulisí ponorkové aféry
Cena za americké ponorky bude nejméně o třetinu vyšší nežli za francouzské, za něž už Austrálie vydala tři miliardy dolarů v přípravných pracích. A to jsou burské oříšky v porovnání s obrovským penále, které bude žádat Francie za zrušení kontraktu. To slibuje dlouhý a drahý soudní proces, v němž na obou stranách se obohatí právníci, zatímco australským poplatníkům se budou z bezmocnosti protáčet panenky. V australském rozpočtu se objeví černá díra. V ní zmizí lepší zítřky protinožců.
Sečteno a podtrženo: proč premiér Scott Morrison a vládnoucí australská elita podrazili Francouze a objali Američany i přizvané Brity, aby společně vytvořili nový blok (AUKUS) proti Číně? Proč tahají za ocas komunistického draka, který vlastní letiště v západní Austrálii, devět milionů hektarů australské půdy, několik australských uhelných dolů a dokonce i strategicky důležitý přístav Port Darwin? Proč ohrožují dvoustrannou zlatou stezku Canberra-Peking, po níž putuje zboží v hodnotě 250 miliard dolarů ročně? Proč posadili svoji malou zemi ke stolu velkých hráčů, kteří hrají karban s mírem a válkou jako lehkovážní staříci mariáš o sirky? Dřív nebo později jeden z velkých karbaníků udělá va bank a Austrálie může zmizet z mapy, zatímco kdyby se držela stranou by možná přežila. Proč Morrison a jeho druhové jednají proti zájmům národa? PROČ?
Abychom našli odpověď, musíme udělat odbočku. V roce 2007 po tsunami v Indickém oceánu Indie, Japonsko, Austrálie a USA založily neformální alianci pro spolupráci v nápravě způsobených škod. Tehdejší japonský premiér ji pojmenoval Qudrilateral Security Dialog, QUAD. Jejím cílem bylo vytvořit Asijský oblouk demokracie, ale nesoulad a rozpory mezi členy zejména v otázce přístupu k Číně způsobily, že dlouhá léta byla v limbu. Až v roce 2019 jeden z poradců připomněl QUAD prezidentu Trumpovi při briefingu před jeho setkáním se severokorejským prezidentem Kimem v Hanoji. Trump, který už v té době obchodně válčil s Čínou, rozhodl přeměnit QUAD na jihoasijské NATO s předurčeným nepřítelem Čínou. O to se již pokoušeli jeho předchůdci, ale naráželi na tvrdý odpor Indie a Austrálie, zatímco Japonci jen váhali. Austrálie byla vytypována jako slabý článek a tím se stala se středem amerického snažení prolomit odpor.
„Někteří lidé dnes říkají, že je alternativa: můžete jít s Čínou,“ řekl Mearsheimer. „Ano, opravdu máte volbu: můžete jít s Čínou raději než se Spojenými státy. K tomu vám řeknu dvě věci. Za prvé, když půjdete Čínou, musíte si uvědomit, že se stáváte se naším nepřítelem. Sami jste se rozhodli, že budete nepřítelem Spojených států. A to v době, tvrdého, vitálního soutěžení v národní bezpečnosti. Tady platí, kdo není s námi, je proti nám,“ zdůraznil. „Za druhé, když hodně obchodujete s Čínou, a když se přátelíte s Čínou, podrážíte Spojené státy v tom bezpečnostním soutěžení. Z našeho hlediska krmíte bestii. A to tedy nás spokojenými neudělá. A když nejsme spokojení, ani zbla nepodceňujte, jak hnusní můžeme být. Poptejte se na Kubě.“
Jestli tohle není vyhrožování a vydírání, co jiného to může být?
Zde je jádro pudla:
Austrálie se nespojila s USA, aby se chránila před Čínou. Austrálie se spojila s USA, aby se chránila před USA.
